Borkovice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Borkovice | |
|---|---|
.JPG)
Kaplička na návsi |
|
|
|
|
| status: | obec |
| LAU 2 (obec): | CZ0317 552097 |
| kraj (NUTS 3): | Jihočeský (CZ031) |
| okres (LAU 1): | Tábor (CZ0317) |
| obec s rozšířenou působností: | Soběslav |
| pověřená obec: | Veselí nad Lužnicí |
| historická země: | Čechy |
| katastrální území: | Borkovice |
| katastrální výměra: | 16,25 km² |
| počet obyvatel: | 222 (2016)[1] (e) |
| zeměpisné souřadnice: | 49°12′29″ s. š., 14°38′36″ v. d. |
| nadmořská výška: | 416 m n. m. |
| PSČ: | 391 91 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| části obce: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Borkovice 35 391 81 Veselí nad Lužnicí 1 |
| starosta / starostka: | Jiří Jech |
| Oficiální web: www E-mail: obec@borkovice.cz |
|
| Zdroje k infoboxu a částem obce | |
Obec Borkovice (německy Borkowitz) se nachází v okrese Tábor, kraj Jihočeský; 5 km západně od Veselí nad Lužnicí, 2 km před obcí Mažice; Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 231 obyvatel.
2 km severozápadně od obce se na silnici z Mažic - do Vesců nachází turisty oblíbená a zajímavá Naučná stezka Borkovická blata procházející i oblastí přírodní rezervace Kozohlůdky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354. Název obce není vyjasněn, může být odvozen od jména jednoho z prvních osadníků nebo od typického „borku“, rašelinové cihly [2] pro otop.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple na návsi
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Budovy vystavěné v selském baroku na návsi
-
Památník obětem I. světové války
-
Zarostlé rašeliniště přírodní rezervace Kozohlůdky
.JPG)
.JPG)
.JPG)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
- ↑ V okolí se v minulosti, asi od roku 1840, těžila ručně rašelina v podobě borků - způsobem zvaným "píchání borků". Od dubna, května na rašeliništi začali tzv. "hazeči" speciálními rýči (ostré nabroušené "želízko" úhlového tvaru) krájet a vyrýpávat rašelinné cihly, někde až do hloubky 3 metrů; pak "voziči" vyházené borky srovnali na výkladišti, kde tyto vysýchaly přes léto; vysušené rašelinové cihly sloužily v zimě v širokém okolí ( až na Třeboňsku, v Táboře, Týně nad Vltavou, Českých Budějovicích a Milevsku) jako hlavní topivo. V letech 1943-1945 zde pracovali vězňové z pracovně výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. V polovině dvacátého století byla v místech kolem obce Borkovice zahájena průmyslová těžba rašeliny. Po vytěžení hlavních ložisek byla v sedmdesátých letech těžba zastavena.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Borkovice ve Wikimedia Commons- Borkovice a selské baroko
