Klatovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klatovy

Panorama s Černou věží a jezuitským kostelem
Znak obce KlatovyVlajka obce Klatovy
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0322 555771
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Klatovy
Historická země Čechy
Katastrální výměra 80,67 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 22 378 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 405 m n. m.
PSČ 339 01
Zákl. sídelní jednotky 50
Části obce 30
Katastrální území 19
Adresa městského úřadu Městský úřad Klatovy
nám. Míru 62
339 01 Klatovy
Starosta Rudolf Salvetr (ODS)
Oficiální web: www.klatovy.cz
Ofic. web MÚ: www.klatovynet.cz/mukt
Email: posta@mukt.cz
Klatovy
Klatovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klatovy (německy Klattau, latinsky Clattovia, Glattovia) jsou město v Plzeňském kraji, 40 km jižně od Plzně. Protéká jím Drnový potok, který se vlévá za městem do Úhlavy. Pošumavské město založil král Přemysl Otakar II. okolo roku 1260. Žije zde 22 378[1] obyvatel a je tak druhým největším městem v kraji. Město je někdy také nazývané „brána Šumavy“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před založením města stála na sever od dnešního městského centra trhová osada (první písemná zmínka 1253), jejíž název pocházel nejspíš ze slova „kláty“ (= pařezy, špalky). Město stejného jména bylo založeno jako královská fundace a osídleno německými kolonisty někdy před rokem 1288. První zmínka o Klatovech jako městě se nachází v listině krále Václava o záhubě klatovských měšťanů při velkém ohni v roce 1288. Další dochovaný pramen zmiňující město Klatovy je zakládací listina špitálu sv. Ducha od Konráda z Pomuka, měšťana klatovského, z roku 1289.[2] Klatovský historik Jindřich Vančura o založení říká: „Jistě nepochybíme, domníváme-li se, že se tak událo ve stejné době kolem roku 1260.“[3] Ale v tomto případě se výslovně jedná pouze o dohad. Patrně starší než výše uvedená data je zmínka z tzv. formuláře Jindřicha Italika (Vlacha), která je však nedatovaná a Vančura jen zpětně dedukoval její vznik do roku 1277 (resp. 1276).[4] O spolehlivosti tohoto pramene se však vede diskuze.[5] Město mělo už v době založení velké čtvercové náměstí, pravidelný šachovnicový půdorys a hradby vybudované ve 13. a 14. století.

Stará pečeť města Klatov ~ 1580 s motivem věže a zřejmě také hradeb města[6]
Městská pečeť z roku ~ 1790 s motivem Černé věže

Velký rozkvět zažilo za vlády Lucemburků, kdy získalo různá práva, např. právo mílové, právo užívání příjmů z pozemků a právo výročního trhu. Zprvu obyvatelstvo Klatov tvořili převážně Němci, ale postupně se město zalidňovalo českým obyvatelstvem. V husitských dobách bylo město husitské. Po bitvě u Lipan stálo při králi Jiřím z Poděbrad. Město dále rozkvétalo, v roce 1547 bylo dokonce uváděno jako sedmé nejbohatší město v Čechách. V roce 1547 se začala také stavět Černá a Bílá věž, renesanční radnice, farní chrám a nové městské domky.

Po bitvě na Bílé hoře začalo špatné období i pro Klatovy – vpády vojsk za třicetileté války, požáry, konfiskace jmění, násilné pokatoličtění. Toto období skončilo příchodem jezuitů v roce 1636. Ti ve středu města postavili barokní kostel a řádovou kolej se seminářem. Nový rozkvět města začal v roce 1685, kdy se Klatovy staly díky obrazu Panny Marie Klatovské poutním místem. V roce 1689 založili francouzští žháři požár, který zničil prakticky všechny pozdně gotické a renesanční památky. Od roku 1751 do roku 1849 byly Klatovy krajským městem, později jen okresním. Roku 1812 Klatovy navštívil císař František II. (Jednalo se již o třetí návštěvu panovníka v historii města po Ferdinandovi III. v roce 1647Karlu VI. v roce 1711.)[7]

