Schwarzenbergové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schwarzenbergové
(Schwarzenberg)
Blason Maison de Schwartzenberg.svg
Rodový znak Schwarzenbergů, vyobrazení českokrumlovského erbu
země Flag of Bohemia.svg České království
Electoral Standard of Bavaria (1623-1806).svg Bavorské kurfiřtství
Flag of Lower Austria.svg Dolní Rakousy
Flag of Styria (state).svg Štýrské vévodství
tituly Knížata, vévodové
zakladatel Erkinger ze Seinsheimu
rok založení 13. století
současná hlava Karel Schwarzenberg
větve rodu Bavorská, stefansberská, hohenlandsberská, lutyšská, západofríská a nizozemská, v Čechách hlubocká (hlubocko-krumlovská), orlická
Vyobrazení znaku hraběcího rodu v podobě po roce 1599

Schwarzenbergové jsou původem franský šlechtický rod, poprvé doložený v roce 1172 pod jménem Seinsheim. Pod tímto jménem vystupovali až do 15. století.

Jméno a vzestup Schwarzenbergů[editovat | editovat zdroj]

Znak pánů ze Seinsheimu v roce 1450
Schwarzenberský palác na Pražském hradě

Erkinger ze Seinsheimu (13621437) zakoupil panství Schwarzenberg v dnes bavorských Frankách a začal se psát ze Seinsheimu na Schwarzenbergu (německy von Seinsheim auf Schwarzenberg) a po vynechání prvního jména pak jen ze Schwarzenbergu (německy von Schwarzenberg). V letech 142021 se účastnil válečné výpravy proti husitům. Tím jakož i značnými půjčkami získal od krále Zikmunda zástavu měst Žatec, Kadaně a Berouna. Roku 1429 byl povýšen do stavu svobodného pána ze Schwarzenbergu (Freiherr von Schwarzenberg). Po rozmnožení rodu bylo potomstvo rozděleno na několik linií, např. bavorskou, stefansberskou, hohenlandsberskou, lutyšskou, západofrískou a nizozemskou. Mnohé z těchto větví vymřely.

V roce 1599 obdržel Adolf Schwarzenberg za vítězství nad Turky v bitvě u Rábu titul říšského hraběte a polepšení erbu (pole s hlavou Turka, kterému vyklovává oči krkavec). V roce 1654[1] získali Schwarzenbergové inkolátČechách a roku 1670 byl Jan Adolf ze Schwarzenbergu povýšen na říšského knížete (Reichsfürst zu Schwarzenberg) a stal se maršálem. Prvním trvalým majetkem v Čechách bylo panství Třeboň získané roku 1660, dále pak Hluboká nad Vltavou. Kníže Jan Adolf I. navštívil svá panství v dubnu 1661.

Hrad a zámek Orlík nad Vltavou

Nákupem statků a dědictvím po rodu Eggenbergů vytvořili po roce 1719 Schwarzenbergové postupně rozsáhlou državu v jižních a severních Čechách. Mj. jim patřila města a panství Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Netolice, Prachatice, Volary, Vimperk, Orlík. Všechen tento majetek v Čechách připojili k územím drženým v Bavorsku, Dolních Rakousích a ve Štýrsku. V roce 1723 získali také titul vévodů z Krumlova.

Diplomat Karel Filip (17711820) působil v Petrohradě a Paříži a snažil se odvrátit válku od Rakouska. Jako velitel rakouského sboru doprovázel Napoleona Bonaparte při jeho výpravě do Ruska, avšak když se rakouský postoj k Napoleonovi změnil, stál v roce 1813 v čele spojeneckých vojsk, která jej porazila v Bitvě národů u Lipska. Jako druhorozený syn vládnoucího knížete měl Karel Filip nejprve nárok jen na titul „princ“. Byl však rakouským císařem povýšen na knížete; tak byla založena tzv. schwarzenberská sekundogenitura (2. majorát), jejímž přímým potomkem je Karel Schwarzenberg, podle rodinné tradice 7. kníže ze Schwarzenbergu z tzv. orlické větve (Schwarzenberg-Orlík).

