Poleň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poleň
obec Poleň
obec Poleň
Znak obce PoleňVlajka obce Poleň
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0322 541788
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Klatovy
Historická země Čechy
Katastrální výměra 17,65 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 282 (2019)[1]
Nadmořská výška 458 m n. m.
PSČ 339 01
Zákl. sídelní jednotky 5
Části obce 5
Katastrální území 5
Adresa obecního úřadu Poleň 47
33901 Klatovy 1
Starosta Ing. Radek Lidinský
Oficiální web: www.polen.cz
E-mail: ou@polen.jz.cz
Poleň
Poleň
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Poleň (původně Polyně) se nachází v okrese Klatovy, kraj Plzeňský. V obci je evidováno pět částí, v nichž žije 282[1] obyvatel. V obci není evidována žádná ulice. Všechny adresy v obci mají PSČ 339 01.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Ves leží ve výšce 458 metrů nad mořem. Rozkládá se z části v údolí potoka Poleňky, větší část, včetně kostela a návsi, však pokrývá nevelkou hůrku. Z východní a jižní strany je chráněna pohořím Bítovy, s vrchy Velký Bítov (713 m), Malý Bítov (668 m) a Doubrava (727 m).

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1245. V listině, kterou královna Kunhuta prodává Přeštický újezd kladrubskému klášteru, jmenuje se mezi svědky, kteří tento újezd obcházeli a hranice jeho vymezovali, Blažej z Poleně, syn Budivoje ze Švihova. Později, když byl vystavěn nedaleko Poleně hrad Pušperk, zvaný původně Fuchsberg, sdílela Poleň po staletí osudy tohoto hradu.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel v částech obce Poleň
Rok Poleň Poleňka Mlýnec Zdeslav
1948 400 51 123 102
1970 254 57 74 92
1980 168 42 59 81

V obci bylo[kdy?] k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) přihlášeno 300 obyvatel, z toho je 133 mužů nad 15 let, 21 chlapců do 15 let, 127 žen nad 15 let, 19 dívek do 15 let.[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel svaté Markéty[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina kostela sv. Markéty

Kostel měl již ve 14. století svoji správu. i v 15. století, kdy byl pod patronátem držitele Poleně. V následujícím století již nebyl osazován a sloužil jako hřbitovní kaple. Císařem Josefem roku 1786 byl zrušen a od té doby vlastní zkáze ponechán. Byly v něm tři oltáře. Nad střechou byla jednoduchá zvonička se zvoncem, který se podle báje sám v době nebezpečí rozezvučel.

Oba kostely obepínal hřbitov tak, že vchod do nich vedl po něm. K hřbitovu se vztahuje pověst, že zde pohanští předkové obětovali na dubovém pařezu, který byl po vystavění kostela sv. Markéty zazděn do oltáře.

V kostele sv. Markéty se nacházel zvon, který zvonil sám od sebe vždy, když obci hrozilo neštěstí, ať už to byla válka, mor, sucho či bouře. Naposled takto zvonil při vpádu z Horní Falce, kdy vyhořely Klatovy. Protože přitom vždy zvonil přesmutným hlasem, byl později sňat, aby se lid jeho hlásku neděsil.

Kostel Všech svatých[editovat | editovat zdroj]

Kostel Všech svatých

Původně zasvěcený Matce Boží, připomíná se jako farní roku 1355, jsa tou dobou pod patronátem držitelů Pušperka. Stavba svědčí na 14. století, doznala však opravami mnohých změn zejména v 15. století a roku 1739. Před kostelem stojí poleňská lípa, nejcennější je v něm obraz Madona s dítětem. Je to olejová malba na dřevěné desce, mistrné dílo Lombardské školy z počátku 16. století. Obraz byl přinesen v 17. století vojínem z Itálie do blízkého Kobzova mlýna, odkud byl kostelu věnován.

Obraz byl v roku 1936 poslán do Prahy k pořízení barevné reprodukce a tu odborníci vyslovili domněnku, že jde o dílo Lukase Cranacha st. Srovnání poleňské Madony s mistrovými díly doby okolo roku 1520 přesvědčí, že tu jde i o dílo nejvyšší jakosti umělecké. K původu poleňské Madony vypráví poleňský písmák Adolf Kotáb, dlouholetý kronikář, následující pověst, která má podklad jednak v záznamech kronik, ale také ji slyšel vykládat od starých pamětníků.

