Karel VI. Schwarzenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o publicistovi. Další významy jsou uvedeny v článku Karel Schwarzenberg (rozcestník).
Karel VI. Schwarzenberg

Erb rodu Schwarzenbergů
Rodné jméno Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu
Narození 5. července 1911
Čimelice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. dubna 1986 (ve věku 74 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Pseudonym Jindřich Středa, Bojna
Povolání spisovatel
Vzdělání historik, heraldik
Alma mater Univerzita Karlova
Témata heraldika, česká historie a Schwarzenberkové
Manžel(ka) Antonie Leontina Schwarzenbergová
Děti Karel Schwarzenberg
Vlivy Josef Pekař
Vliv na Jiří Louda
Podpis Podpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manželka Antonie Leontine z Fürsternbergu
1905-1988
syn Karel VII. Schwarzenberg
* 1937
syn Bedřich Karel Schwarzenberg
1940-2014
dcera Marie Eleonora, provdaná von Bredow
* 1936
dcera Anna Marie, provdaná von Haxthausen
* 1946
otec Karel V. Schwarzenberg
1886-1914
matka Eleonora, rozená Clam-Gallasová
1887-1967
bratr František Schwarzenberg
1913-1992
nevlastní bratr Radslav Kinský
1928-2008
nevlastní bratr Václav Norbert Kinský
1924-2008
děd František Clam-Gallas
1854-1930
babička Marie Hoyos-Sprinzenstein
1858-1938
praděd Eduard Clam-Gallas
1805-1891
prababička Klotilda z Dietrichsteinu
1828-1899

Karel VI. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg (5. července 1911 Čimelice[1]9. dubna 1986 Vídeň) byl český spisovatel, významný heraldik a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu.[2]

Český politik Karel Schwarzenberg je jeho syn.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale také německyanglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narození a dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 5. července 1911 v Čimelicích jako Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu, první syn Karla V. (26. února 1886, Praha6. září 1914, Vukovar) z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant - 31. květen 1967 Vídeň), vnučky Eduarda Clam-Gallase. Již ve třech letech o svého otce přišel, když Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Vzdělání a činnost[editovat | editovat zdroj]

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historiiheraldiku u  prof. Josefa Pekaře.[3]

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a Annu M. Karolinu.[4]

Ve 30. letech se zapojil do činnosti Hnutí za nové Československo (známé též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu a fašismu,[5] vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu.[6] Vystupovala i proti Židům, i když převážně umírněněji než nacisté.[7][8] Po roce 1938 nastupující pronacistická garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize a bez jeho vědomí navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu. Schwarzenberg se od tohoto návrhu distancoval a Vlajku opustil.[6]

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval Prohlášení příslušníků historické šlechty, které prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským.[4] Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení.[9][10]

V době nacistické okupace[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to svým podpisem národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů.[4] Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.[4]

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání.[4] Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí.[11] Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho nevlastní bratr Norbert Kinský.[4]

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok.[4] Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.

Odchod po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1948, již delší dobu po komunistickém převratu, se Karel VI. a jeho manželka Antonie Schwarzenbergová s těžkým srdcem rozhodli pro odchod do rakouského exilu. Po vydání zvláštního zákona kvůli konfiskaci majetku rodu Schwarzenbergů..[4]

V Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku,[4] nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl českým velkopřevorem Řádu svatého Lazara od založení Českého velkopřevorství roku 1937[12] (duchovním převorem je nyní František Lobkowicz, bratr poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.[13]

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Karel VI. se oženil 30. června 1934 v kostele sv. Mikuláše na Malé StraněPraze s princeznou Antonií Leontinou z Fürstenbergu (12. leden 1905 Brusel24. prosinec 1988 Vídeň), dcerou Karla Emila z Fürstenbergu (16. únor 1867 Praha - 21. únor 1945 Strobl am Wolfgangsee) a jeho manželky (sňatek 23. červenec 1902 Keszthely) Márii Festetics de Tolna (24. květen 1881 - 2. březen 1953). Narodily se jim 4 děti (2 synové a 2 dcery):

