Mandelinka bramborová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMandelinka bramborová
alternativní popis obrázku chybí
Dospělec mandelinky bramborové na listu bramboru
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád brouci (Coleoptera)
Čeleď mandelinkovití (Chrysomelidae)
Rod mandelinka (Leptinotarsa)
Binomické jméno
Leptinotarsa decemlineata
Say, 1824[1]
Synonyma
  • Doryphora decemlineata Say, 1824
  • Stilodes decemlineata[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dospělý jedinec mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata)

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), také známá pod jménem koloradský brouk nebo americký brouk[3], je brouk z čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae) a rodu mandelinka (Leptinotarsa). Jedná se o hlavního a také nejznámějšího škůdce brambor. Je 6 až 11 mm dlouhá, s pestrým žlutooranžovým tělem a pěti výraznými hnědými pruhy po délce každé krovky. Je původem ze Severní Ameriky. Od roku 1859 se rychle rozšiřovala na bramborách napříč Amerikou, poté Evropou a následně také Asií.

Mandelinku bramborovou poprvé popsal americký entomolog Thomas Say, avšak poprvé ji pozoroval Thomas Nuttall. Mandelinka bramborová má mnoho predátorů, k nimž patří i slunéčko Coleomegilla maculata, která požírá její vajíčka.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Mandelinka bramborová byla poprvé objevena v roce 1811 anglickým botanikem a zoologem Thomasem Nuttallem a následně popsána v roce 1824 americkým entomologem Thomasem Sayem.[4] Brouci byli sbíráni ve Skalnatých horách, kde se živili rostlinou Solanum rostratum.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělci mají délku 6 až 11 mm a šířku 3 mm. Brouci jsou oranžovo-žluté barvy s deseti charakteristickými černými pruhy na krovkách. Druhové jméno decemlineata, což znamená „desetičárková“, je odvozeno od tohoto zbarvení.[5][6] Dospělci však mohou být zaměněni s podobným broukem Leptinotarsa juncta, „nepravou mandelinkou“, která není zemědělským škůdcem. L. juncta má také střídající se černé a bílé proužky, ale jeden z bílých proužků ve středu každé krovky chybí a je nahrazen světle hnědým pruhem.[7]

Oranžovo-růžové larvy mají velký, devítičlánkový zadeček a černou hlavu, viditelné průduchy a u posledního instaru mohou měřit v délce až 15 mm. Larva brouka prochází během svého vývoje čtyřmi instary. Hlava v průběhu těchto fází vývoje zůstává černá, ale pronotum změní barvu z černé v larvách prvního a druhého instaru na oranžovo-hnědé ohraničení ve třetím instaru. U larev ve čtvrtém instaru je asi polovina pronota zbarvena světle hnědě.[5] Toto seskupení rodů je charakterizováno konvexními těly kulatých až oválných tvarů, které jsou obvykle jasně zbarvené, mají jednoduché drápky, které se oddělují v základu, otevřené dutiny za příkyčlím a variabilní apikální článek čelistních makadel.[8][6]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Brouk pochází ze Severní Ameriky, kde žije všude kromě Aljašky, Kalifornie, Havaje a Nevady.[5] Je hojný na většině území Evropy a v Asii[9], což představuje celkem více než 16 milionů km2.[10]

Poprvé si lidé souvislosti mezi mandelinkou a bramborem (Solanum tuberosum) povšimli v roce 1859, když tento brouk začal ničit porosty brambor v oblasti města Omahy v Nebrasce. Rozšiřování na východ probíhalo rychle, průměrně o 140 km za rok.[11]

Do roku 1874 dosáhla mandelinka pobřeží Atlantiku.[5] Od roku 1871 americký entomolog Charles Valentine Riley varoval Evropany před možným náhodným zavlečením brouků z Ameriky.[11] Od roku 1875 několik západoevropských zemí, včetně Německa, Belgie, Francie a Švýcarska, zakázalo dovoz amerických brambor, aby tomu zabránilo.[12]

