Josef Ježek (ministr)
| Josef Ježek | |
|---|---|
 | |
| 3. ministr vnitra Protektorátu Čechy a Morava | |
| Ve funkci: 1. července 1939 – 19. ledna 1942 | |
| Prezident | Emil Hácha |
| Předseda vlády | Alois Eliáš |
| Předchůdce | Alois Eliáš |
| Nástupce | Richard Bienert |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní souručenství |
| Narození | 2. srpna 1884 Žamberk  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. května 1969 (ve věku 84 let) Praha  Československo |
| Profese | politik a četník |
| Commons | Josef Ježek (ministr) |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Ježek (2. srpna 1884 Žamberk[1] – 10. května 1969 Praha[2]) byl český generálmajor četnictva a politik. V letech 1939–1942 byl ministrem vnitra v protektorátní vládě Aloise Eliáše.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako prostřední ze tří sourozenců. Jeho otec byl ředitelem a zakladatelem české měšťanské školy v Žamberku. Josef absolvoval obecnou školu a pokračoval na gymnázium, které však nedokončil. Místo toho se zapsal na zeměbraneckou kadetní školu ve Vídni.
V roce 1910 se v Černovicích oženil s místní šlechtičnou.[2]
Činnost za Rakousko-Uherska
[editovat | editovat zdroj]Po dokončení kadetní školy byl přiřazen k 22. zeměbraneckému pěšímu pluku v Černovicích v Bukovině.
V roce 1909 odešel v hodnosti poručík od armády a vstoupil do řad četnictva, kde sloužil na Zemském četnickém velitelství č. 13 v Černovicích. Následující rok složil odborné zkoušky a stal se velitelem četnického oddělení ve Vyžnyjcy. O několik měsíců později byl jmenován pobočníkem velitele v Černovicích. V roce 1913 byl povýšen do hodnosti rytmistra a o dva roky později (1915) převelen na četnické velitelství ve Vídni, kde byl přiřazen jako velitel na oddělení v Sankt Pölten.
Od června 1917 působil na rakousko-uherském ministerstvu zeměbrany.[2]
Činnost za Československé republiky
[editovat | editovat zdroj]Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 nastoupil na místo velitele četnického oddělení v Jindřichově Hradci. V roce 1919 byl odeslán na Slovensko, kde měl pomoci s budováním slovenského četnictva a působil jako pobočník zemského velitele četnictva v Bratislavě.[2] Poté působil u 13. oddělení MV, v 2. polovině třicátých let se vrátil na Zemské četnické velitelství v Bratislavě jako vrchni velitel, když vystřídal předchozího velitele Aloise Adamičku.
Patřil k významným propagátorům moderních kriminalistických metod u četnictva.[3] V roce 1931 stál u zrodu časopisu Bezpečnostní služba.[2]
Po Mnichovské dohodě byl Ježek na podzim 1938 jmenován členem delimitační komise, která řešila konkrétní průběh hranic mezi odstoupenými Sudety a zbytkovým Česko-Slovenskem; v této funkci dokázal klást výrazný odpor přehnaným německým nárokům a svými jasnými postoji si dokázal získat respekt i u německých důstojníků.
