Janovice nad Úhlavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Janovice nad Úhlavou
náměstí s kostelem
náměstí s kostelem
Znak města Janovice nad Úhlavou
znak
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0322 556394
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Klatovy
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 302 (2020)[1]
Rozloha 28,47 km²
Nadmořská výška 412 m n. m.
PSČ 340 21 až 340 22
Počet částí obce 11
Počet k. ú. 10
Počet ZSJ 11
Kontakt
Adresa městského úřadu Harantova 132
34021 Janovice nad Úhlavou
mesto@janovice.cz
Starosta Mgr. Michal Linhart
Oficiální web: www.janovice.cz
Janovice nad Úhlavou
Janovice nad Úhlavou
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janovice nad Úhlavou (německy Janowitz an der Angel) je město v okrese KlatovyPlzeňském kraji, 8 km jihozápadně od Klatov. Žije zde přibližně 2 300[1] obyvatel. Město leží na jižním okraji Švihovské vrchoviny (podcelek Klatovská kotlina, okrsek Janovický úval) při ústí potoka Jelenky do řeky Úhlavy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec vznikla pravděpodobně mnohem dříve, než v roce 1290, kdy se uvádí první písemná zmínka o tom, že ves držel Jan, první známý příslušník rodu Janovských. Byla založena v blízkosti brodu na řece Úhlavě a důležité zemské stezky, která spojovala Bavorsko a české vnitrozemí. Ve druhé polovině 13. století byl postaven raně gotický kostel a hrad, z kterého pocházel rod Janovských z Janovic. Během 14. století bylo vybudováno městské opevnění s třemi branami a ves získala statut městečka. Po smrti Jana se měto stalo majetkem krále Jana Lucemburského, který ho v roce 1327 prodal Petrovi z Rožmberka, v roce 1334 připadlo opět Janu Lucemburskému, který ho předal zpět rodu Janovských. Držitelem byl nejprve Bohuslav z Janovic, poté Racek z Janovic. V roce 1376 zdědili janovický statek jeho synové Jan a Smil. Po rozdělení majetku zůstaly Janovice Janovi, který je měl v držení se svými syny Vilémem, Bavorem, Janem a Oldřichem.

V roce 1419 získal hrad s městečkem Oldřich, který majetek zapsal jako věno své manželce Jitce. Po jeho smrti v roce 1464 přešel majetek na manželku Jitku a děti Oldřicha, Bavora a Annu. Janovice pak vlastnil Oldřich a po jeho smrti přešly na syny Jindřicha a Heřmana. Po smrti Jindřicha v roce 1483 získal Heřman celé Janovice. Heřman vedl pomezní válku s Bavory, kterou ukončil až v roce 1511 smírem s králem Vladislavem Jagellonským.. Ten mu dal právo vybírat clo a povolil v městečku jednou týdně trh a dvakrát za rok výroční trhy. Heřman z Janovic i potom pokračoval v loupežích, proto jeho hrad obléhali nejprve Bavoři a poté s královským vojskem Zdeněk Lev z Rožmitálu, který hrad dobyl. Heřman uprchl a skrýval se v Bavorsku.

Není známo, jakým způsobem získal městečko s hradem Petr Suda z Řeneč, který je v této souvislosti uváděn v roce 1516. Petr Suda z Řeneč udělal z hradu útočiště pro loupeže. V roce 1520 oblehla a poté hrad dobyla vojska měst Klatovy, Plzeň a Stříbro s pomocí vojska pražských měst. Petr Suda uprchl a požádal krále Ludvíka Jagellonského o náhradu za janovický statek, kterou v roce 1523 dostal. V roce 1524 získal Janovice zpět Heřman z Janovic.

Po jeho smrti drželi Janovice společně jeho synové Jiří a Jindřich, potom syn Jiřího Jan Jindřich a v roce 1638 převzali Janovice synové Jana Jindřicha Jiří Gotthard a Oldřich Vilém. Po smrti bratra připadly celé Jiřímu Gotthardovi. V té době byl už hrad zchátralý a statek zadlužen, proto ho Jiří Gotthard prodal. Janovičtí tak opustili rodový statek po 400 letech. V roce 1674 koupil Janovice pražský arcibiskup Matyáš Ferdinand Sobek z Bilenberka. Dalšími majiteli byl Jan Bedřich z Valdštejna, Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, od roku 1757 Karel Josef, říšský hrabě z Palmu, 1770 Karel Josef Palm a od roku 1839 Karel Antonín Bedřich Hohenzollern. K panství tohoto rodu patřily Janovice až do 20. století.