Od 1. poloviny 19. století se v Klatovech začal rozvíjet textilní průmysl – první manufaktury přádelnické a plátenické výroby. V roce 1813 se podařilo místním pěstitelům vyšlechtit z drobných francouzských karafiát „klatovské karafiáty“. Tyto květiny pak reprezentovaly Klatovy na mnoha světových výstavách, a to i úspěšně. 6. října 1876 byl z iniciativy železničního podnikatele barona Karla Františka Bartos-Sturz Sattelberga zahájen provoz na železniční trati Plzeň – Klatovy (dnes trať 183). Nádraží bylo vybudováno v polích pod Klatovskou hůrkou, 2 km severozápadně od centra města. Díky železnici se město v 19. a 20. století nadále rozvíjelo, v roce 1898 mělo 12 764 obyvatel, z toho 248 Němců.

Počátkem 20. století byly vystavěn okresní úřad, muzeum, záložna, nemocnice, sokolovna, elektrárna aj. Ve čtvrtek 3. května 1923 navštívil město oficiálně prezident Československé republiky T. G. Masaryk.

Za druhé světové války byly Klatovy zbaveny svého přirozeného správního území, když byly velké části Šumavy připojeny k Říši (hranice vedla mezi městy Janovice nad ÚhlavouNýrsko, a jižně od Sušice). V té době byly Klatovy centrem odbojového hnutí, které bylo v době heydrichiády tvrdě potlačeno popravou 73 vlastenců v Lubském lese. V roce 1945 byly některé části města těžce poškozeny bombardováním – zcela zničena byla např. budova nádraží. Město bylo osvobozeno 5. 5. 1945 americkou armádou.

Po druhé světové válce a nástupu komunismu došlo k masivní výstavbě nových průmyslových závodů i obytných celků. Správní reformou z roku 1960 se Klatovy staly centrem rozlehlého okresu, který nově zahrnul také Sušici, Horažďovice a oblasti Šumavy od Nýrska až po Modravu. Postupně byly do obvodu městského národního výboru integrovány okolní obce jako Luby, Štěpánovice nebo Střeziměř. Nová sídlištní výstavba pronikla i do blízkosti centra města.

S návratem demokracie po roce 1989 se začala věnovat větší pozornost městským památkám a dochází k jejich rekonstrukci, což se kladně podepsalo na tváři města. Postupně zanikly některé průmyslové podniky (např. Škoda Klatovy v roce 2007). Na okraji města byly postaveny nové autosalony, čerpací stanice a hypermarket.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce
Bílá věž
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Klatovech.

Další stavby[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 916 domech 13 842 obyvatel, z nichž bylo 7 055 žen. 13 444 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 182 k německé a 51 k židovské. Žilo zde 11 666 římských katolíků, 176 evangelíků, 468 příslušníků Církve československé husitské a 416 židů.[9] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 125 domech 14 089 obyvatel. 13 442 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 447 k německé. Žilo zde 10 739 římských katolíků, 268 evangelíků, 1 456 příslušníků Církve československé husitské a 344 židů.[10]

Z hlediska národnostního složení tvořily v roce 2001 96,3 % obyvatel osoby národnosti české. Nad 100 příslušníků měla potom již jenom národnost slovenská – 311 obyvatel, tj. cca 1,4 %. Z celkového počtu obyvatel bylo 30,8 % věřících, z toho 88,8 % katolíků, 2,4 % členů Církve československé husitské a 1,0 % evangelíků. Ostatní církve měly zastoupení pod 1 % věřících občanů.

V roce 2001 tvořily děti do 15 let 14,99 % obyvatel města (tehdy to byly ročníky 1986–2001). Podle nejnovějších dat dnes tato skupina tvoří již jenom 13,73 % obyvatel (ročníky 1992–2007). Nezaměstnanost se v období let 2001–2007 v podstatě nezměnila. V roce 2001 dosahovala 5,1 % , koncem června 2007 5,0 %.