Činnost za Protektorátu Čechy a Morava
[editovat | editovat zdroj]Za nacistické okupace mu generál Alois Eliáš, předseda protektorátní vlády, nabídl dosud neobsazené místo ministra vnitra kvůli zachování českého dozoru nad českým četnictvem. Ježek tomuto vyhověl jako přání svého dlouholetého přítele i jako rozkazu vyššího důstojníka, a 1. července 1939 na toto místo nastoupil. Jeho výhodou byla dále výborná znalost úřední (policejní) němčiny, se kterou mohl slušně, byť rázně čelit nátlaku německých činovníků.[4]
Po nástupu Reinharda Heydricha na místo zastupujícího říšského protektora byl předseda vlády generál Eliáš zatčen a vláda bez jeho účasti pokračovala až do ledna 1942. Při přípravě nové vlády si Ježka dne 18. ledna 1942 povolal k sobě sám Heydrich s tím, že by ministr vnitra měl být důraznější a iniciativnější při prosazování zájmů Německé říše. Ježkova odpověď, že on bude své povinnosti plnit pouze v souladu se svou důstojnickou ctí a českou národní hrdostí, však Heydricha rozzlobila a upozornil, že „přání“ protektora musí protektorátní politik chápat jako „rozkaz“. Ježek úředním jazykem ocitoval zpaměti některá platná nařízení včetně rozkazů samotného Adolfa Hitlera, s nimiž jsou konkrétní činy nacistické správy v rozporu. Následný Heydrichův výbuch vzteku považoval za ukončení rozhovoru a odešel. Uražený Heydrich druhého dne vydal rozkaz, kterým Ježka zbavil ministerské funkce (jeho nástupcem se pak stal dosavadní zemský policejní prezident Richard Bienert, který však pokračoval v Ježkově pasivní rezistenci).[4] Ježek musel ukončit veškeré své úřední aktivity a od 1. března 1942 byl poslán do výslužby.
Do konce války pak pracoval jako referent Západočeské kaolinky.[2]
Poválečný život
[editovat | editovat zdroj]Po válce v roce 1945 byl zatčen a v roce 1947 postaven před Národní soud za účast v protektorátní vládě. V jeho prospěch však vypovídalo velké množství lidí, kteří dosvědčili, že Ježkova aktivita byla prakticky vždy ve prospěch odboje a že Ježek pomáhal perzekvovaným osobám, včetně židovských rodin.[4] Soud proto upustil od jeho potrestání s tím, že (jinak trestná) účast v protektorátní vládě je malým proviněním v porovnání s tím, nakolik aktivní činnost Ježek vyvíjel pro odboj.
Ježkovi však byla odňata státní starobní penze a ve svých 63 letech musel začít znovu pracovat jako úředník.[4]
V roce 1954 byl Ježek znovu zatčen, tentokrát Státní bezpečností, a obviněn z „politické, vojenské a hospodářské špionáže ve prospěch západních imperialistických států“. Byl obžalován a přestože mu nebyl prokázán žádný konkrétní čin, byl v návaznosti na procesy se Zelenou internacionálou odsouzen za špionáž a velezradu na doživotí. Při amnestii z 9. května 1955 byl trest zmírněn na 25 let vězení, při amnestii z 9. května 1960 mu byl zcela prominut zbytek trestu a ve věku 76 let byl propuštěn na svobodu. V roce 1965 požádal o přezkoumání procesu, ale Inspekce ministerstva vnitra konstatovala, že v jeho případě „zákonnost nebyla porušena“.[4]
Po roce 1990 zatím nebyl rehabilitován.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1876-1888 v Žamberku, sign.186-3288, ukn.11080, str.175. Dostupné online
- ↑ a b c d e f DLOUHÝ, Michal. Století četnické kriminalistiky: Historie kriminalistiky u četnictva na území České republiky. Cheb: Svět křídel, 2014. 336 s. ISBN 978-80-87567-42-5. Kapitola Osobnosti četnické kriminalistiky, s. 316–317.
- ↑ KOLÁŘOVÁ, Ivana; KOLÁŘ, Ondřej. Generál četnictva Karel Vyčítal. 1. vyd. Praha: Academia, 2018. 168 stran + 20 stran obr. přílohy s. (Paměť, sv.105). ISBN 978-80-200-2880-8. S. 146–147.
- ↑ a b c d e f Protektorátní ministr Ježek. Vzepřel se Heydrichovi, nařčení z kolaborace se ale stejně nevyhnul [online]. Redakce David Hertl. Český rozhlas, 2024-06-06 [cit. 2025-06-11]. (Cyklus Portréty). Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ježek na Wikimedia Commons - Heslo[nedostupný zdroj] v publikaci Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Žamberské listy 2009/13 str.7 Archivováno 23. 11. 2021 na Wayback Machine.
- http://www.fronta.cz/dotaz/cs-generalove-souzeni-za-kolaboraci-s-nemci
