Parlamentní listy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Parlamentní listy
Reklamní kampaň Parlamentních listů v prostorách a vlacích Českých drah v první polovině roku 2016
Reklamní kampaň Parlamentních listů v prostorách a vlacích Českých drah v první polovině roku 2016
Vydavatel OUR MEDIA a.s.
Šéfredaktor Marek Bláha
Zástupce šéfredaktora Radim Panenka,
Jakub Vosáhlo
Založení 2003
Vlastnictví soukromé
Jazyk čeština
Sídlo společnosti Vinohradská 174
130 00 Praha 3
Oficiální web
http://www.parlamentnilisty.cz/

Parlamentní listy (PL) jsou internetový, diskusní, zpravodajský a komentátorský portál působící od roku 2008. Dříve vycházely také jako tištěný měsíčník, vydávaný od roku 2003 postupně čtyřmi různými komerčními vydavateli. K roku 2016 jej vydává firma Our Media a.s., v níž drží 70% podíl senátor a majitel hazardní skupiny SYNOT Ivo Valenta.[1] V obecném diskursu patří Parlamentní listy mezi média viněná z proruské propagandy v Česku, studie Masarykovy univerzity u nich potvrdila používání manipulativních technik, jako např. nálepkování a vyvolávání negativních emocí, jako je strach.[2][3][4] Jsou také považovány za zdroj rasistických, protiuprchlických a protimuslimských falešných zpráv.[5]

Vydavatelé[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2003 byla vydavatelem společnost Caneton s. r. o. (sídlo Svatý Jan pod Skalou-Sedlec), v letech 2005–2007 společnost R.E.M. Brand z Prahy, v letech 2008–2010 společnost Grand Princ z Prahy a od roku 2010 společnost OUR MEDIA z Prahy.[6]

Caneton s. r. o. se sídlem ve Svatém Janu pod Skalou-Sedlci byla do obchodního rejstříku zapsána 26. října 1998, 8. června 2007 byla přejmenována na Česká hlava s. r. o. V době, kdy společnost vydávala Parlamentní listy, byli podílníky společnosti PhDr. Václav Marek z Prahy (40 %), Stanislav Štěpánek z Prahy (40 %) a Agentura C.D.P. s.r.o. ze Svatého Jana-Sedlce (20 %), vlastněná Stanislavem Štěpánkem. Dosud tuto společnost jako vydavatele uvádí například katalog Ústřední knihovny Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v nedatovaném záznamu.[7]

R.E.M.BRAND s.r.o. (IČ 498 27 189) vlastnil v době, kdy vydávala časopis, Pavel Vácha z Prahy.

V roce 2008 Česká televize uvedla, že vydavatelem tištěných Parlamentních listů je společnost Grand Princ, kterou vlastní Michal Voráček, který s podnikatelem Romanem Janouškem ovládá i firmu Tardus, která vydávala Listy hlavního města Prahy. Michal Voráček v rozhovoru pro časopis EURO v roce 2012 uvádí, že tyto informace nejsou pravdivé, v rozhovoru uvedl, že s Romanem Janouškem nemá nic společného.[8] Společnost Grand Princ rovněž pro České dráhy připravovala časopis Pendolino a podílela se na propagaci OpenCard, Roman Janoušek byl spojován s kontroverzním prodejem podílu ve společnosti Railreklam, která ovládá reklamní plochy u Českých drah. České dráhy byly rovněž aktivním inzerentem v Parlamentních listech.[9]

OUR MEDIA a. s. byla založena 8. dubna 2009, se sídlem ve Vinohradské ulici v Praze 3. Původní anonymní akcie vydavatele byly k 28. listopadu 2011 nahrazeny akciemi na jméno, vlastníci nejsou v obchodním rejstříku specifikováni. V pořadí třetím předsedou představenstva je od 16. července 2010 Jan Holoubek (* 1981) z Prahy-Krče.[10][11] Jan Holoubek je též ředitelem Parlamentních listů, šéfredaktorem internetové verze je Marek Bláha, jeho zástupci jsou Radim Panenka a Jakub Vosáhlo. Vydavatel uvádí dalších asi 25 redaktorů či zpravodajů.[11] Podle sdělení webu mají majoritní podíl ve společnosti zakladatelé projektu Jan Holoubek a Jiří Čermák, kteří původně pracovali pro Grand Princ, ale když tato firma o návrh projektu internetové verze Parlamentních listů neprojevila zájem, spustili jej pod vlastní firmou.[12] Podle Milana Šmída mají vazbu na mediálního podnikatele Michaela Voráčka, který měl kdysi blízko ke skupině MÉDEA podnikatele Jaromíra Soukupa (který ovládá mimo jiné časopisy Týden a Instinkt), s čímž údajně koresponduje, že server často využívá výsledky průzkumů MÉDEA Research.[13]

