Borkovická blata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuPřírodní rezervace
Borkovická blata
Borkovická blata
Borkovická blata
Datum vyhlášení 30. června 1980
Vyhlásil Ministerstvo kultury ČSR
Kód ÚSOP 670
Lokalita Borkovice
Výška 420-428 m m n. m.
Výměra 91,0925 ha
Seznam CHÚ v okrese Tábor
Souřadnice 49° 14′ 22″ s. š., 14° 37′ 24″ v. d.
Borkovická blata
Green pog.svg
Borkovická blata

Přírodní rezervace Borkovická blata je chráněné území, které bylo vyhlášené z důvodu ochrany zachovalého fragmentu ekosystému ručně vytěženého rašeliniště přechodového pánevního typu s charakteristickou flórou a faunou. Rezervací prochází naučná stezka Blatská stezka.[1][2][3] Nachází se v okrese Tábor, v severozápadní části Soběslavských Blat, 3 km severně od obce Mažice.[2] K vyhlášení chráněného území došlo 18. září 1980, kdy bylo území prohlášeno za přírodní rezervaci.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na rašeliniště

Borkovická rašeliniště jsou původu postglaciálního, přechodového typu.[5] Počátek jejich vzniku se datuje do období koncem doby ledové (zhruba před 10 000 lety), kdy v České republice po ústupu ledu zůstala jezírka sycená buď spodní nebo povrchovou vodou postupně osidlována různými druhy rostlin.[6] Na lokalitě probíhala dlouhodobě těžba rašeliny, nejprve ručně a pak průmyslově. Z rašeliniště se v minulosti vyrýpávaly rašelinné „cihly“ nazývané „borky“, které se sušily a užívaly na otop a následně jako hnojivo. Od roku 1953 se začalo s průmyslovou těžbou rašeliny, která byla ukončena v roce 1980. Po jejím skončení byla oblast ponechána samovolné sukcesi.[7][8]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie, pedologie[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace Borkovická blata leží v oblasti Třeboňské pánve, kde je horninovým podložím dvojslídná a sillimanit-biotická pararula. Pánevní výplní jsou zde hlavně světlé kaolinické pískovceslepence a pestré, bělošedé jílovce svrchního oddílu Klikovského souvrství, jež v této oblasti dosahují mocnosti 50 až 60 m. V blízkém okolí západně a severně od přírodní rezervace se nalézají vrstvy sprašových hlín. Na téměř celé ploše přírodní rezervace se nachází ložisko přechodové a vrchovištní rašeliny, které má mocnost až 8 m. V jižní části však bylo výrazně zmenšeno těžbou. Půdním pokryvem je zde organozem, v jižní odtěžené části se nachází obnažená a pomalu mineralizující spodní vrstva rašeliny a v severovýchodní části je vyvinutý arenický podzol.[2]

Stezka s chodníčkem

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Nejcennější a v chráněném území dosud hojně zastoupenou složkou vegetace jsou oligotrofní ostřicovorašeliníková a ostřicovosuchopýrová společenstva, která se vyskytují na rozsáhlých plochách rašelinného bezlesí a místy i v lesních světlinách s vysoko položenou hladinou podzemní vody a řadou zaplavených terénních depresí. Maloplošně se zde vyskytují i společenstva rašelinných tůní, jež se vyskytují v zaplavených jámách po borkování, odvodňovacích kanálech s volnou hladinou a jsou roztroušené po celé ploše přírodní rezervace. Dominantními druhy rašelinotvorných porostů jsou ostřice zubánkatá (Carex rostrata), ostřice plstnoplodá (Carex lasiocarpa C2), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), místy také suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Hojně se zde vyskytují klikva bahenní (Oxycoccus palustris C3), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia C3), ostřice šedavá (Carex canescens) a zábělník bahenní (Comarum palustre C3). Vyskytuje se zde početná populace kriticky ohrožené kapradě hřebenité (Dryopteris cristata C1), která zahrnuje asi stovku jedinců. V mechovém patře převládají rašeliníky (Sphagnopsida). Řídké keřové patro zde tvoří zejména vrba ušatá (Salix aurita). Důležitou částí zdejší rezervace je blatkový bor v severní části, kde v přirozeném stavu převládá v jeho stromovém patře borovice blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa), s malou příměsí břízy pýřité (Betula pubescens). Spolu s ní jsou zde nálety břízy bělokoré (Betula pendula) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Aby se náletové dřeviny na plochách bezlesí nerozrůstaly, jsou od poloviny 90. let 20. století potlačovány regulačním managementem. Stromové patro je zde proto tvořeno pouze solitérními jedinci obou druhů. V rašelinných tůňkách dále roste například rdest vzplývavý (Potamogeton natans), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus), bublinatka jižní (Utricularia australis C4), lokálně i bublinatka menší (Utricularia minor C2). Vlivem intenzivního rašelinotvorného procesu se plochy tůní s volnou vodní hladinou postupně zazemňují. Byla zde zjištěna mimo jiné i sítina alpská (Juncus alpino–articulatus C2).[9][10]

Porost rašeliníku

Mykologie[editovat | editovat zdroj]

