Schwarzenbergové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schwarzenbergové
(Schwarzenberg)
Blason Maison de Schwartzenberg.svg
Rodový znak Schwarzenbergů, vyobrazení českokrumlovského erbu
země Flag of Bohemia.svg České království
Electoral Standard of Bavaria (1623-1806).svg Bavorské kurfiřtství
Flag of Lower Austria.svg Dolní Rakousy
Flag of Styria (state).svg Štýrské vévodství
tituly Knížata, vévodové
zakladatel Erkinger ze Seinsheimu
rok založení 13. století
současná hlava Karel Schwarzenberg
větve rodu Bavorská, stefansberská, hohenlandsberská, lutyšská, západofríská a nizozemská, v Čechách hlubocká (hlubocko-krumlovská), orlická
Vyobrazení znaku hraběcího rodu v podobě po roce 1599

Schwarzenbergové jsou původem franský šlechtický rod, poprvé doložený v roce 1172 pod jménem Seinsheim. Pod tímto jménem vystupovali až do 15. století.

Jméno a vzestup Schwarzenbergů[editovat | editovat zdroj]

Znak pánů ze Seinsheimu v roce 1450
Schwarzenberský palác na Pražském hradě

Erkinger ze Seinsheimu (13621437) zakoupil panství Schwarzenberg v dnes bavorských Frankách a začal se psát ze Seinsheimu na Schwarzenbergu (německy von Seinsheim auf Schwarzenberg) a po vynechání prvního jména pak jen ze Schwarzenbergu (německy von Schwarzenberg). V letech 142021 se účastnil válečné výpravy proti husitům. Tím jakož i značnými půjčkami získal od krále Zikmunda zástavu měst Žatec, Kadaně a Berouna. Roku 1429 byl povýšen do stavu svobodného pána ze Schwarzenbergu (Freiherr von Schwarzenberg). Po rozmnožení rodu bylo potomstvo rozděleno na několik linií, např. bavorskou, stefansberskou, hohenlandsberskou, lutyšskou, západofrískou a nizozemskou. Mnohé z těchto větví vymřely.

V roce 1599 obdržel Adolf Schwarzenberg za vítězství nad Turky v bitvě u Rábu titul říšského hraběte a polepšení erbu (pole s hlavou Turka, kterému vyklovává oči krkavec). V roce 1654[1] získali Schwarzenbergové inkolátČechách a roku 1670 byl Jan Adolf ze Schwarzenbergu povýšen na říšského knížete (Reichsfürst zu Schwarzenberg) a stal se maršálem. Prvním trvalým majetkem v Čechách bylo panství Třeboň získané roku 1660, dále pak Hluboká nad Vltavou. Kníže Jan Adolf I. navštívil svá panství v dubnu 1661.

Hrad a zámek Orlík nad Vltavou

Nákupem statků a dědictvím po rodu Eggenbergů vytvořili po roce 1719 Schwarzenbergové postupně rozsáhlou državu v jižních a severních Čechách. Mj. jim patřila města a panství Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Netolice, Prachatice, Volary, Vimperk, Orlík. Všechen tento majetek v Čechách připojili k územím drženým v Bavorsku, Dolních Rakousích a ve Štýrsku. V roce 1723 získali také titul vévodů z Krumlova.

Diplomat Karel Filip (17711820) působil v Petrohradě a Paříži a snažil se odvrátit válku od Rakouska. Jako velitel rakouského sboru doprovázel Napoleona Bonaparte při jeho výpravě do Ruska, avšak když se rakouský postoj k Napoleonovi změnil, stál v roce 1813 v čele spojeneckých vojsk, která jej porazila v Bitvě národů u Lipska. Jako druhorozený syn vládnoucího knížete měl Karel Filip nejprve nárok jen na titul „princ“. Byl však rakouským císařem povýšen na knížete; tak byla založena tzv. schwarzenberská sekundogenitura (2. majorát), jejímž přímým potomkem je Karel Schwarzenberg, podle rodinné tradice 7. kníže ze Schwarzenbergu z tzv. orlické větve (Schwarzenberg-Orlík).

V 19. století působil kníže Felix Schwarzenberg (18001852) z tzv. primogenitury (hlubocko-krumlovská větev) ve funkci rakouského ministerského předsedy a přispěl k potlačení revoluce 1848. Karel III. (18241904) se stal zemským i říšských poslancem, patřil k představitelům a tvůrcům programu české konzervativní šlechty a hájil českou otázku. Jeho syn Bedřich Schwarzenberg (18621936) pokračoval v otcových vlasteneckých myšlenkách, předsedal Společnosti Národního musea či Národní besedě a České zemědělské radě. Jeho starší syn Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu toto nadšení nesdílel.

Před 1. světovou válkou vlastnily obě dvě větve rodu (hlubocko-krumlovská a orlická) jen v Čechách 176 146 ha půdy s významným lesním, polním a rybničním hospodářstvím, dále doly, pivovary, cukrovary, pily, cihelny, vápenky a jiné podniky. Tehdy patřili Schwarzenbergové k nejbohatším rodům v celé Evropě. Kromě celkově zhruba 200 tisíc hektarů zemědělské a lesní půdy vlastnil rod více než tucet zámků v Rakousku, Čechách a Německu, kromě toho značné podíly v průmyslových podnicích a v jiných podnikatelských oblastech.

