Juraj Slávik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Juraj Slávik

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Ministr zemědělství
Ve funkci:
1926 – 1926
Předchůdce Milan Hodža
Nástupce Otakar Srdínko

Ministr unifikací
Ve funkci:
1926 – 1926
Předchůdce Ivan Dérer
Nástupce Milan Hodža

Ministr vnitra
Ve funkci:
1929 – 1932
Předchůdce Jan Černý
Nástupce Jan Černý
Stranická příslušnost
Členství SNaRS
agrární strana

Narození 28. ledna 1890
Dobrá Niva
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. května 1969 (ve věku 79 let)
Washington, D.C.
USAUSA USA
Děti Dušan Slávik
Příbuzní otec Ján Slávik (1855–1934)
bratr Ján Slávik (1886–1953)
švagr Ľudovít Ruhman
Profese novinář a advokát
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Commons Kategorie Juraj Slávik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juraj Slávik, pseudonymem Neresnický, (28. ledna 1890 Dobrá Niva u Zvolenu30. května 1969[1][2] Washington, D.C., USA) byl slovenský právník a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění, ministr československých vlád a velvyslanec. Závěr života strávil v americkém exilu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval právnická studia v Budapešti a dalších zahraničních univerzitách a začal se angažovat v mládežnickém hnutí.

Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[3]

Po vzniku samostatného Československa se stal členem vedení agrární strany na Slovensku. Po bolševickém vpádu na Slovensko roku 1919 byl jmenován vládním komisařem pro východní Slovensko a v letech 19221928 byl županem v Oravské župě a Košické župě. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.[4] za slovenský klub (slovenští poslanci se dosud nedělili podle stranických frakcí)[5]

Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS).[3] Po sloučení SNaRS s českými agrárníky vznikla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, v níž se dále angažoval.

Zastával i vládní funkce. V druhé vládě Jana Černého byl roku 1926 ministrem zemědělství a ministrem unifikací, v druhé vládě Františka Udržala v období let 19291932 ministrem vnitra.

Zastával protikomunistické postoje, což se projevilo např. tvrdými policejními zákroky proti komunistickým demonstracím. Stal se místopředsedou Československé obce sokolské a předsedou Aeroklubu. Počátkem roku 1936 byl krátce předsedou Klubu československých turistů, když na tomto postu vystřídal dr. Emanuela Hrubého.[6] V letech 19361939 byl jmenován velvyslancem Československa ve Varšavě. Místo něj se předsedou turistů stal na dalších 10 let dr. Pavel Pávek.

Profiloval se jako stoupenec Československa a po vypuknutí války se zapojil do činnosti exilu. Jako jeden ze tří významných velvyslanců Československa slovenského původu odmítl uznat platnost okupace Čech a Moravy a mimo jiné na jeho postoji československý exil založil teorii právní kontinuity existence ČSR. Jeho švagrem byl Ľudovít Ruhman (uváděn i jako Ľudovít Rumann) – ředitel Slovenského domu v Praze, který během války působil jako spojka mezi exilem, odbojem i oficiálními místy Slovenského státu.[7]

V letech druhé světové války žil Slávik v exilu. Byl členem jak pařížského Národního výboru, po pádu Paříže členem obou exilových vlád v Londýně.

Po skončení války v letech 19451948 byl jmenován československým vyslancem v USA (Washington). Po únorových událostech roku 1948 se rozhodl v zahraničí zůstat. Byl spoluzakladatelem exilové Rady svobodného Československa.[8].O svém životě napsal knižně vydané vzpomínky v roce 1955 (Moja pamäť – živá kniha) a byl také autorem několika politologických prací.

Jeho synem byl poválečný politik Dušan Slávik (19221992), který byl po roce 1948 politicky pronásledovaný a vězněný.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11838
  2. http://195.46.72.16/free/jsp3/search/view/ViewerPure_cz.jsp?Document=..%2F..%2FInput_text%2Fonline%2F13%2F01%2Ftbax1pc000009.dat.1%40Fondy&QueryText=
  3. a b Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online.  
  4. Jurai Slávik [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  6. KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Československé sportovního hnutí, s. 141.  
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 219-220, 234. (česky)  
  8. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Slávik Juraj, s. 329.  
  9. Disident Slávik dvakrát přežil trest smrti, život strávil v celách [online]. idnes.cz, [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha : Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Juraj Slávik, s. 73–74.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]