Vladimír Fajnor

JUDr. Vladimír Fajnor
Čs. ministr unifikací Ve funkci: 15. září 1920 – 26. září 1921 Předchůdce Vavro Šrobár Nástupce Ivan Dérer
Ve funkci: 4. října 1938 – 14. října 1938 Předchůdce Josef Fritz Nástupce Ladislav Karel Feierabend
Čs. ministr spravedlnosti Ve funkci: 22. září 1938 – 14. října 1938 Předchůdce Ivan Dérer Nástupce Ladislav Karel Feierabend
2. předseda Nejvyššího soudu ČSR Ve funkci: 1931 – 1939 Předchůdce Augustin Popelka Nástupce Theodor Nussbaum
Narození	23. října 1875 Senica Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. ledna 1952 Bratislava Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Slávičie údolie
Choť	Terézia roz. Novomeská
Alma mater	berlínská univerzita budapešťská univerzita
Profese	pedagog, advokát a soudce
Commons	Kategorie Vladimír Fajnor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Fajnor (23. října 1875 Senica – 5. ledna 1952 Bratislava) byl slovenský a československý právník, vysokoškolský pedagog a politik, za první republiky ministr unifikací, předseda Nejvyššího soudu a na konci 30. let ministr spravedlnosti.

Život a působení

Hrob Vladimíra Fajnora a jeho manželky

Od roku 1885 studoval na gymnáziích Hradec Králové, Uherské Hradiště, Banská Bystrica, Rimavská Sobota a Sopron. Pak absolvoval studia práv na berlínské univerzitě a univerzitě v Budapešti. V roce 1900 získal titul doktora práv.

Zpočátku pracoval v letech 1901–1918 coby advokát ve Zvolenu. Už během studií se zapojil do veřejného a politického života, politicky měl blízko k Milanu Hodžovi. Ve Zvoleně vydával Zvolenské listy. V letech 1918–1919 byl ve Zvolenu županem, v letech 1919–1930 prezidentem soudní tabule (vrchního soudu) v Bratislavě a v letech 1931–1939 zastával post prvního prezidenta Nejvyššího soudu Československé republiky se sídlem v Brně. Podílel se na kodifikaci slovenské právní terminologie, spolu s Adolfem Zátureckým vydali dvoudílný slovensko-maďarský právnický slovník (1921, 1923). Pro účely právnické výuky také zpracovali učebnici Nástin súkromného práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi (1924) a sbírku zásadních rozhodnutí uherské královské Kurie a československého Nejvyššího soudu v soukromoprávní oblasti do roku 1926. Fajnor také publikoval v dobových odborných časopisech, např. o dědickém právu. V letech 1920–1936 předsedal Právnické jednotě na Slovensku, byl členem Šafárikovy učené společnosti a v roce 1936 se stal profesorem na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.

Od září 1920 zastával post ministra unifikací v úřednické první vládě Jana Černého. Na tomto postu setrval do září 1921. Do vlády se vrátil v samém závěru první republiky, kdy se stal v září 1938 ministrem spravedlnosti v první vládě Jana Syrového a portfolio zastával i krátce v následující druhé vládě Jana Syrového do října 1938. V druhé vládě Jana Syrového rovněž od 4. do 14. října 1938 působil i jako ministr unifikací. Ještě v roce 1945 působil jako zástupce Československa při Stálém mezinárodním soudu v Haagu.

Jeho bratrem byl slovenský evangelický biskup a spisovatel Dušan Fajnor.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Fajnor ve Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Fajnor

Autoritní data: AUT: jn20000601521 | ISNI: 0000 0001 1051 1494 | LCCN: no2002004234 | VIAF: 31656534 | WorldcatID: lccn-no2002004234