Vladimír Fajnor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Vladimír Fajnor
Vladimir Fajnor.jpg

Čs. ministr unifikací
Ve funkci:
15. září 1920 – 26. září 1921
Předchůdce Vavro Šrobár
Nástupce Ivan Dérer
Ve funkci:
4. října 1938 – 14. října 1938
Předchůdce Josef Fritz
Nástupce Ladislav Karel Feierabend

Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
22. září 1938 – 14. října 1938
Předchůdce Ivan Dérer
Nástupce Ladislav Karel Feierabend

2. předseda Nejvyššího soudu ČSR
Ve funkci:
1931 – 1939
Předchůdce Augustin Popelka
Nástupce Theodor Nussbaum

Narození 23. října 1875
Senica
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. ledna 1952 (ve věku 76 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Hřbitov Slávičie údolie
Choť Terézia roz. Novomeská
Alma mater berlínská univerzita
budapešťská univerzita
Profese pedagog, advokát a soudce
Commons Kategorie Vladimír Fajnor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Fajnor (23. října 1875 Senica5. ledna 1952 Bratislava) byl slovenský a československý právník, vysokoškolský pedagog a politik, za první republiky ministr unifikací, předseda Nejvyššího soudu a na konci 30. let ministr spravedlnosti.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Hrob Vladimíra Fajnora a jeho manželky

Od roku 1885 studoval na gymnáziích Hradec Králové, Uherské Hradiště, Banská Bystrica, Rimavská Sobota a Šoproň. Pak absolvoval studia práv na berlínské univerzitě a univerzitě v Budapešti. V roce 1900 získal titul doktora práv.

Zpočátku pracoval v letech 1901–1918 coby advokát ve Zvolenu. Už během studií se zapojil do veřejného a politického života, politicky měl blízko k Milanu Hodžovi. Ve Zvoleně vydával Zvolenské listy. V letech 1918–1919 byl ve Zvolenu županem, v letech 1919–1930 prezidentem soudní tabule (vrchního soudu) v Bratislavě a v letech 1931–1939 zastával post prvního prezidenta Nejvyššího soudu Československé republiky se sídlem v Brně.[1] Podílel se na kodifikaci slovenské právní terminologie, spolu s Adolfem Zátureckým vydali dvoudílný slovensko-maďarský právnický slovník (1921, 1923). Pro účely právnické výuky také zpracovali učebnici Nástin súkromného práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi (1924) a sbírku zásadních rozhodnutí uherské královské Kurie a československého Nejvyššího soudu v soukromoprávní oblasti do roku 1926.[2] Fajnor také publikoval v dobových odborných časopisech, např. o dědickém právu. V letech 1920–1936 předsedal Právnické jednotě na Slovensku, byl členem Šafárikovy učené společnosti a v roce 1936 se stal profesorem na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.[3][4]

Od září 1920 zastával post ministra unifikací v úřednické první vládě Jana Černého. Na tomto postu setrval do září 1921.[4][5] Do vlády se vrátil v samém závěru první republiky, kdy se stal v září 1938 ministrem spravedlnosti v první vládě Jana Syrového a portfolio zastával i krátce v následující druhé vládě Jana Syrového do října 1938. V druhé vládě Jana Syrového rovněž od 4. do 14. října 1938 působil i jako ministr unifikací.[6] Ještě v roce 1945 působil jako zástupce Československa při Stálém mezinárodním soudu v Haagu.[3]

Jeho bratrem byl slovenský evangelický biskup a spisovatel Dušan Fajnor.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRINC, Michal. Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-797-3. S. 228. 
  2. ZAVACKÁ, Katarína. Vladimír Fajnor. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 230–231.
  3. a b Fajnor, Vladimír, 1875-1952 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. 
  4. a b Administrativní ministerstvo. Národní listy. Září 1920, roč. 60., čís. 256, s. 1. Dostupné online. 
  5. Vláda Jana Černého I. (15.09.1920 - 26.09.1921) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 598–605. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]