Tato opatření se ukázala jako neúčinná, protože mandelinka do Evropy brzy dorazila. Už v  roce 1877 se objevila ve Spojeném království; byla poprvé objevena v docích v Liverpoolu, ale nezačala se šířit. Pak došlo k mnoha dalším výskytům: tento druh byl ve Velké Británii huben nejméně 163krát. Poslední velký výskyt byl zaznamenán v roce 1976. Mandelinka je ve Spojeném království pokládána za karanténního škůdce, jehož výskyt je nutno ohlásit, a je sledována ministerstvem DEFRA (Department for Environment, Food and Rural Affairs, Ministerstvo životního prostředí, potravin a rozvoje venkova), aby se zabránilo jejímu rozšíření.[13] Analýza nákladů a přínosů z roku 1981 uvádí, že náklady na preventivní hubení mandelinky ve Velké Británii jsou nižší než odhadované výdaje na zásahy proti ní, pokud by se ve Velké Británii rozšířila.[14]

Rozšíření mandelinky bramborové
- původní rozšíření mandelinky bramborové
- současné rozšíření mandelinky bramborové
- původní rozšíření bramboru

Jinde v Evropě se bezprostředně po první světové válce mandelinka uchytila blízko amerických vojenských základen v Bordeaux a začátkem druhé světové války se začala šířit do Belgie, Nizozemska a Španělska. Mandelinka žije ve většině Evropy. Po druhé světové válce byla v sovětské okupační zóně Německa do roku 1950 napadena téměř polovina všech bramborových polí. Ve východním Německu se mandelince říkalo Amikäfer („americký brouk“) na základě tvrzení tamější vlády, že ji tam shodila americká letadla.

V EU zůstává regulovaným (karanténním) škůdcem ve Spojeném království, Irské republice, na Baleárských ostrovech, Kypru, Maltě a v jižní části Švédska a Finska. V žádném z těchto členských států není rozšířen, ale příležitostné napadení může nastat, když například vítr zanese dospělé jedince z oblastí, kde mandelinka žije.[15][16]

Mandelinka se pravděpodobně dále rozšíří do oblastí mírného podnebného pásu východní Asie, Indie, Jižní Ameriky, Afriky, Nového Zélandu a Austrálie.[17]

Dospělec mandelinky bramborové s vajíčky na listu bramboru, v pozadí další listy
Dospělec mandelinky bramborové s vajíčky na listu bramboru

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Mandelinka je velmi plodná a dokáže za 4-5 týdnů naklást více než 500 vajíček.[18] Jsou žlutá až oranžová, dlouhá asi 1 mm. Obvykle jsou kladena ve snůškách kolem třiceti kusů na spodní stranu listů hostitelské rostliny. Vývoj všech životních fází závisí na teplotě. Po 4 až 15 dnech se z vajíčka vylíhne červenohnědá larva se ztloustlým tělem, na němž jsou na obou stranách dvě řady tmavě hnědých skvrn. Živí se listy hostitelské rostliny.

Larvy procházejí čtyřmi vývojovými fázemi (instary). První instar je přibližně 1,5 mm dlouhý a poslední (čtvrtý) 8 mm. První až třetí instar trvá asi 2-3 dny; čtvrtý 4-7 dnů. Po dosažení plné velikosti setrvává čtvrtý instar několik dní jako předkukla, která nepřijímá potravu; lze ji rozpoznat podle nečinnosti a světlejšího zbarvení. Předkukly zalézají do půdy do hloubky několika centimetrů, kde se zakuklí.[5] Za 5 až 10 dní se objeví dospělý brouk, který se živí listy hostitelské rostliny a páří se. Vývoj mandelinky od vajíčka do dospělce může být ukončen za pouhých 21 dní.[18]

V závislosti na teplotě, světelných podmínkách a kvalitě hostitele mohou dospělci upadnout do diapauzy, ve které setrvají až do jara. Po přezimování se vrací na hostitelské rostliny k úživnému žíru a páření; přezimující dospělci se mohou začít pářit do 24 hodin od chvíle, kdy ze země vylezou.[19] Na některých místech se v každé vegetační sezoně mohou vyskytovat tři generace, ale bývá jich i víc.[5]