V 19. století působil kníže Felix Schwarzenberg (18001852) z tzv. primogenitury (hlubocko-krumlovská větev) ve funkci rakouského ministerského předsedy a přispěl k potlačení revoluce 1848. Karel III. (18241904) se stal zemským i říšských poslancem, patřil k představitelům a tvůrcům programu české konzervativní šlechty a hájil českou otázku. Jeho syn Bedřich Schwarzenberg (18621936) pokračoval v otcových vlasteneckých myšlenkách, předsedal Společnosti Národního musea či Národní besedě a České zemědělské radě. Jeho starší syn Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu toto nadšení nesdílel.

Před 1. světovou válkou vlastnily obě dvě větve rodu (hlubocko-krumlovská a orlická) jen v Čechách 176 146 ha půdy s významným lesním, polním a rybničním hospodářstvím, dále doly, pivovary, cukrovary, pily, cihelny, vápenky a jiné podniky. Tehdy patřili Schwarzenbergové k nejbohatším rodům v celé Evropě. Kromě celkově zhruba 200 tisíc hektarů zemědělské a lesní půdy vlastnil rod více než tucet zámků v Rakousku, Čechách a Německu, kromě toho značné podíly v průmyslových podnicích a v jiných podnikatelských oblastech.

Schwarzenbergové v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

V rámci první pozemkové reformy převzal československý stát v roce 1922 postupně 61 000 ha zemědělské a lesní půdy z majetku rodu Schwarzenbergů. V roce 1940 byla na majetek hlubocko-krumlovské a v roce 1942 také orlické větve Schwarzenbergů dosazena německá nucená správa. Po skončení druhé světové války v roce 1945 byl majetek obou větví v Rakousku a Německu rodu vrácen. Členové hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, z nichž nejstarší Adolf Schwarzenberg byl v době světové války v exilu v USA a Jindřich Schwarzenberg uvězněn v koncentračním táboře Buchenwaldu, se po válce nemohli do Československa vrátit.

V roce 1947 byl zákonem č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou neboli Lex Schwarzenberg převeden veškerý nemovitý majetek hlubocko-krumlovské větve i s inventářem a provozním kapitálem do vlastnictví státu. Představitel orlické větve Karel VI. Schwarzenberg, který zůstal po dobu války na českém území, musel se svou rodinou opustit Československo koncem roku 1948. Republiku opustil i jeho bratr František Schwarzenberg, který tou dobou pracoval na ministerstvu zahraničí a byl československým velvyslancem u Svatého stolce (ve Vatikánu).

Karel VI. Schwarzenberg v exilu oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu a zastával funkci velkopřevora Řádu svatého Lazara do roku 1973.

Hlavním představitelem rodu je v současnosti syn knížete Karla VI. Karel Schwarzenberg, který byl v roce 1962 adoptován členem hlubocko-krumlovské větve rodu JUDr. Jindřichem Schwarzenbergem. Po Jindřichově smrti a smrti adoptivního strýce Josefa Schwarzenberga v roce 1979 se obě schwarzenberské větve a část jejich původního majetku spojily v osobě Karla Schwarzenberga. Po přesídlení do České republiky v roce 1990 zrestituoval Karel Schwarzenberg majetek orlické větve. Roku 2007 a opět v roce 2010 se stal ministrem zahraničních věcí ČR. Mezi lety 2009 a 2015 předsedal politické straně TOP 09. V roce 2013 kandidoval na funkci prezidenta České republiky.

Erb Schwarzenbergů[editovat | editovat zdroj]

Tři fáze vývoje:

  • 1. Původní erb pánů ze Seinsheimu byl osmkrát stříbrně a modře pruhovaný štít. Rodové barvy stříbrnou (bílou) a modrou můžeme najít např. na čalounění nebo závěsech na zámcích Český Krumlov a Hluboká.
  • 2. Po dobytí turecké pevnosti Raab (Győr) v Uhrách 29. března 1598 Adolfem ze Schwarzenbergu (1551-1600) byl císařem Rudolfem II. 5. června 1599 erb polepšen tak, že byl k původnímu erbu pánů ze Seinsheimu přidán znak s hlavou Turka, do které klove krkavec (nikoliv havran - ten není masožravý). Krkavec představuje mluvící znamení, neboť Rabe je německy krkavec. Současně získal vojevůdce Adolf Schwarzenberg i titul říšského hraběte. Zajímavě ztvárněnou podobu heraldické figury krkavce klovajícího do hlavy Turka můžeme najít na klice hlavní brány na zámku Hluboká.
  • 3. Koncem 17. století získal schwarzenberský znak podobu, kterou má do současnosti. Roku 1688 došlo totiž k úpravě erbu, který byl polepšen o symboly panství Sulz, Brandis a Kleggau, které připojil Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu (1652-1703) sňatkem (1674) s Marií Annou ze Sulzu.
  • 4. Orlické větvi byl erb polepšen ještě v roce 1814 jako odměna za vítězství nad Napoleonem. Mezi horní pole byl vsunut císařský erb s mečem.

