Vladimír Fajnor
JUDr. Vladimír Fajnor | |
---|---|
![]() | |
Čs. ministr unifikací | |
Ve funkci: 15. září 1920 – 26. září 1921 | |
Předchůdce | Vavro Šrobár |
Nástupce | Ivan Dérer |
Ve funkci: 4. října 1938 – 14. října 1938 | |
Předchůdce | Josef Fritz |
Nástupce | Ladislav Karel Feierabend |
Čs. ministr spravedlnosti | |
Ve funkci: 22. září 1938 – 14. října 1938 | |
Předchůdce | Ivan Dérer |
Nástupce | Ladislav Karel Feierabend |
2. předseda Nejvyššího soudu ČSR | |
Ve funkci: 1931 – 1939 | |
Předchůdce | Augustin Popelka |
Nástupce | Theodor Nussbaum |
Stranická příslušnost | |
Členství | SNS SNaRS ČsND |
Narození | 23. října 1875 Senica ![]() |
Úmrtí | 5. ledna 1952 (ve věku 76 let) Bratislava ![]() |
Místo pohřbení | Hřbitov Slávičie údolie |
Choť | Terézia roz. Novomeská |
Rodiče | Štefan Fajnor |
Děti | Anna Emília Daxnerová Ľudovít Samuel Fajnor |
Příbuzní | Dušan Fajnor a Štefan Fajnor (sourozenci) |
Alma mater | berlínská univerzita budapešťská univerzita |
Profese | pedagog, advokát, soudce, politik a právník |
Commons | Vladimír Fajnor |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Fajnor (23. října 1875 Senica – 5. ledna 1952 Bratislava) byl slovenský a československý právník, vysokoškolský pedagog a politik, za první republiky ministr unifikací, předseda Nejvyššího soudu a na konci 30. let ministr spravedlnosti.
Život a působení
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do početné rodiny advokáta a hudebního skladatele Štefana Fajnora (1844–1909) a jeho manželky Emílie Anny (1850–1930), rozené Jurenkové. Pocházel z devíti dětí,[1] jeho bratrem byl slovenský evangelický biskup a spisovatel Dušan Fajnor. Jeho babička Judita byla sestrou slovenského národního buditele Samuela Jurkoviče.[2]
Vladimír od roku 1885 studoval na gymnáziích Hradec Králové, Uherské Hradiště, Banská Bystrica, Rimavská Sobota a Šoproň. Pak absolvoval studia práv na berlínské univerzitě a univerzitě v Budapešti. V roce 1900 získal titul doktora práv.
Zpočátku pracoval v letech 1901–1918 coby advokát ve Zvolenu. Už během studií se Vladimír Fajnor zapojil do veřejného a politického života, politicky měl blízko k Milanu Hodžovi a angažoval se v evangelické církvi. Ve Zvoleně také vydával Zvolenské listy. V letech 1918–1919 byl ve Zvolenu županem, v letech 1919–1930 prezidentem soudní tabule (vrchního soudu) v Bratislavě a v letech 1931–1939 zastával post prvního prezidenta Nejvyššího soudu Československé republiky se sídlem v Brně, věnoval se zde civilní agendě.[3][4]
Vladimír Fajnor se podílel na kodifikaci slovenské právní terminologie, spolu s Adolfem Zátureckým vydali dvoudílný slovensko-maďarský právnický slovník (1921, 1923). Pro účely právnické výuky také zpracovali učebnici Nástin súkromného práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi (1924) a sbírku zásadních rozhodnutí uherské královské Kurie a československého Nejvyššího soudu v soukromoprávní oblasti do roku 1926.[5] Fajnor také publikoval v dobových odborných časopisech, např. o dědickém právu. V letech 1920–1936 předsedal Jednotě právnické na Slovensku, byl členem Šafárikovy učené společnosti a v roce 1936 se stal profesorem na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.[6][7]
Od září 1920 zastával post ministra unifikací v úřednické první vládě Jana Černého. Na tomto postu setrval do září 1921.[7][8] Do vlády se vrátil v samém závěru první republiky, kdy se stal v září 1938 ministrem spravedlnosti v první vládě Jana Syrového a portfolio zastával i krátce v následující druhé vládě Jana Syrového do října 1938. V druhé vládě Jana Syrového rovněž od 4. do 14. října 1938 působil i jako ministr unifikací.[9] Ještě v roce 1945 Vladimír Fajnor působil jako zástupce Československa při Stálém mezinárodním soudu v Haagu.[6]
S manželkou Terézií (1879–1960), rozenou Novomeskou, měl tři děti. Dcera Anna (1902–1984) byla publicistkou a představitelkou ženského hnutí v meziválečném Československu.[10] Jejím prvním manželem byl dramatik a literární kritik František Wollman.[11] Po rozvodu si vzala pplk. JUDr. Vladimíra Daxnera.
Starší syn Ján zemřel v dětství, mladší Ľudovít Samuel (1907–1983) byl advokátem v Bratislavě.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kapitán in memoriam Štefan Fajnor | Vojenský historický ústav (VHÚ). www.vhu.sk [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Naša advokácia, JUDr. Peter Kerecman, PhD.. www.nasaadvokacia.sk [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online.
- ↑ PRINC, Michal. Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-797-3. S. 228.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Předsedové Nejvyššího soudu v letech 1918 až 1989 [online]. Nejvyšší soud České republiky [cit. 2019-11-30]. Dostupné online.
- ↑ ZAVACKÁ, Katarína. Vladimír Fajnor. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 230–231.
- ↑ a b Fajnor, Vladimír, 1875-1952 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Administrativní ministerstvo. Národní listy. Září 1920, roč. 60., čís. 256, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Vláda Jana Černého I. (15.09.1920 - 26.09.1921) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 598–605.
- ↑ Anna Daxnerová - Životopis autora. Slovenské literárne centrum. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-14. (slovensky)
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-06-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Fajnor na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Fajnor
- Vladimír Fajnor v Biografickém slovníku českých zemí
- Českoslovenští ministři pro sjednocení zákonů a organisace správy Československa
- Českoslovenští ministři spravedlnosti
- Slovenští regionální politici
- Slovenští právníci
- Českoslovenští soudci
- Slovenští advokáti
- Českoslovenští politici slovenské národnosti
- Členové Slovenské národní strany
- Členové Slovenské národní a rolnické strany
- Členové Československé národní demokracie
- Pedagogové na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě
- Absolventi Humboldtovy univerzity
- Pohřbení v Bratislavě
- Pohřbení na hřbitově Slávičie údolie
- Narození v roce 1875
- Narození 23. října
- Narození v Senici
- Úmrtí v roce 1952
- Úmrtí 5. ledna
- Úmrtí v Bratislavě