Přeskočit na obsah

Slunéčko sedmitečné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSlunéčko sedmitečné
alternativní popis obrázku chybí
Slunéčko sedmitečné
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádbrouci (Coleoptera)
Podřádvšežraví (Polyphaga)
Čeleďslunéčkovití (Coccinellidae)
Rodslunéčko (Coccinella)
Binomické jméno
Coccinella septempunctata
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Larva spásající mšice

Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), lidově nazývané též sluníčko, berunka, beruška nebo celou řadou jiných lidových a nářečních názvů, je nejběžnějším slunéčkem v Evropě a jeden z nejznámějších brouků. Vědecké i české druhové jméno je odvozeno ze zbarvení krovek slunéčka (z latiny septem = sedm a punctum = tečka). V Severní Americe se podle vědeckého jména označuje C-7.

Vědecká synonyma

  • Coccinella (Coccinella) septempunctata (Linnaeus, 1758)
  • Coccinella 7-punctata (Linnaeus) – synonymum vzniklé chybou ve jménu
  • Coccinella bruckii (Mulsant, 1866)
  • Coccinella septempunctata brucki (Mulsant, 1866)
  • Coccinella confusa (Wiedemann, 1823)[1]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v Evropě (Albánie, Belgie, Britské ostrovy, Bulharsko, ČR, Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Francie, Gibraltar, Itálie, Kanárské ostrovy, Lucembursko, Maďarsko, Madeira, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko), v Africe (Alžírsko, Maroko, Tunisko), v Asii (Čína, Indie, Pákistán, Srí Lanka), v Severní Americe (Nevada, Texas…).[1][2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Dospělé slunéčko sedmitečné je 5–8 mm dlouhý trojbarevný brouk s okrouhlým, silně vyklenutým tvarem těla. Štít je zřetelně širší než delší. Krovky jsou červené se třemi černými tečkami na každé krovce a jednou tečkou nepárovou, společnou pro obě krovky, u štítu a na štítku. Po stranách černého štítku jsou dvě bílé skvrny. Další dvě bílé skvrny jsou na černém štítu u hlavy a na hlavě.[3] V porovnání s jinými tečkovanými druhy slunéček je variabilita zbarvení a kresby nepatrná.[2]

Larva je zbarvena černě s oranžovými skvrnami. Kukla je nepohyblivá, přitmelená pevně na listu. Její zbarvení odpovídá potřebám termoregulace při dané teplotě. Pokud se poslední larvální instar v nepohyblivé formě (prepupa) nacházel poslední den před svlečením v teplotě vyšší než 30 °C, je kukla oranžová s minimální plochou černé kutikuly. (Slunéčko sedmitečné snese až 36 °C.)[3]

Slunéčko sedmitečné při rozmnožování

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Druh je monovoltiní, tzn. že má potomstvo jen jednou do roka. Protože je ve stadiu kukly téměř nechráněný, musí vývoj probíhat rychle.[2] Samička na jaře naklade vajíčka do štěrbin nebo na spodní strany listů. Larvy se vylíhnou zhruba po týdnu a zakuklí se v závislosti na teplotě tak po 30–60 dnech (čím tepleji, tím je vývoj rychlejší). Vykrmené larvy se zakuklí a po týdnu či dvou se ze závěsu na rostlinách vylíhne dospělé slunéčko sedmitečné.[4] Larva i kukla se před proměnou často stavějí a nechávají se ohřívat sluníčkem. Při vyrušení okamžitě sklapnou. Do proměny zůstavají pevně přisáté na místě několik dní, podle teploty vzduchu.[5] Po vylíhnutí zůstává slunéčko v blízkosti prázdné kukly a suší se, pozvolna vytahuje křídla. Vybarvují se tečky na krovkách. V této době se stává terčem predátorů.[6] Po vybarvení je slunéčko jasně červené, zatímco starší jedinci, kteří již přezimovali, jsou tmavší, až do hněda. Mladá slunéčka přezimují, teprve druhým rokem se rozmnoží a ještě v létě jejich život končí.[4]

Obrana před predátory

[editovat | editovat zdroj]

Dospělec se v nebezpečí stává zdánlivě mrtvým a bezvládně padá na zem (tzv. katalepsie).[4][7] Potenciální predátory odstrašuje mj. červená barva.

Je-li s ním manipulováno, reflexivně vylučuje žlutý hořce chutnající a páchnoucí sekret obsažený v hemolymfě, která obsahuje alkaloidy (například coccinellin).[7] Díky tomu je pro řadu potenciálních predátorů (zejména ptáků) nechutné, případně jedovaté, stejně jako larva a kukla. Z tohoto důvodu mají slunéčka jen omezené množství nepřátel.

Predace

[editovat | editovat zdroj]
Slunéčko sedmitečné s parazitoidním kokonem lumčíka Dinocampus coccinellae

Slunéčko sedmitečné má v přírodě řadu přirozených nepřátel, kteří se živí jeho vajíčky, larvami i dospělci. Larvy invazního slunéčka východního mohou napadat a požírat larvy i kukly slunéčka sedmitečného. Do těla slunéčka klade vajíčka parazitický blanokřídlý hmyz lumčík rodu Dinocampus coccinellae. Larva lumčíka se vyvíjí uvnitř těla slunéčka a poté se zakuklí pod jejím tělem, přičemž často nechává hostitele naživu, aby ji chránil. Larvy a dospělce mohou napadat střevlíci, zlatoočky nebo dravé ploštice. Častými predátory dospělých slunéček jsou pavouci. Loví je i různé druhy hmyzožravých ptáků.