Popis erbu: Hlavní štít je čtvrcený. Uprostřed je polcený střední (srdeční) štítek.

  • 1. V prvním poli (heraldicky nahoře vpravo) je původní erb pánů ze Seinsheimu - osmkrát střídavě stříbrně a modře pruhovaný štít.
  • 2. Ve druhém stříbrném poli (heraldicky nahoře vlevo) jsou tři červené špice symbolizují hrabství Sulz.
  • 3. Ve třetím stříbrném poli (heraldicky dole vpravo) je hořící ostrev (větev) představující panství Brandis.
  • 4. Ve čtvrtém zlatém poli je krkavec klovající do hlavy poraženého Turka.
  • 5. Ve středním červeném štítě vpravo je znak panství Schwarzenberg - věž na černé tříhrbé hoře (německy Schwarzer Berg znamená černá hora).
  • 6. Ve středním modrém štítě vlevo jsou tři zlaté snopy - lankrabství Kleggau ve Švábsku. Kleggau také vyženil kníže Ferdinand, roku 1689 bylo povýšeno na okněžněné landrabství, po mediatizaci ho za napoleonských válek roku 1812 Schwarzenbergové prodali, titul i erbovní pole jim však nadále zůstaly.[2]
  • 7. Jako štítonoši se zřídka objevují dva zlatí lvi.
  • 8. Knížecí koruna nad znakem značí knížecí titul, který získal v roce 1670 Jan Adolf I. hrabě ze Schwarzenbergu (16151683).
  • 9. Devisou Schwarzenbergů je latinské NIL NISI RECTUM (v překladu Nic než právo).[3]

Erb Schwarzenbergů vytvořený z lidských kostí se nachází v kostnici v Kutné Hoře.

Pohřebiště Schwarzenbergů[editovat | editovat zdroj]

Rodová posloupnost Schwarzenbergů[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Jsou zde uvedeni potomci knížete Jana I. (1742–1789), kteří se rozdělili na větev hlubocko-krumlovskou a orlickou. Pro zjednodušení jsou zde uvedeni výhradně mužští potomci. Tučně jsou označeni hlavní představitelé rodu.

Jan I. Nepomuk (1742–1789), 5. kníže ze Schwarzenbergu, 10. (z tohoto rodu 3.) vévoda krumlovský

  • A1. Josef II. Jan (1769–1833), 6. kníže ze Schwarzenbergu, 11. (z tohoto rodu 4.) vévoda krumlovský (1789–1833), zakladatel primogenitury (hlubocko-krumlovská větev)
    • B1. Jan Adolf II. (1799–1888), 7. kníže ze Schwarzenbergu, 12. (z tohoto rodu 5.) vévoda krumlovský (1833–1888)
      • C1. Adolf Josef (1832–1914), 8. kníže ze Schwarzenbergu, 13. (z tohoto rodu 6.) vévoda krumlovský (1888–1914)
        • D1. Jan II. Nepomuk (1860–1938), 9. kníže ze Schwarzenbergu, 14. (z tohoto rodu 7.) vévoda krumlovský (1914-1938)
          • E1. Adolf Jan (1890–1950), 10. kníže ze Schwarzenbergu, 15. (z tohoto rodu 8.) vévoda krumlovský (1938–1950)
          • E2. Karel (1892–1919)
          • E3. Edmund Černov (1897–1932) - "černá ovce rodiny"
        • D2. Alois (1863–1937)
        • D3. Felix (1867–1946)
          • E1. Josef III. (1900–1979), 11. kníže ze Schwarzenbergu (1950-1979), poslední ze schwarzenberské primogenitury
          • E2. Jindřich (1903–1965), 16. (z tohoto rodu 9.) vévoda krumlovský (1950–1965)
        • D4. Jiří (1867–1952)
        • D5. Karel (1871–1902)
      • C2. Cajus (1839–1941)
    • B2. Felix (1800–1852), rakouský ministerský předseda
    • B3. Bedřich (1809–1885), arcibiskup pražský
  • A2. Karel I. Filip (1771–1820), kníže ze Schwarzenbergu, zakladatel sekundogenitury (orlická větev), vojevůdce
    • B1. Bedřich (1800–1870), knížecí hodnost přenechal svému bratrovi
    • B2. Karel II. (1802–1858), kníže ze Schwarzenbergu
      • C1. Karel III. (1824–1904), kníže ze Schwarzenbergu
        • D1. Karel IV. (1859–1913), kníže ze Schwarzenbergu
          • E1. Karel V. (1886–1914), kníže ze Schwarzenbergu
            • F1. Karel VI. (1911–1989), kníže ze Schwarzenbergu
              • G1. Karel (VII. / I.) Schwarzenberg (* 1937), 12. kníže ze Schwarzenbergu (od roku 1979), 17. (z tohoto rodu 10.) vévoda krumlovský (od roku 1965), spojení primo- a sekundogenitury, bývalý ministr zahraničí, kandidát na prezidenta ČR (2013)
              • G2.Bedřich (* 1940–2014)
                • H1. Ferdinand (* 1989)
            • F2. František (1913–1992)
              • G1. Jan Nepomuk (* 1957)
                • H1. Alexandr (* 1984)
          • E2. Arnošt (1892–1979)
          • E3. Josef (1894–1894)
          • E4. Jan Nepomuk (1903–1978), rakouský velvyslanec
            • F1. Erkinger (* 1933)
              • G1. Jan (* 1963)
              • G2. Alexandr (* 1971)
                • H1. Karel Filip (* 2003)
        • D2. Bedřich (1862–1936)
    • B2. Leopold (1803–1873), rakouský maršál

