Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu
Ferdinand Schwarzenberg.jpg

2. kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
26. květen 1683 – 26. říjen 1703
Předchůdce Jan Adolf I.
Nástupce Adam František

Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci:
1692 – 26. října 1703
Panovnice Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská

Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
13. únor 1685[1] (nebo už 1684 ?) – 1693 (nebo 1692 ?)
Panovník Leopold I.
Předchůdce František Augustin z Valdštejna
Nástupce Gottlieb Amadeus Windischgrätz

Císařský tajný rada
Ve funkci:
1683 – 26. října 1703
Panovník Leopold I.

Nejvyšší štolba císařovny vdovy[2]
Ve funkci:
1678 – 1683
Panovnice Eleonora Magdalena Gonzagová
Nástupce Filip Zikmund z Ditrichštejna

Skutečný říšský dvorský rada
Panovník Leopold I.

Dolnorakouský vládní rada
Ve funkci:
1675 – ?
Panovník Leopold I.

Císařský komoří
Ve funkci:
1668 – 26. října 1703 ?
Panovník Leopold I.

Narození 23. května 1652
Brusel
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí 26. října 1703
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Marie Anna ze Sulzu
Rodiče Jan Adolf I.
Marie Justina ze Starhemberku
Děti Adam František ze Schwarzenbergu
Příbuzní sestra Marie Arnoštka, provdaná z Eggenbergu (1649–1719)
vnuk: Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1722–1782)
vnuk: František Adam ze Šternberka (1711–1789)
vnuk: Jan Nepomuk I. ze Šternberka (1713–1798)
vnuk: František Josef I. Libštejnský z Kolovrat (1718–1758)
Sídlo Třeboň
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1688 Řád zlatého rouna (č. 546)
Král moru (Pestkönig)
Commons Kategorie Ferdinand Wilhelm Eusebius von Schwarzenberg (1652-1703)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (23. května 1652 Brusel26. října 1703 Vídeň)[1] byl český a rakouský šlechtic, 2. kníže z rodu Schwarzenbergů, syn diplomata a zakladatele schwarzenberského panství Jana Adolfa I., významný politik a císařský tajný rada. Jeho sestrou byla Marie Arnoštka, 7. vévodkyně krumlovská. Díky svému sociálnímu cítění vešel ve známost jako "Král moru". Počínaje jeho osobou mluvila všechna knížata ze Schwarzenbergu česky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Vilém Eusebius se narodil jako syn významného rakouského diplomata Jana Adolfa I. (1615–1683), který v oné době působil jako osobní komoří a důvěrník místodržícího ve Španělském Nizozemí arcivévody Leopolda I. Jeho otec, který se projevil i jako vynikající hospodář, později založil schwarzenberské panství v jižních Čechách a zároveň obdržel roku 1670 dědičný knížecí titul a roku 1671 i veliký palatinát jak pro svého syna, Ferdinanda Viléma Eusebia, tak i pro všechny jeho mužské potomky.

Pod dohledem svého všestranného otce studoval nejprve ve Vídni, v Praze, kde se mimo jiné naučil český jazyk, dále ve francouzském Besançonu, v Římě i Salzburgu a podnikal různé studijní cesty po Čechách, Německu a Francii. V otcových stopách se vydal cestou kariéry u císařského dvora ve Vídni, v jehož hierarchii dosáhl nejvyšších příček – přes tajného radu (1668) a nejvyššího císařského maršálka se na sklonku života stal nejvyšším hofmistrem císařovny (1692–1703).

Roku 1674 se oženil s Annou Marií ze Sulzu, čímž po smrti jejího otce, který neměl mužského potomka, připojil lankrabství Klettgau ke svému a získal i titul hraběte ze Sulzu, i když hrabství samo Sulzové již roku 1473 postoupili Württemberskému hrabství. Získal i mnohá další panství v Čechách, Bavorsku a Štýrsku a tím významně rozšířil rodové državy.

Ferdinand se však proslavil především svým, na onu dobu nezvyklým, sociálním cítěním. Během morové epidemie ve Vídni roku 1680 dohlížel nad striktním dodržováním předpisů zamezujících šíření nákazy a dále i nad celkovou bezpečností ve městě. Zároveň nařídil otevření všech skladů s potravinami a jejich spravedlivé přerozdělování mezi obyvatelstvem. Za svou aktivitu a velkorysost si tak vysloužil přízvisko Král moru. Do dějin Vídně se zapsal i během jejího obléhání osmanskou armádou (1683), kdy na vlastní náklady zásoboval obléhané hlavní město.

Kníže Ferdinand ovládal francouzštinu, němčinu a češtinu.

Pochován byl v Augustiniánském kostele ve Vídni.

Knížecí závěť a odkaz[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Vilém Eusebius ve své závěti stanovil pro pozdější schwarzenberský rod velmi podstatnou klauzuli, která uváděla, že bude-li mít kníže dva syny, již se dožijí plnoletosti, rozdělí si po jeho smrti a po dosažení plnoletosti rodový majetek na dvě části mezi sebe. Tato klauzule zůstávala nenaplněna 99 let do doby, než si kníže Josef II. a jeho mladší bratr Karel I. rozdělili Schwarzenberské dominium na tzv. primogenituru a mladší sekundogenituru.

Jeho syn Adam František, 3. kníže ze Schwarzenberku se stal roku 1723 dědictvím po Ferdinandově sestře Marii Arnoštce 8. vévodou krumlovským a prvním krumlovským vévodou z rodu Schwarzenbergů.

Během jeho života zaznamenal rodový schwarzenberský erb největších a zároveň konečných změn.

Knížecí tolar z roku 1696. Nápis FERDINAND' - ET MARIA ANNA.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 130. 
  2. OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3. 
  3. Podle KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 138.  se sňatek uskutečnil dne 6. 12. 1701 a Eleonora Amálie zemřela 5. 4. 1741
  4. Lobkowiczové, s. 132–134

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan Adolf I.
Znak z doby nástupu 2. kníže ze Schwarzenbergu
16831703
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Adam František
Předchůdce:
Jan Ludvík II. ze Sulze
Znak z doby nástupu klekavský lankrabě
16871703
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Adam František