V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Karel VI. Schwarzenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o publicistovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Schwarzenberg (rozcestník).
Karel VI. Schwarzenberg

Erb rodu Schwarzenbergů
Rodné jméno Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu
Narození 5. července 1911
Čimelice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. dubna 1986 (ve věku 74 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Pseudonym Jindřich Středa, Bojna
Povolání spisovatel
Vzdělání historik, heraldik
Alma mater Univerzita Karlova
Témata heraldika, česká historie a Schwarzenberkové
Manžel(ka) Antonie Leontina Schwarzenbergová
Děti Karel Schwarzenberg
Rodiče Karel V. kníže ze Schwarzenbergu a Eleonora Clam-Gallasová
Vlivy Josef Pekař
Vliv na Jiří Louda
Podpis Podpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manželka Antonie Leontine z Fürsternbergu
1905-1988
syn Karel VII. Schwarzenberg
* 1937
syn Bedřich Karel Schwarzenberg
1940-2014
dcera Marie Eleonora, provdaná von Bredow
* 1936
dcera Anna Marie, provdaná von Haxthausen
* 1946
otec Karel V. Schwarzenberg
1886-1914
matka Eleonora, rozená Clam-Gallasová
1887-1967
bratr František Schwarzenberg
1913-1992
nevlastní bratr Radslav Kinský
1928-2008
nevlastní bratr Václav Norbert Kinský
1924-2008
děd František Clam-Gallas
1854-1930
babička Marie Hoyos-Sprinzenstein
1858-1938
praděd Eduard Clam-Gallas
1805-1891
prababička Klotilda z Dietrichsteinu
1828-1899

Karel VI. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg (5. července 1911 Čimelice[1]9. dubna 1986 Vídeň) byl český spisovatel, významný heraldik a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu.[2]

Český politik Karel Schwarzenberg je jeho syn.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale také německyanglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narození a dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 5. července 1911 v Čimelicích jako Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu, první syn Karla V. (26. února 1886, Praha6. září 1914, Vukovar) z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant - 31. květen 1967 Vídeň), vnučky Eduarda Clam-Gallase. Již ve třech letech o svého otce přišel, když Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Vzdělání a činnost[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Deklarace zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa.

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historiiheraldiku u  prof. Josefa Pekaře.[3]

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a Annu M. Karolinu.[4]

Ve 30. letech se zapojil do činnosti Hnutí za nové Československo (známé též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu a fašismu,[5] vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu.[6] Vystupovala i proti Židům, i když převážně umírněněji než nacisté.[7][8] Po roce 1938 nastupující pronacistická garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize a bez jeho vědomí navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu. Schwarzenberg se od tohoto návrhu distancoval a Vlajku opustil.[6]

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval Prohlášení příslušníků historické šlechty, které prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským.[4] Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení.[9][10]

V době nacistické okupace[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to svým podpisem národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů.[4] Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.[4]

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání.[4] Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí.[11] Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho nevlastní bratr Norbert Kinský.[4]

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok.[4] Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.

Odchod po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1948, již delší dobu po komunistickém převratu, se Karel VI. a jeho manželka Antonie Schwarzenbergová s těžkým srdcem rozhodli pro odchod do rakouského exilu. Po vydání zvláštního zákona kvůli konfiskaci majetku rodu Schwarzenbergů..[4]

V Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku,[4] nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl českým velkopřevorem Řádu svatého Lazara od založení Českého velkopřevorství roku 1937[12] (duchovním převorem je nyní František Lobkowicz, bratr poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.[13]

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Karel VI. se oženil 30. června 1934 v kostele sv. Mikuláše na Malé StraněPraze s princeznou Antonií Leontinou z Fürstenbergu (12. leden 1905 Brusel24. prosinec 1988 Vídeň), dcerou Karla Emila z Fürstenbergu (16. únor 1867 Praha - 21. únor 1945 Strobl am Wolfgangsee) a jeho manželky (sňatek 23. červenec 1902 Keszthely) Márii Festetics de Tolna (24. květen 1881 - 2. březen 1953). Narodily se jim 4 děti (2 synové a 2 dcery):

