Chýnov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chýnov
Náměstí v Chýnově

Náměstí v Chýnově

znak obce Chýnovvlajka obce Chýnovznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0317 552496
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (LAU 1): Tábor (CZ0317)
obec s rozšířenou působností: Tábor
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 30,51 km²
počet obyvatel: 2 424 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 488 m n. m.
PSČ: 391 55
zákl. sídelní jednotky: 5
části obce: 5
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Městský úřad Chýnov
Chýnov 47
391 55 Chýnov
starosta / starostka: Mgr. Pavel Eybert
Oficiální web: www.chynov.cz
E-mail: muchynov@volny.cz

Chýnov
Red pog.svg
Chýnov
Zdroje k infoboxu a částem obce
O katastrálním území města Libčice nad Vltavou pojednává článek Chýnov (Libčice nad Vltavou).

Chýnov (německy Chejnow) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 11 km východně od Tábora. V roce 2011 zde žilo 2 347 obyvatel. Památková zóna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec vznikla v podhradí pomezního slavníkovského hradu, doloženého zmínkou v Kosmově kronice již k roku 981. Po roce 995 získali správní hrad Přemyslovci a drželi jej až do roku 1250, kdy král Václav I. přenechal Chýnov pražskému biskupství. Hrad spolu s celou obcí tak ztratil na významu a stal se pouze regionálním centrem.

Roku 1289 je Chýnov zmiňován jako město. Od roku 1413 však pražští arcibiskupové Chýnov dávali do zástavy různým světským majitelům a sami jej přímo již nikdy nespravovali. Status města byl obnoven v roce 1994.

Chýnov – kostel Nejsvětější Trojice

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chýnově.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Římskokatolická farnost Chýnov - dějiny kostela [online]. farnost.katolik.cz, [cit. 2016-02-25]. Dostupné online.  
  3. VALEŠ, Vladimír. Sochařské dílo Jakuba Eberleho. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23., čís. 1, s. 23.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]