Vývoj počtu obyvatel a domů města Klatovy[11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 11 964 14 059 14 754 16 960 18 620 18 085 18 221 17 213 17 294 19 087 21 744 23 098 23 033 22 133
Počet domů 1 206 1 293 1 339 1 381 1 438 1 544 1 868 2 210 2 241 2 367 2 570 3 006 3 099 3 365

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Klatov

V současnosti se Klatovy skládají z 30 místních částí na 19 katastrálních územích. Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Chlistov a Obytce.[12] Území města není souvislé, dvě dvojice katastrálních území (s dvěma trojicemi evidenčních částí obce) tvoří dvě exklávy města.

Hlavní část města:

  • k. ú. Klatovy – části Klatovy I (historické jádro), Klatovy II (Pražské Předměstí, severně od centra), Klatovy III (Domažlické Předměstí, severozápadně až západně od centra), Klatovy IV (Lubské Předmětí, jižně od centra), Klatovy V (Plánické Předměstí, úzký pás západně od centra), Beňovy (jihozápadní roh katastrálního území), Čínov a Lažánky (jihovýchodní roh katastrálního území, Chaloupky a Pihovice (v severovýchodním rohu katastrálního území)

Skupina vesnic v severní části města:

  • k. ú. Štěpánovice u Klatov – část Štěpánovice
  • k. ú. Dehtín – část Dehtín
  • k. ú. Vícenice u Klatov – část Vícenice
  • k. ú. Točník u Klatov – část Točník
  • k. ú. Otín u Točníku – část Otín

Skupina vesnic v jihovýchodní části města:

  • k. ú. Kydliny – část Kydliny
  • k. ú. Kosmáčov – část Kosmáčov
  • k. ú. Sobětice u Klatov – část Sobětice
  • k. ú. Luby – část Luby

Skupina vesnic v severovýchodní části a výběžku území města:

  • k. ú. Kal u Klatov – část Kal
  • k. ú. Tajanov u Tupadel – část Tajanov
  • k. ú. Tupadly u Klatov – část Tupadly
  • k. ú. Věckovice u Janovic nad Úhlavou – část Věckovice
  • k. ú. Drslavice u Tupadel – část Drslavice

Exkláva východně od hlavní části města (oddělená mj. obcí Obytce, bývalou částí města):

Exkláva jihojihovýchodně od hlavní části města, oddělená obcemi Mochtín a Vrhaveč:

Klatovská hůrka (498 m) je dominantou západní části města. Velká vybagrovaná plocha v popředí snímku je prostor zbouraného závodu Škoda, na kterém již dnes stojí nákupní centrum.
Název místní části
Počet obyvatel
(k roku 2001)
Vzdálenost a směr
od Klatov
Klatovy I (Klatovy) 949 ---
Klatovy II (Klatovy-Pražské Předměstí) 5 813 ---
Klatovy III (Klatovy-Domažlické Předměstí) 7 434 ---
Klatovy IV (Klatovy-Lubské Předměstí) 4 645 ---
Klatovy V (Klatovy-Plánické Předměstí) 966 ---
Beňovy 84 2 Z
Čínov 75 2 V
Dehtín 54 6 S
Dobrá Voda 3 10 JV
Drslavice 108 8 SZ
Habartice 69 9 V
Chaloupky 22 4 SV
Kal 54 3 Z
Kosmáčov 18 5 JV
Křištín 31 9 J
Kvaslice 7 11 V
Kydliny 101 5 V
Lažánky 5 3 JV
Luby 1 060 2 J
Otín 112 8 SV
Pihovice 82 4 V
Sobětice 308 3 JV
Střeziměř 53 10 JV
Štěpánovice 221 4 S
Tajanov 226 3 Z
Točník 249 5 SV
Tupadly 155 6 Z
Věckovice 23 9 SZ
Vícenice 90 7 S
Vítkovice 13 11 V

Také v některých místních částech Klatov se nachází zajímavé stavby. V Lubech, Tupadlech, Drslavicích a Štěpánovicích stávaly gotické tvrze. Zachovány jsou dosud v Lubech a Štěpánovicích, v Tupadlech a Drslavicích zbyly už jenom zbytky zdiva a obranných valů. V Otíně stojí empírový zámeček, ve kterém pobýval František Palacký a pracoval zde na svém díle Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě[13] Železniční zastávky mají místní části Točník a Dehtín (na trati 183) a Luby u Klatov (na trati 185).