OUR MEDIA a.s. též spravuje internetová práva kreslíře a karikaturisty Štěpána Mareše a názorové servery EUportal.cz, EUserver.cz, Eportal.cz, EUrabia.cz a Freeglobe.cz a Protiproud.cz. Tyto weby jsou umístěny jako subdomény Parlamentních listů, ale vydavatel deklaruje jejich obsahovou nezávislost.[11]

Ministerstvo kultury eviduje měsíčník Parlamentní listy vydávaný společností OUR MEDIA a. s. pod evidenčním číslem E 14041, avšak údaj o datu zaevidování v záznamu chybí.[14][nedostupný zdroj]

V polovině dubna 2015 informoval server Mediaguru.cz o tom, že poloviční podíl ve společnosti OUR MEDIA získal senátor Ivo Valenta, majitel skupiny Synot, která podniká zejména v hazardním průmyslu. Michal Voráček si svůj dosavadní podíl ponechal.[15][16]

V březnu roku 2016 informovala média o vstupu společnosti OUR MEDIA, a.s. do regionální televize Praha TV. Společnost OUR MEDIA, a.s. získala v pražské televizi 34 procentní podíl.[17][18]

OUR MEDIA, a.s. vstoupila na začátku roku 2017 také do regionální Televize Slovácko, kde získala třicetiprocentní podíl[19]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2005 je pro tištěnou verzi doložen podtitul „zpravodajský měsíčník pro státní správu“, od roku 2007 „zpravodajský měsíčník nejen pro státní správu“, od roku 2011 „zpravodajský měsíčník nejen pro volené zastupitele“.[6] Výška tištěného časopisu byla udána rozměry 30 cm a 27 cm.[6]

Internetový projekt obsahem a uspořádáním připomíná zpravodajská média. Navíc však poskytuje všem zastupitelům vlastní profil, z nějž mohou bez redakčních zásahů publikovat své názory, komunikovat mezi sebou a odpovídat na dotazy registrovaných čtenářů. Vydavatel uvádí, že jeho záměrem bylo vytvořit jakýsi politický Facebook, v němž se počítá i s účastí dalších společensko-politických institucí, jako jsou nadace, organizace či osobnosti společensko-politického života. Žurnalistickou redakční část projektu považuje vydavatel za doplňkovou. Tvrdí, že se snaží zpravodajsky pokrýt veškeré dění v médiích, které odráží politiku v celostátním, regionálním i městském měřítku, a přinést maximum různých názorů, včetně extrémních, s cílem provokovat k diskuzi v hlavní části projektu. Média a politiku se redakce snaží sledovat jako jeden celek. Současnou fázi projektu (dle informace dostupné na webu na začátku roku 2012) označoval vydavatel za experimentální a růstovou.[20]

Roční předplatné Parlamentních listů stálo v roce 2008 necelých 300 Kč, hlavní příjmy měl časopis z inzerce, jejíž cena se pohybovala od 23 000 do 150 000 Kč. Podle Jany Hryzákové z inzertního oddělení se inzerentům jako bonus poskytoval například rozhovor, který však již nebyl označen jako reklama.[9]

Publikum[editovat | editovat zdroj]

Lidovky.cz v listopadu 2016 publikovaly srovnání uživatelů Facebooku podle inklinaci k politickým stranám a uvedly přehled zpravodajských médií publikujících na této sociální síti, jejichž příspěvky uživatelé nejčastěji „lajkují“. Parlamentní listy byly na prvním místě mezi příznivci SPO, KSČM a všech stran označených za antisystémové. U příznivců ČSSD a Svobodných skončily druhé, u příznivců ANO na třetí příčce. Mezi příznivci ostatních tradičních stran byla „nejlajkovanější“ DVTV, zatímco u ČSSD to byl server Echo24.cz a u ANO iDNES.cz.[21]

Význam a kritika[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní listy jsou poměrně často citovány jako původní zdroj informací a mnohá významná média reagují na impulsy vzešlé z Parlamentních listů. Uveřejňují často i kontroverzní texty z různých stran politického spektra. Bližšímu vztahu ke konzervativní a nacionální pravici se zdá nasvědčovat charakter sesterských projektů vydavatele, které jsou v roce 2011 umístěny na subdoménách Parlamentních listů.