1837 - vyhořela radnice, přitom bylo zničeno množství vzácných spisů

1869 - založen první poštovní úřad v domě čp. 78

1873–1877 - vybudována železniční trať Plzeň - Klatovy - Železná Ruda. Vzniklo i nádraží v Janovicích

1874 - založen Sbor dobrovolných hasičů

1887 - založena četnická stanice

1893 - postaven most přes Úhlavu a Jelenku

1894 - založen Spořitelní a záložní spolek, pozdější Kampelička

1898 - založena jednota sokolská

1901 - provedena regulace potoka Jelenka

1905 - začala elektrifikace města poté, co postavilo Hospodářské strojní družstvo vodní elektrárnu.

1924 - postavena sokolovna

1938 - po záboru československého pohraničí byla nová hranice vzdálena od Janovic 1 kilometr

1950 - na podzim se u města usadila první stálá vojenská posádka

1951 - začala výstavba janovických kasáren

1954 - do nových kasáren se nastěhovala vojenská posádka

1955 - dokončena stavba vodovodu

1955 - začalo se stavět sídliště pro vojáky z povolání a jejich rodiny, v roce 1959 byla zahájena druhá etapa výstavby vojenského sídliště

1960 - sloučení obcí Veselí, Spůle, Rohozno, Hvízdalka a Ondřejovice pod Janovice nad Úhlavou

1966 - výstavba nového letního kina s kapacitou 1 200 míst

1980 - Janovice byly střediskovou obcí, pod kterou patřilo 21 spádových obcí: Hvízdalka, Ondřejovice, Rohozno, Spůli, Plešiny, Veselí, Petrovice nad Úhlavou, Běhařov, Dubová Lhota, Úborsko, Dolní Lhota, Novákovice, Lomec, Vacovy, Týnec, Horní Lhota, Javor, Klenová, Loreta, Loučany a Rozpáralka.

1986 - dokončeny dva nové domy pro vojáky z povolání

1989 - dokončena výstavba dvou domů pro členy Jednotného zemědělského družstva

1990 - osamostatnily se některé obce, které spadaly pod Janovice, byla obnovena činnost Junáka

1991 - 11. května přijela do města na oslavy výročí osvobození americkou armádou delegace v čele s velvyslankyní USA Shirley Temple-Blackovou. Osamostatnily se obce Lomec a Novákovice

1992 - do provozu uvedeno nové autobusové nádraží

2004 - opustila město armáda, areál kasáren o rozloze 45 hektarů byl využit jako rozvojová zóna[2]

Zástupci městské samosprávy[editovat | editovat zdroj]

Starostové:

  • 1894–1919 Antonín Viták
  • 1919–1923 Josef Bozděch
  • 1923–1928 Václav Fiala
  • 1928–1929 F. K. Pacner
  • 1929–1935 Josef Kobler
  • 1935–1942 Josef Bozděch
  • 1942–1946 František Netal

Předsedové Místního národního výboru:

  • 1946–1950 Josef Bozděch
  • 1950–1953 Vojtěch Kadlec
  • 1953–1954 František Janda
  • 1954–1957 Jakub Vohnout
  • 1957–1957 Jan Diviš
  • 1957–1964 Václav Novák
  • 1964–1966 Josef Kocík
  • 1966–? Bartoloměj Steidl
  • 1979–1990 Hynek Krátký

Starostové:

  • 1990–? Josef Nikl
  • 2000–? Ferdinand Pacner[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V katastru Janovic nad Úhlavou se nachází 11 kulturních památek:

  • Zřícenina hradu, ze kterého se v přestavěné podobě zachovalo předhradí, na místě hradního jádra je nyní městský hřbitov.[3]
  • Kostel svatého Jana Křtitele z druhé poloviny třináctého století[4][5]
  • Židovský hřbitov má přes 250 náhrobních kamenů a památník obětem holokaustu. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1705.[6]
  • Pomník na hrobu obětí transportu smrti[7]
  • Vodní mlýn[8]
  • Venkovský dům[9]

Dalšími historickými objekty jsou:

  • Stará radnice
  • Bývalá restaurace U Koblerů
  • Sokolovna[2]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Název města je zmíněn ve filmu Černí baroni. Právě v Janovicích totiž příslušníci Pomocných technických praporů pracovali v kamenolomu. Film byl natočen podle románu Miroslava Švandrlíka Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b c KŘÍŽ, Martin. Janovice nad Úhlavou. Toulky minulostí města. 1. vyd. Klatovy: Arkáda pro Městský úřad v Janovicích nad Úhlavou, 2008. 80 s. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 134563 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách. Příprava vydání Petr Jindra, Michaela Ottová. 1. vyd. Plzeň: Arbor vitae Západočeská galerie, 2013. 496 s. ISBN 978-80-7467-059-6. Kapitola Janovice nad Úhlavou, s. 200–201. 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 138459 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 156550 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  7. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 133294 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [4]. 
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 156551 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [5]. 
  9. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 133452 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [6]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]