Borkovická blata patří díky dr. Františku Kotlabovi mezi mykologicky nejlépe probádané lokality v oblasti Táborska. Ve zdejší lokalitě bylo objeveno na 400 druhů hub a to včetně i několika vzácných druhů.[11] Ze vzácných a ohrožených hub zde můžeme najít především holubinku rašelinou (Russula helodes), šupinovku Henningsovu (Pholiota henningsii)a na odumřelém dřevě Blatek můžeme najít zubateček zavěšený (Irpicodon pendulus)[2] Ze silně ohrožených hub se zde vyskytují klouzek žlutavý (Suillus flavidus), kržatka vrásčitá (Tubaria confragosa), houževnatec vonný (Lentinus suavissimus), pórnatka jemná (Ceriporiopsis balaenae) a outkovka žlutavá (Diplomitoporus flavescens). Dále se v této lokalitě v hojné míře díky březovým náletům vyskytuje březovník obecný (Piptoporus betulinus), troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a kozák barvoměnný (Leccinum variicolor).[11][12] Můžeme zde najít na borce bříz rostoucí vzácnou pukléřku plotní (Cetraria sepincola).[2]

Troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius)

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Borkovická blata jsou zajímavým biotopem, díky výskytu různých skupin bezobratlých, především hmyzu. Z 36 zjištěných druhů vážek, které zde žijí jsou tři silně ohrožené. Jsou to vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda), lesklice skvrnitá (Somatochlora flavomaculata) a šídlo luční (Brachytron pretense). Dalších sedm patří mezi ohrožené druhy.[11] Byl zde zaznamenán i izolovaný výskyt perleťovce severního (Bolaria aquilonaris), dále se zde objevili okáč stříbrooký (Coenonympha tullia), modrásek stříbroskvrnný (Vaccinia optilete) a na okrajích rašeliniště žijící bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis).[9] Mezi brouky, kteří se zde vyskytují mají největší zastoupení drabčíci, kterých se zde nalezlo skoro sto druhů včetně některých ohrožených a silně ohrožených druhů.[11] Mimo to se zde vyskytuje Bembidion humerale a ze vzácných tyrfoneutrálních druhu zde můžeme najít Haplotarsius incanus a Abdera triguttata.[9] Z pavouků se zde vyskytuje hlavně lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus).[11]

Mezi zástupce obojživelníků, kteří zde žijí, patří zástupci skokanů jako jsou skokan krátkonohý (Rana lessonae) a skokan zelený (Pelophylax esculentus). Také zde žije silně ohrožený skokan ostronosý (Rana arvalis). Dále se tu vyskytují i běžné druhy žab jako jsou ropucha obecná (Bufo bufo), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a rosnička zelená (Hyla arborea). Z ocasatých obojživelníků se zde vyskytují čolek obecný (Lissotriton vulgaris) a silně ohrožený čolek velký (Triturus cristatus).[11]

Z chráněných plazů tu žijí ohrožená zmije obecná (Vipera berus), ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilit) a užovka obojková (Natrix natrix).[11]

Zdejší rozsáhlé porosty borových lesu a náletových dřevin skýtají ideální místo pro život ptactva, kterého je zde na 50 druhů.[11] Ve střední části rezervace dominují druhy ptactva jako je linduška lesní (Anthus trivialis), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a strnad obecný (Emberiza citrinella). Dříve se zde také vyskytovali moták lužní (Circus pygargus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), ti ale vymizeli v průběhu 70. let 20. století. Na okrajích rezervace jsou náletové porosty s výskytem lesních druhů ptactva včetně krkavce velkého (Corvus corax), žluvy hajní (Oriolus oriolus) a lejska šedého (Muscicapa striata).[9] Na podmáčených otevřených plochách hnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago), u jezírek si nachází místa pro své hnízda kriticky ohrožená čírka obecná (Anas crecca) a posledních letech se zde objevil i chráněný jeřáb popelavý (Grus grus).[11]

Z drobných savců zde dominují myšice lesní (Apodemus flavicollis), norník rudý (Clethrionomys glareolus) a rejsek malý (Sorex minutus). Z velkých savců se zde objevuje hojně srnec obecný (Capreolus capreolus) a bývá zde pozorován i největší savec obývající ČR chráněný los evropský (Alces alces).[11]

Hospodaření[editovat | editovat zdroj]

Lesnictví[editovat | editovat zdroj]

Zdejší rašelinné a blatkové bory se ponechávají bez lesnických zásahu. Vyklízejí se však vybrané části odumřelých porostů a provádí se výsadba autochtonní odrostlé blatky. Je zde prováděna citlivá obnova clonou sečí za maximálního využití přirozeného zmlazení. Náseky a umělým zalesněním borovice lesní (Pinus sylvestris) se postupně obnovuje malá část borových porostů v severní části přírodní rezervace. Kdysi borkovaná část ve východní části rezervace se ponechává přirozené sukcesi. Výjimkou je však uvolňování vybraných jedinců blatky pomocí vyřezávání okolního náletu.[13]

Těžba rašeliny a její využití[editovat | editovat zdroj]

