Ondřej Sekora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ondřej Sekora
Ondřej Sekora (okolo roku 1950)
Ondřej Sekora (okolo roku 1950)
Narození25. září 1899
Královo Pole
Úmrtí4. července 1967 (ve věku 67 let)
Praha
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materMasarykova univerzita
Povoláníspisovatel, novinář, autor dětské literatury, malíř, hráč rugby union, entomolog, ilustrátor, redaktor, kreslíř, právník, typograf a karikaturista
ChoťLudmila Sekorová (od 1930)[1]
DětiOndřej Sekora
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Ondřeje Sekory na hřbitově Malvazinky

Ondřej Sekora (25. září 1899 Královo Pole[2] – 4. července 1967 Praha) byl český spisovatel, novinář, kreslíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a entomolog a od roku 1964 nositel titulu zasloužilý umělec. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem. Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Vytvořil do značné míry autobiografickou figurku Ferdy Mravence (poprvé se objevila roku 1927 v Pestrém týdnu jako postavička v kreslených seriálech pro dospělé), stejně známý je i Brouk Pytlík (1939). Sekorovy příběhy spojují zábavnost s poučností a mravním ponaučením. Jeho ilustrace byly blízké stylu animovaného filmu.

Sekora byl také zakladatelem prvních českých ragbyových klubů, sportovní trenér, rozhodčí, popularizátor sportu a přírody.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Králově Poli u Brna (dnes část Brna) jako třetí ze šesti sourozenců. Otec Ondřej Sekora, odborný učitel, zemřel, když budoucímu spisovateli bylo sedm let. Studoval na obecné škole v Králově Poli a na gymnáziích nejprve v Brně, po přestěhování roku 1913 ve Vyškově. Sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil. Koncem 1. světové války byl odveden jako jednoroční dobrovolník do armády do Vídně. Maturoval proto až po válce (1919). Studoval práva v Brně, studia po nepovedené státnici zanechal.

V roce 1923 se oženil s Markétou Kalabusovou, manželství po roce skončilo rozvodem. V roce 1930 se oženil podruhé s Ludmilou Roubíčkovou a měli syna Ondřeje (1931-2004). Ten vystudoval žurnalistiku a stal se novinářem, překladatelem a dlouholetým redaktorem časopisu Umění a řemesla.

Za gymnaziálních let ho výtvarně vedl Vladimír Šindler. V letech 1929–1931 vystudoval jako hospitant všeobecnou školu pro kreslení a malbu u profesora Arnošta Hofbauera na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Hofbauer mu byl vzorem pro karikaturu. Výtvarnými vzory mu byli Mikoláš Aleš, Wilhelm Busch, Pieter Brueghel (16. století) a Henri Rousseau.

Od roku 1921 pracoval jako sportovní referent a kreslíř v brněnských Lidových novinách (přijal ho šéfredaktor Arnošt Heinrich). V letech 1923 a 1927 (nebo 1928) byl redakcí vyslán do Paříže. V roce 1927 (nebo 1928) se i s redakcí přestěhoval do Prahy, v letech 1927–1941 redigoval Dětský koutek. Protože jeho manželka byla podle Norimberských zákonů Židovka, musel svou práci opustit.[3]

Založil a redigoval časopis Sport. Jako ferdovský všeuměl věnoval část svého nadšení i hudbě. Obecně je považován za zakladatele československého a českého ragby, které poznal při pobytu v Paříži. V časopise Sport na pokračování vydával a ilustroval pravidla tohoto sportu. Byl trenérem ragbyových družstev Moravská SlaviePisárkáchAFK Žižka Brno, které pod jeho vedením v roce 1926 sehrály v Československu vůbec první ragbyové utkání, vytvořil českou ragbyovou terminologii. Do roku 1944 byl také aktivním rozhodčím, řídil například první zápas RC Sparta PrahaRC Slavia Praha.

První knižní seriálovou postavou z roku 1926 byl pes Voříšek, ke kterému texty napsal Edvard Valenta. Dalšími postavami byl lovec a cestovaltel Animuk, sportovci Hej a Rup, dobrý voják Vendelín či přitroublé kuře Napipi. Ferda Mravenec se poprvé objevil na stránkách Pestrého týdnu v roce 1927 jako postava kresleného seriálu pro dospělé, v roce 1935 k němu přibyl i brouk Pytlík. V roce 1936 vyšla knížka pro děti, Ferda Mravenec. Následoval Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi. V roce 1939 to byl Ferdův slabikář. Po válce Ferda cvičí mraveniště a Kousky mládence Ferdy Mravence.

