Kazatelna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o kazatelně v kostele. Další významy jsou uvedeny na stránce Kazatelna (rozcestník).
Pozdněgotická kamenná kazatelna v kostele sv. Jakuba v Brně
Gotická kazatelna ve Svatoštěpánském dómu ve Vídni
Venkovní kazatelna brněnského dómu

Kazatelna je vyvýšené místo, architektonický útvar či nábytek v kostele, odkud kněz přednáší kázání.

Části kazatelny[editovat | editovat zdroj]

  • Základem je otevřená skříň či ohrádka ve tvaru čtyřboké, pětiboké nebo válcové architektury. Její vnější stěny bývají zdobeny biblickými emblémy (např. znamení čtyř evangelistů nebo tří křesťanských ctností)
  • Pulpit - čtecí pult
  • Podstavec či noha - může mít uměleckou dekorativní podobu, například ve tvaru sochy Mojžíše
  • Ozvučná deska, zvaná též abat-voix, stříška nebo baldachýn - zastřešuje kazatelnu a slouží především pro zlepšení akustiky, ale bývá také ozdobena
  • Schodiště vedoucí ke kazatelně - nazývá se řečiště.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kazatelny se v kostele stavěly od pozdního středověku, a to na severní straně, v místě s výbornou akustikou, aby bylo kněze co nejlépe slyšet po celém prostoru kostela. V době husitské, když se kostelů zmocnila reformovaná církev, začali katolíci stavět kamenné kazatelny na vnější straně kostela, například dosud zachovaná kazatelna Jana Kapistrána v Brně. Hojně byly využívány od 16. století. V době reformace se římsko-katolická církev snažila o posílení katolického povědomí lidí a protestantská naopak o získání co nejvíce původně katolických věřících do svého středu. Nejhonosnější kazatelny pocházejí ze 17.-18. století a jsou provedeny v barokním slohu, bývají mramorové, štukové nebo řezané ze dřeva, štafírované a zlacené, obložené sochami.

Po liturgické reformě Druhého vatikánského koncilu (196265) se kazatelna v katolických kostelích již obvykle přestala používat, někde byla úplně odstraněna. Homilii kněz přednáší od ambony, což bylo umožněno pokrokem ozvučovací techniky. Kněz tak už není „nad“ lidmi, ale s nimi ve stejné rovině. V nových kostelích se kazatelny již nestaví a ve starých katolických chrámech se již většinou neužívají, v některých protestantských ano.

Jiné chrámy[editovat | editovat zdroj]

  • Muslimská obdoba kazatelny je minbar.

Jiné významy[editovat | editovat zdroj]

  • Posvátná kazatelna byl římsko-katolický časopis, který od roku 1864 v Praze na Vyšehradě vydával Beneš Metoděj Kulda
  • Kazatelnou se v přeneseném slova smyslu nazývá:
    • myslivecký posed
    • kabina venkovního WC

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. viz např. Helena Čižinská: Týnský chrám – historie, Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem, 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]