Richard Bienert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Richard Bienert

4. předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
19. ledna 1945 – 5. května 1945
Prezident Emil Hácha
Předchůdce Jaroslav Krejčí
Nástupce nikdo (funkce zanikla)

4. ministr vnitra Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
19. ledna 1942 – 5. května 1945
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Jaroslav Krejčí
Richard Bienert
Předchůdce Josef Ježek
Nástupce nikdo (funkce zanikla)

Stranická příslušnost
Členství Národní souručenství

Narození 5. září 1881
Praha-Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. února 1949 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Richard Bienert ml., Klára Příbrská
Alma mater PF UK
Profese politik
Commons Kategorie Richard Bienert
Některá data mohou pocházet z datové položky.
O rakousko-uherském státním úředníkovi a předsedovi vlády Předlitavska pojednává článek Richard von Bienerth-Schmerling.

Richard Bienert (5. září 1881 Smíchov[1]3. února 1949 Praha) byl rakousko-uherský, československý a český právník, státní úředník a politik. Za protektorátu předseda vlády a ministr vnitra

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po studiu gymnázia vystudoval i práva na pražské univerzitě. Od roku 1906 působil jako policejní úředník u c.k. policie v Praze.[2] Postupně pak pracuje na několika pražských komisařstvích. Od roku 1912 působí jako koncipista pražského policejního ředitelství. V roce 1916 pak začíná pracovat v jeho zpravodajském oddělení. V lednu roku 1918 přechází do prezidia státní policie. Za první světové války jako zasvěcený státní úředník, vzdor rizikům, úzce spolupracoval s domácím odbojem, tzv. Maffií. Spolupracoval s jejím vedoucím činitelem Přemyslem Šámalem.[3] A právě to ho vyneslo za republiky do nejvyšších policejních pater.[2]

Období 1. republiky[editovat | editovat zdroj]

Krátce po vyhlášení republiky, byl dne 30. října 1918 jmenován pražským policejním ředitelem, 20. května 1920 pak policejním prezidentem hlavního města.[4]

Bienert (označen bílým křížkem) jako policejní prezident Prahy na skupinové policejní fotografii z roku 1923

Provedl reorganizaci pražského policejního sboru v nových státoprávních a politických poměrech. Díky němu mělo prvorepublikové Československo jeden z nejlépe fungujících policejních sborů v Evropě i na světě. Také díky jemu měla policie první republiky velkou prestiž.[5] V roce 1925 se stal viceprezidentem Zemské správy politické v Čechách a od roku 1939 byl českým zemským prezidentem. Za jeho působení se zvýšila prestiž policie, zároveň byl znám sociálním cítěním i charismatem.[2]

Hrob Richarda Bienerta na Olšanských hřbitovech v Praze

Období Protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Po příchodu nacistů jej gestapo 1. září 1939 zatklo. Z gestapa byl po několika hodinách propuštěn až na zákrok státního prezidenta Háchy[3] a slib loajality, který dodržel. Takže ve funkci policejního zemského prezidenta mohl zůstat a vydržel v ní až do roku 1942. Po zatčení premiéra Eliáše, aby neuvolnil klíčový post ministra vnitra aktivním kolaborantům, rozhodl se tento rezort převzít.[2] Dne 19. ledna 1942 tak byl jmenován v Krejčího vládě ministrem vnitra. K jeho jmenování mimo jiné přispěl i konflikt říšského sekretáře Protektorátu Čechy a Morava, K. H. Franka, s dosavadním ministrem vnitra Ježkem.[3] Od 12. března téhož roku byl zároveň náměstkem ministerského předsedy. Nakonec se 19. ledna 1945 stal krátce do 5. května 1945 i předsedou vlády. Zároveň s funkcí protektorátního premiéra vykonával stále i funkci ministra vnitra. Jako jeden z mála (bylo uděleno cca. 30ks) obdržel vysoké protektorátní vyznamenání - Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem.[6] Byl také členem delegace, kterou koncem dubna 1945 vyslal K. H. Frank na Západ s nabídkou separátního míru a společného boje proti SSSR. Akce se však nezdařila.[3]

Poválečný osud[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. května 1945 hodlal pronést v pražském rozhlase prohlášení o zániku Protektorátu, ale to už nestihl, protože byl zatčen revolučními gardami.[2] Albert Pražák potvrdil, že Česká národní rada sice nepočítala s jeho zapojením do povstání, ale že již v roce 1944 byl informován o možnosti Bienerta při povstání využít, především vzhledem k oblibě, jaké se stále těšil u policie a četnictva.[3] Dne 31. července 1946[4] Národní soud po tříměsíčním, často dramatickém jednání vynesl rozsudky nad některými členy protektorátní vlády, mimo jiné i nad Richardem Bienertem. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval doživotí,[7] nicméně pro polehčující okolnosti (intervence ve prospěch zatčených a pronásledovaných a podporu rodin pozůstalých) mu nakonec soud vyměřil 3 roky vězení za kolaboraci s nacisty.[3] Vláda se k rozsudkům vyjádřila 6. srpna 1946, netajila se zklamáním nad nízkými tresty, respektovala však nezávislost Národního soudu a právoplatnost jeho výroku. Na tom se shodl i nekomunistický tisk. KSČ se několik týdnů domáhala revize rozsudku a požadovala tvrdší tresty. Dne 12. května 1947[7] byl těžce nemocen podmínečně propuštěn a dožil v ústraní bez nároku na jakoukoliv státní penzi, podporován pouze svým synem a dcerou.[2]

Jeho stejnojmenný syn se oženil s Evou Peroutkovou, dcerou spisovatele a publicisty Ferdinanda Peroutky.[2] Dcera Klára se provdala za MUDr. Jana Příbrského, významného specialistu v oboru gynekologické péče a primáře nemocnice v Českých Budějovicích.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha : Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 122.  
  3. a b c d e f http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=2&name=BIENERT+RICHARD
  4. a b http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/rejstrik-predsedu-vlad/richard-bienert-440/
  5. http://web.archive.org/web/20091229125439/http://www.mppraha.cz/prazsky-straznik/2009/prazsky-straznik-2009-10.pdf
  6. http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841
  7. a b http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2007052076
  8. http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/muj-tatinek-se-vratil-z-vezeni-uplne-zlomeny-20140304.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANEČKOVÁ, Eva. Proces s protektorátní vládou. Praha : Libri, 2012. 256 s. ISBN 978-80-7277-502-6.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 47–48.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 52.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 96.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha : Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 494–495.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava
Předchůdce:
Jaroslav Krejčí
19. leden-5. květen 1945
Richard Bienert
Nástupce:
funkce zanikla