Jaroslav Krejčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. Jaroslav Krejčí
Jaroslav Krejčí.jpg

2. předseda ústavního soudu
Ve funkci:
10. května 1938 – 1939
Předchůdce Karel Baxa
Nástupce funkce zanikla

Ve funkci:
1. prosince 1938 – 15. března 1939
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Rudolf Beran
Předchůdce Ladislav Karel Feierabend
Nástupce Jaroslav Stránský

1. ministr spravedlnosti Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
16. března 1939 – 5. května 1945
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Rudolf Beran
Alois Eliáš
Jaroslav Krejčí
Richard Bienert
Předchůdce nikdo (funkce vznikla)
Nástupce nikdo (funkce zanikla)

3. předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
19. ledna 1942 – 19. ledna 1945
Prezident Emil Hácha
Předchůdce Alois Eliáš
Nástupce Richard Bienert

Stranická příslušnost
Členství Národní souručenství

Narození 27. června 1892
Křemenec na Moravě
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. května 1956 (ve věku 63 let)
Leopoldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Jaroslav Krejčí ml.
Vzdělání Univerzita Karlova
Commons Jaroslav Krejčí

Jaroslav Krejčí (27. června 1892 Křemenec na Moravě[1]18. května 1956 Leopoldov[2]) byl československý právník a politik, druhý předseda československého ústavního soudu a později předseda protektorátní vlády.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rakousko a první republika[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval gymnázium v Uherském Hradišti a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1916 získal titul doktora práv.[3]

V letech 1918 až 1920 působil na zemské politické správě v Brně, později jako vrchní odborový rada v prezidiu ministerské rady v Praze. Od 1921 byl činný jako tajemník ústavního soudu.

Roku 1928 se stal členem českého zemského zastupitelstva, roku 1936 zástupcem prezidia ministerské rady v Právní radě. Téhož roku se stal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně soukromým docentem pro obor ústavní právo, o dva roky později byl jmenován mimořádným profesorem. Ve své době patřil k nejuznávanějším československým odborníkům na ústavní právo.

Druhá republika a protektorát[editovat | editovat zdroj]

Za druhé republiky působil v období od 1. prosince 1938 do 15. března 1939 jako ministr spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana. Současně působil též jako předseda ústavního soudu.

Funkci ministra spravedlnosti zastával i za protektorátu v Beranově druhé vládě a ve vládě Aloise Eliáše (15. března 1939 – 19. ledna 1942).

Jaroslav Krejčí jako předseda vlády při projevu z tribuny v Táboře (1942)

Kromě toho přechodně působil v čele ministerstva zemědělství (1940) a jako místopředseda vlády. V období od 19. ledna 1942 do 19. ledna 1945 působil již jako předseda protektorátní vlády. Zároveň nadále zastával i funkci ministra spravedlnosti. Obdržel protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem.[4]

Patřil k přátelům prezidenta Emila Háchy, který Krejčího ve své politické závěti z roku 1943 doporučil za svého nástupce v úřadu státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava.

Poválečné období a věznění[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození Československa byl zatčen. Dne 31. července 1946 Národní soud po tříměsíčním, často dramatickém jednání vynesl rozsudky nad některými členy protektorátní vlády, mimo jiné i nad Jaroslavem Krejčím. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval trest smrti, nicméně soud mu nakonec vyměřil 25 let vězení za kolaboraci s německými okupanty. Vláda se k rozsudkům vyjádřila 6. srpna 1946, netajila se zklamáním nad nízkými tresty, respektovala však nezávislost Národního soudu a právoplatnost jeho výroku. Na tom se shodl i nekomunistický tisk. KSČ se několik týdnů domáhala revize rozsudku a požadovala tvrdší tresty.[2] Zbytek života strávil ve vězení, zemřel vinou absence zdravotní péče v neblaze proslulé západoslovenské věznici Leopoldov.[5]

Urna s popelem byla nejprve u jeho manželky a po její smrti 9. dubna 1976 byl jeho popel spolu s jejím rozptýlen na Vinohradském hřbitově v Praze. Krejčí se oženil 1915 s Zdenkou Dudovou a měli spolu jednoho syna Jaroslava (nar. 1916), který se jako sociální demokrat účastnil protinacistického odboje s vědomím otce.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako monografie vydal:

  • Moc nařizovací a její meze (1923)
  • Delegace zákonodárné moci v moderní demokracii (1924)
  • Promulgace zákonů, její vztah k sankci, publikaci a soudcovském zkoumání zákonů (1926)
  • Nařízení contra legem (1927)
  • Právní povaha podpisu presidenta republiky na zákonech (1927)
  • Základní práva občanská a rovnost před zákonem (1929)
  • Zásada právnosti státních funkcí a zásada zákonnosti správy (1931)
  • Principy soudcovského zkoumání zákonů v právu československém (1932)
  • Zpětná působnost zákonů z hlediska práva ústavního (1934)
  • Problém právního postavení hlavy státu v demokracii (1935)
  • právně teoretická studie Právní jevy v čase (1937)
  • O tak zvané sanaci vadných právních aktů (1937)
  • Zmocňovací zákon a ústavní soud (1939)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Moravský zemský archiv Brno, [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.  
  2. a b Události v třetí republice (1945-48) se vztahem k válce. CS-magazín [online]. Roč. 2007 [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.  
  3. KOUDELKA, Zdeněk. Život a dílo Jaroslava Krejčího. Brno : Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0781-8. S. 3.  
  4. CHARVÁT, Marek. Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou („Svatováclavská orlice“) [online]. Warcross.cz, February 2012--02, [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.  
  5. TOMEK, Prokop. Věznice Leopoldov [online]. Totalita.cz, [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANEČKOVÁ, Eva. Proces s protektorátní vládou. Praha : Libri, 2012. 256 s. ISBN 978-80-7277-502-6.  
  • Zdeněk Koudelka: Život a dílo Jaroslava Krejčího, Právnické sešity č. 67, MU Brno 1993, s bibliografií, 19 s., ISBN 80-210-0781-8.
  • Zdeněk Koudelka: Život a dílo Jaroslava Krejčího, Státní zastupitelství 7-8/2008, s. 57-63, ISSN 1214-3758.
  • KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha : Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Jaroslav Krejčí, s. 97–98.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]