Lubomír Štrougal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Lubomír Štrougal
Lubomír Štrougal (2012)
Lubomír Štrougal (2012)
Předseda vlády ČSSR
Ve funkci:
28. ledna 1970 – 11. října 1988
Předchůdce Oldřich Černík
Nástupce Ladislav Adamec
Stranická příslušnost
Členství KSČ (do 1990)
Narození 19. října 1924 (93 let)
Veselí nad Lužnicí
Československo Československo
Vztahy Jiří Janoušek (zeť)
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese politik
Ocenění Řád republiky
Podpis
Commons Kategorie Lubomír Štrougal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomír Štrougal (* 19. října 1924 Mezimostí nad Nežárkou, dnes část Veselí nad Lužnicí) je bývalý komunistický politik, ministr zemědělství a ministr vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Lubomír Štrougal pochází z levicově orientované rodiny. Jeho otec, který pracoval jako zaměstnanec cementárny, zakládal organizaci Komunistické strany Československa (KSČ) ve Veselí nad Lužnicí[zdroj?] a během druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost a zahynul při bombardování berlínské věznice Plötzensee.[1]

Kariéra do roku 1968[editovat | editovat zdroj]

Po válce absolvoval Lubomír Štrougal Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal akademický titul JUDr.

Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Českobudějovický kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ).

V období od 6. března 1959 do 23. června 1961 pracoval jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější ale byla doba od 23. června 1961 do 23. dubna 1965 na postu ministra vnitra.[2] V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo, předpokládá se,[kdo?] že zde Lubomír Štrougal získal některé důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v jeho další kariéře.[zdroj?]

Ve funkci ministra vnitra se mj. účastnil zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka přímo prezidentem Antonínem Novotným (ten se u Štrougala ujistil, zda může R. Baráka sám zatknout) a inscenování „nálezu“ nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě.[zdroj?]

Působení během okupace 1968[editovat | editovat zdroj]

Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu v době, kterou premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně na jednání se sovětským vedením v Moskvě. Štrougal odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit Alois Indra – kabinet pod jeho vedením se naopak alespoň slovně profiloval jako odpůrce okupace.

Po příchodu Gustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politiky normalizace v následujících 20 letech.

Období normalizace[editovat | editovat zdroj]

Byl 20 let (1968–1988) členem nejužšího vedení KSČ a 18 let (28. ledna 1970 až 11. října 1988) předsedou federální československé vlády.

Vedle Gustáva Husáka se stal nejznámější tváří spojenou s normalizací ve všech jejích aspektech nesvobody, cenzury, každodenního nátlaku na oponenty a v osmdesátých letech také stále patrnější ekonomické stagnace. V tomto období také vznikla fáma, že má mimomanželský poměr s Helenou Vondráčkovou.[3][4]

Po nástupu Michaila Gorbačova k moci v SSSR stál Lubomír Štrougal na straně reforem a přestavby (perestrojky), jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Ze sovětské perestrojky se stala v Československu fraška existující pouze v projevech komunistických funkcionářů[zdroj?] a Štrougal byl nucen v roce 1988 opustit post předsedy vlády a následně i předsednictvo ÚV KSČ.

Konec politické kariéry[editovat | editovat zdroj]

Po listopadových událostech roku 1989 kandidoval na pozici generálního tajemníka KSČ, ale neuspěl. Sám tvrdí, že jej jeho příznivci do funkce navrhli, on však tuto kandidaturu odmítl s tím, že pokud bude zvolen, funkci odmítne. 10. prosince 1989 rezignoval na mandát poslance Federálního shromáždění a na členství v ÚV KSČ,[5] čímž zmizel z veřejného života a začátkem roku 1990 byl vyloučen z KSČ.

Během 90. let byl neúspěšně obviněn z trestných činů v souvislosti se svým působením ve funkci předsedy vlády. V současnosti žije v ústraní v horské obci Jizerka v usedlosti "Na Kobyle" za Kořenovem.[6]

Jeho zetěm je publicista a podnikatel Jiří Janoušek.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Lubomír Štrougal je autorem knih Paměti a úvahy (2009, Nakladatelství Epocha) a Ještě pár odpovědí (2011, Epocha). Knihu Štrougal o Husákovi a jiné vzpomínky na minulost (2009) neautorizoval.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ŠMÍD, Milan. Štrougalovy memoáry a (ne)spolehlivost pamětníků. Louč [online]. 2009-12-29 [cit. 2010-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  2. ↑ Ústav pro studium totalitních režimů: Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra (ministerstva národní bezpečnosti). Dostupné online.
  3. ↑ S tátou jsme měli báječný vztah, říká dcera Lubomíra Štrougala - iDNES.cz
  4. ↑ Helena Vondráčková: Nemůžu už marnit čas - iDNES.cz
  5. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 283. 
  6. ↑ GAZDÍK, Jan; FROUZOVÁ, Kateřina. Přivedli zemi k úpadku. Jak si teď užívají důchod?. Bez korupce [online]. 2006-11-14 [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Lubomír Štrougal Nástupce
Michal Bakuľa ministr zemědělství Československa
6. březen 1959 – 23. červen 1961		 Vratislav Krutina
Rudolf Barák ministr vnitra Československa
23. červen 1961 – 23. duben 1965		 Josef Kudrna
Oldřich Černík premiér Československa
28. leden 1970 – 12. říjen 1988		 Ladislav Adamec
Premiéři Československa Československo
První republika (1918–1938)
Karel Kramář (1918–1919) • Vlastimil Tusar (1919–1920) • Jan Černý (1920–1921) • Edvard Beneš (1921–1922) • Antonín Švehla (1922–1926) • Jan Černý (1926) • Antonín Švehla (1926–1929) • František Udržal (1929–1932) • Jan Malypetr (1932–1935) • Milan Hodža (1935–1938) • Jan Syrový (1938)
Druhá republika (1938–1939)
Jan Syrový (1938) • Rudolf Beran (1938–1939)
Třetí republika (1945–1948)
Zdeněk Fierlinger (1945–1946) • Klement Gottwald (1946–1948)
Komunistický režim (1948–1989)
Klement Gottwald (1948) • Antonín Zápotocký (1948–1953) • Viliam Široký (1953–1963) • Jozef Lenárt (1963–1968) • Oldřich Černík (1968–1970) • Lubomír Štrougal (1970–1988) • Ladislav Adamec (1988–1989) • Marián Čalfa (1989)
ČSFR (1990–1992)
Marián Čalfa (1989–1992) • Jan Stráský (1992)
Autoritní data: AUT: jk01131541 | GND: 140381929 | ISNI: 0000 0001 1002 344X | LCCN: n89633925 | VIAF: 107087876 | WorldcatID: lccn-n89633925
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lubomír_Štrougal&oldid=15716480“