Za okupace v letech 1944–1945 byl vězněn v pracovních táborech v Kleinstein (Kamionek u Gogolina) v Generálním gouvernementu (dnes v Polsku) a OsterodeNěmecku. V autentickém deníku[4] s hořkým humorem vylíčil strasti táborového života. I v táboře kreslí a píše, se spoluvězněm Oldřichem Novým hraje maňáskové divadlo.[3]

Po válce se stal redaktorem deníku Práce a redaktorem časopisu Dikobraz (1945–1947, prvních 15 čísel jako šéfredaktor) a redaktorem v nakladatelství Josefa Hokra (1945–1949), které již předtím vydávalo jeho knihy. V roce 1949 spoluzakládá Státní nakladatelství dětské knihy (dnešní Albatros) a v letech 1949–1952 působí jako jeho vedoucí redaktor. Stál u prvních pokusů o televizní vysílání pro děti, neoficiálně hrál maňáskové divadlo a po celé republice pořádal besedy s dětmi. Obrázkové knížky Pohádka o stromech a větru, Štědrý večer a O traktoru, který se splašil nechybí „direktivní návodnost“, poplatná tehdejšímu režimu. Od roku 1952 byl ve svobodném povolání, píše a kreslí pro noviny a časopisy Host do domu, Lidové noviny, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr.

V předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech vstoupil do KSČ, svým způsobem se aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu a ve straně zůstal do konce života. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek je mu to málokdy vytýkáno. V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1966 dostal Cenu Marie Majerové za literaturu.

Záchvatem mrtvice v roce 1964 skončila jeho veřejná činnost. Zemřel v Praze roku 1967 a je pohřben na Smíchově na hřbitově Na Malvazinkách. Syn Ondřej dosáhl popularizace otcova díla formou filmu, který byl natočen v Německu.

Členství[editovat | editovat zdroj]

Byl členem těchto organizací:

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Rugby, jak se hraje a jeho pravidla (1926, překlad z francouzštiny)
  • Ferda Mravenec (1936)
  • Ferda Mravenec v cizích službách (1937)
  • Ferda v mraveništi (1938)
  • Ferdův slabikář (1939)
  • Trampoty brouka Pytlíka (1939)
  • Malířské kousky brouka Pytlíka (1940)
  • Kuře Napipi a jeho přátelé (1941)
  • Uprchlík na ptačím stromě (1943) (oceněna na Světové výstavě EXPO '58 v Bruselu)
  • Ferda cvičí mraveniště (1947)
  • Kronika města Kocourkova (1947)
  • Jak se uhlí pohněvalo (1949)
  • Pohádka o stromech a větru (1949)
  • O zlém brouku Bramborouku (1950), 12stránková brožura
  • Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951), 12stránková brožura
  • Malované počasí (1951)
  • O traktoru, který se splašil (1951)
  • Mravenci se nedají (1954)
  • Na dvoře si děti hrály (1955)
  • Čmelák Aninka (1959)
  • Hurá za Zdendou (1960)
  • O psu vzduchoplavci (1961)
  • Pošta v ZOO (1963)
  • Sedm pohádek (1964)

První tři knihy o Ferdovi Mravencovi vycházely v šedesátých letech společně pod názvem Knížka Ferdy Mravence, nyní samostatně. Obě knihy o brouku Pytlíkovi vycházely od roku 1969 společně pod názvem Brouk Pytlík, nyní opět samostatně.

Kreslené seriály (komiksy)[editovat | editovat zdroj]

  • Voříškova dobrodružství (1926)
  • Cvočkův podivný život (1928)
  • Jak Cvoček honil pytláka (1932)
  • Příhody Ferdy Mravence (1933)
  • Kapitán Animuk loví v Africe (1934)
  • Hej a Rup (1935)
  • Slavnost u broučků (1938)
  • Kousky mládence Ferdy Mravence (1950)
  • Nápady kuřete Napipi (1961)
  • Kapitán Animuk opět loví v Africe (1972)

Knižní ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sbírka matrik v Archivu hl. m. Prahy. Dostupné online. [cit. 2022-01-10]
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. a b Martin Šmok, výstava o dějinách Hagiboru, starobinec Hagibor, 2008
  4. SEKORA, Ondřej; KRAFLOVÁ, Hana. Deníky Ondřeje Sekory: 1944-1945. 1. vyd. Praha: Plus, 2016. ISBN 978-80-259-0546-3. S. 172. 
  5. ZOUBKOVÁ, Kateřina. Ondřej Sekora známý i neznámý [online]. 2023-02-17 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 101. 
  • STEHLÍKOVÁ, Blanka, Věra VAŘEJKOVÁ a Ondřej J. SEKORA. Ondřej Sekora/Práce všeho druhu: osobnost a dílo. Praha: Práh, 2003, 235 s. ISBN 80-7252-085-7.
  • SEKORA, Ondřej a Hana KRAFLOVÁ. Deníky Ondřeje Sekory: 1944-1945. V Praze: Plus, 2016. ISBN 978-80-259-0546-3.
  • PROKŮPEK, Tomáš. Sekora: mravenčí a jiné práce. Praha: Akropolis, 2019. ISBN 978-80-7028-528-2.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]