Státní znak Lucemburska
| Lucemburský státní znak | |
|---|---|
 | |
| Varianty | |
 Střední státní znak | |
 Malý státní znak | |
| Informace | |
| Subjekty oprávněné užívat znak |  Lucembursko |
| Přijato | 18. května 1972 |
Státní znak Lucemburska má tři verze – znak velký, střední a malý.[1]
Velký státní znak: devětkrát stříbrně a modře dělený štít, v něm červený dvouocasý zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí (Lucemburk). Štít převýšen velkovévodskou korunou (královská koruna s oblouky, bez čapky). Štítonoši – dva zpět hledící zlatí dvouocasí korunovaní lvi s červenou zbrojí. Pod štítem zavěšen na stuze klenot Řádu Dubové koruny. Vše položeno na hermelínem podšitý červený plášť, vrcholící velkovévodskou korunou.
Střední státní znak: malý státní znak, držený dvěma zpět hledícími zlatými dvouocasými korunovanými lvy s červenou zbrojí.
Malý státní znak: devětkrát stříbrně a modře dělený štít, v něm červený dvouocasý zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí (Lucemburk). Štít převýšen (nepodšitou) velkovévodskou korunou.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Počátky lucemburského znaku se spadají do 1. poloviny 13. století. Nejstarší doložená pečeť je z roku 1236, za vlády hraběte Jindřicha V. Na pečeti se poprvé objevil korunovaný lev na štítu. V roce 1238 byl již štít pečeti Jindřicha V. pruhovaný. Hrabě zřejmě modré pruhy dodal na původní erb, aby naznačil zrod nové dynastie. První lucemburský znak vznikl kombinací znaku vévody z Limburku (červený, dvouocasý lev na stříbrném štítu) a erbu hrabat z Namuru (stříbrná a modrá břevna).[1]
Erb vévody z Limburku, ve zdroji je štít trojhranný (gotický)
Erb Jindřicha VI. (1282–1288)
Lucemburský znak (po roce 1288)
Počet pruhů nebýval přesně dán. Například ve stati heraldika Karla Schwarzenberga Znaky českých vévodství[2] je pole děleno sedmkrát.
Červený lev ve stříbře je znakem hrabat z Limburgu.[3] Když se jejich větev v Lucilimburku (Luxemburg) oddělila jako samostatný panovnický rod, začali štít modře pruhovat jakožto rozlišovací znamení. O jeho původu existují dvě teorie: pruhy byly převzaty buď z pruhované korouhve na jezdecké pečeti hraběte Viléma z roku 1123 nebo z erbu hrabat z Loonu (Loozu) a Grandpré. Ty jsou však zlaté a červené, nikoli stříbrné a modré. Hrabě Jindřich V., řečený Blondýn či Plavovlasý (Der Blonde, le Blond), byl lucemburský hrabě, hrabě z Laroche, markrabě z Arlonu a markrabě namurský. Jindřich byl starším synem hraběnky Ermesindy (1186–1247), jediné dědičky namurského a lucemburského hraběte Jindřicha IV. Slepého a limburského vévody Walrama († 1226). Na jeho náhrobku v klášteře Clairefontaine je červený jednoocasý korunovaný lev v bíle a modře pruhovaném poli. V této podobě je také erb Jana Lucemburského v triforiu svatovítské katedrály.
