Borkovice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Borkovice | |
.JPG) Kaplička na návsi |
|
  |
|
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | obec |
| LAU (obec) | CZ0317 552097 |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Okres (LAU 1) | Tábor (CZ0317) |
| Obec s rozšířenou působností | Soběslav |
| Pověřená obec | Veselí nad Lužnicí |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální území | Borkovice |
| Katastrální výměra | 16,25 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 49°12′29″ s. š., 14°38′36″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 230 (2017)[1] (e) |
| Nadmořská výška | 416 m n. m. |
| PSČ | 391 91 |
| Zákl. sídelní jednotky | 1 |
| Části obce | 1 |
| Katastrální území | 1 |
| Adresa obecního úřadu | Borkovice 35 391 81 Veselí nad Lužnicí 1 |
| Starosta | Jiří Jech |
| Oficiální web: www |
|
| Email: obec@borkovice.cz | |
 Borkovice
|
|
 multimediální obsah na Commons |
|
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. |
|
Obec Borkovice (německy Borkowitz) se nachází v okrese Tábor, kraj Jihočeský; 5 km západně od Veselí nad Lužnicí, 2 km před obcí Mažice. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 231 obyvatel.
2 km severozápadně od obce se na silnici z Mažic do Vesců nachází turisty oblíbená a zajímavá naučná stezka Borkovická blata procházející i oblastí přírodní rezervace Kozohlůdky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354. Název obce není vyjasněn, může být odvozen od jména jednoho z prvních osadníků nebo od typického „borku“, rašelinové cihly pro otop.[2]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple na návsi
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Budovy vystavěné v selském baroku na návsi
-
Památník obětem první světové války
-
Zarostlé rašeliniště přírodní rezervace Kozohlůdky
.JPG)
.JPG)
.JPG)
Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
- ↑ V okolí se v minulosti, asi od roku 1840, těžila ručně rašelina v podobě borků – způsobem zvaným „píchání borků“. Od dubna, května na rašeliništi začali tzv. „hazeči“ speciálními rýči (ostré nabroušené „želízko“ úhlového tvaru) krájet a vyrýpávat rašelinné cihly, někde až do hloubky 3 metrů; pak „voziči“ vyházené borky srovnali na výkladišti, kde tyto vysýchaly přes léto; vysušené rašelinové cihly sloužily v zimě v širokém okolí (až na Třeboňsku, v Táboře, Týně nad Vltavou, Českých Budějovicích a Milevsku) jako hlavní topivo. V letech 1943–1945 zde pracovali vězňové z pracovně výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. V polovině dvacátého století byla v místech kolem obce Borkovice zahájena průmyslová těžba rašeliny. Po vytěžení hlavních ložisek byla v sedmdesátých letech těžba zastavena.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Borkovice ve Wikimedia Commons- Borkovice a selské baroko