Nejlidnatějšími místními částmi jsou (kromě klatovských čtvrtí) Luby, Sobětice, Tajanov a Točník. Nejvyšší bod celého klatovského katastru se nachází nad místní částí Dobrá Voda jižně od města. Je jím vrchol Boudovka s nadmořskou výškou 729 m. Nachází se přibližně na rozmezí Šumavského podhůří a vlastní Šumavy. Místními částmi Beňovy, Kal a Tajanov protéká řeka Úhlava. Na jejím břehu je v Beňovech kemp Sluneční mlýn.

V místní části Luby se nachází bývalý sklad pesticid zamořený DDT, které proniká i do povrchové vody na východní straně skladu. Obyvatelům této poměrně velké lokality se nedoporučuje, aby pili vodu z místních studní, a to na základě studie rizik, kterou zaplatil Plzeňský kraj. Náklady na odstranění zamoření se odhadují na 30 milionů korun.[14]

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Radnice města Klatovy
Související informace naleznete také v článcích Okres Klatovy a Obvod obce s rozšířenou působností Klatovy.

Klatovy byly dříve okresním městem (již za první republiky soudní i politický okres), v současnosti obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Klatovy ale stále existuje a skládá se ze 94 obcí, ORP z 44 obcí. Ačkoli okresy již zůstaly jen statistickými jednotkami, stále zde působí Okresní soud v Klatovech spolu s příslušným okresním státním zastupitelstvím (za první republiky zde byl i krajský soud).

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Dnes je nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Klatovech potravinářství – působí zde mlékárna, pekárny a cukrárny, drůbežářské závody, rybářství nebo pivovar. Masokombinát fungoval do února roku 2010 a byl druhým největším zpracovatelem masa v Plzeňském kraji. Areál nakonec prodal jeho vlastník, Xaverov a.s., místní výrobní firmě, která ho přestavuje. Rozsáhlý strojírenský podnik Škoda Klatovy zanikl v roce 2002, jeho areál byl asanován a na jeho pozemku bylo postaveno obchodní centrum, které nese „nostalgický“ název Škodovka.

Zastoupen je průmysl dřevozpracující (pila a výrobna nábytku TVAR) a optika (fa Rodenstock – výroba brýlových obrub a brýlových čoček. V Klatovech se však vyrábí jen brýlové čočky – minerální a plastové; fa Wilens – výroba kontaktních čoček). Je zde i několik stavebních firem. Jednou z těch největších je Klatovská stavební společnost.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Klatovy jsou významnou silniční křižovatkou, tranzitní doprava však prochází středem města. Nejvýznamnější je mezinárodní silnice E53 vedoucí v trase silnice I/27 z Mostu přes Plzeň na hraniční přechod Železná Ruda. Silnice I/22 má s I/27 společný úsek v Tyršově ulici. Je na silnici I/27 přibližně kolmá a vede v trase Domažlice – Klatovy – StrakoniceVodňany.

Budova nádraží a rozsáhlý přednádražní prostor z roku 1959

Na tyto komunikace navazují také silnice II. třídy. Silnice II/185 spojuje Staňkov s Klatovy, navazuje na ni silnice II/186 směrem do Plánice. Silnice II/191 má význam pro spojení Klatov s městy Janovice nad Úhlavou, Nýrsko a hraničním přechodem Svatá Kateřina/Neukirchen bei Heiligen Blut. Na druhé straně tato silnice z Klatov vychází severovýchodním směrem na Nepomuk na jižním Plzeňsku a Rožmitál pod Třemšínem na Příbramsku.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se setkávají dvě jednokolejné železniční tratě. Trať 183 (Plzeň – Klatovy – Železná Ruda) má velký význam pro dopravu na Šumavu a jsou po ní vedeny také rychlíky a spěšné vlaky. V roce 1996 na ní byla v úseku Plzeň – Klatovy provedena modernizace a elektrifikace. Trať 185 je regionálního významu. Vede v trase DomažliceKdyněJanovice nad Úhlavou – Klatovy – SušiceHoražďovice. Současné nádraží zahájilo provoz v roce 1959. Má dvě oddělená nástupiště, přístupná z odbavovací haly podchodem.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Paneláky z počátku 70. let v Hlávkově ulici u autobusového nádraží

Autobusová doprava využívá rozsáhlé autobusové nádraží ze 70. let 20. stol. nedaleko nádraží železničního. Rozjíždějí se odtud autobusy jak regionální, tak dálkové. Z významných dálkových tras jmenujme linky Klatovy – PlzeňPraha a Klatovy – České Budějovice. Příměstskou autobusovou dopravu zajišťuje výhradně společnost ČSAD autobusy Plzeň.

