Nadějkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nadějkov

Pohled na část obce
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0317 549631
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Tábor (CZ0317)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Tábor
Historická země Čechy
Katastrální výměra 24,09 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 725 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 535 m n. m.
PSČ 398 52 až 398 53
Zákl. sídelní jednotky 10
Části obce 18
Katastrální území 8
Adresa obecního úřadu nám. Prokopa Chocholouška 6
39852 Nadějkov
Starosta Arnošt Novák
Oficiální web: www.nadejkov.cz
Email: urad@nadejkov.cz
Nadějkov
Red pog.svg
Nadějkov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Nadějkov (německy Nadejkow) se nachází v okrese Tábor v Jihočeském kraji. V letech 1960–1990 patřila však pod okres Písek. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 744 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1373. Jméno obce je odvozeno od slova naděje. V dřívějších dobách tady v těchto končinách pátrali horníci po zlatě a odtud je odvozen i název – naděje po zlatu. Podle druhé verze je jméno odvozeno od chorvatského jména Dějek, Dějko, Dějan a postupně Dějkův dvůr.

V 14. století byl vlastníkem Ahník z Nadějkova, který je uvedený jako svědek ve smírčích smlouvách, když se soudil milevský opat s Jaroslavem z Vepic ohledně sporných hranic pozemků.[2] Stávala zde tvrz. Poté počátkem 16. století se dostal Nadějkov pánům Doudlebským z Doudleb. V roce 1542 se při dělení majetku mezi bratry dostala ves i s příslušenstvím Bedřichu z Doudleb. V roce 1576 rozšířil svůj majetek a přikoupil Branišovice, Hněvanice, Záluží a Zhoř od Švamberků. Po jeho smrti 1596 připadl Nadějkov jeho synovi Oldřichovi.[2] V držení jejich rodu byl Nadějkov do roku 1668. Poté se majitelé střídali. V roce 1724 koupil panství Jiří Bořek Dohalský z Dohalic. Od roku 1730 byl majitelem hrabě Václav Ignác Deym za Stříteže do roku 1753. V roce 1761 koupil panství zbrojmistr a maršál Marie Terezie Antonín Feuerstein. Po 52 letech vojenské služby odešel na zasloužený odpočinek. V kostele je umístěna jeho busta a je tam také pohřbený. Dožil se 88 let. Byl to lidumil a měl pochopení pro chudinu. Po jeho smrti v roce 1780 dědictvím připadlo nadějkovské panství jeho synovci, který je v roce 1803 prodal pražskému měštanovi Janu Tuskany. Nechal si postavit dvůr u Vlksice, který nesl jeho jméno Tuskánka. Poté se majitelem stali jeho dědicové, vnuci. V roce 1840 koupil Nadějkov pražský měštan Josef Plešner, který zanedlouho 1843 prodal nadějkovské panství hraběti Karlu Vratislavu z Mitrovic. Ten za rok zemřel a odkázal Nadějkov své nezletilé dceři Karolíně. Ta se později 1858 provdala za hraběte Ludvíka Kokořovce a od roku 1862 se ujala správy panství jako hraběnka Karolína Vratislavová z Kokořova. Žila poměrně nákladný způsob života a tak jí zůstal z původně rozsáhlého panství (1 pivovar, lihovar, 3 ovčíny, 9 dvorů, 9 hospod, 6 mlýnů, 1 cihelna, 20 rybníků, 18 vesnic) pouze Nadějkov a dvorec Větrov. Žila zde až do své smrti 15. března 1917 a je pohřbena na místním hřbitově. Po ní se dalším majitelem až do roku 1937 stal akademický malíř Karel Beck.[3]

Ves byla roku 1848 31. května povýšena císařem Ferdinandem V. povýšena na městys s právem čtyř výročních a každotýdenních trhů. V stejném roce zde byla zřízená pošta.[4]

Prvním starostou obce byl farář Antonín Čechoslav Fikar. Zasloužil se o založení pošty ( 1848), knihovny, ochotnického souboru. Čtenářsko-ochotnický spolek založený roku 1898 nesl jeho jméno po celou dobu do roku 1964. Jeho činnost byla znovu obnovena. Osvětový a divadelní spolek nese název Fikar.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Pověst[editovat | editovat zdroj]

Pověst se vztahuje k bustě Antonína Feuersteina, která se nachází v místním kostele. Byl to maršál Marie Terezie a ke svým poddaným se údajně choval špatně. Za své nedobré chování se musel v pravé poledne projíždět po zámeckém parku v ohnivém kočáře taženém čtyřspřežím. Strašil tak dlouho, dokud jeho synovec nevěnoval místnímu kostelu tuto bustu a ještě nový zvon.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko : Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 157.  
  3. a b Kytka, str. 158
  4. a b c d Kytka, str. 159

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]