Borkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Borkovice

Kaplička na návsi
Znak obce BorkoviceVlajka obce Borkovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0317 552097
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Tábor (CZ0317)
Obec s rozšířenou působností Soběslav
Pověřená obec Veselí nad Lužnicí
Historická země Čechy
Katastrální území Borkovice
Katastrální výměra 16,25 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 230 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 416 m n. m.
PSČ 391 91
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Borkovice 35
391 81 Veselí nad Lužnicí 1
Starosta Jiří Jech
Oficiální web: www.borkovice.cz
Email: obec@borkovice.cz
Borkovice
Borkovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Borkovice (německy Borkowitz) se nachází v okrese Tábor, kraj Jihočeský; 5 km západně od Veselí nad Lužnicí, 2 km před obcí Mažice. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 231 obyvatel.

2 km severozápadně od obce se na silnici z Mažic do Vesců nachází turisty oblíbená a zajímavá naučná stezka Borkovická blata procházející i oblastí přírodní rezervace Kozohlůdky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354. Název obce není vyjasněn, může být odvozen od jména jednoho z prvních osadníků nebo od typického „borku“, rašelinové cihly pro otop.[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Borkovicích.
  • Kaple na návsi

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. V okolí se v minulosti, asi od roku 1840, těžila ručně rašelina v podobě borků – způsobem zvaným „píchání borků“. Od dubna, května na rašeliništi začali tzv. „hazeči“ speciálními rýči (ostré nabroušené „želízko“ úhlového tvaru) krájet a vyrýpávat rašelinné cihly, někde až do hloubky 3 metrů; pak „voziči“ vyházené borky srovnali na výkladišti, kde tyto vysýchaly přes léto; vysušené rašelinové cihly sloužily v zimě v širokém okolí (až na Třeboňsku, v Táboře, Týně nad Vltavou, Českých Budějovicích a Milevsku) jako hlavní topivo. V letech 1943–1945 zde pracovali vězňové z pracovně výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. V polovině dvacátého století byla v místech kolem obce Borkovice zahájena průmyslová těžba rašeliny. Po vytěžení hlavních ložisek byla v sedmdesátých letech těžba zastavena.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]