Přeskočit na obsah

Vladimír Fajnor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Vladimír Fajnor
Čs. ministr unifikací
Ve funkci:
15. září 1920 – 26. září 1921
PředchůdceVavro Šrobár
NástupceIvan Dérer
Ve funkci:
4. října 1938 – 14. října 1938
PředchůdceJosef Fritz
NástupceLadislav Karel Feierabend
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
22. září 1938 – 14. října 1938
PředchůdceIvan Dérer
NástupceLadislav Karel Feierabend
2. předseda Nejvyššího soudu ČSR
Ve funkci:
1931 – 1939
PředchůdceAugustin Popelka
NástupceTheodor Nussbaum
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNS
SNaRS
ČsND
Narození23. října 1875
Senica
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. ledna 1952 (ve věku 76 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Slávičie údolie
ChoťTerézia roz. Novomeská
RodičeŠtefan Fajnor
DětiAnna Emília Daxnerová
Ľudovít Samuel Fajnor
PříbuzníDušan Fajnor a Štefan Fajnor (sourozenci)
Alma materberlínská univerzita
budapešťská univerzita
Profesepedagog, advokát, soudce, politik a právník
CommonsVladimír Fajnor
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Fajnor (23. října 1875 Senica – 5. ledna 1952 Bratislava) byl slovenský a československý právník, vysokoškolský pedagog a politik, za první republiky ministr unifikací, předseda Nejvyššího soudu a na konci 30. let ministr spravedlnosti.

Život a působení

[editovat | editovat zdroj]
Hrob Vladimíra Fajnora a jeho manželky

Narodil se do početné rodiny advokáta a hudebního skladatele Štefana Fajnora (1844–1909) a jeho manželky Emílie Anny (1850–1930), rozené Jurenkové. Pocházel z devíti dětí,[1] jeho bratrem byl slovenský evangelický biskup a spisovatel Dušan Fajnor. Jeho babička Judita byla sestrou slovenského národního buditele Samuela Jurkoviče.[2]

Vladimír od roku 1885 studoval na gymnáziích Hradec Králové, Uherské Hradiště, Banská Bystrica, Rimavská Sobota a Šoproň. Pak absolvoval studia práv na berlínské univerzitě a univerzitě v Budapešti. V roce 1900 získal titul doktora práv.

Zpočátku pracoval v letech 1901–1918 coby advokát ve Zvolenu. Už během studií se Vladimír Fajnor zapojil do veřejného a politického života, politicky měl blízko k Milanu Hodžovi a angažoval se v evangelické církvi. Ve Zvoleně také vydával Zvolenské listy. V letech 1918–1919 byl ve Zvolenu županem, v letech 1919–1930 prezidentem soudní tabule (vrchního soudu) v Bratislavě a v letech 1931–1939 zastával post prvního prezidenta Nejvyššího soudu Československé republiky se sídlem v Brně, věnoval se zde civilní agendě.[3][4]

Vladimír Fajnor se podílel na kodifikaci slovenské právní terminologie, spolu s Adolfem Zátureckým vydali dvoudílný slovensko-maďarský právnický slovník (1921, 1923). Pro účely právnické výuky také zpracovali učebnici Nástin súkromného práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi (1924) a sbírku zásadních rozhodnutí uherské královské Kurie a československého Nejvyššího soudu v soukromoprávní oblasti do roku 1926.[5] Fajnor také publikoval v dobových odborných časopisech, např. o dědickém právu. V letech 1920–1936 předsedal Jednotě právnické na Slovensku, byl členem Šafárikovy učené společnosti a v roce 1936 se stal profesorem na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.[6][7]

Od září 1920 zastával post ministra unifikací v úřednické první vládě Jana Černého. Na tomto postu setrval do září 1921.[7][8] Do vlády se vrátil v samém závěru první republiky, kdy se stal v září 1938 ministrem spravedlnosti v první vládě Jana Syrového a portfolio zastával i krátce v následující druhé vládě Jana Syrového do října 1938. V druhé vládě Jana Syrového rovněž od 4. do 14. října 1938 působil i jako ministr unifikací.[9] Ještě v roce 1945 Vladimír Fajnor působil jako zástupce Československa při Stálém mezinárodním soudu v Haagu.[6]

S manželkou Terézií (1879–1960), rozenou Novomeskou, měl tři děti. Dcera Anna (1902–1984) byla publicistkou a představitelkou ženského hnutí v meziválečném Československu.[10] Jejím prvním manželem byl dramatik a literární kritik František Wollman.[11] Po rozvodu si vzala pplk. JUDr. Vladimíra Daxnera.