V provozu je městská hromadná doprava. Zajišťuji ji také ČSAD autobusy Plzeň na 3 linkách:

  • 1 – Nádraží ČD – Pod nemocnicí – náměstí Míru – Luby
  • 2 – Nádraží ČD – Podhůrecká ulice – náměstí Míru – sídliště Plánická
  • 4 – Nádraží ČD – Pod nemocnicí – náměstí Míru (jen ve směru z Lub) – sídliště Plánická ul. – Luby

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Klatovech startuje cyklistický závod Král Šumavy, v květnu pro horská kola (MTB), v září pro silniční kola (ROAD). Počátkem července se zde každoročně koná šachový turnaj O pohár města Klatov. Dále se zde na jaře jezdí Rally Šumava. Ve městě je zimní stadion, bazén, koupaliště a mnohá hřiště pro různé sporty.

Již od roku 1974 pořádá zdejší Gymnázium Jaroslava Vrchlického dálkový pochod – Gymnaziální padesátka. V posledních letech je tato sportovní událost tradičně pořádána v druhé polovině dubna na 4 trasách pro pěší a cyklisty. Trasy jsou koncipovány tak, že tvoří postupně se prodlužující smyčky orientované podél jedné směrové osy se společným začátkem a cílem u budovy gymnázia. Nejprve bylo pět ročníků do pěti různých směrů a po pěti letech se cyklus opakoval. V  roce 2005 byla pro třicátý ročník přichystána nová série do doposud málo využitého prostoru kolem Strážova a Janovic. Proto ten, kdo absolvuje bez přerušení šest za sebou jdoucích ročníků, bude okolí Klatov znát opravdu dobře.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Památník na osvobození Americkou armádou
  • Bohuslav Balbín (1621–1688), český literát, historik, kněz, zeměpisec a pedagog; působil ve zdejší jezuitské koleji, sepsal zde dílo Obrana jazyka českého
  • František Belfín (1923–1997), místní rodák; český hudební skladatel a dirigent
  • Jiří Bílek (1919–2011), místní rodák; propagátor vážné hudby, dirigent, dlouholetý vedoucí pěveckého sboru Šumavan, krátce místostarosta, čestný občan města Klatovy
  • Jan Čapek (2. pol. 14. století – 1. pol. 15. století), český spisovatel a kněz, působil jako farář v Klatovech
  • Josef Dobrovský (1753–1829), studoval na zdejším gymnáziu; český kněz, filolog a historik
  • Jan Václav Flaška (1708/9–1783), skladatel, regenschori klatovského děkanského kostela v letech 1739–1783
  • Petr Frydrych (* 1988), místní rodák; český oštěpař (10. na MS v atletice Berlín 2009)
  • Josef Hlávka (1831–1908), architekt, stavitel a největší český mecenáš
  • Alois Mašek (1859–1912), lékař a politik, starosta města a poslanec zem. sněmu
  • Karel Hostaš (1854–1934), český právník, vlastivědný pracovník, archeolog, regionální historik a politik, starosta města a okresu, zakladatel klatovského muzea
  • Jan Janák (1871–1942), český skladatel a sbormistr
  • Jaromír John (1882–1952), místní rodák; český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský učitel, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik
  • Josef Klička (1855–1937), místní rodák; český houslista, varhaník, hudební skladatel, dirigent a pedagog
  • Ester Kočičková (* 1968), místní rodačka; zpěvačka, textařka a moderátorka
  • Pavel Kristián z Koldína (1530–1589), místní rodák, působil na pražské univerzitě
  • Václav Matěj Kramerius (1753–1808), český spisovatel a nakladatel (studoval na zdejším gymnáziu)
  • Jan Krejčí (1825–1887), místní rodák; český geolog a pedagog
  • Jaroslav Kvapil (1868–1950), studoval na zdejším gymnáziu; český básník a divadelník
  • Sebastian Labe (1634–1710), jezuita, latinský básník, pobýval a zemřel v jezuitské koleji v Klatovech[15]
  • Vojtěch Mayerhofer (1845–1899), místní rodák; novinář a redaktor encyklopedií
  • Lubor Niederle (1865–1944), místní rodák; český slavista, antropolog, etnolog, archeolog a muzejník
  • Roman Pavlík (* 1976), místní rodák; brankář FC Viktorie Plzeň
  • Václav Sedláček (1839–1894), místní rodák; právník a politik, poslanec zemského sněmu
  • Antonín Schauer (1864–1940), advokát a politik, poslanec zem. sněmu
  • Jiří Suchý (* 1931), spoluzakladatel Divadla Na zábradlí a Semafor, zpěvák, textař a básník
  • Karel Boleslav Štorch (1812–1868), místní rodák; obrozenecký spisovatel a novinář
  • Josef Franta Šumavský (1796–1857), studoval na zdejším gymnáziu; obrozenecký spisovatel, pedagog a autor slovníků
  • Josef Thomayer (1853–1927), studoval na zdejším gymnáziu; český lékař, profesor vnitřního lékařství
  • Martin Ticháček (* 1981), místní rodák; brankář FC Viktorie Plzeň
  • Otakar Vočadlo (1895–1974), český lingvista
  • Jaroslav Vrchlický (1853–1912), studoval na zdejším gymnáziu; český spisovatel, básník, dramatik a překladatel