Majetková držba[editovat | editovat zdroj]

Důležitá data[editovat | editovat zdroj]

  • 1127 - první zmínka o zakladateli rodu (Siegfried ze Seinsheimu)
  • 1599 - říšský hraběcí titul a polepšení erbu - Adolf hrabě ze Schwarzenbergu
  • 1646 - vymření rodové linie bavorských Schwarzenbergů
  • 1654 - inkolát v Českém království
  • 1660 - 1. panství v Čechách (Třeboň - Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu)
  • 1670 - říšský knížecí titul (Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu) - na říšském sněmu mu náleželo 95. místo
  • 1688 - polepšení erbu
  • 1703 - kníže Ferdinand Vilém Eusebius v závěti ustanovil fideikomis a zřízení 2 rodových větví
  • 1719 - dědictví po Eggenbercích (Český Krumlov)
  • 1746 - rozšíření knížecího titulu na všechny členy rodu
  • 1802 - rozdělení na 2 větve (krumlovsko-hlubockou = primogenitura - a orlickou = sekundogenitura)
  • 1942 - nucená správa uvalená nacisty na majetek sekundogenitury
  • 1947 - Lex Schwarzenberg (zákon č. 143/1947 Sb.)
  • 1979 - obě větve rodu znovu spojeny pod osobou Karel Schwarzenberga
  • 1990 - v České republice restituován majetek sekundogenitury

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s mnoha českými a zahraničními rody, nejčastěji se mezi sebou ženili a vdávali synové a dcery Schwarzenbergů a Lobkowiczů. Jaroslav Lobkowicz je také členem strany TOP 09 jako Karel Schwarzenberg. Dále pak uzavírali sňatek i s Lichtenštejny (např. lichtenštejnské princezny Marie Terezie (1721-1753), manželka knížete Josefa I. ze Schwarzenbergu; Eleonora (1812-1873), manželka Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu a Ida (1839 – 1921), manželka knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gothaischer Hofkalender, 175. Jg; 1938; str. 307
  2. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha : Libri, 1994. 432 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 250.  
  3. JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha : Albatros, 1988. ISBN 13-737-88. S. 268-269.  
  4. Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice : Halama a NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2013. 736 s. ISBN 978-80-87082-28-7. S. 654.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Schwarzenberkové, s. 140–142.  
  • JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha : Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425-426.  
  • JUŘÍK, Pavel. Knížata s krkavcem ve znaku. Živá historie. září 2009, s. 8-11.  
  • OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615-1789. České Budějovice : NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1.  
  • OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1790-1950. České Budějovice : NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009. ISBN 978-80-85033-25-0.  
  • Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice : Halama a NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2013. 736 s. ISBN 978-80-87082-28-7.  
  • ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha : Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]