Starší syn Ján zemřel v dětství, mladší Ľudovít Samuel (1907–1983) byl advokátem v Bratislavě.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kapitán in memoriam Štefan Fajnor | Vojenský historický ústav (VHÚ). www.vhu.sk [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Naša advokácia, JUDr. Peter Kerecman, PhD.. www.nasaadvokacia.sk [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ PRINC, Michal. Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-797-3. S. 228. 
  4. ↑ BALÍK, Stanislav. Předsedové Nejvyššího soudu v letech 1918 až 1989 [online]. Nejvyšší soud České republiky [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ ZAVACKÁ, Katarína. Vladimír Fajnor. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 230–231.
  6. ↑ a b Fajnor, Vladimír, 1875-1952 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ a b Administrativní ministerstvo. Národní listy. Září 1920, roč. 60., čís. 256, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ Vláda Jana Černého I. (15.09.1920 - 26.09.1921) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 598–605. 
  10. ↑ Anna Daxnerová - Životopis autora. Slovenské literárne centrum. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-14. (slovensky) 
  11. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
První vláda Jana Černého
Ministerský předseda

Jan Černý (jmenován 15. září 1920, nestraník)

Členové v den jmenování vlády
15. září 1920

Jan Černý (ministr vnitra) • Edvard Beneš (ministr zahraničí) • Karel Engliš (pověřen správou financí do 21. března 1921) • Josef Šusta (ministr školství a národní osvěty) • Otakar Husák (ministr národní obrany) • Augustin Popelka (ministr spravedlnosti) • Rudolf Hotowetz (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Václav Burger (ministr železnic) • Vladislav Brdlík (ministr zemědělství) • Josef Gruber (ministr sociální péče) • Ladislav Prokop Procházka (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Maxmilián Fatka (ministr pošt a telegrafů) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací) • Martin Mičura (ministr pro správu Slovenska) • Leopold Průša (ministr pro zásobování lidu do 24. ledna 1921) • Rudolf Hotowetz (správce ministerstva pro zahraniční obchod)

Členové jmenovaní později
21. září 1920

František Kovářík (ministr veřejných prací)

24. ledna 1921

Vladislav Brdlík (pověřen vedením ministerstva pro zásobování lidu do 25. dubna 1921)

22. března 1921

Vladimír Hanačík (ministr financí)

25. dubna 1921

Ladislav Prokop Procházka (pověřen vedením ministerstva pro zásobování lidu)

První úřednická vláda během období první republiky. Kurzivou jsou označení politici pověření vedením daného rezortu.
První vláda Jana Syrového / vláda obrany republiky
Ministerský předseda

Jan Syrový (jmenován 22. září 1938, ministr národní obrany)

Členové v den jmenování vlády
22. září 1938

Kamil Krofta (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Engelbert Šubert (ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Jan Janáček (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jindřich Kamenický (ministr železnic) • František Nosál (ministr veřejných prací) • Eduard Reich (ministr zemědělství) • Bedřich Horák (ministr sociální péče) • Stanislav Mentl (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Karel Dunovský (ministr pošt a telegrafů) • Josef Fritz (ministr unifikací) • Hugo Vavrečka (bez portfeje) • Stanislav Bukovský (bez portfeje) • Petr Zenkl (bez portfeje) • Imrich Karvaš (bez portfeje) • Matúš Černák (bez portfeje)

23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace.
30. září 1938 byla československé vládě doručena Mnichovská dohoda.
Druhá vláda Jana Syrového
Ministerský předseda

Jan Syrový (jmenován 4. října 1938, ministr národní obrany)

Členové v den jmenování vlády
4. října 1938

František Chvalkovský (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Stanislav Bukovský (bez portfeje, pověřen řízením ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Imrich Karvaš (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Vladimír Kajdoš (ministr železnic, ministr pošt a telegrafů) • Karel Husárek (ministr veřejných prací) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, od 14. října 1938 ministr unifikací)¹ • Petr Zenkl (ministr sociální péče, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací)¹ • Hugo Vavrečka (bez portfeje, propaganda) • Ivan Párkányi (bez portfeje, pro záležitosti Podkarpatské Rusi do 14. října 1938)¹

¹14. října 1938 vystřídal Vladimíra Fajnora ve vedení ministerstev spravedlnosti a unifikaci Ladislav Karel Feierabend, zároveň vládu opustil ministr bez portfeje Ivan Párkányi.
Ministři spravedlnosti Československa
Ministři spravedlnosti první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
V letech (1945–1968)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Fajnor&oldid=25019523“