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 60. Viz též Národní archiv Praha, fond Archiv generalátu a konventu křižovníků s červenou hvězdou v Praze, inv. č. 95.
  3. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 53.
  4. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 58.
  5. M. Ježek: Kastel východočeského typu? A další otázky ze středověké Chrudimi, in: Archeologické rozhledy 51, 1999, s. 833–871, zde viz zejm. s. 837
  6. Hradby města Klatovy [online]. Plzeň: ~2005. Dostupné online. (česky) 
  7. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část II, díl 2., s. 328–329. Zde i další odkazy na literaturu k návštěvě.
  8. Částečný seznam pohřbených je v rukopisu knihovny Národního muzea Historia Collegii Clattoviensis Societatis Iesu, sig. VII-C-29.
  9. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 280.  
  10. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 151.  
  11. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2014-12-16]. S. 288, 289, záznam 40. Dostupné online.  
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 186 a 367.
  13. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě [online]. Wikisource.org: 2014. Dostupné online. (česky) 
  14. http://www.ekolist.cz/clanek.shtml?x=2133371
  15. V. Aschenbrenner, P. Sebastian Labe, S.I. (1634–1710) v klatovské jezuitské koleji (1706–1710). Příspěvek k závěrečné fázi života českého barokního jezuitského skladatele (?), in: KUHN, Tomáš (ed.): Hudební kultura XVI, sborník Katedry hudební kultury FPE ZČU v Plzni, str. 114–136.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SÝKOROVÁ, Lenka, a kol. Klatovy. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 592 s. ISBN 978-80-7422-018-0.  
  • VANČURA, Jindřich. Dějiny někdejšího král. města Klatov. Praha : Město Klatovy, 1927-1933. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Klatovy

K. ú. Klatovy (Klatovy I (Klatovy) • Klatovy II (Pražské Předměstí) • Klatovy III (Domažlické Předměstí) • Klatovy IV (Lubské Předměstí) • Klatovy V (Plánické Předměstí) • Beňovy • Lažánky • Čínov • Pihovice • Chaloupky) • Štěpánovice • Dehtín • Vícenice • Točník • Otín • Kydliny • Kosmáčov • Sobětice • Luby • Kal • Tajanov • Tupadly • Věckovice • Drslavice •
1. exkláva: k. ú. Střeziměř (Střeziměř • Dobrá Voda) • Křištín •
2. exkláva: Habartice • k. ú. Kvaslice (Kvaslice • Vítkovice)