Ján Langoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Ján Langoš

ministr vnitra ČSFR
Ve funkci:
27. června 1990 – 2. července 1992
Předseda vlády Marián Čalfa
Předchůdce Richard Sacher
Nástupce Petr Čermák

poslanec Národní rady SR
Ve funkci:
1. října 1994 – 26. září 2002

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
Členství VPN
ODÚ-VPN
KDH
DS (SDK)

Narození 2. srpna 1946
Banská Bystrica
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 15. června 2006
(ve věku 59 let)
Drienovec
SlovenskoSlovensko Slovensko
Alma mater SVŠT v Bratislavě
Profese politik
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva
Commons Kategorie Ján Langoš
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ján Langoš (2. srpna 1946 Banská Bystrica15. června 2006 Drienovec) byl slovenský a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Ministr vnitra ČSFR za Verejnosť proti násiliu, poslanec Národní rady SR za KDH, později za Demokratickou stranu (byl jejím dlouholetým předsedou), respektive SDK. Počátkem 21. století ředitel slovenského Ústavu pamäti národa.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Hrob Jána Langoše na bratislavském hřbitově Slávičie údolie

V letech 1965-1970 absolvoval Elektrotechnickou fakultu Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Po ukončení studia pracoval jako experimentální fyzik v Ústavu technické kybernetiky Slovenské akademie věd. Angažoval se v disentu, podílel se na tvorbě samizdatových časopisů Kontakt (1981-1983) a Altamira (1983-1985). V letech 1988-1989 spolu s Jánem Čarnogurským vydával samizdat Bratislavské listy, v roce 1987 spoluvydával list Fragment (později Fragment K). Státní bezpečnost ho sledovala (označen v kódu StB jako LUKEŠ).[1][2] Profesně je k roku 1990 uváděn jako elektroinženýr SAV, bytem Bratislava.[3]

V roce 1989 spoluzakládal hnutí Veřejnost proti násilí, byl členem jeho koordinačního výboru. V lednu 1990 nastoupil jako poslanec za hnutí Verejnosť proti násiliu v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 137 - Nové Mesto, Bratislava).[4][5] Stal se místopředsedou Sněmovny lidu.[2] Mandát obhájil ve volbách roku 1990.[6] V průběhu roku 1991 v souvislosti s rozpadem VPN přešel do poslaneckého klubu jedné z nástupnických formací, ODÚ-VPN.[7]

V letech 19901992 působil jako Ministr vnitra ČSFR ve třetí vládě Mariána Čalfy.[2][8]

Ve volbách roku 1994 se stal poslancem Národní rady SR (zvolený za KDH). Byl předním politikem Demokratické strany, jejímž předsedou byl v letech 1995-1998 a 1999-2001. Mandát obhájil ve volbách roku 1998, nyní jako člen nově utvořené střechové politické formace Slovenská demokratická koalícia, jejímž místopředsedou se stal. V slovenském parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 2002. Od roku 1995 do 2000 zastával funkci předsedy Demokratické strany. Od května 2003 do června 2006 byl předsedou správní rady slovenského Ústavu pamäti národa.[2]

15. června 2006 tragicky zahynul při autonehodě mezi obcemi Turňa nad Bodvou a Drienovec poté, co ve vysoké rychlosti narazil do multikáry plně naložené štěrkem.[9]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 275.  
  2. a b c d Ján LANGOŠ [online]. totalita.cz, [cit. 2012-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  3. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. Ján Lángoš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1395. (česky)  
  9. Policie: Nehodu způsobil sám Langoš [online]. zpravy.idnes.cz, [cit. 2012-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  10. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2009 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2009, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]