Parlamentní Listy jsou příležitostně citovány také v zahraničních médiích. Jako zdroj je použily například The New York Times,[22] The Wall Street Journal,[23] BBC,[24] The Telegraph[25] nebo Reuters.[26]

Česká televize v říjnu 2008 uvedla, že časopis na první pohled působí dojmem, že jde o periodikum z dílny státní správy (například v záhlaví má státní znak), avšak ve skutečnosti jde o lobbistický časopis vydávaný soukromou společností Grand Princ, propojenou s kontroverzními osobami a aktivitami z prostředí Českých drah a pražského magistrátu. Roman Žamboch z tiskového odboru Kanceláře Poslanecké sněmovny uvedl, že sněmovna proti používání tohoto názvu těžko může nějak zasáhnout. Nedovolené použití státního znaku soukromou společností je podle České televize v tomto případě přestupkem.[9] Státní znak časopis přestal zneužívat, i v posledních letech je mu však vytýkáno navozování klamného dojmu, že jde o oficiální projekt parlamentu.

Katalog Ústřední knihovny Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity charakterizuje časopis jako most názorů mezi veřejností, podnikatelskou sférou a státní správou. Podle něj přinášejí informace o připravovaných nebo schválených zákonech, informují o velkých projektech a klíčových zakázkách, dávají možnost nahlédnout „pod pokličku“ dění nejen v obou komorách Parlamentu ČR, nabízejí široké spektrum názorů na hlavní politické a ekonomické události a poskytují možnost vyslovit se k aktuálnímu dění.[7]

Nad rolí Parlamentních listů se v říjnu 2011 pozastavuje Milan Šmíd na svém webu Louč. Podle něj tento soukromý mediální projekt odstartovala na internetu roku 2008 internetová divize největšího vydavatele bezplatných tiskovin Grand Princ. Podle Šmída tento projekt navazuje na ambice dřívějšího tištěného periodika Parlamentní zpravodaj, který vycházel od roku 1995 a byl závislý na podpoře firmy Teleaxis Petera Kovarčíka.[13]

Podle Štěpána Kotrby z Britských listů (prosinec 2010) se internetový server Parlamentní listy tváří jako zpravodajské a publicistické médium, ve skutečnosti však vytváří „soft“ PR. Kotrba rovněž kritizuje, že si server bez zjevného důvodu dal název navozující vztah k parlamentu, ačkoliv jeho vydavatelem není sbor zákonodárců, ale firma OUR MEDIA a.s., která má jako předmět činnosti uvedeno provádění dobrovolných dražeb movitých věcí podle zákona o veřejných dražbách a výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, takže vydávání časopisu je zřejmě neoprávněným podnikáním.[27] V současné době však Kotrba na ParlamentníchListech.cz sám příležitostně publikuje a podle Literárních novin se jeho původní kritika obrátila v obhajobu tohoto zpravodajského portálu.[28]

Kancelář Poslanecké sněmovny PČR se 23. dubna 2012 rozhodně distancovala od internetového serveru Parlamentní listy a uvedla, že jeho název, obsah, zaměření, autoři článků a vydavatelé nemají s prací Poslanecké sněmovny PČR nic společného a žádným způsobem neodrážejí její stanoviska.[29][30]

V roce 2014 Parlamentní listy získaly třetí místo Anticeny Křišťálové Lupy za „porušování principů seriózní žurnalistiky u tzv. alternativních online médií“.[31]

Manipulaci s mediálním obsahem potvrdil i bývalý redaktor Parlamentních listů, a to konkrétně na základě osobních zkušeností z kampaně před historicky první přímou volbou prezidenta ČR, v níž Parlamentní listy podporovaly Miloše Zemana.[4][32]