Podle těchto pověstí byl obraz za válek při tažení vojska zachráněn z hořícího kostela v Itálii. Nezdá se pravděpodobné, že by obraz rozměrů 87 x 57 cm na dřevěné desce nosil nějaký voják v tornistře. Snad byl v držení pluku jako plukovní amulet. Po skončení válek se vojska rozpadávala, vojáci se vraceli do svých domovů. Při takovém cestování byl ponechán velmi nemocný voják v Kobzově mlýně (dodnes zachovaná usedlost čp. 1 v obci Mlýnec), kde se vojína ujala a ošetřovala ho mlynářka Kobzová. Vojín s sebou přinesl do mlýna zmíněný obraz. Z pověsti není patrno, jakou nemocí voják trpěl, jaké byl národnosti, zda to byl důstojník nebo prostý voják. Prý se záhy zotavil a jako odměnu Kobzové obraz ponechal. Kobzová, žena pobožná, měla obraz doma zavěšený, ale ve snech mívala vidění, že se obraz na zdi houpá a že Madona prosí, aby kostelu byl darován. Těchto vidění Kobzová uposlechla a na faru poleňskou obraz donesla.

Obraz pak byl v kostele po dobu delší padesáti let jen o oltář opřen a nijak nezabudován, protože tehdejší faráři, patrně vzhledem k původu obrazu, nechtěli na tento obraz jako na svůj nebo majetek církevní hleděti. Teprve v době pozdější byl na oltáři důstojně umístěn. Na bočním „Mariánském“ oltáři byl umístěn až do září 1967, kdy byl v noci ze zamčeného kostela odcizen. Velkou náhodou byl nalezen v červnu o rok později, kdy jej tým zlodějů měl připravený k vyvezení do Latinské Ameriky. V poleňském kostele je od té doby umístěna kopie, originál je uložen v pražské Národní galerii.

Vodní mlýn Pasička[editovat | editovat zdroj]

Vodní mlýn stával dříve (v polovině 17. století, snad i dávno před tím) po pravé straně mlýnského potoka. Obydlí v něm nebylo, mlynář bydlel v kamenné chalupě na stráni nad mlýnem. Někdy kolem roku 1660 mlýn zpustl, vojáci ho zapálili.

Roku 1699 počala poleňská vrchnost budovat nový mlýn, tentokrát už i s obydlím, na levém břehu. Během třech století se na něm vystřídalo deset majitelů. V polovině 20. století na něm žili Štolbovi. Po jejich smrti sloužil jejich dcerám a vnučce s rodinou k rekreaci. Odpoledne 21. března 1984 při vypalování suché trávy mlýn, kam údajně chodil i „modrý abbé“ Josef Dobrovský, shořel. Po jednom z nejstarších stavení v obci, které bylo i v evidenci památek, zůstaly jen zčernalé zdi a komín.

Škola v Poleni[editovat | editovat zdroj]

Původní škola, jak to všude bývalo zvykem, stávala v nejbližším okolí fary a kostela. Pokud je známo, tzv. „stará“ škola byla v místech, kde je nyní domek č. 43. Vystavěna byla z farního dříví na části farní zahrady a byla, jak patrno ještě dnes z rozlohy staveniště, tak malá, že nemohla svým účelům vyhovovat. Proto byla r. 1790 prodána za 100 zlatých rýnských. Mezitím stavěna hned nad starou školou rovněž na farním zahradním pozemku a také z farního dříví nová školní budova, dvakrát tak velká jako škola stará. Skládala se z učebny se 4 okny, malého bytu učitelova, chlévku kravského a stodůlky. Dvorek neměla vůbec. Není divu, že již koncem roku 1790 byla uznána nepostačitelnou. Dítky vyučovány byly střídavě, malé odpoledne, větší dopoledne.

V sumáři dětí triviální školy v Poleni roku 1820 se uvádí 348 žáků. Bylo uznáno za nutné opatřit druhou učebnu. Ta byla vyhlédnuta v domku č. 51, který není mnoho vzdálen od staré školy. 16. dubna 1855 bylo započato se stavbou nové školy, a to ne na starém hřbitově či na zříceninách kostela sv. Markéty, jak bylo původně projektováno, nýbrž na stráni pod farou. Stavba byla dokončena v říjnu téhož roku a 5. listopadu byla do ní převedena mládež ze starých školních místností. Škola sloužila svému účelu až do roku 1965. Pro malý počet dětí byla definitivně zrušena a všechny děti navštěvovaly školu v Chudenicích.

Poleňský hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Na poleňském hřbitově se nachází náhrobek národního buditele a obrozence, filologa, lexikografa, spisovatele, pedagoga, básníka a překladatele Josefa Franty Šumavského (27. 11. 1796 Poleň – 22. 12. 1857 Praha).

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2010-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 08-02-2011. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOSTAŠ, Karel, KOTÁB, Adolf (edd.), Pamětní kniha městečka Poleně, rukopis, nepublikováno
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • JIRÁK, Jan, OÚ POLEŃ. Poleň: 750 let obce. Klatovy: Arkáda, 2004.
  • SEDLÁČEK, August, Dr. Hrady, zámky a tvrze Království českého. 1. elektr. vyd. Praha: Jiří Čížek - ViGo Agency, 1998

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]