Janovice nad Úhlavou
| Janovice nad Úhlavou | |
|---|---|
 náměstí s kostelem | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0322 556394 |
| Pověřená obec | Klatovy |
| Obec s rozšířenou působností | Klatovy (správní obvod) |
| Okres (LAU 1) | Klatovy (CZ0322) |
| Kraj (NUTS 3) | Plzeňský (CZ032) |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°20′43″ s. š., 13°13′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 307 (2022)[1] |
| Rozloha | 28,48 km² |
| Nadmořská výška | 412 m n. m. |
| PSČ | 340 21, 340 22 |
| Počet domů | 630 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 11 |
| Počet k. ú. | 10 |
| Počet ZSJ | 11 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Harantova 132 340 21 Janovice nad Úhlavou mesto@janovice.cz |
| Starosta | Mgr. Michal Linhart |
| Oficiální web: www | |
  Janovice nad Úhlavou | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 556394 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Janovice nad Úhlavou (německy Janowitz an der Angel) je město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji, osm kilometrů jihozápadně od Klatov. Žije zde přibližně 2 300[1] obyvatel. Město leží na jižním okraji Švihovské vrchoviny (podcelek Klatovská kotlina, okrsek Janovický úval) při ústí potoka Jelenky do řeky Úhlavy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Obec vznikla pravděpodobně mnohem dříve, než v roce 1290, kdy se uvádí první písemná zmínka o tom, že ves držel Jan, první známý příslušník rodu Janovských. Byla založena v blízkosti brodu na řece Úhlavě a důležité zemské stezky, která spojovala Bavorsko a české vnitrozemí. Ve druhé polovině 13. století byl postaven raně gotický kostel a hrad, z kterého pocházel rod Janovských z Janovic. Během 14. století bylo vybudováno městské opevnění s třemi branami a ves získala statut městečka. Po smrti Jana se měto stalo majetkem krále Jana Lucemburského, který ho v roce 1327 prodal Petrovi z Rožmberka, v roce 1334 připadlo opět Janu Lucemburskému, který ho předal zpět rodu Janovských. Držitelem byl nejprve Bohuslav z Janovic, poté Racek z Janovic. V roce 1376 zdědili janovický statek jeho synové Jan a Smil. Po rozdělení majetku zůstaly Janovice Janovi, který je měl v držení se svými syny Vilémem, Bavorem, Janem a Oldřichem.
V roce 1419 získal hrad s městečkem Oldřich, který majetek zapsal jako věno své manželce Jitce. Po jeho smrti v roce 1464 přešel majetek na manželku Jitku a děti Oldřicha, Bavora a Annu. Janovice pak vlastnil Oldřich a po jeho smrti přešly na syny Jindřicha a Heřmana. Po smrti Jindřicha v roce 1483 získal Heřman celé Janovice. Heřman vedl pomezní válku s Bavory, kterou ukončil až v roce 1511 smírem s králem Vladislavem Jagellonským.. Ten mu dal právo vybírat clo a povolil v městečku jednou týdně trh a dvakrát za rok výroční trhy. Heřman z Janovic i potom pokračoval v loupežích, proto jeho hrad obléhali nejprve Bavoři a poté s královským vojskem Zdeněk Lev z Rožmitálu, který hrad dobyl. Heřman uprchl a skrýval se v Bavorsku.
Není známo, jakým způsobem získal městečko s hradem Petr Suda z Řeneč, který je v této souvislosti uváděn v roce 1516. Petr Suda z Řeneč udělal z hradu útočiště pro loupeže. V roce 1520 oblehla a poté hrad dobyla vojska měst Klatovy, Plzeň a Stříbro s pomocí vojska pražských měst. Petr Suda uprchl a požádal krále Ludvíka Jagellonského o náhradu za janovický statek, kterou v roce 1523 dostal. V roce 1524 získal Janovice zpět Heřman z Janovic.