18. listopadu 1818 byl lucemburský znak potvrzen (s odkazem na dekret nizozemského krále a zároveň lucemburského velkovévody ze dne 20. února 1816). Znak byl tvořen devětkrát stříbrně a modře děleným francouzským štítem, na něm se nacházel červený, zlatě korunovaný dvouocasý lev se zlatou zbrojí, zlatým jazykem a stříbrný mi zuby. Na štít byla posazená vévodská koruna.[1] (není obrázek a obrázek ve zdroji neodpovídá popisu)
Po roce 1839 byl potvrzen znak z roku 1818, koruna však měla pět viditelných oblouků posetých perlami a pět listů ve tvaru trojlistu s perlou uprostřed (velkovévodská koruna).[1] (není obrázek)
V roce 1850 byly do znaku předání štítonoši, dva korunovaní lvi, stojící na arabesce tvořené větévkami.[1] (není obrázek)
Znak Lucemburského velkovévodství byl oficiálně zaveden (ve třech variantách – velký, střední a malý) zákonem o národních symbolech dne 23. června 1972 (LOI SUR LES EMBLEMES NATIONAUX). Zákon byl zveřejněn 16. srpna 1972 v Úředním listu Lucemburského velkovévodství (Memorial. Journal Officiel du Grand-Duché de Luxembourg A-N⁰ 51).[1][4]
Velkovévodský znak
[editovat | editovat zdroj].svg)
Velký velkovévodský erb je odlišný od velkého státního znaku. 7. října 2000 abdikoval po 36 letech vlády velkovévoda Jean ve prospěch svého syna, dědičného velkovévody (S.A.R. le Grand-Duc héritier) Jindřicha. O několik měsíců později, 23. června 2001 stanovil nový panovník, velkovévoda Jindřich, ve spolupráci s Heraldickou komisí, svůj velký erb velkovévodským výnosem (par arrêté grand-ducal): čtvrceno, I a IV Luxemburk, tj. v poli pruhovaném („burelé“) stříbrně a modře, červený dvouocasý lev (la queue fourchue et passée en sautoir) se zlatou zbrojí a korunou, a II a III Nasavsko/Nassau, tj. v modrém poli, posypaném zlatými šindeli zlatý korunovaný lev s červenou zbrojí. Srdeční štítek parmských Bourbonů, tj. v modrém poli tři (2, 1) zlaté lilie, červený lem štítku s osmi stříbrnými mušlemi (posées en orle). Štít je převýšen královskou korunou (sic!) a ovinut stuhou a křížem Řádu Dubové koruny (de l’ordre de la Couronne de chêne). Štítonoši jsou vpravo korunovaný dvouocasý zpět hledící zlatý lev s červenou zbrojí, vlevo korunovaný zpět hledící zlatý korunovaný lev s červenou zbrojí. Každý ze lvů drží lucemburský prapor se zlatým třepením. Vše je položeno na purpurový plášť, podšitý hermelínem, lemovaný zlatě, opatřený zlatým třepením a šňůrami, a vrcholící královskou korunou. Prapory přesahují nad plášť.
- Podle informační brožury lucemburské vlády „A Propos – des armoiries de S.A.R. le Grand-Duc de Luxembourg“ vyžaduje nový erb velkovévody několik vysvětlivek.
- Velkovévoda Henri je prvním monarchou z dynastie Nassau-Weilbourg v Lucembursku, který nechal zveřejnit svůj erb v úředním věstníku Memorial. Změny oproti erbu jeho otce jsou patrné:
- znak Lucemburska zaujímá čestné místo ve čtvrceném štítě (1. a 4. pole). Velkovévoda je prvé řadě hlavou lucemburského státu.
- Štít již není dělen na 16 polí, které by zobrazovaly někdejší državy Nasavských jako velký znak z 19. století. Nový emblém představuje jen ta nejdůležitější pole: Luxemburk a Nassau.
- Štítek s erbem Bourbon-Parma připomíná rodinný původ velkovévody Jindřicha: tři lilie bývaly znakem francouzských králů, červený lem[5] byl rozlišovacím znamením (la brisure) Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV. a krále španělského. Stříbrné mušle na lemu štítu tvořily brisuru erbu parmských vévodů, Filipových potomků. Velkovévoda Henri je potomkem Krále Slunce v přímé linii.
- Přílby a klenoty starého velkého znaku, což byl zvyk v 19. století, byly nahrazeny královskou korunou.
- Kolem štítu jsou zavěšeny insignie národního řádu Dubové koruny. To symbolizuje, že velkovévoda je hlavou lucemburského státu.
Malý znak velkovévody: čtvrceno, 1. a 4. pole Luxemburg, 2. a 3. pole Nassau. Štít zdoben královskou korunou.
Střední znak velkovévody: čtvrceno, 1. a 4. pole Luxemburg, 2. a 3. pole Nassau. Štítonoši – vpravo zlatý korunovaný zpět hledící dvouocasý lev s červenou zbrojí, vlevo zlatý korunovaný zpět hledící lev s červenou zbrojí. Štít zdoben královskou korunou.
Malý a střední velkovévodský erb byly stanoveny již výnosem ze 23. února 2001. Podle článku 3 tohoto výnosu si velkovévoda Jean podrží dosavadní erb.
Erb velkovévody Jeana odpovídá střednímu znaku velkovévody Henriho, ale s opačným pořadím polí – nasavští lvi jsou v 1. a 4. poli, lucemburští ve 2. a 3.
