Josef II. ze Schwarzenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Josef II. Schwarzenberg)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef II. ze Schwarzenbergu

11. vévoda krumlovský
Ve funkci:
1789 – 1833
Předchůdce Jan Nepomuk I.
Nástupce Jan Adolf II.

6. kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
1789 – 1833
Předchůdce Jan Nepomuk I.
Nástupce Jan Adolf II.

Hlava Schwarzenberské primogenitury
Ve funkci:
1802 – 1833
Předchůdce rod rozdělen na primogenituru a sekundogenituru
Nástupce Jan Adolf II.

Narození 27. červen 1769
Vídeň
Rakouské císařství Habsburská monarchie
Úmrtí 19. prosince 1833 (ve věku 64 let)
Hluboká nad Vltavou
Rakouské císařství Rakouské císařství
Choť Pavlína ze Schwarzenbergu
Rodiče Jan Nepomuk I.
Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu
Děti Jan Adolf II.
Marie Leopoldina
Příbuzní Karel Filip Schwarzenberg
Sídlo Český Krumlov
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1808 rakouský Řád zlatého rouna (č. 864)
Commons Kategorie Joseph II Johann zu Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef II. ze Schwarzenbergu (27. června 1769 Vídeň19. prosince 1833 Hluboká nad Vltavou[1]) celým jménem Josef Jan Nepomucký Karel František z Pauly Ladislav, byl příslušník a vládnoucí kníže šlechtického rodu Schwarzenbergů, zakladatel Schwarzenberské primogenitury, tzv. hlubocko-krumlovské větve rodu, a 11. vévoda krumlovský. Během jeho vlády byl vystavěn Schwarzenberský plavební kanál spolu s kanálem Vchynicko-tetovským a založen Hospodářský ústav v Českém Krumlově.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1769 ve Vídni jako prvorozený syn knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu a Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu.

Ve Vídni se také oženil 25. května 1794 s belgickou princeznou Pavlínou z Arenbergu. Manželství bylo velmi šťastné a vzešli z něj tři synové – Jan Adolf II., Felix a Bedřich, a šest dcer – Marie Eleonora, Marie Pavlína, Ludvika Eleonora, Marie Matylda, Karolína a Marie Anna Berta.

Rozdělení Schwarzenberského rodu[editovat | editovat zdroj]

Jeho vláda nad rodovým majetkem započala po smrti otce Jana Nepomuka I. v roce 1789. Nicméně již roku 1802 byl majetek rodu Schwarzenberků rozdělen mezi něj a jeho bratra Karla na tzv. primogenituru a sekundogentiru, jejichž zakladateli se bratři stali.

Rozdělení rodu bylo předpokládáno již v závěti II. knížete ze Schwarzenbergu Ferdinanda Viléma Eusebia. Mělo se tak stát v případě, že se vládnoucímu knížeti narodí dva zdraví synové, kteří dosáhnou dospělosti, a v případě, prokáže-li druhorozený syn schopnosti spravovat svůj díl majetku. Po 100 letech od smrti Ferdinanda Viléma Eusebia tak mělo skrze dosažení dospělosti mladšího bratra Karla konečně dojít k naplnění této klauzule.

Kníže Josef se stal jakožto starší bratr představitelem primogenitury, hlavní větve, tzv. hlubocko-krumlovské. Ponechal si tak rodové sídelní město Český Krumlov s titulem krumlovského vévody a s příslušnými statky a stejně tak i panství hlubocké, třeboňské a další. Zároveň mu zůstal titul hlavy rodu, který byl následně děděn pouze jeho potomky v rámci primogenitury. Svému bratrovi, představiteli mladší větve, přenechal panství orlické.

Vláda a reformy[editovat | editovat zdroj]

Celý život se věnoval správě majetku a jeho rozvoji. Jeho největším životním počinem však bylo dokončení stavby Schwarzenberského plavebního kanálu pod vedením Josefa Rosenauera roku 1793, který v následujícím století významně ovlivnil hospodářství a vznikající průmysl v jižních Čechách a na Šumavě. Kanálem byl propojen přítok Studené Vltavy a rakouské řeky Große Mühl a umožnil například dopravit dříví ze Šumavy do Vídně během 8 dní. V letech 18211822 během tzv. druhé etapy nechal kníže kanál dále rozšířit od Jeleních Vrchů k bavorské hranici. Na jeho žádost vystavěl během let 1799 a 1800 Josef Rosenauer na schwarzenberském panství ještě druhý, menší plavební kanál tzv. Vchynicko-tetovský.