Po jeho smrti drželi Janovice společně jeho synové Jiří a Jindřich, potom syn Jiřího Jan Jindřich a v roce 1638 převzali Janovice synové Jana Jindřicha Jiří Gotthard a Oldřich Vilém. Po smrti bratra připadly celé Jiřímu Gotthardovi. V té době byl už hrad zchátralý a statek zadlužen, proto ho Jiří Gotthard prodal. Janovičtí tak opustili rodový statek po 400 letech. V roce 1674 koupil Janovice pražský arcibiskup Matyáš Ferdinand Sobek z Bilenberka. Dalšími majiteli byl Jan Bedřich z Valdštejna, Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, od roku 1757 Karel Josef, říšský hrabě z Palmu, 1770 Karel Josef Palm a od roku 1839 Karel Antonín Bedřich Hohenzollern. K panství tohoto rodu patřily Janovice až do 20. století.
1837 - vyhořela radnice, přitom bylo zničeno množství vzácných spisů 1869 - založen první poštovní úřad v domě čp. 78 1873–1877 - vybudována železniční trať Plzeň - Klatovy - Železná Ruda. Vzniklo i nádraží v Janovicích 1874 - založen Sbor dobrovolných hasičů 1887 - založena četnická stanice 1893 - postaven most přes Úhlavu a Jelenku 1894 - založen Spořitelní a záložní spolek, pozdější Kampelička 1898 - založena jednota sokolská 1901 - provedena regulace potoka Jelenka 1905 - začala elektrifikace města poté, co postavilo Hospodářské strojní družstvo vodní elektrárnu. 1924 - postavena sokolovna 1938 - po záboru československého pohraničí byla nová hranice vzdálena od Janovic 1 kilometr 1950 - na podzim se u města usadila první stálá vojenská posádka 1951 - začala výstavba janovických kasáren 1954 - do nových kasáren se nastěhovala vojenská posádka 1955 - dokončena stavba vodovodu 1955 - začalo se stavět sídliště pro vojáky z povolání a jejich rodiny, v roce 1959 byla zahájena druhá etapa výstavby vojenského sídliště 1960 - sloučení obcí Veselí, Spůle, Rohozno, Hvízdalka a Ondřejovice pod Janovice nad Úhlavou 1966 - výstavba nového letního kina s kapacitou 1 200 míst 1980 - Janovice byly střediskovou obcí, pod kterou patřilo 21 spádových obcí: Hvízdalka, Ondřejovice, Rohozno, Spůli, Plešiny, Veselí, Petrovice nad Úhlavou, Běhařov, Dubová Lhota, Úborsko, Dolní Lhota, Novákovice, Lomec, Vacovy, Týnec, Horní Lhota, Javor, Klenová, Loreta, Loučany a Rozpáralka. 1986 - dokončeny dva nové domy pro vojáky z povolání 1989 - dokončena výstavba dvou domů pro členy Jednotného zemědělského družstva 1990 - osamostatnily se některé obce, které spadaly pod Janovice, byla obnovena činnost Junáka 1991 - 11. května přijela do města na oslavy výročí osvobození americkou armádou delegace v čele s velvyslankyní USA Shirley Temple-Blackovou. Osamostatnily se obce Lomec a Novákovice 1992 - do provozu uvedeno nové autobusové nádraží 2004 - opustila město armáda, areál kasáren o rozloze 45 hektarů byl využit jako rozvojová zóna[3]
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Části města[editovat | editovat zdroj]
- Janovice nad Úhlavou
- Dolní Lhota
- Dubová Lhota
- Hvízdalka
- Ondřejovice
- Petrovice nad Úhlavou
- Plešiny
- Rohozno
- Spůle
- Vacovy
- Veselí
Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Běhařov a Úborsko.[4]
Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]
Starostové:
- 1894–1919 Antonín Viták
- 1919–1923 Josef Bozděch
- 1923–1928 Václav Fiala
- 1928–1929 F. K. Pacner
- 1929–1935 Josef Kobler
- 1935–1942 Josef Bozděch
- 1942–1946 František Netal
Předsedové Místního národního výboru:
- 1946–1950 Josef Bozděch
- 1950–1953 Vojtěch Kadlec
- 1953–1954 František Janda
- 1954–1957 Jakub Vohnout
- 1957–1957 Jan Diviš
- 1957–1964 Václav Novák
- 1964–1966 Josef Kocík
- 1966–? Bartoloměj Steidl
- 1979–1990 Hynek Krátký
Starostové:
- 1990–? Josef Nikl
- 2000–? Ferdinand Pacner[3]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Město stojí u křižovatky silnic II/191 a II/171. Železniční stanice Janovice nad Úhlavou na tratích Horažďovice předměstí – Domažlice a Plzeň – Železná Ruda-Alžbětín stojí v katastrálním území Spůle.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