V březnu 2016 Česká televize odvysílala reportáž, v níž využila informace ruského think-tanku RISI. Parlamentní listy jím byly vyhodnoceny jako české médium s největším množstvím protiruských materiálů, před Českým rozhlasem, Aktuálně.cz, Lidovkami.cz a Svobodným fórem.[33] Podle Jana Holoubka, spoluautora projektu a ředitele společnosti OUR MEDIA, a. s., se snaží redakce Parlamentních listů články vyvažovat. Z výsledků analýzy redakčního obsahu prováděné mezi květnem a červencem 2015 serverem Lidovky.cz vyplynulo, že počet „proruských“ a „protiruských“ postojů byl téměř v dokonalé rovnováze. Naopak protiamerické a protievropské názory už převažovaly a v názorové sekci a v článcích redaktorů dokonce server označil „vychýlení“ k protizápadní, proruské a protiimigrační rétorice za „enormní“.[34]

Podle on-line průzkumu agentury Phoenix Research na téma zájmu veřejnosti o uprchlickou krizi a zdrojích informací se v dubnu 2016 necelá polovina z 1 088 respondentů vyjádřila, že informace čerpá z tuzemských médií, z nich pak přibližně po 40 % z televizí a z internetu. Z respondentů, kteří uvedli český internet jako hlavní zdroj informací k tématu, označilo 22 % za nejpravdivější zdroj ParlamentníListy.cz, což představovalo druhý největší podíl po 24% iDNES.cz a před 16% Novinkami.cz.[35] Parlamentní listy jsou přitom dlouhodobě kritizované za neobjektivnost až zaujatost.[36][34][37] Server Lidovky.cz je dokonce ve svém výzkumu z roku 2015 označil za „Mekku radikálů“, zejména kvůli jejich značné oblibě u protiimigračních a nacionalistických stran a hnutí.[34][38]Jeden ze spolumajitelů - Michal Voráček - však podobná tvrzení popírá. V rozhovoru pořadu Xavera Veselého na internetové televizi XTV ParlamentníListy.cz označil v podstatě za veřejnoprávní médium. ParlamentníListy.cz podle něho dávají prostor naprosto každému a stejně[39].

Novinář a vysokoškolský pedagog Petr Žantovský v komentáři MF DNES 5. května 2016 uvedl, že se Parlamentní listy „stávají fenoménem naší mediální krajiny“. Podle něj jsou novým médiím nasazovány psí hlavy z důvodu růstu jejich sledovanosti, z čehož mají tradiční média s klesající sledovaností obavy. Nárůst zájmu čtenářů o internetové zpravodajské a názorové portály Žantovský přisoudil jejich širokému názorovému záběru v kontrastu s nedostatečným, výběrovým, jednostranným informováním mainstreamových médií.[40]

Podle sociologického průzkumu agentury STEM z léta 2016 asi čtvrtina českých respondentů důvěřovala více „alternativním médiím“, mezi které řadili i Parlamentní listy, nežli médiím tradičním. Aktivisté strategického programu Kremlin Watch think-tanku Evropské hodnoty v červenci 2016 řadili Parlamentní listy mezi šestici nejvlivnějších dezinformačních webů coby hlavní a nejčtenější nosič pro české dezinformátory, neboť umožňovaly dezinformátorům vystoupit mimo své čistě konspirační či dezinformační kruhy. Podle tehdy zveřejněného výzkumu Masarykovy univerzity byly Parlamentní listy vnímány jako přechod mezi seriózními médii a šedou zónou prokremelské manipulace, avšak co do obsahu byly dle zjištěných dat stejné jako např. server AC24 a „s manipulativními technikami se u nich setkáváme dokonce častěji než třeba u Sputniku“.[41] Podle výsledků téže analýzy, která kromě Parlamentních listů zahrnovala právě Sputnik, AC24 a Svět kolem nás, tyto servery asi ve 30 % ze zkoumaných 2,5 tisíce textů zmiňovaly Rusko, přičemž téměř dvě třetiny zmínek o něm byly neutrální s vyrovnanou mírou zastoupení Ruska v pozitivním či negativním kontextu. Proruská optika se však projevovala především ve vyvolávání negativních emocí a v líčení obrazu nefungujícího politického systému na Západě. Poměrně častým jevem v těchto médiích bylo podle analýzy nálepkování, tedy zkreslující přisuzování nějakého kolektivního postoje či viny různorodým subjektům, a to v 18 % textů, ve 40 % byla přítomná technika svalování viny na cíl znevěrohodnění, v 34 % fabulace nejrůznějších druhů. V nálepkování a apelech na strach Parlamentní listy vysoce předčily srovnávaný Sputnik. Analýza však neobsahuje žádné srovnání, které by ukázalo, nakolik se čísla vzešlá z výzkumu „prokremelských“ webů liší od webů, považovaných za mainstreamové či systémové.[3]