Oproti svým předkům nezastával podobně jako jeho otec významnější funkce u císařského dvora a po jeho vzoru se plně věnoval správě Dominia a hospodářství. Rozšiřoval vodní cesty a především se zasloužil i o výrazné zlepšení ve vzdělávání svých poddaných a zaměstnanců. Založil lesnickou školu ve Zlaté Koruně a roku 1800 i Hospodářský ústav v Českém Krumlově, který sloužil jako vzdělávací institut budoucích knížecích úředníků.

Jeho žena Paulína z Arenbergu 1. července 1810 tragicky zahynula během požáru na svatební hostině Napoleona I. a rakouské arcivévodkyně Marie Luisy v Paříži. Kníže Josef II. se po její smrti rozhodl již nikdy neoženit. V každém svém pokoji na krumlovském zámku pak nechal umístit portrét své milované choti.

Zemřel v Hluboké nad Vltavou roku 1833. Podle tradice bylo jeho srdce uloženo v Srdeční hrobce krumlovských vévodů v kostele sv. Víta.

Odkaz reforem[editovat | editovat zdroj]

Josef II. byl důležitým iniciátorem hospodářského rozvoje jižních Čech. Jeho odkazu se plně chopil jeho syn Jan Adolf II., který jej během své vlády skrze revoluční reformy hospodářství a průmyslu dovedl až k tzv. Schwarzenberskému ekonomickému zázraku.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 25. května 1794 na zámku Heverlé v Belgii s Paulinou Charlottou, princeznou z Arenbergu (2. září 17774 Brusel (Coudenberg) – 1. červenec 1810 Paříž), dcerou 6. vévody Ludvíka Engelberta z Arenbergu (3. srpen 1750 Brusel – 6. březen 1820 Brusel) a jeho manželky (sňatek 19. leden 1773) vévodkyně Louisy Pauliny de Brancas-Villars, hraběnky z Lauraguais (23. listopad 1755 Paříž – 10. srpen 1812 Paříž). Měli spolu 9 dětí (3 syny a 6 dcer), v době své tragické smrti čekala Paulina 10. dítě:

  • 1. Marie Eleonora (1796–1848)
    • ∞ (1817) Alfréd, kníže Windisch-Grätz
  • 2. Marie Paulina (1798–1821)
    • ∞ (1817) Eduard, kníže Schönburg-Hartenstein
  • 3. Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (28. 5. 1799 Vídeň – 15. 9. 1888 Hluboká nad Vltavou)
    • ∞ (23. května 1830 Vídeň) Marie Eleonora, princezna z Liechtensteinu (25. 12. 1812 Vídeň – 27. 7. 1873 Třeboň)
  • 4. Felix (2. 10. 1800 Český Krumlov – 5. 4. 1852 Vídeň), rakouský ministerský předseda (1848–1852)
  • 5. Ludvika Eleonora (1803–1884)
    • ∞ (1823) Eduard, kníže Schönburg-Hartenstein
  • 6. Marie Matylda (1804–1886)
  • 7. Marie Karolina (1806–1875)
    • ∞ Ferdinand Karel, kníže Bretzenheim-Regécz
  • 8. Marie Anna Berta (2. 9. 1807 Vídeň – 12. 10. 1883 Salzburg)
  • 9. Bedřich (6. 4. 1809 Vídeň – 27. 3. 1885 Vídeň), arcibiskup salcburský (1835–1850), 27. arcibiskup pražský (1850–1885), 15. primas český, kardinál (1842)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Freudenberger, Herman : The Schwarzenberg Bank: A Forgotten Contributor to Austrian Economic Development, 1788–1830. AHY 27, 1996, s. 41–64.
  • Štefanová, Dana : Schwarzenberská banka 1787–1830. Firma období osvícenství. In: Šlechtic podnikatelem. Podnikatel šlechticem. Šlechta a podnikání v českých zemích v 18.-19. století. Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě 2008, s. 69–92.
  • Štefanová, Dana : Gutsherren und wirtschaftliche Aktivitäten. Eine Fallstudie zur ,Schwarzenberg Bank' 1787–1830. In: Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt der Adeligen in der Moderne. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 63–83.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan Nepomuk I.
11. vévoda krumlovský
17891833
Nástupce:
Jan Adolf II.
Předchůdce:
Jan Nepomuk I.
Znak z doby nástupu 6. kníže ze Schwarzenbergu
17891833
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan Adolf II.