Ploštice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPloštice
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádpolokřídlí (Hemiptera)
Podřádploštice (Heteroptera)
Latreille, 1810
Infrařády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ploštice (Heteroptera) je skupina malého, středně velkého i velkého hmyzu s bodavě sacím ústním ústrojím. Ploštice žijí téměř po celém světě. Je známo kolem 40 000 druhů, přičemž v České republice žije asi 900 druhů[1]. Větší část druhů žijících v ČR má jednu generaci za rok.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byly ploštice klasifikovány jako řád, dnes se řadí společně se stejnokřídlými do řádu Hemiptera, ve kterém jsou podřádem nebo neklasifikovanou skupinou v rámci podřádu Prosorrhyncha.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ploštice jsou tvarově rozmanité, velikost a zbarvení jsou různé. Tělo je zpravidla zploštělé, někdy mimořádně tenké a dlouhé. Ústní ústrojí je přeměněno v bodec (rostrum) a je vždy bodavě-sací. Typickým znakem je první pár křídel, který je přeměněn na polokrovky (hemelytry, hemielytra). Polokrovky jsou tvořeny kožovitým koriem, které směrem dozadu přechází v blanitou část polokrovek. Polokrovky jsou na rozdíl od krovek brouků orgánem funkčně schopným letu. Druhý pár křídel, spodní, hraje při letu menší úlohu než polokrovky. Je celý blanitý, většinou menší a v klidu složený na zadečku. Výjimku tvoří např. znakoplavky, které mají křídla složená střechovitě. Některé druhy mají křídla zkrácená a některé druhy jsou bezkřídlé (např. štěnice).

Schéma polokrovky ploštice: klavus, korium, někdy přítomný kuneus, membrána

Nohy suchozemských druhů jsou kráčivé, nohy vodních druhů plovací; dravé ploštice mají nohy přizpůsobené k lapání kořisti. Chodidlo (tarsus) je většinou dvoučlánkové až tříčlánkové.

Lze rozlišit několik druhů pohybu ploštic:

Většina ploštic je býložravá, přizpůsobená k sání rostlinných šťáv. Některé druhy ploštic jsou dravé. Zástupci čeledi Polyctenidae (žijí v srsti netopýrů), čeledi štěnicovití (Cimicidae) a někteří zástupci čeledi zákeřnicovití (Reduviidae) jsou ektoparazité. Parazitují na obratlovcích včetně člověka (štěnice domácí).

Pro ploštice jsou typické zápašné (repugnatorické) žlázy, které ústí na povrch kutikuly; mají aposematickou funkci.

Ploštice jsou hmyz s proměnou nedokonalou. Z vajíčka se líhne nymfa prvního instaru. Po prvním svlékání je nymfou druhého instaru, po druhém svlékání je ve třetím instaru atd. Až na nečetné výjimky procházejí ploštice obvykle pěti instary.

Samičky některých druhů chrání vajíčka a nymfy tím, že je zakrývají svým tělem. Také např. samec splešťule blátivé pečuje o vajíčka.

Krevsající ploštice z podčeledi Triatominae; kolorovaný snímek, skenovací elektronový mikroskop SEM JEOL 6380 LV, PřF UK

Některé druhy ploštic mají tendenci se shlukovat, jsou gregarické. Nejznámější je patrně červeno-černá ruměnice pospolná, shlukující se např. na kmenu lípy a pod ní. Někomu může být známa z knihy Ondřeje Sekory Ferda Mravenec, příp. z odvozeného díla.

Význam[editovat | editovat zdroj]

  • Některé druhy ploštic mohou sloužit jako laboratorní model k výzkumu.
  • Zjistilo se, že zákeřnice Dipetalogaster maximus může být použita k odebírání vzorků krve v zoo, protože krev v jejich žaludku je použitelná pro krevní testy. Používá se k odběru krve těch druhů zvířat, pro které by byl odchyt a odběr příliš stresující. Zvíře se na hodinu zavře do speciálně upravené bedny, ve které jsou ve dvojitém dnu umístěny zákeřnice. Ploštice přes jemnou mřížku nasají ze zvířete krev, která se z nich odebere injekční stříkačkou. K odběru krve jsou používány sterilně chované zákeřnice ve 4. instaru.[3]
  • Zástupci podčeledi Triatominae jsou přenašeči prvoka Trypanosoma cruzi, který je významným lidským patogenem způsobujícím na území Ameriky Chagasovu chorobu. Je známo 140 druhů této podčeledi. Společným charakteristickým znakem je, že se živí výhradně krví obratlovců. Dvěma rody s největším epidemiologickým významem jsou rody Triatoma (zákeřnice) a Rhodnius. Nejvýznamnější zástupci se přizpůsobili životu v blízkosti lidských obydlí.[4]

Někteří zástupci[editovat | editovat zdroj]

Vodní prostředí:

Vodní hladina:

Suchozemští:

Parazité:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZAHRADNÍK, Jiří. Hmyz. Ilustrace František Severa. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2007. 326 s. ISBN 978-80-86858-36-4. S. 48. 
  2. JAVOREK, Vladimír. Kapesní atlas ploštic a křísů. Praha: Státní pedagogické nakl., 1978, s. 18–19. Obrazové atlasy pro všeobecné vzdělávací školy.
  3. KOŘÍNEK, Milan. Dipetalogaster maxima (Uhler, 1894). In: BioLib [online]. ©1999–2022 [cit. 12. 4. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id904650/
  4. ŠKOCHOVÁ, Veronika. Mikrobiomy krevsajících ploštic podčeledi Triatominae. České Budějovice, 2017, s. 3. Bakalářská práce. Školitel RNDr. Eva Nováková, PhD. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Dostupné také z: https://theses.cz/id/bntdwj/21217378

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHALOUPKOVÁ, Věra. Role ploštic v životě člověka. České Budějovice, 2019. 51 s. Bakalářská práce. Ved. práce prof. RNDr. Miroslav Papáček, CSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra biologie.
  • JACOBS, Dennis; FOX, Mark; GIBBONS, Lynda, HERMOSILA, Carlos. Principles of Veterinary Parasitology. Chichester, West Sussex: Wiley Blackwell, 2016. 296 s. ISBN 978-0-470-67042-2. (anglicky) 
  • JAVOREK, Vladimír. Kapesní atlas ploštic a křísů. Praha: Státní pedagogické nakl., 1978. 397 s. Obrazové atlasy pro všeobecné vzdělávací školy.
  • LAPČÍK, Oldřich. Jedy zákeřnic. Vesmír. 2020, roč. 99, č. 12, s. 688. 7. 12. 2020.
  • ŠKOCHOVÁ, Veronika. Mikrobiomy krevsajících ploštic podčeledi Triatominae. České Budějovice, 2017. [45] s. Bakalářská práce. Školitel RNDr. Eva Nováková, PhD. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Dostupné také z: https://theses.cz/id/bntdwj/21217378
  • VALLEJO, G. A.; F. GUHL, F. and SCHAUB, G. A. Triatominae-Trypanosoma cruzi/T. rangeli: Vector-parasite interactions. Acta Tropica. May-Jun 2009, vol. 110, no. 2–3, s. 137–147. doi: 10.1016/j.actatropica.2008.10.001. Epub 2008 Oct 15.
  • ZAHRADNÍK, Jiří. Hmyz. 3. české uprav. vyd. Praha: Aventinum, 2015. 326 s. ISBN 978-80-7442-051-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]