Na případ manipulativního použití videa Parlamentními listy upozornil např. slovenský Denník N koncem února 2017. S nadpisem „Toto je Paríž“ publikovaly 23. února na svém Facebookovém profilu video víc než rok staré, které podle listu mohlo uvést čtenáře v omyl, že jde o aktuální protesty imigrantů a jejich potomků proti policejní brutalitě.[42] Na manipulativní použití téhož videa jako poplašné zprávy přitom již v lednu 2016 upozornila iniciativa HateFree Culture.[43]

Parlamentní listy patří mezi oblíbené reklamní servery, na nichž inzerují též některé orgány státní správy. Jako příklady lze uvést inzerci ministerstva pro místní rozvoj ČR, Jihomoravského a Moravskoslezského kraje a pražského magistrátu. V únoru 2017 si online propagaci na serveru Parlamentní listy objednalo ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.[44]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AUST, Ondřej. Valenta ovládl vydavatelství Parlamentních listů. Mediář [online]. News Media s.r.o., 2017-10-01 [cit. 2017-01-27]. Dostupné online.  
  2. GREGOR, Miloš; VEJVODOVÁ, Petra. Analýza manipulativních technik na vybraných českých serverech [online]. 2017-06-13, [cit. 2017-06-24]. Dostupné online.  
  3. a b WIRNITZER, Jan; KOVÁCSOVÁ, Kateřina. Analýza „prokremelských“ webů: šíří vlnu zloby a půl procenta soucitu. iDNES.cz [online]. 2016-06-13 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.  
  4. a b KUNDRA, Ondřej. Most do světa dezinformací. Jak fungují Parlamentní listy. Respekt. 23. - 29. 1. 2017, roč. XXVIII, čís. 4, s. 42 - 45. Dostupné online.  
  5. ČULÍK, Jan. Why is the Czech Republic So Hostile to Muslims and Refugees? [online]. Council for European Studies, 2017-02-09, [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Parlamentní listy : zpravodajský měsíčník, Univerzita obrany, OPAC - Katalog knihovny, podrobný záznam titulu č. 388
  7. a b Časopisy – Parlamentní listy, Ústřední knihovna Fakulty sociálních studií MU, katalog
  8. HRBÁČEK, Jan. Nepracuji pro peníze, ale pro úspěch [online]. Mladá fronta a. s., 2012-05-31, [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b c Ondřej Nováček: Parlamentní listy nejsou od státní správy. Jen se tak tváří, ČT24, 2. 10. 2008
  10. Obchodní rejstřík: OUR MEDIA a. s., IČ 288 76 890
  11. a b c Redakce/Kontakty, Parlamentní listy
  12. OUR MEDIA a.s., nedatovaná informace na webu Parlamentních listů
  13. a b ŠMÍD, Milan. Vondrova bokovka aneb Kdo dnes určuje agendu médií?. Louč, me-zine o médiích, žurnalistice a dalších věcech života [online]. 2011-10-24. Dostupné online.  
  14. Evidence periodického tisku a vydavatelů, Ministerstvo kultury ČR
  15. -mav-. Ivo Valenta vstupuje do Parlamentních Listů. Mediaguru.cz [online]. 2015-04-15 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.  
  16. Echo24. Král hazardu Valenta se spojil se Sarumanem českých médií. Echo24.cz [online]. 2015-04-15 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.  
  17. Ekonomika.Idnes.cz, Pavel P. Novotný: Miliardář Valenta posiluje v médiích. Kupuje podíl v Praha TV
  18. Parabola, redakce: OUR MEDIA vstupuje do metropolitní televize PRAHA TV
  19. AUST, Ondřej. Vlastník Parlamentních listů jde do další televize. Mediář. 1.1.2017. Dostupné online.  
  20. Projekt ParlamentníListy.cz, Parlamentní listy.cz, text nedatován
  21. Češi v zajetí sociálních bublin [online]. Lidovky.cz, 2016-11-30, [cit. 2016-11-30]. Dostupné online.  