V katastru Janovic nad Úhlavou se nachází 11 kulturních památek:
- Zřícenina hradu, ze kterého se v přestavěné podobě zachovalo předhradí, na místě hradního jádra je nyní městský hřbitov.[5]
- Kostel svatého Jana Křtitele z druhé poloviny třináctého století[6][7]
- Židovský hřbitov má přes 250 náhrobních kamenů a památník obětem holokaustu. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1705.[8]
- Pomník na hrobu obětí transportu smrti[9]
- Vodní mlýn[10]
- Venkovský dům[11]
- Stará radnice
- Bývalá restaurace U Koblerů
- Sokolovna[3]
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621), renesanční šlechtic,hudebník, spisovatel, cestovatel (Jako místo jeho narození je uváděna Klenová, ale není vyloučeno, že se narodil v Janovicích)
- Ernst Rychnowski (1879–1934), hudební spisovatel, kritik
- František Lom (1901–1985), vědec, zemědělský ekonom a vysokoškolský profesor
- Bedřich Feldman (1904–1987), lékař[12]
- Václav Kybic (1909–1988), učitel a hudebník
- Vilém Frenzl (1869– 1963), pracoval jako obvodní lékař v Janovicích[13]
- Jaroslav Švenek (1927–1994), politický vězeň
- Karel Jiřík (1930–2015), historik a archivář
- Karel Pacner (1936–2021), publicista a spisovatel
- Miroslav Pacner (*1938), výtvarník
- Jaroslav Bejvl (1941–2016), výtvarník a medailér
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Název města je zmíněn ve filmu Černí baroni. Právě v Janovicích totiž příslušníci Pomocných technických praporů pracovali v kamenolomu. Film byl natočen podle románu Miroslava Švandrlíka Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Budova Sokola
-
Dům Boženka
-
Stará radnice
-
Bývalá restaurace U Koblerů
-
Stará radnice
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b c KŘÍŽ, Martin. Janovice nad Úhlavou. Toulky minulostí města. 1. vyd. Klatovy: Arkáda pro Městský úřad v Janovicích nad Úhlavou, 2008. 80 s.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869–2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 134563 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách. Příprava vydání Petr Jindra, Michaela Ottová. 1. vyd. Plzeň: Arbor vitae Západočeská galerie, 2013. 496 s. ISBN 978-80-7467-059-6. Kapitola Janovice nad Úhlavou, s. 200–201.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 138459 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2].
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 156550 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3].
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 133294 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [4].
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 156551 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [5].
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 133452 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [6].
- ↑ Dr. Fred Bedrich Feldman. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-02-12]. Dostupné online.
- ↑ vilém frenzl janovice lékař - Hledat Googlem. www.google.com [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOSTAŠ, Karel; VANĚK, Ferdinand; BOROVSKÝ, František Adolf. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek VII. Politický okres klatovský. Praha: Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899. Dostupné online. Kapitola Janovice, s. 35–38.
- KŘÍŽ, Martin. Janovice nad Úhlavou. Toulky minulostí města. Historie Klatovska XII. Vyšlo v edici Toulky minulostí jako svazek č. 22. Pro Městský úřad v Janovicích nad Úhlavou vydalo nakladatelství Arkáda v Klatovech 2008.80 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Janovice nad Úhlavou na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Janovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Janovice nad Úhlavou v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
