Sezimovo Ústí
| Sezimovo Ústí | |
|---|---|
 Sezimovo Ústí, celkový pohled | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0317 553069 |
| Pověřená obec | Sezimovo Ústí |
| Obec s rozšířenou působností | Tábor |
| Okres (LAU 1) | Tábor (CZ0317) |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 49°23′7″ s. š., 14°41′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 7 176 (2021)[1] |
| Rozloha | 8,44 km² |
| Katastrální území | Sezimovo Ústí |
| Nadmořská výška | 399 m n. m. |
| PSČ | 391 01 |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 8 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Sezimovo Ústí Dr. Beneše 21 391 01 Sezimovo Ústí info@sezimovo-usti.cz |
| Starosta | Mgr. Ing. Martin Doležal |
| Oficiální web: www | |
  Sezimovo Ústí | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 553069 |
| Kód části obce | 405175 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sezimovo Ústí (německy Alttabor) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 4 km jižně od Tábora, na soutoku Kozského potoka a Lužnice. Žije zde přibližně 7 200[1] obyvatel. Je součástí konurbace s Táborem a Planou nad Lužnicí. Skládá se ze dvou urbanisticky oddělených částí, starší na severozápadě (Sezimovo Ústí I.), a novější na jihovýchodě (Sezimovo Ústí II.). Na severu na něj bezprostředně navazuje sídliště Nad Lužnicí, patřící už k městu Tábor.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Středověké město[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší písemný údaj o Sezimově Ústí je souhlas generální kapituly dominikánského řádu se zasvěcením kostela konventu zakladateli řehole sv. Dominikovi z roku 1250. A protože se žebravé řády usazovaly jen ve slibně se rozvíjejících městech, muselo být město Ústí založeno před polovinou 13. století, patrně pány z Hradce. Další zmínka o městě Auzt, tedy prostém Ústí, je v závěti Voka I. z Rožmberka z roku 1262, ve které pamatuje na vrácení dluhu ústeckým dominikánům. Nová řeholní komunita tedy zřejmě byla dobře zabezpečena, neboť navzdory svému závazku chudoby si mohla dovolit poskytnout půjčku. Město bylo rozšířeno v roce 1277, kdy bylo vypáleno nedaleké Hradiště (pozdější Tábor), jehož obyvatele Ústí přijalo. Teprve v listině Karla IV. z roku 1345 ve věci nalezišť stříbra se poprvé objevuje upřesňující dodatek („Ústí nad řekou Lužnicí“), a konečně o čtyři desítky let později rodáci označovali již své město jako „Sezimovo Ústí“ v souvislosti se Sezimou, pátým, nevlastním synem Vítka z Prčice, z mocného šlechtického rodu Vítkovců.
V dubnu až červenci 1414 ve městě krátce bydlel Jan Hus, který sem přišel na pozvání Anny z Mochova, vdovy po Janovi z Ústí. Získal zde mnoho stoupenců, ti však byli v roce 1419 z města vyhnáni. Uchýlili se do okolních lesů a vsí, až 21. února 1420 na město zaútočili, dobyli je a obsadili. 30. března 1420 se ovšem rozhodli staré město raději vypálit a odejít do nově založené husitské obce jménem Tábor.[2] Rozvaliny města se od 17. století zvaly Starý Tábor, začátkem 19. století je doložen jen mlýn se dvorem.
Obnovené město[editovat | editovat zdroj]
Nové město bylo navrženo v roce 1827, pravidelně vyměřené v empírovém duchu. V roce 1920 se pak město vrátilo k historickému názvu Sezimovo Ústí.
Na jihovýchod od Sezimova Ústí (tzv. Paďousy) vznikala od roku 1939 zásluhou podnikatelských aktivit Jana Antonína Bati průmyslová čtvrť (tzv. Baťov nebo nově také Kovák). Tento podnikatel si v blízkosti města v důsledku začátku druhé světové války vybral pozemky patřící městu Tábor a založil školu práce (dnes Vyšší odborná škola, Střední škola, Centrum odborné přípravy) vychovávající nové pracovníky pro budovaný závod. Podle dvou poštovních obvodů se stará a nová (průmyslová) část nazývají také Sezimovo Ústí I. a Sezimovo Ústí II., kdy Baťova část je obsažena právě v té s číslovkou dva.
Od počátku 30. let zde měl u Lužnice své letní sídlo Edvard Beneš, československý ministr zahraničí, v letech 1921 až 1922 předseda československé vlády [3] a od roku 1935 prezident. Po únorovém převratu roku 1948 se sem již natrvalo uchýlil, čímž se ze Sezimova Ústí stalo na několik měsíců de facto sídelní město prezidenta. Hana Benešová (manželka presidenta) ve vile dožila, po její smrti stavba připadla městu.
V sousedství Benešovy vily měl chatu také Zdeněk Fierlinger, tehdejší člen vlády a ÚV KSČ.[4]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Na severovýchodním okraji města se na pravém břehu Kozského potoka nachází přírodní památka Luna.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 946 | 1035 | 1041 | 1170 | 1214 | 1192 | 1077 | 3990 | 5849 | 8022 | 8885 | 7520 | 7495 | 7254 |
| Počet domů | 119 | 123 | 130 | 134 | 172 | 180 | 200 | 472 | 546 | 700 | 1093 | 983 | 999 | 1296 |
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Benešova vila – letní vila prezidenta Edvarda Beneše, který je zde také s manželkou Hanou pohřben
- busta Josefa Švehly na budově školy
- kostel Povýšení svatého Kříže – pozdně empírový z let 1835–1838
- Kozí Hrádek – zřícenina hradu, místo pobytu Jana Husa, národní kulturní památka
- Luční – přírodní památka
- Paďousy – přezdívka historické části města
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Jan Hus (1371–1415), středověký český teolog, kazatel a náboženský reformátor
- Chval Řepický z Machovic (14. století/15. století), husitský hejtman
- Edvard Beneš (1884–1948), československý politik a prezident
- Václav Kaplický (1895–1982), prozaik a publicista
- František Němec (* 1943), herec
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Thierachern, Švýcarsko
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ KRAJÍC, R. Jan Hus na jihu Čech v letech 1413-1414. In: VYBÍRAL, Z. Jan Hus 1415-2015. Tábor: Husitské muzeum v Táboře, 2015. S. 23–31.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav: Prezident Masaryk a vláda Edvarda Beneše, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, duben – červen 2021, roč. XXIX., čís. 134. ISSN 1210-1648, str. 7 – 12
- ↑ Deník.cz.Chybí název periodika! VltavaLabeMedia [cit. 2021-09-18]. [www.denik.cz/regiony/fierlingerova-vila-se-muze-stat-muzeem-20190110.html Dostupné online].
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2015-07-08]. S. 266, 267, záznam 76. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sezimovo Ústí na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Ústí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Sezimovo Ústí ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Sezimovo Ústí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Encyklopedické heslo 
