Svatojiřská stuha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Georgijevská stužka na automobilové anténě

Svatojiřská stuha,[1][2][3] stuha svatého Jiří[4] nebo georgijevská stuha[5][1] (rusky: георгиевская лента, георгиевская ленточка, ironicky: mandelinková stuha) je tradiční ruský symbol vojenské cti. Její historie sahá do 18. století, v moderních dějinách je zejména spojovaná s hrdinstvím vojsk Rudé armády v období druhé světové války, zejména jako odkaz na tzv. gardové jednotky. Stuha je oranžová se třemi černými pruhy.

V některých zemích (Ukrajina, Gruzie, Lotyšsko a další) může být stužka vnímána velmi negativně, pro konotace se sovětským dědictvím, ruským militarismem a jeho expanzivní politikou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se objevila na Řádu svatého Jiří, nejvyšším vyznamenání Ruského impéria, udělovaném od roku 1769. Sovětský svaz tradici svatojiřské stuhy přetrhl až do 40. let, kdy se vrátila jako součást označení jednotek vyznamenaných titulem „gardová“, rovněž byla součástí dvou nových vyznamenání: Řádu Slávy a medaile Za vítězství nad Německem. Tehdejší označení gardová stuha pak bylo součástí armádní terminologie až do roku 2005, kdy se vrátilo označení svatojiřská (georgijevská) stuha. Řád svatého Jiří, jehož součástí je znovu svatojiřská stuha, byl v obnoven jako nejvyšší ruské vojenské vyznamenání v roce 1992.

Symbolické veřejné užití[editovat | editovat zdroj]

Malá svatojiřská stužka se nosí jako symbol památky vítězství nad nacismem ve druhé světové válce. Poprvé se tak stalo 9. května 2005 u příležitosti 60. výročí Dne vítězství, kdy tisková agentura RIA Novosti a občanské sdružení Studentská obec uspořádaly celospolečenskou propagační akci Georgijevská stužka.[6] Stužka se od té doby stala v Rusku a příbuzných zemích neoddělitelnou součástí oslav Dne vítězství. Počet stužek objednaných před Dnem vítězství se pohybuje v milionech kusů.[7]

Užití ve válce na východě Ukrajiny[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 2014 se svatojiřská stužka pro svůj proruský význam stala symbolem proruské opozice proti hnutí Euromajdan na východě a jihu Ukrajiny.[8] Kvůli tomu, že separatisté na Ukrajině stužku nosí jakožto symbol sounáležitosti s Ruskem během rusko-ukrajinské války, zakázala Ukrajina v červnu 2017 její výrobu, nošení a propagaci pod pokutou 2500 hřiven (tehdy asi 2200 Kč) nebo 15 dní vězení.[9] Kvůli podobnosti s pruhy mandelinky bramborové dostali její nositelé od Ukrajinců přezdívku kolorady (mandelinky).[10][11][12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Symbolické užití[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zápisky Pavla Puščina k průchodu ruské gardy Čechami v pozdním létě 1813 [online]. Překlad Miloslav Kolomazník. 2013-10-30. Dostupné online. 
  2. Zborovská pamětní medaile [online]. Vojenský historický ústav, 2012. Dostupné online. 
  3. STIER, Gábor. Ruský Majdan na Krymu. Česká pozice [online]. 2014-03-02. Dostupné online. 
  4. Americký námořník se stuhou sv. Jiří při oslavách 65. výročí vítězství ve druhé světové válce. Lidovky.cz [Fotografie ve fotogalerii]. 2010-05-09. Dostupné online. 
  5. ARISTOV, Michail. Georgijevská stužka roku 2013. Hlas Ruska [online]. 2013-04-26. Dostupné online. 
  6. "Povjaži Georgijevskuju lentočku". Itogi i buduščeje akcii. RIA Novosti [online]. 2005-05-13. Dostupné online. (rusky) 
  7. Okolo 2 mln "georgijevskich lentoček" zakazali v regionach Rossii. RIA Novosti [online]. 2008-04-03. Dostupné online. (rusky) 
  8. Georgijevskaja lenta - simvol podviga [online]. Press-Post, 2014-03-30. Dostupné online. (rusky) 
  9. pet. Ukrajina zakázala svatojiřskou stuhu. ČT24.cz [online]. 2016-06-12 [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 
  10. What's Orange And Black And Bugging Ukraine?. Svobodná Evropa [online]. 2014-04-28. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Ljaška u Lvovi oblyly zelenkoju. Ukrainska pravda [online]. 2014-06-18. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  12. KOROBATOV, Jaroslav. Самые популярные слова-2014: «укроп», «ватник» и «фашист». Komsomolskaja pravda [online]. 20. února 2015 [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]