Chování a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Mandelinka je úzce vázána na rostliny čeledi Solanaceae, zejména rostliny rodu Solanum. Má přímou vazbu se Solanum cornutum (lilek zobanitý), Solanum nigrum (lilek černý), Solanum melongena (lilek vejcoplodý), Solanum dulcamara (lilek potměchuť), Solanum luteum (lilek žlutý), Solanum tuberosum (lilek brambor) a Solanum elaeagnifolium (lilek hlošinolistý). Živí se rovněž dalšími druhy této čeledi, například druhem Solanum lycopersicum (rajče jedlé) a rostlinami rodu Capsicum (paprika).[20]

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Ploštice Coleomegilla maculata požírající vajíčka mandelinky bramborové na listě bramboru
Ploštice Coleomegilla maculata požírající vajíčka mandelinky bramborové

Nejméně 13 hmyzích rodů, tři čeledi pavouků, jeden sekáč (Opiliones) a jeden roztoč byli zaznamenáni jako obecní či specializovaní predátoři různých vývojových stádií mandelinky. Tyto druhy zahrnují terestrické brouky druhu Lebia grandis, slunéčka Coleomegilla maculata a Hippodamia convergens, dravé ploštice Perillus bioculatus a Podisus maculiventris a dále různé druhy zlatooček rodu Chrysopa, vosíky rodu Polistes a hladěnky rodu Nabis.[21]

Brouk L. grandis se živí vajíčky i larvami mandelinky a jeho larvy na kuklách mandelinky parazitují. Dospělec L. grandis může zkonzumovat až 23 vajíček nebo průměrně 3,3 larvy za jediný den.[22]

Laboratorními pokusy bylo zjištěno, že za predačního rizika v podobě dravé ploštice Podisus maculiventris kladou samice mandelinky bramborové kromě normálních životaschopných vajíček také takzvaná trofická vajíčka (neoplodněná vajíčka sloužící jako nutriční rezerva). Tato odpověď na přítomnost predátora zajišťuje dodatečnou potravu pro nově se líhnoucí potomky, aby se zvýšila jejich šance na přežití. Stejná studie odhalila kanibalismus nově vylíhlých larev mandelinky na nevylíhlých vajíčkách jako antipredační chování.[23]

Příklady parazitoidů, predátorů a patogenů u rozdílných životních stádií Mandelinky bramborové1
Typ Druhy Řád Predace Lokace Reference
Parazitoidy Chrysomelobia labidomerae Acari dospělci USA, Mexiko [24]
Edovum puttleri Hymenoptera vajíčka USA, Mexiko, Kolombie [25]
Anaphes flavipes Hymenoptera vajíčka USA
Myiopharus aberrans Diptera vajíčka USA
Myiopharus doryphorae Diptera larvy USA, Kanada
Meigenia mutabilis Diptera larvy Rusko
Megaselia rufipes Diptera dospělci Německo
Heterorhabditis bacteriophora Nematoda dospělci Celosvětová [26]
Heterorhabditis heliothidis Nematoda dospělci Celosvětová
Predátoři Lebia grandis Coleoptera vajíčka, larvy, dospělci USA
Hippodamia convergens Coleoptera vajíčka, larvy USA, Mexiko
Euthyrhynchus floridanus Hemiptera larvy USA [27]
Oplomus dichrous Hemiptera vajíčka, larvy USA, Mexiko [28]
Perillus bioculatus Hemiptera vajíčka, larvy, dospělci USA, Mexiko, Kanada [29]
Podisus maculiventris Hemiptera larvy USA [30]
Pselliopus cinctus Hemiptera larvy USA
Sinea diadema Hemiptera larvy USA
Stiretrus anchorago Hemiptera larvy USA, Mexiko
Patogeny Bacillus thuringiensis
subsp. tenebrionis
Bacteria larvy USA, Kanada, Evropa
Photorhabdus luminescens Bacteria dospělci, larvy Celosvětová [31]
Spiroplasma Bacteria dospělci, larvy Severní Amerika, Evropa [32]
Beauveria bassiana Hypocreales dospělci, larvy USA [33]

Vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Škůdce brambor[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1840 mandelinka rozšířila škálu hostitelských rostlin o pěstované brambory a rychle se z ní stal vysoce nebezpečný hmyzí škůdce na listech této plodiny. Je považována za nejvýznamnějšího fytofága brambor.[17] Může rovněž značně škodit na kulturách rajčat a lilku, jejichž listy se živí jak dospělci, tak larvy. Larvy mohou brambory prakticky zbavit listů (holožír) a zapříčinit až ztrátu celého výnosu, pokud k poškození dojde před tvorbou hlíz.[34] Larvy mohou zkonzumovat 40 cm2 listové plochy během celého larválního stádia, zatímco dospělci dokážou pozřít 10 cm2 za jediný den.[35]

Ekonomické náklady na ochranu rostlin insekticidy jsou významné, přesto údajů o této problematice bylo publikováno jen málo.[36] V roce 1994 celkové náklady na insekticidy a ztráty plodiny v americkém státě Michigan dosáhly 13,3 milionu dolarů, což představuje 13,7 % celkové hodnoty plodiny. Odhad nákladů spojených s insekticidy a ztrátami plodin na hektar činí 138–368 dolarů. Dlouhodobé zvýšení nákladů na výrobu brambor v Michiganu způsobené odolností mandelinky vůči insekticidům se odhaduje na 0,9 až 1,4 milionu dolarů ročně.[37]

Holandské aktuality z roku 1947

Regulace mandelinky pomocí insekticidů[editovat | editovat zdroj]

Insekticidy užívané velkém měřítku tohoto škůdce účinně regulovaly, dokud v roce 1952 nezískal odolnost vůči DDT a v roce 1958 vůči dieldrinu.[38] Insekticidy zůstávají u komerčních pěstitelů hlavní metodou hubení škůdců. Nicméně mnoho chemikálií na ně často neúčinkuje, pokud se používají velmi často, protože brouk je schopen si rychle vyvinout rezistenci. Různé populace v odlišných geografických oblastech jsou odolné vůči všem často užívaným insekticidům[39][40], i když ne každá populace je rezistentní vůči každé z těchto chemických látek.[39] U mandelinky se už vyvinula odolnost vůči 56 chemickým insekticidům. Proto se jde cestou zlepšování metabolismu chemikálií, ovlivňování citlivosti a chování brouků a zdokonalování pesticidů[41].

Příklady insekticidů, jimiž se mandelinky na různých plodinách zbavují v Kentucky v USA[42]
Třída insekticidů Běžné příklady Brambory Lilek Rajče Poznámky
Organosfáty fosmet X
disulfoton X X
Karbamáty karbaryl X X X Široce užívaný v USA
karbofuran X
Chlorované uhlovodíky methoxychlor X X Zakázaný v Evropě v roce 2002 a USA v roce 2003
Cyklodieny endosulfan X X X
Regulátor růstu hmyzu azadirachtin X X X
Spinosin spinosad X X
Avermektin abamektin X X


Biologické metody regulace mandelinky[editovat | editovat zdroj]

Bakteriální insekticidy jsou účinné, pokud zasáhnou zranitelné mladé larvy. Dva kmeny půdní baktérie Bacillus thuringiensis produkují toxiny, které larvy zabíjejí.[43] Příjem potravy mandelinky lze inhibovat aplikací produktů získaných ze stromu Azadirachta indica; mohou však mít negativní vliv též na ošetřené rostliny.[43] Destilát čerstvých listů a květů vratiče obecného (Tanacetum vulgare) obsahuje velké množství kafru a umbelulonu, které na mandelinku působí silně odpudivě.[44]

Beauveria bassiana (Hyphomycetes) je entomopatogenní houba infikující široké spektrum druhů hmyzu, včetně mandelinky bramborové.[45] Ukázalo se, že jde o mykoinsekticid proti mandelince obzvlášť účinný v kombinaci s bakterií Bacillus thuringiensis.[46] Laboratorní pokusy prokázaly také vysokou účinnost entomopatogenní houby Isaria fumosorosea a entomopatogenní hlístice Steinernema feltiae.[47]

Další možnosti regulace mandelinky[editovat | editovat zdroj]

