Přeskočit na obsah

Kostel Povýšení svatého Kříže (Veselí nad Lužnicí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Povýšení svatého Kříže
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihočeský
OkresTábor
ObecVeselí nad Lužnicí
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézečeskobudějovická
Vikariáttáborský
FarnostVeselí nad Lužnicí
Statusfarní kostel
Další informace
AdresaVeselí nad Lužnicí, ČeskoČesko Česko
UliceBudějovická
Kód památky27173/3-5087 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže ve Veselí nad Lužnicí je farní kostel římskokatolické farnosti Veselí nad Lužnicí a kulturní památka České republiky. Památkově chráněn je celý areál.[1]

Kostel byl založen v raně gotickém stylu. První písemná zmínka pochází z roku 1261. Presbytář (kněžiště) byl přistavěn v 3. čtvrtině 14. století. V roce 1655 kostel postihl požár a kostelní loď musela být v roce 1658 nově zaklenuta. V té době byly také zřízeny dvě oratoře. Konečná podoba kostelní věže, kterou navrhl Anton Erhard Martinelli, pochází z roku 1724.[1][2]

Kostel má jednu kostelní loď; ve vchodu z jižní předsíně, která má křížovou klenbu, je raně gotický portál. Presbytář je uzavřen pětiboce. V presbytáři je křížová klenba a fragmenty raně gotických nástěnných maleb z 2. čtvrtiny 14. století (byly odkryty v roce 1909). Další nástěnné malby, které jsou v kostele, např. znaky Petra Voka z Rožmberka a Kateřiny z Ludanic, pocházejí z roku 1598.[2]

Barokní kaple zvaná Kalvárie pochází z konce 18. století, má křížovou klenbu.[2]

Raně barokní portálový hlavní oltář pochází z 4. čtvrtiny 17. století, křtitelnice z roku 1679 a kazatelna, která má rokajové kartuše, z 2. čtvrtiny 18. století. Náhrobek Karla Beylowtze z roku 1857 vytvořil Emanuel Max.[2]

  1. a b kostel Povýšení sv. Kříže - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  2. a b c d POCHE, Emanuel a kolektiv. Umělecké památky Čech. Díl 4 (T/Ž). Praha: Academia, 1982. 640 s. S. 219–220. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]