  • 1. Marie Eleonora Anna Anastázie Terezie (* 11. 4. 1936 Praha)
  • 2. Karel VII. Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas (* 10. 12. 1937 Praha), 12. kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, adoptován v roce 1960 Jindřichem ze Schwarzenbergu (29. 1. 1903 Bratislava – 18. 6. 1965 Vídeň) z primogenitury
    • ∞ (22. duben 1967 Seefeld in Tirol, rozvedeni 1988, opět ∞ 22. 8. 2008 Obermurau, Štýrsko) Tereza z Hardeggu (* 17. 2. 1940 Vídeň)
      • 1. Jan Nepomuk Ondřej Jindřich Josef Karel Ferdinand Jan Evangelista Tři Králové Achaz Michael Maria (* 13. 12. 1967 Vídeň) - primogenitura
      • 2. Anna Karolina Antoinette Alžběta Terezie Olga Adelheid Marie (* 16. 12. 1968 Vídeň) - primogenitura
      • (3. Karel Filip Arnošt Ferdinand Alwig Kilián (* 12. 5. 1979 Vídeň) - sekundogenitura, přijal příjmení Prinzhorn po svém biologickém otci Thomasu Prinzhornovi (* 5. 3. 1943 Vídeň), který ho v roce 1987 adoptoval)
  • 3. Bedřich Karel Josef Jan Nepomuk Antonín Bartoloměj Felix Juda Tadeáš Konrád z Parzhamu (* 24. 8. 1940 Praha - 13. 4. 2014, pohřben v Orlíku nad Vltavou)
    • ∞ (12. říjen 1984 Curych) Regula Brigitta Schlegel (* 16. 4. 1956 Curych)
      • 1. Marie-Helene Antoinette Tereza Maximiliána (* 29. 4. 1987 Curych)
      • 2. Ferdinand Karel Bedřich Jan Nepomuk Jakub Alexius (* 17.7.1989 Curych)
  • 4. Anna Marie Karolína Ignácie Terezie (* 31. 7. 1946 Praha)
    • ∞ (21. 12. 1979 Vídeň, církevně 19. 1. 1980) Elmar von Haxthausen (* 20. 10. 1925 Bökerhof)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Čimelice
  2. Historik: Klaus junior neříká pravdu, otec Schwarzenberga byl vlastenec [online]. Lidovky, rev. 2013-01-17, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  3. SCHWARZENBERG Karel [online]. Libri, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f g h i ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 18. Dostupné online.  [Dále jen Čvančara, Hazdra a Vajskebr (2009).]
  5. http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/gagan/jag/rukopisy/aktual/duch-1.pdf
  6. a b PUTNA, Martin C.. Předběžný náčrt díla Karla VI. Schwarzenberga na základě jeho pozůstalosti [online]. Souvislosti, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  7. Karel VI. Schwarzenberg, in: Řád IV/1937
  8. PhDr Lukáš Petřík: Otec Karla Schwarzenberga byl členem fašistické Vlajky
  9. KOLOC, Tomáš. Orličtí Švarcenberci byli a jsou Češi [online]. Britské listy, [cit. 2010-03-15]. Dostupné online.  
  10. Votýpka, Vladimír, Příběhy české šlechty. Paseka 2001, s. 216.
  11. Čvančara, Hazdra, Vajskebr (2010), s. 7.
  12. DOBRZENSKÝ, Jan. Návrat z exilu [online]. Historickaslechta.cz, rev. 2009-11-16, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  13. Řád Maltézských rytířů vždy sloužil nemocným [online]. Katolický týdeník, rev. 2010-09-22, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 4–22. Dostupné online.  
  • GLASSHEIM, Eagle. Urození nacionalisté – Česká šlechta a národní otázka v 1. pol. 20. století. [s.l.] : Garamond, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7407-140-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.  
  • Placák, Petr : Duch křesťanství a duch otroctví: Karel Schwarzenberg (1911–1987). 1. – 3. část. Střední Evropa 14,15,15, 1998, 1999, 1999, č. 85,86,87 s. 43–58; s. 107–120; s. 116–127.
  • Putna, Martin C. : Apokalyptismus v myšlení českého katolického exilu. Schwarzenberg – Chudoba – Preisner – Neuwirth. Soudobé dějiny 14, 2007, č. 2–3, s. 379–398.
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • Putna, Martin C. : Místo Karla VI. Schwarzenberga v české (a evropské) literatuře. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 539–546.
  • Roháček, Jiří : Nepublikovaný heraldický rukopis Karla Schwarzenberga. Heraldická ročenka 1998, s. 3–11.
  • Vanke, Ondřej F. – Županič, Jan : Sedmdesát let českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Heraldická ročenka 2007, s. 179–183.
  • Vanke, Ondřej – Županič, Jan : Čtyři čeští velkopřevoři vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Genealogické a heraldické informace 12 (27), 2007 [vyd. 2008], s. 106–112.
  • Zaoral, Roman : Karel VI. Schwarzenberg. Student, spolupracovník a mecenáš Kondakovova ústavu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 547–559.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]