Bronzová plastika mandelinky bramborové v maďarském městě Hédervár
Bronzová plastika v maďarském Héderváru označuje objevení brouka v daném místě v roce 1947 během rychlého rozšíření škůdce v Evropě ve 20. století

Střídání plodin je nejdůležitější preventivní ochranou proti mandelince. Rotace plodin může oddálit napadení brambor mandelinkou a může snížit vytvoření populace mandelinky v začátku sezóny. Studie z roku 1984 ukázala, že toto střídání brambor s nehostitelskými rostlinami redukovalo hustotu dospělců v začátku sezóny o 95,8 %.[48]

K dalším agrotechnickým opatřením, která lze používat v kombinaci se střídáním plodin, patří mulčování plodiny slámou na začátku sezóny, dokáže totiž snížit schopnost brouků nalézt bramborové pole a mulč vytváří prostředí vhodné pro predátory mandelinky. Plastem vyložené příkopy fungovaly jako pasti na brouky, kteří se na jaře pohybovali směrem k bramborovému poli, přičemž se využívalo jejich neschopnosti létat ihned po vylíhnutí. K likvidaci brouků se používaly i plamenomety.[49]

Výskyt v Československu[editovat | editovat zdroj]

Vyhláška o boji proti „americkému brouku“ z 19. července 1952 v Karlových Varech
Vyhláška o boji proti
„americkému brouku“ z roku 1952
Sběr mandelinky v NDR, 1952

Na české území (respektive do tehdejšího Československa) dorazila mandelinka v 50. letech a její invaze okamžitě nabrala podobu kalamity. Komunistická propaganda ji prohlásila za imperialistický útok (například pohádka O zlém brouku Bramborouku) a obvinila Západ, že mandelinku na českém území uměle vysazuje z letadel nebo prostřednictvím diverzantů (zcela byly ignorovány ve stejnou dobu propuknuvší podobné kalamity po celé Evropě). Občas tak byla mandelinka propagandisticky zvána imperialistický či americký brouk nebo šestinohý vyslanec Wall Streetu.[50]

Boj proti mandelinkám lze vést čistě mechanicky (sběr), ale pokud jde o větší plochu, používají se insekticidy (například Mospilan 20, Bancol 50 WP, Bonus), které je nutno aplikovat v době nejmasívnějšího líhnutí larev, či biologické prostředky (slunéčko, ploštice, entomofágní houby). Za nejúčinnějšího biologického nepřítele je považována dravá ploštice Perillus bioculatus.

Filatelie[editovat | editovat zdroj]

Mandelinka je ikonický druh, jehož obrázek byl použit na poštovních známkách kvůli jeho spojení s nedávnou historií jak Severní Ameriky, tak Evropy. Například v roce 1956 vydalo Rumunsko sadu čtyř známek věnující pozornost kampani proti hmyzím škůdcům[51] a v roce 1967 byla mandelinka zobrazena na známce vydané Rakouskem.[52] Brouk se také objevil na známkách vydaných v Beninu, Tanzanii, Spojených arabských emirátech a Mosambiku.

Přezdívka městských autobusů[editovat | editovat zdroj]

V Kladně existuje pro městské autobusy přezdívka „mandelinka“. Je doložena též ve Slaném a ve Vlašimi. Původ přezdívky je vykládán žlutohnědým nátěrem autobusů dopravce Matěje Bendáka v období kolem poloviny 20. století.[53]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

1.^ Podrobnější seznam predátorů, patogenů a parazitů mandelinky bramborové viz zde.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Colorado potato beetle na anglické Wikipedii.

