Veselí nad Lužnicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Veselí nad Lužnicí
Náměstí T. G. Masaryka
Náměstí T. G. Masaryka
Znak města Veselí nad LužnicíVlajka města Veselí nad Lužnicí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecVeselí nad Lužnicí
Obec s rozšířenou působnostíSoběslav
(správní obvod)
OkresTábor
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel6 488 (2023)[1]
Rozloha29,57 km²[2]
Nadmořská výška407 m n. m.
PSČ391 81
Počet domů1 477 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.2
Počet ZSJ8
Kontakt
Adresa městského úřadunám. T. G. Masaryka 26
391 81 Veselí n. Luž.
mesto@veseli.cz
StarostaIng. Vít Rada
Oficiální web: www.veseli.cz
Veselí nad Lužnicí
Veselí nad Lužnicí
Další údaje
Kód obce553271
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veselí nad Lužnicí (německy Wesseli an der Lainsitz, Frohenbruck an der Lainsitz) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 29 km severovýchodně od Českých Budějovic na soutoku Lužnice a Nežárky a na okraji chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Žije v něm přibližně 6 500[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Páni z Veselí[editovat | editovat zdroj]

Budování města zvaného Na Talíři, posléze Veselí, předcházela tvrz Na Talíři patřící pánům z Veselí. Šlo prokazatelně o příslušníky střední šlechty, ale z hlediska vojenské síly podléhající rodu Rožmberků, takže ačkoli ještě v průběhu 12. století byli zcela samostatným rodem, již v polovině 13. století Rožmberkové převzali vládu i nad tvrzí Na Talíři, kde po čtyři až pět generací tato stará česká šlechta původně vládla. Páni z Veselí pak koncem 13. století opustili celou obec a přesídlili do Českého Krumlova, kde již žili převážně měšťanským způsobem života (určité snahy o návrat do rodiště předků se objevily ještě v 15. století). Převážná část rodu Veselých pak o sto let později opustila i Český Krumlov a přesídlila na Vysočinu, kde se živili stavitelstvím, a byla následně poznamenána vysokými ztrátami mužských příslušníků v bojích první světové války.

Odchodem rodu z Veselí do Českého Krumlova postupně zmizelo i pojmenování „Na Talíři“ a původní erbovní znak pánů z Veselí (mimo jiné se stříbrným lvem v rudém poli a zlatými doplňky) se stal znakem města Veselí Nad Lužnicí. Genealogickou souvislost s prvními pány z tvrze na Talíři přiznával Jaroslav Heyrovský (jeho matka se za svobodna jmenovala Anna Veselá).

Spojení Veselí s Mezimostím[editovat | editovat zdroj]

Současné město vzniklo spojením měst Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou. První zmínky o Veselí pocházejí z roku 1259, povýšeno na město bylo v roce 1362, Mezimostí je poprvé zmiňováno ve 14. století, městečkem bylo od roku 1494 a městem od roku 1908. Snahy o spojení obou měst se objevovaly už dříve, ale patrioti z obou měst se spojení bránili. Až protektorátní ministr vnitra nařídil sloučení ke dni 1. ledna 1943 pod názvem Frohenbruck, česky Veselí nad Lužnicí. Mezimostští se po válce pokoušeli osamostatnit, ale neuspěli.[4] Dnes jméno Mezimostí není obsaženo v žádných zdejších oficiálních místních názvech a jeho území je označováno jako místní část Veselí nad Lužnicí II.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město je železničním uzlem, kde na 4. železniční koridor ve stanici Veselí nad Lužnicí navazují tratě Havlíčkův Brod – Veselí nad Lužnicí a České Velenice – Veselí nad Lužnicí.

Kolejiště nádraží bylo v roce 2014 a 2015 komplexně rekonstruováno a byla tam postavena tři nová krytá nástupiště s podchody a výtahy pro cestující. Roku 2022 byla dokončena rekonstrukce výpravní budovy[5].

Městem prochází dálnice D3 z Tábora do Českých Budějovic.

Na nádraží Veselí–Mezimostí vystoupil ze salonního vozu zvláštního vlaku v sobotu 21. prosince 1918 krátce po 10. hodině prezident T. G. Masaryk a byl přivítán zástupy občanů i představiteli města a třeboňského politického okresu při svém triumfálním návratu do osvobozené vlasti. Osobní přivítání pana prezidenta provedl starosta Veselí Alois Kolín a probošt dr. Jan Vacek. Prezident republiky poděkoval za vřelé přivítání a se slovy „Sbohem a do práce“ nastoupil do zvláštního vlaku, který se v 10:45 vydal na další cestu k Táboru.[6]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel Povýšení sv. Kříže
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Veselí nad Lužnicí.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Bydžovský, (1880–1969), akademik, profesor matematiky a rektor Karlovy univerzity v Praze. V roce 1947 zvolen čestným občanem Veselí nad Lužnicí, kde je jeho jménem též pojmenována jedna ulice
  • Marie Bydžovská-Komínková, (1876–1969), historička, překladatelka, spisovatelka, jedna z prvních Češek, která dosáhla vysokoškolského vzdělání
  • Václav Filípek, (1811–1863), novinář
  • Jan Filípek, (1913–2004), podnikatel, spisovatel
  • Emil Hlobil, (1901–1987), hudební skladatel a pedagog
  • Vlastimil Koutecký, (1930–2000), architekt, scénograf, výtvarník
  • Karel Láznička, (1935–2004), malíř, textilní výtvarník
  • František Líbal, (1869–1974), akademický malíř
  • Ladislav Rektoris, malíř, sochař
  • Zdeněk Šimek, (1927–1970), sochař, malíř
  • Josef Antonín Škarnicl (Skarnitzl), (1729–1813), tiskař, nakladatel, knihkupec
  • Lubomír Štrougal, (1924–2023), komunistický politik, ministr vnitra a někdejší předseda vlády Československa
  • Karel Traxler, (1866–1936), katolický kněz a šachista. Po většinu života působil jako kněz a katecheta ve Veselí nad Lužnicí či jeho okolí, ve městě je též pohřben.
  • Jan Mládek, (* 1960), ekonom a politik, celé mládí prožil ve Veselí nad Lužnicí a v sousedním Dráchově.
  • Jan Sajíc, (1854–1951), knihovník, divadelní a literární kritik

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Klub „Veseláků“: Veselí nad Moravou, Nové Veselí, Vysoké Veselí, Veselí, Veselí (Štětí), Veselí (Pavlov), Veselí (Dalečín), Veselí (Odry)[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Z historie města, Veselí nad Lužnicí, vytvořeno 4. 3. 2004, poslední verze 10. 12. 2007
  5. ŠINDELÁŘ, Jan. Správa železnic završila rekonstrukci výpravní budovy ve Veselí nad Lužnicí. Zdopravy.cz [online]. 2022-06-16 [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. 
  6. Vratislav Preclík: "Návrat prezidenta Masaryka do vlasti právě před sto lety" (20.-21. prosince 1918), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen - prosinec 2018, roč.XXVI. čís. 124. ISSN 1210-1648, str. 5 – 13
  7. Partnerská města a obce: Veselí nad Lužnicí. veseli.cz [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]