Jeden z druhů mšic, mšice bezová (Aphis sambuci), která žije na bezu černém, působí negativně na vývoj larev i rozmnožování slunéčka sedmitečného.[8]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Slunéčko sedmitečné je velmi rozšířeným druhem žijícím téměř všude, kde se vyskytují mšice a červci, jimiž se živí jak larvy, tak dospělí jedinci. Je považováno za užitečný druh efektivně likvidující zmíněné škůdce.

Dospělý brouk zkonzumuje denně asi sto mšic. Velice dravá larva zkonzumuje během vývoje asi 400 mšic. Teoreticky by potomstvo jedné samičky mohlo zničit okolo 190 000 mšic.[9] Živí se mšicemi jak na planých, tak zemědělských rostlinách (pokud nejsou práškovány).

Lidové názvy

[editovat | editovat zdroj]

Slunéčko sedmitečné patří k organismům a obecně ke skutečnostem s největším množstvím lidových pojmenování. Písemné doklady čítají na sto sedmdesát jmen, mohlo jich být ale ještě daleko víc.[10] Pestrost označení souvisí nejen s kladnými emocemi, které tento brouk v lidech vzbuzoval (názvy jsou často zdrobněliny), ale i s pověrami, že slunéčka odnášela lidská přání Bohu nebo že jako boží posel předpovídala osud. To se odráží v pojmenováních pámbíčkova kravička (Žďársko), pámbíčkova ovečka (Uherskobrodsko) nebo pámbíčkova slepička (Klatovsko). Určitou specifičností lidových označení sluníčka sedmitečného je častá homonymita s domáckými podobami rodných jmen, například verunka (k Veronika), marunka (k Marie), beruška, baruška, berunka (k Barbora), majdalenka, halinka apod. Pojmenování jsou často zakončena sufixem -linka (jižní Čechy a západní Morava) nebo -unka (východní Čechy a většina Moravy a Slezsko).[11]

Mezi lidové názvy patří kromě jiného např.:[11]

  • sluníčko – střední a západní Čechy
  • beruška – východní Čechy
  • berunka – severní Morava
  • verunka – střední a jižní Morava
  • bedrunka – Slezsko, severní Čechy
  • halinka – západní Morava
  • mandelinka – horní Povltaví
  • popelinka – Prácheňsko
  • majdalenka – podél jihozápadní části česko-moravské hranice, jižní Valašsko
  • menurka – Opavsko
  • pinkalinka – Chodsko

Například v hornolužické srbštině se slunéčkům sedmitečným lidově říká bože słónčko, v polštině boża krówka. V němčině (Marienkäfer) a v mnoho jiných jazycích (angl. ladybird, franc. mariquita) jsou slunéčka pojmenována po Panně Marii.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Slunéčko sedmitečné. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit- 22. 3. 2026]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id10848/
  2. 1 2 3 ZAHRADNÍK, Jiří. Brouci: [fotografický atlas]. Praha: Aventinum, 2008, s. 150. Fotografické atlasy. ISBN 978-80-86858-43-2.
  3. 1 2 NEDVĚD, Oldřich. Jak „se dělá“ tečkování u slunéček. Živa. 2011, č. 1, s. 34–37. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/jak-se-dela-teckovani-u-slunecek.pdf
  4. 1 2 3 KADLÍKOVÁ, Lenka. Slunéčko sedmitečné – přítel dětí a zemědělců, ale také nebezpečný predátor. Příroda.cz [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online.
  5. ↑ SKOBLOVÁ-POKRUPOVÁ, Hana. Slunéčko sedmitečné. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit- 22. 3. 2026]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id161098/?taxonid=10848&type=1
  6. ↑ SKOBLOVÁ-POKRUPOVÁ, Hana. Slunéčko sedmitečné. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit- 22. 3. 2026]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id161099/?taxonid=10848&type=1
  7. 1 2 PATOČKA, Jiří. Slunéčko sedmitečné: proč ho lidé milují a ptáci se mu vyhýbají? Vesmír. 2004, roč. 83, č. 11, s. 632–634. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2004/cislo-11/slunecko-sedmitecne.html
  8. ↑ ZAHRADNÍK, Jiří. Brouci: [fotografický atlas]. Praha: Aventinum, 2008, s. 151. Fotografické atlasy. ISBN 978-80-86858-43-2.
  9. ↑ ZAHRADNÍK, Jiří. Brouci: [fotografický atlas]. Praha: Aventinum, 2008, s. 150, 151. Fotografické atlasy. ISBN 978-80-86858-43-2.
  10. ↑ LOUCKÁ, Pavla. Sedm teček a sto sedmdesát jmen. Vesmír. 12. listopad 2004, roč. 83, čís. 11, s. 608. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
  11. 1 2 Český jazykový atlas. Díl 2. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo slunéčko sedmitečné, s. 131–136.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BALHAR, Jan. Vývoj nářeční slovní zásoby, zvláště zemědělské terminologie. Naše řeč. 1994, roč. 77, č. 5, s. 246–251. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7213
  • ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Jazykový atlas jihozápadní Moravy. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 446 s. ISBN 80-210-2488-7.
  • KUCHAŘ, Jaroslav a kol. Čeština všední i nevšední: čtvrtý výběr jazykových koutků Čs. rozhlasu z dialektologie, frazeologie a onomastiky. Praha: Academia, 1972. 489 s.
  • ŠIMEČKOVÁ, Marta. Do nebíčka, nebo do peklíčka? Naše rodina. 2020, roč. 52, č. 18, s. 19, (28. 4. 2020).
  • ZAHRADNÍK, Jiří. Brouci: [fotografický atlas]. Praha: Aventinum, 2008. 288 s. Fotografické atlasy. ISBN 978-80-86858-43-2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slunéčko_sedmitečné&oldid=25900230“