  1. ITIS Standard Report Page: Leptinotarsa decemlineata. www.itis.gov [online]. [cit. 2018-10-21]. Dostupné online. 
  2. Leptinotarsa decemlineata, Colorado Potato Beetle: Synonyms [online]. Encyclopedia of Life [cit. 2017-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JAVOREK, V. Kapesní atlas brouků. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1964. 256 s. 
  4. Journal of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. ser.1 v.3.. HathiTrust [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g Colorado potato beetle - Leptinotarsa decemlineata (Say). entomology.ifas.ufl.edu [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. 
  6. a b Information archivée dans le Web. www.publications.gc.ca [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-30. (francouzsky) 
  7. Species Leptinotarsa juncta - False Potato Beetle - BugGuide.Net. bugguide.net [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. 
  8. L., Jacques, Richard. The potato beetles : the genus Leptinotarsa in North America (Coleoptera, Chrysomelidae). Leiden: E.J. Brill 144 pages s. ISBN 0916846407, ISBN 9780916846404. OCLC 15860604 
  9. Species Leptinotarsa decemlineata - Colorado Potato Beetle - BugGuide.Net. bugguide.net [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. 
  10. WEBER, Don. Colorado beetle: pest on the move. Pesticide Outlook. 2003, roč. 14, čís. 6, s. 256. Dostupné online [cit. 2018-11-08]. ISSN 0956-1250. DOI:10.1039/b314847p. (anglicky) 
  11. a b FEYTAUD, J. La pomme de terre. [s.l.]: Presses universitaires de France, 1949. S. 98–104. 
  12. CONNER., Sorensen, Willis. Brethren of the net : American entomology, 1840-1880. Tuscaloosa: University of Alabama Press 1 online resource (xiv, 357 pages) s. ISBN 0585325596, ISBN 9780585325590. OCLC 45843126 
  13. Colorado Beetle, Leptinotarsa decemlineata - GB non-native species secretariat. www.nonnativespecies.org [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. AITKENHEAD, P. Colorado Beetle - Recent Work in Preventing its Establishment in Britain. EPPO Bulletin. 1981-11, roč. 11, čís. 3, s. 225–234. Dostupné online [cit. 2018-11-09]. ISSN 0250-8052. DOI:10.1111/j.1365-2338.1981.tb01928.x. (anglicky) 
  15. Jyväskylän yliopisto. Jyväskylän yliopisto [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (finsky) 
  16. Frequently Asked Questions about the Colorado Beetle. Evira. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-08. (anglicky) 
  17. a b ALYOKHIN, A. Colorado potato beetle management on potatoes: current challenges and future prospects". [online]. 2009 [cit. 2009-10-21]. Dostupné online. 
  18. a b Colorado Potato Beetle Management | Entomology. entomology.ca.uky.edu [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. FERRO, David N.; ALYOKHIN, Andrei V.; TOBIN, Daniella B. Reproductive status and flight activity of the overwintered Colorado potato beetle. Entomologia Experimentalis et Applicata. 1999-06, roč. 91, čís. 3, s. 443–448. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. ISSN 0013-8703. DOI:10.1046/j.1570-7458.1999.00512.x. (anglicky) 
  20. BRC - Database of Insects and their Food Plants. www.brc.ac.uk [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné online. 
  21. Predators Feeding on the Colorado Potato Beetle in Insecticide-Free Plots and Insecticide-Treated Commercial Potato Fields in Eastern North Carolina. Biological Control. 1996-04-01, roč. 6, čís. 2, s. 273–282. Dostupné online [cit. 2018-12-17]. ISSN 1049-9644. DOI:10.1006/bcon.1996.0034. (anglicky) 
  22. ATHANAS, Michael M.; GREENSTONE, Matthew H.; ROWLEY, Daniel L. Prey preference and host suitability of the predatory and parasitoid carabid beetle, Lebia grandis, for several species of Leptinotarsa beetles. Journal of Insect Science. 2006-01-01, roč. 6, čís. 1. Dostupné online [cit. 2018-12-17]. DOI:10.1673/1536-2442(2006)6[1:PPAHSO2.0.CO;2]. PMID 19537994. (anglicky) 
