Borkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Borkovice
Kaplička na návsi
Znak obce BorkoviceVlajka obce Borkovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0317 552097
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Tábor (CZ0317)
Obec s rozšířenou působností Soběslav
Pověřená obec Veselí nad Lužnicí
Historická země Čechy
Katastrální území Borkovice
Katastrální výměra 16,25 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 231 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 416 m n. m.
PSČ 391 91
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Borkovice 35
391 81 Veselí nad Lužnicí 1
Starosta Jiří Jech
Oficiální web: www.borkovice.cz
Email: obec@borkovice.cz
Borkovice
Borkovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Borkovice (německy Borkowitz) se nachází v okrese Tábor v Jihočeském kraji, pět kilometrů západně od Veselí nad Lužnicí a dva kilometry od obce Mažice. Žije zde 231[1] obyvatel.

Dva kilometry severozápadně od obce se na silnici z Mažic do Vesců nachází turisty oblíbená a zajímavá naučná stezka Borkovická blata procházející i oblastí přírodní rezervace Kozohlůdky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354. Název obce není vyjasněn, může být odvozen od jména jednoho z prvních osadníků nebo od typického „borku“, rašelinové cihly pro otop.[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Borkovicích.
  • Kaple na návsi

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. V okolí se v minulosti, asi od roku 1840, těžila ručně rašelina v podobě borků – způsobem zvaným „píchání borků“. Od dubna, května na rašeliništi začali tzv. „hazeči“ speciálními rýči (ostré nabroušené „želízko“ úhlového tvaru) krájet a vyrýpávat rašelinné cihly, někde až do hloubky 3 metrů; pak „voziči“ vyházené borky srovnali na výkladišti, kde tyto vysýchaly přes léto; vysušené rašelinové cihly sloužily v zimě v širokém okolí (až na Třeboňsku, v Táboře, Týně nad Vltavou, Českých Budějovicích a Milevsku) jako hlavní topivo. V letech 1943–1945 zde pracovali vězňové z pracovně výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. V polovině dvacátého století byla v místech kolem obce Borkovice zahájena průmyslová těžba rašeliny. Po vytěžení hlavních ložisek byla v sedmdesátých letech těžba zastavena.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]