  • 1. Marie Eleonora Anna Anastázie Terezie (* 11. 4. 1936 Praha)
  • 2. Karel VII. Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas (* 10. 12. 1937 Praha), 12. kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, adoptován v roce 1960 Jindřichem ze Schwarzenbergu (29. 1. 1903 Bratislava – 18. 6. 1965 Vídeň) z primogenitury
    • ∞ (22. duben 1967 Seefeld in Tirol, rozvedeni 1988, opět ∞ 22. 8. 2008 Obermurau, Štýrsko) Tereza z Hardeggu (* 17. 2. 1940 Vídeň)
      • 1. Jan Nepomuk Ondřej Jindřich Josef Karel Ferdinand Jan Evangelista Tři Králové Achaz Michael Maria (* 13. 12. 1967 Vídeň) - primogenitura
      • 2. Anna Karolina Antoinette Alžběta Terezie Olga Adelheid Marie (* 16. 12. 1968 Vídeň) - primogenitura
      • (3. Karel Filip Arnošt Ferdinand Alwig Kilián (* 12. 5. 1979 Vídeň) - sekundogenitura, přijal příjmení Prinzhorn po svém biologickém otci Thomasu Prinzhornovi (* 5. 3. 1943 Vídeň), který ho v roce 1987 adoptoval)
  • 3. Bedřich Karel Josef Jan Nepomuk Antonín Bartoloměj Felix Juda Tadeáš Konrád z Parzhamu (* 24. 8. 1940 Praha - 13. 4. 2014, pohřben v Orlíku nad Vltavou)
    • ∞ (12. říjen 1984 Curych) Regula Brigitta Schlegel (* 16. 4. 1956 Curych)
      • 1. Marie-Helene Antoinette Tereza Maximiliána (* 29. 4. 1987 Curych)
      • 2. Ferdinand Karel Bedřich Jan Nepomuk Jakub Alexius (* 17.7.1989 Curych)
  • 4. Anna Marie Karolína Ignácie Terezie (* 31. 7. 1946 Praha)
    • ∞ (21. 12. 1979 Vídeň, církevně 19. 1. 1980) Elmar von Haxthausen (* 20. 10. 1925 Bökerhof)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Čimelice
  2. Historik: Klaus junior neříká pravdu, otec Schwarzenberga byl vlastenec [online]. Lidovky, rev. 2013-01-17, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  3. SCHWARZENBERG Karel [online]. Libri, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f g h i ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 18. Dostupné online.  [Dále jen Čvančara, Hazdra a Vajskebr (2009).]
  5. http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/gagan/jag/rukopisy/aktual/duch-1.pdf
  6. a b PUTNA, Martin C.. Předběžný náčrt díla Karla VI. Schwarzenberga na základě jeho pozůstalosti [online]. Souvislosti, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  7. Karel VI. Schwarzenberg, in: Řád IV/1937
  8. PhDr Lukáš Petřík: Otec Karla Schwarzenberga byl členem fašistické Vlajky
  9. KOLOC, Tomáš. Orličtí Švarcenberci byli a jsou Češi [online]. Britské listy, [cit. 2010-03-15]. Dostupné online.  
  10. Votýpka, Vladimír, Příběhy české šlechty. Paseka 2001, s. 216.
  11. Čvančara, Hazdra, Vajskebr (2010), s. 7.
  12. DOBRZENSKÝ, Jan. Návrat z exilu [online]. Historickaslechta.cz, rev. 2009-11-16, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  13. Řád Maltézských rytířů vždy sloužil nemocným [online]. Katolický týdeník, rev. 2010-09-22, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 4–22. Dostupné online.  
  • GLASSHEIM, Eagle. Urození nacionalisté – Česká šlechta a národní otázka v 1. pol. 20. století. [s.l.] : Garamond, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7407-140-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.  
  • Placák, Petr : Duch křesťanství a duch otroctví: Karel Schwarzenberg (1911–1987). 1. – 3. část. Střední Evropa 14,15,15, 1998, 1999, 1999, č. 85,86,87 s. 43–58; s. 107–120; s. 116–127.
  • Putna, Martin C. : Apokalyptismus v myšlení českého katolického exilu. Schwarzenberg – Chudoba – Preisner – Neuwirth. Soudobé dějiny 14, 2007, č. 2–3, s. 379–398.
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • Putna, Martin C. : Místo Karla VI. Schwarzenberga v české (a evropské) literatuře. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 539–546.
  • Roháček, Jiří : Nepublikovaný heraldický rukopis Karla Schwarzenberga. Heraldická ročenka 1998, s. 3–11.
  • Vanke, Ondřej F. – Županič, Jan : Sedmdesát let českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Heraldická ročenka 2007, s. 179–183.
  • Vanke, Ondřej – Županič, Jan : Čtyři čeští velkopřevoři vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Genealogické a heraldické informace 12 (27), 2007 [vyd. 2008], s. 106–112.
  • Zaoral, Roman : Karel VI. Schwarzenberg. Student, spolupracovník a mecenáš Kondakovova ústavu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 547–559.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]