  23. TIGREROS, Natasha; NORRIS, Rachel H.; WANG, Eugenia H. Maternally induced intraclutch cannibalism: an adaptive response to predation risk?. Ecology Letters. 2017, roč. 20, čís. 4, s. 487–494. Dostupné online [cit. 2018-12-17]. ISSN 1461-0248. DOI:10.1111/ele.12752. (anglicky) 
  24. Drummond, F. A.; Casagrande, R. A.; Logan, P. A. Impact of the parasite, Chrysomelobia labidomerae Eickwort, on the Colorado potato beetle. International Journal of Acarology. 1992, roč. 18, čís. 2, s. 107–115. DOI:10.1080/01647959208683940. (anglicky) 
  25. Grissell, E. E. Edovum puttleri, n.g., n.sp. (Hymenoptera: Eulophidae), an egg parasite of the Colorado potato beetle (Chrysomelidae). Proceedings of the Entomological Society of Washington. 1981, roč. 83, čís. 4, s. 790–796. (anglicky) 
  26. Ebrahimi, L.; Niknam, G.; Dunphy, G. B. Hemocyte Responses of the Colorado Potato Beetle, Leptinotarsa decemlineata, and the Greater Wax Moth, Galleria mellonella, to the Entomopathogenic Nematodes, Steinernema feltiae and Heterorhabditis bacteriophora. Journal of Insect Science. 2011, roč. 11, čís. 1, s. 1–13. DOI:10.1673/031.011.7501. (anglicky) 
  27. Chittenden, F. H. On the natural enemies of the Colorado potato beetle. Bulletin United States Department of Agriculture, Bureau of Entomology. 1911, roč. 82, s. 85–88. (anglicky) 
  28. Drummond, F. A.; Casagrande, R. A.; Groden, E. Biology of Oplomus dichrous (Heteroptera: Pentatomidae) and Its Potential to Control Colorado Potato Beetle (Coleoptera: Chrysomelidae). Environmental Entomology. 1987, roč. 16, čís. 3, s. 633-633. DOI:10.1093/ee/16.3.633. (anglicky) 
  29. Cloutier, C.; Bauduin, F. Biological Control of the Colorado Potato Beetle Leptinotarsa Decemlineata (Coleoptera: Chrysomelidae) in Quebec by Augmentative Releases of the Two-Spotted Stinkbug Perillus Bioculatus (Hemiptera: Pentatomidae). The Canadian Entomologist. 1995, roč. 127, čís. 2, s. 195–212. Dostupné online. DOI:10.4039/ent127195-2. (anglicky) 
  30. Richman, D. B.; Mead, F. W.; Fasulo, T. R. Spined Soldier Bug, Podisus maculiventris (Say) [online]. University of Florida, IFAS Extension [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Blackburn, M. B.; Domek, J. M; Gelman, D. B; Hu, J. S. The broadly insecticidal Photorhabdus luminescens toxin complex a (Tca): activity against the Colorado potato beetle, Leptinotarsa decemlineata, and sweet potato whitefly, Bemisia tabaci. Journal of Insect Science (Online). 2005, roč. 5, čís. 1. Dostupné online. DOI:10.1093/jis/5.1.32. (anglicky) 
  32. Breithaupt, J. Leptinotarsa decemlineata: Management [online]. Ecoport, 4 November 2012 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Bonnemaison, L. Les ennemis animaux des plantes cultivées et des forêts, vol. II. [s.l.]: [s.n.], 1961. S. 98. (francouzsky) 
  34. J., Gullan, P. The insects : an outline of entomology. 1st ed. vyd. London: Chapman & Hall xiv, 491 pages s. ISBN 0412493608, ISBN 9780412493607. OCLC 30711695 
  35. ELKINTON, J. S.; VOSS, R. H.; LOGAN, J. A. Colorado Potato Beetle (Coleoptera: Chrysomelidae) Temperature-dependent Growth and Feeding Rates. Environmental Entomology. 1985-06-01, roč. 14, čís. 3, s. 343–348. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0046-225X. DOI:10.1093/ee/14.3.343. (anglicky) 
  36. Colorado potato beetle (Leptinotarsa decemlineata). www.plantwise.org [online]. [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  37. GRAFIUS, E. Economic Impact of Insecticide Resistance in the Colorado Potato Beetle (Coleoptera: Chrysomelidae) on the Michigan Potato Industry. Journal of Economic Entomology. 1997-10-01, roč. 90, čís. 5, s. 1144–1151. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 0022-0493. DOI:10.1093/jee/90.5.1144. (anglicky) 
