Prášily

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prášily
Vjezd do Prášil směrem od Srní
Znak obce Prášily
znak
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0322 556084
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Sušice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 112,2786[1] km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 153 (2018)[2] (e)
Nadmořská výška 880 m n. m.
PSČ 341 43 až 342 01
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Prášily 110
34201 Sušice 1
Starosta Libor Pospíšil
Oficiální web: www.sumavanet.cz/prasily/
Ofic. web OÚ: www.sumavanet.cz/ouprasily/
Email: prasily@cmail.cz
Prášily
Prášily
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prášily jsou malá obec v okrese Klatovy, zhruba 17 km jihozápadně od Sušice. Žije zde 153[2] obyvatel a katastrální výměra činí 112,28 km2.[3] Rozlohou jsou tak největší obcí v České republice, která není městem. Celé území obce se nachází na území Národního parku Šumava.

Tato horská ves (původní název Gattermayerova huť) vznikla při sklárně v polovině 18. století. Prášily se rozprostíraly na svahu hor Ždánidla, Poledník a Formberg na obou březích Prášilského potoka. Místní sklářské hutě se specializovaly na výrobu zrcadlového skla a jejich provoz skončil roku 1824. Areál sklárny pak sloužil jako výrobna ručního papíru, která v roce 1933 vyhořela (ruční papír, který se zde vyráběl, byl dodáván pro prezidentskou kancelář). Významné středisko rekreace a turistiky z období první republiky po odsunutí německého obyvatelstva a začlenění do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda takřka zaniklo. V období komunistické vlády byla obec pro veřejnost uzavřena, počet obyvatel klesl až k 50. Z místních částí tak zůstalo zachováno jen samotné sídlo Prášily a její osada Nová Hůrka, okolní samoty a osady (např. Stodůlky a Hůrka) zanikly.

V 90. letech 20. století byl vojenský prostor zrušen a oblast byla opět zpřístupněna. Dnes jsou Prášily významným centrem zimní a letní turistiky. Turistické trasy odtud vedou hlavně k jezeru Laka, Prášilskému jezeru a na Poledník (1315 m) s rozhlednou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik obce[editovat | editovat zdroj]

Panství v této oblasti vlastnil kolem roku 1640 rod Lobkoviců. V roce 1739 existovaly první obytné domky kolem sklářské hutě. Roku 1763 koupil sklárnu hrabě Josef Kinský a ves dostala název Stubenbach. V roce 1799 koupil od hraběte Filipa Kinského prášilské panství kvůli plánům na těžbu a plavení dřeva kníže Josef II. Schwarzenberg.[4] Roku 1803 byl postaven kostel sv. Prokopa. V 1. čtvrtině 19. století upravil J. K. Eggerth sklárnu na výrobu ručního papíru. Závod byl zničen roku 1933 požárem.

Začátek 20. století[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 20. století začaly být dřevěné stavby nahrazovány zděnou výstavbou, postavena byla pošta s telegrafem, dva hostince a studentská noclehárna, četnická stanice, inspektorát, oddělení finanční stráže, státní polesí, obecná škola, trojtřídní česká škola a čtyřtřídní škola německá, pila a papírna, která patřila k nejstarším v Čechách. Zřízena byla i lékařská ordinace.

V roce 1921 v obci žilo 1373 obyvatel, z nichž 29 se hlásilo k české národnosti, 1338 k německé a zbytek k ostatním. Evidováno zde tehdy bylo 190 domů (zřejmě včetně okolních samot, k obci administrativně patřících).[5]

Bývalý Schwarzenberský pivovar byl roku 1928 přestavěn na chatu Klubu českých turistů, kam bylo již zavedeno elektrické světlo. Roku 1936 vystavěli členové Klubu českých turistů na Prášilském potoce koupaliště. Od roku 1938 se v Prášilech uvádí elektrické osvětlení z malé elektrárničky a jednoduchý vodovod rozvedený z bystřiny. Tehdy, v roce 1938, zde žilo 1022 obyvatel ve 161 domech. Většina obyvatel se živila jako dřevaři nebo drobní řemeslníci. V obci byly registrovány dva německé a dva české spolky.

