Přeskočit na obsah

Státní znak České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Malý státní znak)
Státní znak České republiky
Velký státní znak
Velký státní znak
Varianty
Malý státní znak
Informace
Subjekty oprávněné užívat znakČeskoČesko Česko
Přijato17. prosince 1992 (přijetí)
29. prosince 1992 (vyhlášení)
1. ledna 1993 (účinnost)
Předchozí znakstátní znaky Československa

Státní znak České republiky je státní symbol České republiky, který má dvě varianty: velký státní znak a malý státní znak. Jejich podoba je stanovena zákonem o státních symbolech České republiky č. 3/1993 Sb.,[1] způsob užívání stanovuje zákon o užívání státních symbolů (352/2001 Sb., původně 68/1990 Sb.). Užívají se od ledna 1993.[2]

Od března 1990 do prosince 1992 měla Česká republika, coby členský stát československé federace, rovněž státní znak ve dvou variantách.[3] Heraldicky byly stejné jako státní znaky užívané od roku 1993, pouze byly mírně odlišně umělecky zpracované.

Velký státní znak

[editovat | editovat zdroj]

Velký státní znak tvoří čtvrcený štít.[4] V prvním a čtvrtém[p 1] poli je historický znak Čech – stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou na červeném poli (český lev). Ve druhém poli se nachází znak Moravyorlice stříbrno-červeně šachovaná se zlatou zbrojí a korunou na modrém poli (moravská orlice). Ve třetím poli je znak Českého Slezska – černá orlice se stříbrným perisoniem (půlměsícového tvaru), uprostřed s křížkem, ukončeným trojlístky, se zlatou korunou a červenou zbrojí na zlatém podkladu (slezská orlice).

Velký státní znak reprezentuje spojení všech historických zemí státu. Slouží k vnější reprezentaci státu a k označení budov, ve kterých sídlí orgány státní správy, státní úřady apod.

Velkým státním znakem je od roku 1990, nejprve jako znak České republiky v rámci ČSFR. Autorem návrhu i výtvarného provedení nynějšího znaku (od roku 1993) je heraldik Jiří Louda. Jeho originál byl v letech 2006 a 2008 považován za ztracený.[5]

Oficiální popis

[editovat | editovat zdroj]

Oficiální popis velkého státního znaku:[6]

Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.
— Zákon č. 3/1993 Sb., § 2, odst. 1

Malý státní znak

[editovat | editovat zdroj]

Malý státní znak je tvořen štítem s červeným polem, na kterém je umístěn historický znak Čech: stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. Malým státním znakem je od roku 1990, nejprve jako znak České republiky v rámci ČSFR. Dnes je užíván na místech, kde dochází k rozhodnutí ze státní moci. Např. na razítkách a pečetidlech úřadů státní správy a samosprávy nebo na cedulích označujících památné stromy.

Oficiální popis

[editovat | editovat zdroj]

Oficiální popis malého státního znaku:[6]

Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.
— Zákon č. 3/1993 Sb., § 2, odst. 3

Dvouocasý lev

[editovat | editovat zdroj]

Český lev, původně jednoocasý, nahradil ve 12. století plamennou orlici sv. Václava. Druhý ocas byl ke lvu ve znaku přidán patrně jako odměna za pomoc, kterou poskytl císaři Přemysl Otakar I. v boji proti Sasům, přesvědčivým důkazem je však až pečeť, kterou užíval Přemysl Otakar II.[7] Heraldika však obecně chápe zdvojenost nepárových orgánů (ocas či hlava) erbovních zvířat jako znak mužského pohlaví vyobrazeného zvířete. Zdvojení se uplatňuje, není-li zjevné pohlaví. Lev má hřívu, tudíž není třeba dělat zdvojení.[8][9]

Roku 2023 byl schválen přechod na doménu gov.cz, jehož jednotný design obsahoval stylizované modré ztvárnění dvouocasého lva na bílém pozadí.[10] Roku 2025 byl schválen jednotný vizuální styl státní správy od studia Najbrt, který zahrnoval stylizovaného bílého dvouocasého lva na červeném pozadí.[11]

  1. Podle důvodové zprávy předkladatelů návrhu zákona o státních symbolech České republiky se český lev používal jako výsostný symbol Zemí Koruny české jako celku, při spojení symbolů tří celků na čtvrceném štítu se podle evropských heraldických pravidel hlavní z nich opakuje na prvním a čtvrtém poli, druhé a třetí pole je vyhrazeno dalším zemím (viz sněmovní tisk návrhu zákona na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR); podle Správy Pražského hradu čtvrté pole znázorňuje republiku jako celek (viz popis státních symbolů na webu Pražského hradu).
  1. Zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, § 2. [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  2. Zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, § 8. [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  3. Ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky, článek 1. [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  4. Státní symboly České republiky - Ministerstvo vnitra České republiky. www.mvcr.cz [online]. [cit. 2018-06-20]. Dostupné online. 
  5. Poslanci mají bojovku, hledají ztracený originál státního znaku. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-12. 
  6. a b Zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, § 2, odst. 1. [cit. 2020-05-07]. Dostupné online.
  7. LOUDA, Jiří. Království české: erby a rodokmeny vladnoucích rodů … Havířov : Petr P.Pavlík, 1996. s. 22-23. ISBN 80-85574-09-8.
  8. Proč má český lev dva ocasy?. Český rozhlas [online]. 2014-10-01 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  9. Česká šlechta by naše státní symboly poznala, designéři z nich ale občas dělají paskvil, říká heraldik | Domov. Lidovky.cz [online]. 2020-01-29 [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  10. Design systém gov.cz. designsystem.gov.cz [online]. [cit. 2025-07-17]. Dostupné online. 
  11. Česko se dočkalo, má jednotný vizuální styl. Přináší důvěru a srozumitelnost, jeho autorem je studio Najbrt. www.czechdesign.cz [online]. [cit. 2025-07-17]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]