Schwarzenbergové v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

V rámci první pozemkové reformy převzal československý stát v roce 1922 postupně 61 000 ha zemědělské a lesní půdy z majetku rodu Schwarzenbergů. V roce 1940 byla na majetek hlubocko-krumlovské a v roce 1942 také orlické větve Schwarzenbergů dosazena německá nucená správa. Po skončení druhé světové války v roce 1945 byl majetek obou větví v Rakousku a Německu rodu vrácen. Členové hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, z nichž nejstarší Adolf Schwarzenberg byl v době světové války v exilu v USA a Jindřich Schwarzenberg uvězněn v koncentračním táboře Buchenwaldu, se po válce nemohli do Československa vrátit.

V roce 1947 byl zákonem č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou neboli Lex Schwarzenberg převeden veškerý nemovitý majetek hlubocko-krumlovské větve i s inventářem a provozním kapitálem do vlastnictví státu. Představitel orlické větve Karel VI. Schwarzenberg, který zůstal po dobu války na českém území, musel se svou rodinou opustit Československo koncem roku 1948. Republiku opustil i jeho bratr František Schwarzenberg, který tou dobou pracoval na ministerstvu zahraničí a byl československým velvyslancem u Svatého stolce (ve Vatikánu).

Karel VI. Schwarzenberg v exilu oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu a zastával funkci velkopřevora Řádu svatého Lazara do roku 1973.

Hlavním představitelem rodu je v současnosti syn knížete Karla VI. Karel Schwarzenberg, který byl v roce 1962 adoptován členem hlubocko-krumlovské větve rodu JUDr. Jindřichem Schwarzenbergem. Po Jindřichově smrti a smrti adoptivního strýce Josefa Schwarzenberga v roce 1979 se obě schwarzenberské větve a část jejich původního majetku spojily v osobě Karla Schwarzenberga. Po přesídlení do České republiky v roce 1990 zrestituoval Karel Schwarzenberg majetek orlické větve. Roku 2007 a opět v roce 2010 se stal ministrem zahraničních věcí ČR. Od roku 2009 předsedá politické straně TOP 09. V roce 2013 kandidoval na funkci prezidenta České republiky.

Erb Schwarzenbergů[editovat | editovat zdroj]

Koncem 17. století získal schwarzenberský znak podobu, kterou má do současnosti. K původnímu stříbrně a modře pruhovanému erbu přidali při porážce Turků znak s hlavou Turka, do které klove havran, v dalším poli stojí věž na černé hoře. Hrabství Kleggau (Klettgau, historická krajina v Německu a Švýcarsku) rovněž kdysi patřící rodu Schwarzenbergů, je zpodobněna třemi snopy.

Rodová posloupnost Schwarzenbergů[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Jsou zde uvedeny potomci knížete Jana I. (1742–1789), kteří se rozdělili na větev hlubocko-krumlovskou a orlickou. Pro zjednodušení jsou zde uvedeni výhradně muzští potomci. Tučně jsou označeni hlavní představitelé rodu.

Jan I. Nepomuk (1742–1789), kníže ze Schwarzenbergu, 3. vévoda krumlovský

  • Josef II. Jan (1769–1833), kníže ze Schwarzenbergu, 4. vévoda krumlovský
    • Jan Adolf II. (1799–1888), kníže ze Schwarzenbergu, 5. vévoda krumlovský
      • Adolf Josef (1832–1914), kníže ze Schwarzenbergu, 6. vévoda krumlovský
        • Jan II. Nepomuk (1860–1938), kníže ze Schwarzenbergu, 7. vévoda krumlovský
          • Adolf Jan (1890–1950), kníže ze Schwarzenbergu, 8. vévoda krumlovský
          • Karel (1892–1919)
          • Edmund (1897–1932)
        • Alois (1863–1937)
        • Felix (1867–1946)
          • Josef (1900–1979), kníže ze Schwarzenbergu
          • Jindřich (1903–1965), princ Schwarzenberg, 9. vévoda krumlovský
        • Jiří (1867–1952)
        • Karel (1871–1902)
      • Cajus (1839–1941)
    • Felix (1800–1852), rakouský ministerský předseda
    • Bedřich (1809–1885), arcibiskup pražský
  • Karel I. Filip (1771–1820), kníže ze Schwarzenbergu
    • Bedřich (1800–1870), knížecí hodnost přenechal svému bratrovi
    • Karel II. (1802–1858), kníže ze Schwarzenbergu
      • Karel III. (1824–1904), kníže ze Schwarzenbergu
        • Karel IV. (1859–1913), kníže ze Schwarzenbergu,
          • Karel V. (1886–1914), kníže ze Schwarzenbergu
            • Karel VI. (1911–1989), kníže ze Schwarzenbergu
              • Karel Schwarzenberg (* 1937), kníže ze Schwarzenbergu, 10. vévoda krumlovský, bývalý ministr zahraničí
                • Jan Nepomuk (* 1967)
              • Bedřich (* 1940)
                • Ferdinand (* 1989)
            • František (1913–1992)
              • Jan Nepomuk (* 1957)
                • Alexandr (* 1984)
          • Arnošt (1892–1979)
          • Josef (1894–1894)
          • Jan Nepomuk (1903–1978), rakouský velvyslanec
            • Erkinger (* 1933)
              • Jan (* 1963)
              • Alexandr (* 1971)
                • Karel Filip (* 2003)
        • Bedřich (1862–1936)
    • Leopold (1803–1873), rakouský maršál

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s mnoha českými a zahraničními rody, nejčastěji se mezi sebou ženili a vdávali synové a dcery Schwarzenbergů a Lobkoviců. Jaroslav Lobkowicz je také členem strany TOP 09 jako Karel Schwarzenberg.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gothaischer Hofkalender, 175. Jg; 1938; str. 307

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]