Soudní znalec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Soudní znalec (či jen zkráceně znalec) zpracovává znalecké posudky a vykonává jinou odbornou činnost pro potřeby především soudu, ale i jiných orgánů, institucí a osob. Do funkce jej pro konkrétní obor, odvětví a specializaci jmenuje ministr spravedlnosti, který má pro určité obory zřízeny tzv. sbory pro znalecké otázky, nebo předseda krajského soudu, který k tomu byl ministrem pověřen. V podobném postavení je i takto jmenovaný tlumočník.

Znalecké posudky mohou být vyžádány také od různých znaleckých a vědeckých ústavů, vysokých škol či jiných institucí.

Jmenování a zápis do seznamu[editovat | editovat zdroj]

Navrhnout ke jmenování znalcem může jakýkoli státní orgán, vědecká instituce, vysoká škola či jiná organizace, která se zabývá činností, pro jejíž obor znalce navrhuje. Budoucí znalec ale může o jmenování požádat i sám. Podmínkami pro jmenování jsou:

  • české občanství (v odůvodněných případech může být prominuto),
  • potřebné znalosti a zkušenosti z oboru,
  • osobní vlastnosti zaručující řádné vykonávání znalecké činnosti a
  • souhlas se jmenováním.

Po jmenování musí znalec složit slib do rukou toho, kdo jej jmenoval, a ten zní: „Slibuji, že při své znalecké činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnost budu konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl.“[1]

Poté je znalec zapsán do seznamu znalců, který vede krajský soud, v jehož obvodu má znalec své trvalé bydliště. Ústřední seznam vede ministerstvo spravedlnosti. Všechny tyto seznamy jsou veřejně přístupné, a to i dálkovým způsobem.[2]

Jmenovaný znalec může být tím, kdo jej jmenoval, i odvolán, pokud o to sám požádá, nebo jestliže se dodatečně prokáže, že nebyly ke jmenování splněny všechny podmínky, nebo tyto podmínky odpadly, nastaly takové skutečnosti, pro které znalec již nemůže svou činnost vykonávat, či mu znalecká činnost brání v plnění pracovních povinností, případně znalec i přes předchozí výstrahu neplní své povinnosti.[3]

Výkon znalecké činnosti[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv jsou znalci pro rozlišení od obecného smyslu slova označováni souslovím „soudní znalec“, znalecké posudky se uplatňují nejen u soudních řízení, ale i u správních řízení a různých právních jednání pro soukromé subjekty. Působnost znalců je celostátní a není-li při konkrétním řízení dostupný žádný zapsaný znalec, může jím být ustanovena i v seznamu znalců nezapsaná osoba.[4]

Na vyžádání státního orgánu má znalec povinnost podat posudek, posudky pro soukromé osoby vypracovává na základě dohody s nimi. Svou činnost vykonává zásadně osobně, může ale přibrat konzultanta. Zásadní je, že znalec nesmí být při zpracování svého posudku podjatý, pokud by byl, rozhodne o jeho vyloučení orgán, který jej v daném řízení znalcem ustanovil.[5] K vypracování posudku je znalec oprávněn používat zařízení a materiál organizace, u níž pracuje, ale ta má vůči znalci nárok na úhradu nákladů.[6] Znalci jsou povinni vést znalecký deník, ve kterém vedou evidenci své znalecké činnosti, a zároveň při své činnosti užívají kulaté znalecké pečetě, kterou jim vydává správa krajského soudu, v jehož seznamu jsou zapsáni. Používá se především k označování písemného znaleckého posudku a obsahuje malý státní znak, jméno znalce a jeho obor.

Znalec má za vypracování posudku právo na odměnu podle stanovených sazeb a zvýšenou o částku odpovídající DPH, stejně jako na účelně vynaložené náklady, zejména cestovní výdaje, náhradu ušlé mzdy, použití materiálů a přístrojů či přibrání konzultanta. Jak sazby odměn, tak výši náhrad vynaložených nákladů jsou určeny příslušnou vyhláškou ministerstva spravedlnosti.[7]

Znalec požívá zvýšené trestní ochrany před vraždou, ublížením na zdraví, mučením, vydíráním, nebezpečným vyhrožováním a poškozováním cizí věci.[8] Na druhou stranu jsou na něj v tomto směru kladeny i jisté požadavky řádného výkonu znalecké činnosti. Pokud by podal nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, mohl by být potrestán trestem odnětí svobody až na dva roky nebo zákazem činnosti. Podobně může být potrestán i za zamlčování podstatných okolností nebo za uvádění nepravd o nich.[9]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Daniel Vaněk kritizuje nedostatečnou odbornost soudních znalců. Znalec totiž není ze seznamu znalců vyškrtnut, pokud o to sám nepožádá (nebo nespáchá nějaký trestný čin). Podle Vaňka pak tedy znaleckou činnost vykonávají lidé, kteří již dávno nemají přístup na specializovaná pracoviště, či za ně posudky vypracovávají načerno jejich bývalí kolegové. Dalším bodem Vaňkovy kritiky je to, že není možné nijak postihnout špatný odborný posudek.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 4–6 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“)
  2. § 7 zákona o znalcích a tlumočnících
  3. § 20 zákona o znalcích a tlumočnících
  4. § 24 zákona o znalcích a tlumočnících
  5. § 11 zákona o znalcích a tlumočnících
  6. § 14 zákona o znalcích a tlumočnících
  7. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících
  8. § 140, 145, 146, 149, 175, 228 a 353 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TrZ“)
  9. § 346 TrZ
  10. VANĚK, Daniel. Junk science v soudní síni. Vesmír. červenec-srpen 2012, roč. 91, čís. 7-8, s. 393. ISSN 0042-4544.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]