Den vítězství (9. května)
Den vítězství (rusky День Победы Děň Pobědy) je státní svátek, slavený 9. května v Rusku a některých dalších zemích na počest ukončení druhé světové války v Evropě. Po nástupu komunismu ve střední a východní Evropě byl státním svátkem i v dalších zemích. Jsou po něm pojmenovány mnohé ulice a sídliště.
V jiných zemích se Den vítězství slaví obvykle 8. května.
Datum
[editovat | editovat zdroj]Akt bezpodmínečné kapitulace německých vojsk do rukou všech spojenců, včetně SSSR, byl původně podepsán 7. května 1945 v Remeši. SSSR nicméně trval na opakování aktu v Berlíně. Německé velení podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci krátce před půlnocí 8. května 1945. V té době byl na území hlavního města SSSR v Moskvě již jiný den – 9. květen. Tato skutečnost je příčinou rozdílného data oslav konce války. Baltské státy, posunuly datum oslav na 8. května. Polsko tuto změnu provedlo až v dubnu 2015.[1] Ukrajina svátek na 8. května přesunula v roce 2023,[2] s účinností od roku 2024.
V Československu byl 9. květen jako státní svátek uzákoněn zákonem 93/1951 Sb. Zákon tento den označil jako „výročí osvobození Československa Sovětskou armádou“.[3] Zákon 167/1990 rozšířil původní označení „výročí osvobození Československa Sovětskou armádou“ na obecnější „den osvobození od fašismu“, datum 9. května svátku ponechal.[4] Změnu z 9. na 8. května stanovil zákon 218/1991 Sb.[5]
Oslavy
[editovat | editovat zdroj]V minulosti byl svátek slaven v Sovětském svazu a východním bloku, po jeho rozpadu se slaví ve většině postsovětských republik a Izraeli.[6]
V socialistickém Československu
[editovat | editovat zdroj]9. květen byl současně slaven jako den příjezdu Rudé armády do Prahy – dokončení osvobození Československa.[7] V ten den byly udělovány státní ceny, v některých letech probíhaly vojenské přehlídky v Praze, později i v Bratislavě (první se konala 9. května 1946 na Strahovském stadionu,[8] poslední 9. května 1985). Významnou sportovní událostí probíhající ve dnech okolo 9. května byl cyklistický Závod míru.[9][10]
V Sovětském svazu
[editovat | editovat zdroj]V roce 1945 se vojenská přehlídka konala 26. června,[11] v roce 1946 23. února[12] a 1. května.[13] Vojenské přehlídky 9. května byly uspořádány k 20. a 40. výročí v letech 1965 a 1985. Každoroční hlavní vojenská přehlídka se konala na výročí revoluce 7. listopadu.
V Rusku
[editovat | editovat zdroj]Po rozpadu SSSR převzal v Rusku Den vítězství ve Velké vlastenecké válce pozici nejvýznamnějšího státního svátku namísto oslav Velké říjnové socialistické revoluce 7. listopadu. Každoročně se 9. května v Rusku konají vojenské přehlídky ve většině velkých měst a hlavní vojenská přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě. Závěrem oslav bývá velký slavnostní ohňostroj na hlavním náměstí každého města – regionálního centra.
K šedesátému výročí vítězství v roce 2005 nechal Vladimir Putin uspořádat velkolepé oslavy s bohatou účastí mezinárodních hostů. Od té doby se oslavy vítězství mění z pietního aktu na uctění obětí války a oslav porážky nacismu na glorifikaci militarismu a slávy a moci Ruska jakožto nástupce SSSR, který se v důsledku války stal supervelmocí. To je provázeno neostalinismem, obnovou kultu Stalina. Oslavovování přerůstá až v kult vítězství neboli tvz. победобесие[14] pobědoběsie, „posedlost vítězstvím“,[15] které je živeno ruskou propagandou včetně absurdních tvrzení, že Rusko nikdy neprohrálo žádnou válku[16] a Rusové mají vrozený gen vítězství,[17] a pomáhá vytvářet obraz neporazitelného Ruska. Od roku 2005 je také masivně státem propagováno nošení svatojiřské stužky, ze kterého se následně stal symbol podpory Putinova režimu. Součást oslav je také „Nesmrtelný pluk“ (rusky Бессмертный полк, Běssměrtný polk), akce, během které účastníci průvodu nesou fotografie svých blízkých, kteří se zúčastnili Velké vlastenecké války. Tato spontánní tradice z dob SSSR se také stala státem organizovanou a využívanou akcí od roku 2015, kdy nesl fotku svého otce Putin.