Odvodňovací stoka

Zdejší rašelinu začali lidé ručně těžit v první polovině 20. století. Začala se používat k topení a jako podestýlka do stájí. Vyrýpaným kusům rašeliny, které měli tvar cihel, se říkalo borky. Pokud nedošlo k zaplavení stoky, tak se ruční těžba prováděla do hloubky 2 až 3 m. Vytěžené borky se následně nechaly usušit a následně dopravit domů. Ruční těžba měla na zdejší přírodu zanedbatelný vliv. Po zatopení stok docházelo k jejich opětovnému zarůstání vegetací a rašelinotvorný proces pokračoval dále.[14]

S velkoplošnou těžbou se zde začalo v roce 1953. Plochy vybrané pro těžbu se nejprve odvodnily pomocí kanálů, následně odlesnily a zbavily povrchové vrstvy rašeliny. Těžba probíhala pomocí frézování dokud se ložisko nevytěžilo. Mezi lety 1953 až 1980 se vytěžilo přes 1700 000 tun rašeliny na ploše větší než 400 ha. Těžba byla zastavena v roce 1980.[8]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Plán péče[editovat | editovat zdroj]

Prioritním cílem v péči o Borkovická blata je stabilizace hydrologického režimu s vyloučením všech činností, jež by mohly mít negativní vliv na vodní bilanci rašeliniště. Svému samovolnému vývoji se ponechají porosty rašelinných březových borů, březin a bažinných olšin a také i v okrajových částech rostoucí mladší sukcesní stádia bažinných křovin. Sukcesní vývoj na plochách rašelinného bezlesí má být usměrňován plánovanými regulačními a asanačními opatřeními.[12]

Účelem takto navrženého managementu je podpora cenných suchopýrových společenstev, společenstev rašelinných tůní a oligotrofních ostřicovorašeliníkových společenstev. Tyto společenstva jsou nezbytnou podmínkou pro zachování celé řady význačných druhů jak rostlinných, tak živočišných.[12]

Naučná stezka[editovat | editovat zdroj]

Na území přírodní rezervace Borkovická blata byla v letech 1978 až 1980 byla zbudována přírodovědná naučná stezka nesoucí název Blatská stezka. Její délka činní necelých 6 km a je vedena částečně na povalových chodnících.[15]

Návštěvníkovy přiblíží pestrost zdejší fauny a flóry, také poskytne informace o těžbě a využití rašeliny a blatské lidové kultuře. Po celé délce trasy se nachází na 60 informačních tabulí (malých i velkých) a mnoho míst pro krásný výhled na rašeliniště.[16]

Informační tabule naučné stezky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr Šiška (2006): Plán péče pro přírodní rezervaci Kozohlůdky – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR organizační složka státu Středisko České Budějovice, str. 3.
  2. a b c d e Albrecht Josef a kolektiv(2003): Českobudějovicko: Chráněná území ČR, svazek VIII – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, str. 431.
  3. Borkovická blata na www.sobeslav.cz
  4. http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=670
  5. 'Borkovická Blata – Vydal Okresní úřad v Táboře – Referát životního prostředí(1999), str. 2.
  6. 'Charakteristika vrchovištních rašelinišť – Jakub Brom (LAE ZF JU a ENKI o.p.s.), str. 3.
  7. Petr David, Vladimír Soukup (2003): 666 přírodních krás České republiky – Kartografie Praha, a. s., str. 17.
  8. a b 'Borkovická Blata – Vydal Okresní úřad v Táboře – Referát životního prostředí(1999), str. 12.
  9. a b c d Petr Šiška (2006): Plán péče pro přírodní rezervaci Kozohlůdky – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR organizační složka státu Středisko České Budějovice, str. 3, 7, 8.
  10. 'Borkovická Blata – Vydal Okresní úřad v Táboře – Referát životního prostředí(1999), str. 3 až 7.
  11. a b c d e f g h i j 'http://www.kct-tabor.cz/gymta/ChranenaUzemiCR/Taborsko/BorkovickaBlata/index.htm
  12. a b c Petr Šiška (2006): Plán péče pro přírodní rezervaci Kozohlůdky – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR organizační složka státu Středisko České Budějovice, str. 6.
  13. Albrecht Josef a kolektiv (2003): Českobudějovicko: Chráněná území ČR, svazek VIII – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, str. 432.
  14. Borkovická Blata – Vydal Okresní úřad v Táboře – Referát životního prostředí(1999), str. 10.
  15. http://www.sobeslav.cz/blata/bstezka.htm
  16. Informační leták – Naučná stezka Borkovická blata (2009).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Českobudějovicko v: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Borkovická blata, s. 431 až 432. (česky) 
  • Petr David, Vladimír Soukup (2003): 666 přírodních krás České republiky – Kartografie Praha, a. s., str. 17.
  • Petr Šiška (2006): Plán péče pro přírodní rezervaci Kozohlůdky – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR organizační složka státu Středisko České Budějovice, str. 3,6-8
  • Informační leták – Naučná stezka Borkovická blata (2009)
  • Borkovická Blata – Vydal Okresní úřad v Táboře – Referát životního prostředí (1999)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu