Vacovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vacovy
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 46 (2011)
Domů 20 (2009)
Lokalita
PSČ 340 21
Součást obce Janovice nad Úhlavou
Okres Klatovy
Historická země Čechy
Katastrální území Vacovy (1,64 km²)
Zeměpisné souřadnice 49°21′35″ s. š., 13°15′14″ v. d.
Vacovy
Red pog.svg
Vacovy
Další údaje
Kód části obce 29513
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vacovy jsou malá vesnice, část města Janovice nad Úhlavou v okrese Klatovy. Nachází se asi 3 km na severovýchod od Janovic nad Úhlavou. Je zde evidováno 20 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 46 obyvatel.[2]

Vacovy je také název katastrálního území o rozloze 1,64 km2.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Nově vzniklá obec nesla jméno Waczow patrně po prvním vlastníkovi jménem Václav (zkráceně Váca, Wacza) a označuje „Václavův dvůr“. Jméno obce se v průběhu času postupně měnilo: Waczow, Watzow, Watzau, Vacov, Vacovy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vacovy na mapě prvního vojenského mapování z roku 1768

Vacovy vznikly patrně na přelomu 14. a 15. století. V berním rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379 nejsou uváděny. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1421.[4] Potomci prvního vlastníka usedlosti po dobu, kdy na Vacovské usedlosti sídlili, užívali přídomek „z Waczow“ značící příslušnost k nižší šlechtě. Roku 1421 je zmiňován urozený pán Něpr z Waczow. Zemanský rod z Waczow majetek ve Vacovech na přelomu 15. a 16. století v souvislosti s hospodářským úpadkem nižší šlechty ztratil. Posledním příslušníkem rodu Vacovských, který si jako osoba panského stavu zachoval přídomek „z Vacova“ byl patrně Kobík[5] zmiňovaný roku 1510 coby jeden z hejtmanů (velitel vojenské posádky) na hlubockém panství, v té době vlastněném Vojtěchem z Pernštejna. V osmdesátých letech 15. století držel polovinu Vacova loupeživý rytíř Biely Jan z Oulohu. Po jeho smrti roku 1491 byla na jeho majetek včetně poloviny Vacova provolána odúmrť a majetek tento daroval král Vladislav Mikuláši Hercogovi z Vostrého. Roku 1492 byla odúmrť odvolána a majetek přešel na Janova bratra Svatoslava z Oulohu. Na počátku 16. století přešly Vacovy do vlastnictví města Klatov.

Roku 1547 byly Vacovy spolu s dalším klatovským majetkem konfiskovány, v rámci kompenzací po neúspěšném povstáním českých stavů proti králi Ferdinandu I. a následně dne 10. listopadu 1553 byly Vacovy připojeny k panství klenovskému a týneckému v majetku Jiříka Haranta z Polžic a Bezdružic. Další písemná zmínka o Vacovech je z roku 1555 ve smlouvě o prodeji pusté tvrze Tejnec[6] s poplužním dvorem a vesnicemi Tejnec a Vacovy mezi Jiříkem Harantem z Polžic a Bezdružic a Bořivojem Rochem z Otova (Útova). Ten dal roku 1575 postavit před Týncem a u Rozpáralky boží muka na paměť dávného vítězství křesťanů nad pohany. Ve Vacovech se v té době nacházelo 9 kmecích (poddanských) dvorů. V roce 1584 dědičky po zemřelém rytíři Bořivojovi Rochovi Fronika Dorota, Anna Bechyňova, Benigna a Regina uznaly jeho dluh Janovi Vidršpergárovi z Vidršperka na Lomci ve výši 1050 kop grošů míšenských a postoupili jemu a jeho nedospělým bratrům majetek zahrnující Vacovy (Vacovec), tvrz a ves Tejnec a další majetek. Jeho dcera Anna Eva pak roku 1624 majetek tento zapsala manželi Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat. Rodem Krakovských z Kolovrat byl majetek vlastněn po osm generací.

Na přelomu 17. a 18. století byla v obci postavena cihelna, která byla v provozu až do roku 1932 (zbourána 1959). V roce 1750 bylo ve vsi 10 hospodářských usedlostí. Roku 1869 měla obec 17 domů se 113 obyvateli.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.  
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 230.  
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.  
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 286.  
  5. http://alois-sassmann.wz.cz/marik.htm
  6. http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=11011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]