Mezinárodní účast na oslavách v Rusku ovlivnila ruská válka proti Ukrajině. V jejím důsledku se 70. výročí v roce 2015 většina evropských státníků neúčastnila. Jedním z mála byl český prezident Miloš Zeman, který se však neúčastnil vojenské přehlídky.[18]
Galerie (oslavy v Moskvě 9. 5. 2011)
[editovat | editovat zdroj]-
Jako první přicházejí vojáci, kteří budou rozestaveni podél trasy přehlídky
-
Prodejce napodobenin historických vojenských čepic
-
"Malý" a "velký" voják
-
Od časného rána jsou v ulicích i prodejci svatojiřských stužek
-
Protiletadlový raketový systém S-400 Triumf na Rudém náměstí
-
Přehlídka vojenské techniky na Arbatu
-
Mezikontinentální balistická raketa Topol-M
-
Úklid centra Moskvy po skončení vojenské přehlídky
-
Setkání s veteránem vlastenecké války na moskevském výstavišti
-
Návštěvníci kina v dobových kostýmech
-
Váleční veteráni odcházejí z Rudého náměstí po skončení přehlídky
-
Mladí Moskvané původem ze Střední Asie
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Poland celebrates National Victory Day. Radio Poland [online]. 2015-05-08 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Rada sets Day of Remembrance and Victory over Nazism on May 8. Unian [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zákon 93/1951 Sb., znění 1951 [online]. 1951-12-06 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Zákon 167/1990 [online]. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, 1990-05-09 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Zákon 218/1991 Sb. [online]. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, 1991-05-15 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
- ↑ main.knesset.gov.il [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Blahopřejné telegramy. Rudé právo. 8. 5. 1976, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Strhující přehlídka armády a revolučních bojovníků. Rudé právo. 1946-05-11, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-05-11].
- ↑ Např. celý deník. S. 1–6. Rudé právo [online]. 1953-05-10 [cit. 2021-05-10]. S. 1–6. Dostupné online.
- ↑ Defilé nepřemožitelnosti mírových sil. S. 2. Rudé právo [online]. 1975-05-12 [cit. 2021-05-10]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Triumf vítězného národa. Svobodné noviny [online]. 27. 6. 1945 [cit. 2020-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Naše vítězství. S. 2. Svět v obrazech [online]. 22. 2. 1947. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Den vítězství. S. 5–6. Svět v obrazech [online]. 19. 5. 1946 [cit. 2020-04-09]. S. 5–6. Dostupné online.
- ↑ Хроника. Победобесие [online]. [cit. 2024-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-11. (rusky)
- ↑ Michael Romancov: Putin touží napsat další kapitolu ruských dějin. Bude to ale opět pseudohistorický eintopf. Dvojka [online]. 2022-05-09 [cit. 2024-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Rusko už prohrálo několik důležitých válek. Následkem porážek bývaly politické změny. FORUM 24 [online]. [cit. 2024-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Rusům se ještě nechce do nebe. Jaderné vyhrožování odhaluje jejich frustraci z vývoje války. FORUM 24 [online]. [cit. 2024-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Zeman přiletěl do Moskvy. Před veterány mluvil rusky. Aktuálně.cz [online]. 2015-05-08 [cit. 2024-01-01]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Den vítězství nad fašismem na Wikimedia Commons
- Honza M. Konec války, Den osvobození nebo Den vítězství? [online]. Vojtěch Šír - Fronta.cz, 2006-04-28 [cit. 2016-02-29]. Dostupné online.