  22. REUTERS. Crimea Cannot Be Returned to Ukraine, Czech President Says. The New York Times. 2016-09-09. Dostupné online [cit. 2016-09-14]. ISSN 0362-4331.  
  23. CARNEY, Sean. Czech President Clashes With U.S. Ambassador Over Russia. Wall Street Journal. 2015-04-05. Dostupné online [cit. 2016-09-14]. ISSN 0099-9660.  
  24. US ambassador barred from Prague Castle by Czech president. BBC News. 2015-04-05. Dostupné online [cit. 2016-09-14]. (en-GB) 
  25. Czech president bans US ambassador from Prague castle [online]. [cit. 2016-09-14]. Dostupné online.  
  26. Czech president bans U.S ambassador from Prague Castle: media. Reuters. 2015-04-05. Dostupné online [cit. 2016-09-14].  
  27. KOTRBA, Štěpán. Parlamentní listy: lap dog journalism aneb poslušní psi svého pána. Britské listy [online]. 2010-12-10. Dostupné online.  
  28. POTŮČEK, Jan. Nikdo jim nediktuje, o čem mají psát. Literární noviny. , roč. 2016, čís. 4, s. 1. ISSN 1210-0021.  
  29. Kancelář Poslanecké sněmovny se distancuje od internetového serveru Parlamentní listy [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012-04-23, [cit. 2017-02-08]. Dostupné online.  
  30. PÁLKOVÁ, Šárka (spa). Parlamentní listy nejsou náš web, brání se sněmovna. Lidovky.cz [online]. 2012-04-24 [cit. 2017-02-08]. Dostupné online.  
  31. SLÍŽEK, David. Křišťálová Lupa 2014: ceny si odnesli Josef Šlerka, DameJidlo i Tonda Blaník. Lupa.cz [online]. 2014-11-21. Dostupné online.  
  32. KUNDRA, Ondřej. Jak fungují Parlamentní listy: Most na druhý břeh. Respekt [online]. 2017-03-09. Dostupné online.  
  33. KARAS, Miroslav. Ruská stížnost na západní média. Události [online]. Česká televize, 2016-03-31 [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  34. a b c URBAN, Tomáš. Radikální listy? Server Parlamentní listy je Mekka radikálů. Lidovky.cz [online]. 2015-08-18 [cit. 2016-09-15]. Dostupné online.  
  35. Výzkum zájmu české veřejnosti o uprchlickou krizi a o informačních zdrojích, z nichž veřejnost čerpá [online]. Phoenix Research on-line, 2016-04, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].  
  36. PŘEČETLI JSME: Jak Parlamentní listy destabilizují českou společnost. Britské listy [online]. 2015-08-01 [cit. 2016-09-15]. Dostupné online.  
  37. ZVOLÁNEK, Jan. Parlamentní listy se omluvily za lživou zprávu o Romech, jež okradl pokladník. iDNES.cz [online]. 2012-02-10 [cit. 2016-09-15]. Dostupné online.  
  38. kch. Parlamentní listy dostaly pokutu za rasismus v diskusi. Mediaguru.cz [online]. 2015-01-28 [cit. 2016-09-15]. Dostupné online.  
  39. "Parlamentní listy jsou v podstatě veřejnoprávní médium..." říká mediální guru Michal Voráček. xtv.cz [online].  [cit. 2017-10-20]. Dostupné online.  (česky) 
  40. ŽANTOVSKÝ, Petr. Kdo se bojí nových médií?. MF DNES. 2016-05-05, s. 9. Dostupné online [cit. 2016-05-05].  
  41. MEDIAHUB, em. Dezinformátoři.cz: Nejvlivnější český dezinformační web jsou Parlamentní listy. Mediahub [online]. 2016-07-28 [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  
  42. VASILKO, Tomáš. Toto je Paríž, píše český portál a ukazuje rok staré protesty taxikárov. Denník N [online]. 2017-02-24 [cit. 2017-02-26]. Dostupné online.  (slovensky) 
  43. HateFree Culture. HOAX: Afričtí muslimové drží Paříž v šachu [online]. HateFree Culture, 2016-01-29, rev. 2017-03-01, [cit. 2017-03-02]. Dostupné online.  
  44. SATTLER, Robert. Mládkův resort budou propagovat Parlamentní listy. Ministerstvo zaplatí 165 tisíc. lidovky.cz [online]. 2017-02-09 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]