Historický velký znak velkovévodů z rodu Nassau (1898)
[editovat | editovat zdroj]
Popis nasavského domácího erbu: Štít je dělen trojím dělením a trojím štípením/polcením na 16 polí, z nichž 4 vnitřní (6, 7, 10, 11) tvoří střední štít. Ten jest čtvrcen: 1 a 4 rodový erb Nassau: V modrém zlatými šindeli posypaném poli žlutý (!) korunovaný lev. 2 a 3 znak velkovévodství Luxemburg. V bíle (!) a modře devětkrát děleném štítě žlutě korunovaný červený lev.
Hlavní štít je tvořen čtyřmi skupinami a sice:
a. na paměť starší Weilburské větve tři pole:
1. Saarbrücken: V modrém žlutými zabodnutými jetelovými křížky posypaném poli žlutě korunovaný bílý lev.
2. Merenberg: V zeleném vždy třemi žlutými křížky provázený žlutý ondřejský kříž.
3. Weilnau: Ve žlutém dva červení kráčející levharti.
b. na paměť starší Saarbrückenské linie čtyři pole:
4. Moers: Ve žlutém černé břevno.
8. Saarwerden: V černém bílý (dvouhlavý) orel se žlutou zbrojí.
12. Lahr: Ve žlutém červené břevno.
16. Mahlberg: Ve žlutém červeně korunovaný černý lev.
c. na paměť Otonské větve (pokolení) tři pole:
5. Catzenelnbogen: Ve žlutém červený levhart.
9. Dietz: V červeném dva žlutí kráčející levharti.
13. Vianden: V červeném bílé břevno.
d. na památku poslední purkraběnky na Kirchbergu, Luisy, choti knížete Friedricha Wilhelma zu Nassau Weilburg a na Dům spadlé hrabství Hachenburg dvě pole:
14. Kirchberg: V bílém tři černé kůly.
15. Sayn: V červeném žlutý levhart (ve skoku).
Helmy: ve středu vpravo je helm Nasavských (Walramovského pokolení), vlevo Lucemburských. Vpravo se připojují helmy Saarbrückenu a Moersu, vlevo helmy Dietzu a Saynu, odpovídající čtyřem skupinám v hlavním štítě. Pokračujeme zprava doleva.
1. Moers: Korunováno. Žlutá hlava věžníka s černým, bíle vroubeným obojkem s bílým kroužkem. Přikryvadla: černo-žlutá.
2. Saarbrücken: Bíle a černě dělené křídlo. Přikryvadla: černo-bílá.
3. Nassau: Červeně korunovaný žlutý sedící lev mezi dvěma modrými, žlutými šindeli posypanými rohy. Přikryvadla: modro-žlutá.
4. Luxemburg: Černá křídla (recte: se zlatými cetkami!) Přikryvadla: modro-bílá.
5. Dietz: Černé křídlo s červeným kotoučem, na němž jsou žlutí levharti ze štítu. Přikryvadla: žluto-červená.
6. Sayn: Korunováno. Žlutá tatarská čepice. Přikryvadla červeno-žlutá.
Štítonoši: Dva na žluté římse stojící zpět hledící žlutí lvi s heraldickými korunami.
Vše obklopuje hermelínem podšitý žlutými třásněmi a šňůrami zdobený purpurově červený královský stan s královskou korunou.
Popis převzat a přeložen z výnosu/Erlass velkovévody Adolfa ze dne 29. července 1898 (zámek Hohenburg), zveřejněného na stránkách Huberta de Vries. Erb se od 60. let. 20. století nepoužívá a nahradil jej velký znak velkovévody Jindřicha.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 Zpravodaj Vexilolog č. 91, květen 2024
- ↑ SCHWARZENBERG, Karel. Erbovní knížka na rok 1940. Praha: Knihy Řádu, nakl. Vyšehrad, 1940. S. 22.
- ↑ Luxemburgové [online]. Genealogy.euweb.cz [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lucemburská vlajka na Flags of the World
- ↑ Duché d'Anjou [online]. Heraldique-europeenne.org. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-15. (francouzsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Státní znak Lucemburska na Wikimedia Commons - Stránky heraldika Huberta de Vries s právními předpisy o nizozemských znacích (vč. Belgie a Lucemburska)
- Elektronická brožura "à propos... des armoiries de S.A.R. le Grand-Duc de Luxembourg", Service information et presse du gouvernement luxembourgeois, , 2006
- Elektronická brožura "à propos...Symboles de l’Etat et de la Nation", Service information et presse du gouvernement luxembourgeois, , 2003