  38. ALYOKHIN, Andrei; BAKER, Mitchell; MOTA-SANCHEZ, David. Colorado Potato Beetle Resistance to Insecticides. American Journal of Potato Research. 2008-12-01, roč. 85, čís. 6, s. 395–413. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 1874-9380. DOI:10.1007/s12230-008-9052-0. (anglicky) 
  39. a b ALYOKHIN, Andrei; BAKER, Mitchell; MOTA-SANCHEZ, David. Colorado Potato Beetle Resistance to Insecticides. American Journal of Potato Research. 2008-12-01, roč. 85, čís. 6, s. 395–413. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 1874-9380. DOI:10.1007/s12230-008-9052-0. (anglicky) 
  40. ALYOKHIN, Andrei; BAKER, Mitchell; MOTA-SANCHEZ, David. Colorado Potato Beetle Resistance to Insecticides. American Journal of Potato Research. 2008-12-01, roč. 85, čís. 6, s. 395–413. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 1874-9380. DOI:10.1007/s12230-008-9052-0. (anglicky) 
  41. ALYOKHIN, Andrei; BAKER, Mitchell; MOTA-SANCHEZ, David. Colorado Potato Beetle Resistance to Insecticides. American Journal of Potato Research. 2008-12-01, roč. 85, čís. 6, s. 395–413. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 1874-9380. DOI:10.1007/s12230-008-9052-0. (anglicky) 
  42. Colorado Potato Beetle Management | Entomology. entomology.ca.uky.edu [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. a b Insecticide resistance". The Insects: An Outline of Entomology. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-412-49360-7. 
  44. SCHEARER, W. R. Components of Oil of Tansy (Tanacetum vulgare) That Repel Colorado Potato Beetles (Leptinotarsa decemlineata). Journal of Natural Products. 1984-11, roč. 47, čís. 6, s. 964–969. Dostupné online [cit. 2019-06-06]. ISSN 0163-3864. DOI:10.1021/np50036a009. (anglicky) 
  45. UCONN IPM: Integrated Pest Management:General:Biological Controls:Beauveria bassiana for Insect Management. web.archive.org [online]. 2006-09-01 [cit. 2019-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  46. WRAIGHT, S.P.; RAMOS, M.E. Characterization of the synergistic interaction between Beauveria bassiana strain GHA and Bacillus thuringiensis morrisoni strain tenebrionis applied against Colorado potato beetle larvae. Journal of Invertebrate Pathology. 2017-3, roč. 144, s. 47–57. Dostupné online [cit. 2019-06-06]. DOI:10.1016/j.jip.2017.01.007. (anglicky) 
  47. HUSSEIN, Hany M.; SKOKOVÁ HABUŠTOVÁ, Oxana; PŮŽA, Vladimír. Laboratory Evaluation of Isaria fumosorosea CCM 8367 and Steinernema feltiae Ustinov against Immature Stages of the Colorado Potato Beetle. PLOS ONE. 2016-03-25, roč. 11, čís. 3, s. e0152399. Dostupné online [cit. 2019-06-06]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0152399. PMID 27015633. (anglicky) 
  48. WRIGHT, Robert J. Evaluation of Crop Rotation for Control of Colorado Potato Beetles (Coleoptera: Chrysomelidae) in Commercial Potato Fields on Long Island. Journal of Economic Entomology. 1984-10-01, roč. 77, čís. 5, s. 1254–1259. Dostupné online [cit. 2019-06-06]. ISSN 1938-291X. DOI:10.1093/jee/77.5.1254. (anglicky) 
  49. University of Vermont. www.uvm.edu [online]. [cit. 2019-06-06]. Dostupné online. 
  50. O zlém brouku Bramborouku: o mandelince americké, která chce loupit z našich talířů / Ondřej Sekora ; obr. nakr. autor Praha : SNDK, 1950. – 1. vyd.
  51. Stamp: Colorado Potato Beetle (Leptinotarsa decemlineata) (Romania) (Campaign against insect pests) Mi:RO 1587,Sn:RO 1104,Yt:RO 1462,Sg:RO 2447. Colnect [online]. [cit. 2019-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Austria - Potato Beetle. web.archive.org [online]. 2014-04-18 [cit. 2019-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  53. Jaroslav Vykouk ml.: Z historie městské hromadné dopravy v Kladně, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, posl. aktualizace 29. 8. 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]