K Prášilům náležely i mnohé samoty a osady v blízkém i vzdáleném okolí, které dnes lze v terénu identifikovat jen s přesnou znalostí lokalizace: Dolní a Horní Steindlberg (později Horní a Dolní Kamenec), Gsenget (Pomezí), Horní Huť, Formberg, Liščí Díra, Grunbergrova Huť, Neubrunn, Seeberg, Seckerberg (Horky), Sonnberg (Slunečná), Gruberg.[6]

Léta 1938 až 1947[editovat | editovat zdroj]

Po Mnichovské dohodě byla vysídlena česká menšina obyvatel. Po skončení druhé světové války vysídlení naopak potkalo mírnou a většinou bezkonfliktní německou většinu obyvatel obce a přilehlých osad a samot. Do kraje přišlo několik dobrodruhů v rámci dosídlování pohraničí. Jen někteří přišli pracovat. Mnozí přijeli krást, aby s lehce nabytým majetkem opět odešli do vnitrozemí.[zdroj?] Ve vsi tehdy zůstalo pár hajných a několik lesních dělníků.

Léta 1948 až 1989[editovat | editovat zdroj]

Po komunistickém puči byl podél celé hranice vybudován pohraniční drátěný zátaras a v hraničním pásmu byl lidem znemožněn pohyb v okolních lesích. V roce 1952 se území obce a okolí stalo součástí vojenského újezdu a život obyvatel, kteří v Prášilech zůstali, se značně ztížil. Na okolních stráních se rozprostřely dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. V době, kdy probíhala vojenská cvičení (to bylo velmi často), se děti nedostaly do školy v Hartmanicích třeba několik dní[7] a lidé neměli ani základní potraviny a byli tedy odkázáni třeba na samozásobitelství. Ani místní občané nemohli chodit za hraniční zátaras a ti, co za „dráty“ pracovali, tam mohli jen s ozbrojeným doprovodem po důkladném prověření.

Okolní opuštěné vesnice posloužily jako dělostřelecké cíle a postupně tak byly srovnány se zemí. Zmenšila se i samotná obec Prášily. Kostel svatého Prokopa byl nejprve přestavěn na kulturní dům, později sloužil jako tělocvična. Poté, co se začala naklánět jeho věž, byl pod záminkou havarijního stavu dne 4. ledna 1979 odstřelen.[7] Zachován zůstal pouze hřbitov s ulámanými kříži.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes z původní obce zbylo sotva 25 domků. Některá stavení byla stržena pro zchátralost ještě v 90. letech 20. století. Tehdy zanikl i cenný roubený dům č. p. 123 pocházející pravděpodobně už z doby založení obce[8]. Celých čtyřicet let sem nikdo nesměl, mnozí lidé se odstěhovali, ale někteří přece jen vydrželi. Obec nemá školu ani kostel.

Bývalé střelnice dnes zarůstají, dodnes v řadě míst najdeme cedule upozorňující na možnou přítomnost nevybuchlé munice. Náklady na odstranění munice z celého prostoru se odhadují na 15 až 30 miliard Kč.

V roce 2005 společnost Šumava BUS s. r. o. zahájila pravidelnou autobusovou dopravu. Autobus jezdí čtyřikrát denně včetně víkendů ze Železné Rudy přes Prášily a Hartmanice do Sušice, kde navazuje na vlaky. Již od roku 2002 sem jezdí letní autobusy Národního parku Šumava, které vozí turisty – tato doprava je ovšem omezena jen na červenec a srpen.

Po roce 2000 byl na území obce zřízen Archeopark Prášily, který návštěvníky seznamuje se životem Keltů na českém území.

Od roku 2005 se zde nachází soukromá botanická zahrada asi na 2,5 ha a obsahuje více jak 5000 rostlin nejen ze Šumavy, ale i celého světa. V současné době se přetváří na skalní botanickou zahradu (česká škola), ve které nechybí ptačí dům, jezírka s rašeliništi a květenou. Zahrada je nejvýše položená botanická zahrada v Česku.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Územně identifikační registr
  2. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  3. Veřejná databáze ČSÚ
  4. LANDA, Miroslav. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Plavení dřeva na Šumavě, s. 583 − 584. 
  5. Prášily v Chytilově místopisu; dostupný online na webu www.zanikleobce.cz
  6. Vyhláška ministra vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. Dostupné online.
  7. a b Historie Prášil ve 20. století na obecním webu
  8. Prášily na www.zanikleobce.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]