Hybridní válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Spojené státy uvalily embargo na veškerý obchod s Kubou, pokusily se zavraždit Castra a podpořily ozbrojenou invazi na ostrov.[1][2][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Hybridní, alternativní či nelineární válka je druh ozbrojeného konfliktu vedeného útočníkem za kombinace konvenčních a nekonvenčních prostředků se synergickým efektem, přičemž hlavní roli hrají nevojenské nástroje. Mezi ně patří např. psychologické operace a propaganda, kybernetické útoky, kriminální a teroristické aktivity, ekonomické sankce a další. Vojenské akce útočníka probíhají nepřiznaně, jsou vedeny především nepravidelnými silami a kombinují symetrické a asymetrické způsoby vedení bojových akcí proti celé cílové společnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Náčelník ruského generálního štábu a první náměstek ruského ministra obrany Valerij Gerasimov napsal v roce 2013 text, ve kterém přiblížil koncept nových válek, pro které se vžilo označení „hybridní války" (hybrid warfare) nebo „nelineární války" (non-linear war) a ve kterých se stírá hranice mezí mírem a válkou, takže a někdy není zřejmé, že válka již probíhá.[3]

Za jednoho z architektů nelineární války je považován Igor Sergun.[4]

Nástroje hybridní války[editovat | editovat zdroj]

Hybridní válka zahrnuje kombinaci konvenčních a nekonvenčních metod vedení války, které použité společně umožňují synergický efekt a vyčerpání nepřítele bez vstoupení do konvenční války. Mezi tyto nástroje patří:[5]

  • Jednotky pravidelné armády
  • Speciální jednotky
  • Nepravidelné jednotky
  • Podpora místních nepokojů
  • Informační válka a propaganda
  • Diplomacie
  • Kybernetická válka
  • Ekonomická válka
  • Speciální válka

Cíle hybridní války[editovat | editovat zdroj]

Základním cílem hybridní války je subverze, ta se skládá z těchto etap:[6]

  1. demoralizace cílové společnosti
  2. následná destabilizace
  3. následné vyvolání krize
  4. následné převzetí kontroly nad cílovou společností vnitřními silami napojenými na útočníka

Stejný koncept používal po celou dobu své existence Sovětský svaz vůči Západu, nové informační technologie spojené s internetem ale efekt znásobily a a přinesly tak do konceptu novou kvalitu a nebezpečnost.[6]

Hybridní války vedené Ruskem[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ruská propaganda.

Rusko se cítí být účastníkem nového konfliktu na způsob studené války[7] a snaží se oživit své kdysi velmocenské postavení. V roce 2008 Rusko vedlo konvenční válku proti Gruzii, kde hrály nekonvenční prostředky pouze podpůrnou roli. Plně rozvinutou hybridní válku Rusko předvedlo až v roce 2014, kdy využilo krizi na sousední Ukrajině, obsadilo a anektovalo její část území a nepřiznaně, leč velmi aktivně vojensky, materiálně i diplomaticky podporovalo federalizaci Ukrajiny, čímž ji dále oslabovalo. Jen v listopadu 2014 mělo Rusko na Ukrajině mimo Krymu 7 tisíc regulérních vojáků a velké množství techniky. Kromě toho nasadilo nástroje ekonomické, informační a kybernetické války, a to jak v kyberprostoru Ukrajiny a Ruska, tak i Západu. Rusko využívalo v tomto konfliktu tzv. novou propagandu, ta má za úkol nikoliv přesvědčit protivníka, ale znejistit ho v tom, čemu může a nemůže důvěřovat. Kromě státních médií k tomu Rusko používal mj. také armádu státem placených trollů, kteří měli za úkol v diskusích a blozích na internetu doma i ve světě prezentovat ruský oficiální postoj. Přestože popírání účasti ruské pravidelné armády patří do arzenálu právě hybridní války, právě kvůli přímé vojenské intervenci se po anexi Krymu ruská hybridní válka proti Ukrajině přiblížila zpět do mantinelů konvenční války. Hybridní válka tak narazila na své limity.[6]

Podle některých komentátorů Rusko vede hybridní válku proti některým zemím Evropské unie.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Tání v Karibiku pokračuje, USA zrušily zákaz dovozu kubánských doutníků". iDNES.cz. 15. ledna 2015
  2. "Havanské muzeum podvratných akcí". BBC. 28. dubna 2001.
  3. Svět podle Ruska: Stav permanentní války
  4. a b Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný: ZEMŘEL ARCHITEKT HYBRIDNÍ VÁLKY A STRŮJCE RUSKÉHO ÚTOKU NA KRYM, respekt.cz
  5. RYPEL, David. Destabilizace sousedních států jako nástroj ruské zahraniční politiky: případ Ukrajiny. Brno, 2015. 56 s. bakalářská. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Zinaida Shevchuk. s. 8. Dostupné online.
  6. a b c Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy [online]. Praha, Ostrava: Jagello 2000, 2015, [cit. 2016-03-25]. S. 10-11. Dostupné online. ISBN 978-80-904850-2-0.  
  7. Šéf NATO: Rusko destabilizuje Evropu, je třeba posílit obranu. Vojenská cvičení budou častější. Aktuálně.cz [online]. 2016-02-13 [cit. 2016-03-25]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]