František Chvalkovský
František Chvalkovský (30. července 1885, Jílové u Prahy[1] – 25. února 1945, Berlín) byl politik a diplomat první československé republiky a ministr zahraničí druhé republiky. V letech 1923 až 1925 působil jako druhý řádný vyslanec ČSR ve Spojených státech amerických. V letech 1939 až 1945 byl protektorátním vyslancem v hitlerovském Německu. Patřil mezi ty kolaboranty agrární strany s nacisty, kteří válku nepřežili; nebyl proto souzen.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Období před válkou
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 30. července 1885 v Jílovém u Prahy. Studoval na pražském gymnáziu, které absolvoval v roce 1903. Následně studuje právnickou fakultu, kterou dokončil 1908. Kromě toho studoval v letech 1909–1910 na Vysoké škole obchodní v Londýně.[3] Stal se blízkým spolupracovníkem, tajemníkem Antonína Švehly. Vstoupil do Agrární strany, v níž patřil k pravicovému křídlu. Politicky se angažoval i po zániku Československa.[4] Jeho pradědem byl Jindřich původně Winternitz (1798–1875), který se zřejmě nechal pokřtít a dále používal příjmení Chvalkovský.[5] Otcem byl František Josef Chvalkovský nájemce a sládek místního pivovaru narozený ve Vídni, matka Anna rozená Křepelková se narodila na Kocandě v Karlíně.
Od roku 1919 pracoval v prezidiu Ministerstva vnitra, v roce 1920 byl přednostou politické sekce Ministerstva zahraničních věcí. V letech 1921-1923 byl velvyslancem v Tokiu, v letech 1923-1927 velvyslancem ve Washingtonu, v letech 1927-1932 vyslancem v Berlíně, 1932-1938 vyslancem v Římě. Od 4. října 1938 byl jmenován ve druhé vládě generála Jana Syrového ministrem zahraničních věcí.[6]
Činnost v protektorátu
[editovat | editovat zdroj]
Po svém jmenování do funkce ministra zahraničí začal prosazovat pragmatickou politiku orientovanou na hitlerovské Německo. V březnu 1939 doprovázel prezidenta Emila Háchu do Berlína k jednáním s Hitlerem a je podepsán pod protokolem, který vkládá vládu nad Čechy a Moravou „do rukou Vůdce“. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byla nemožná samostatná zahraniční politika země. Chvalkovský nastoupil do nově zřízené funkce vyslance Protektorátu Čechy a Morava ve Velkoněmecké říši. Byl jedinou osobou s titulem vyslance Protektorátu, když bylo zrušeno ministerstvo zahraničních věcí. Přesto nebyl součástí diplomatického sboru a podléhal Úřadu říšského protektora v Čechách a na Moravě. Pohyb a jednání F. Chvalkovského na území Protektorátu Čechy a Morava byly pečlivě sledovány bezpečnostní služebnou (Sicherheitsdienst RF SS) v Praze, jak ukazuje záznam z 18. března 1941.[7][p 1] Ve sdělení se uvádí jeho telefonát s tehdejším předsedou vlády Eliášem a také ministrem obchodu Kratochvílem. Jednání také uskutečnil s bývalým předsedou vlády Beranem o důsledcích podpisu paktu mezi Německem a Ruskem.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Chvalkovský zahynul v únoru 1945, když byl jeho automobil na dálnici nedaleko Berlína napaden hloubkovým stíhačem. Jeho manželka byla přitom těžce zraněna.[9]
Smuteční slavnost se konala 13. března 1945 v pražském krematoriu za přítomnosti nejvyšších zástupců německé okupační moci a protektorátní vlády. Zahájil ji německý státní ministr K. H. Frank položením věnce Adolfa Hitlera, promluvil tehdejší předseda vlády Richard Bienert. [10]
Nástupce v úřadu již nebyl do konce války jmenován.
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]_Nyta_Dover_(2).png)
První manželkou Františka byla Anna Novotná narozená 18. října 1898 v Praze, ta byla dcerou Ferdinanda Novotného, obchodníka z Prahy Nového Města a Anny rozené Burianové z Prahy Smíchova. František a Anna byli oddáni 17. června 1918 v Praze na Novém Městě v kostele panny Marie Sněžné.[11] Manželství bylo v roce 1925 rozloučeno.
Druhou manželkou byla Blanche Roussel z Laussane ve Švýcarsku, se kterou měl dceru Anitu Chvalkovskou (17. května 1927 Vevey – 13. dubna 1998 Fort Lauderdale, Kalifornie). Jako filmová a televizní herečka působila v letech 1949–1954 pod pseudonymem Nyta Dover.
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]František Chvalkovský, tehdy vyslanec ČSR v USA, byl svědkem na svatbě Jana Masaryka s Frances Craneovou–Leotherbeeovou. Svatba se konala 28. prosince 1924 v New Yorku. V té době byli oba muži ještě přátelé.[12]
Inspirace v umění
[editovat | editovat zdroj]Televizní inscenace Noc rozhodnutí z roku 1993 popisuje noc z 14. na 15. březen 1939 kdy (tehdy ještě) československý president Emil Hácha cestoval vlakem za Adolfem Hitlerem do Berlína, kde si vyslechl rozhodnutí o obsazení zbytků republiky nacistickým vojskem. Podle scénáře J. S. Kupky a v režii Pavla Háši přestavoval JUDr. Františka Chvalkovského František Němec. Role presidenta Háchy byla poslední televizní inscenací, ve které vystoupil Rudolf Hrušínský.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podobná sledování se prováděla běžně u všech politických činných osob, viz například Františka Machníka, bývalého ministra obrany ČSR – sdělení z 7. března 1941.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Jílové u Prahy
- ↑ ANEV, Petr. Agrárníci ve třetí republice. Paměť a dějiny. Ústav pro studium totalitních režimů. Čís. 01/2012. Dostupné online.
- ↑ František Chvalkovský. www.mzv.cz [online]. [cit. 2023-05-10]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Chvalkovský František, s. 130.
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2025-12-06]. Dostupné online.
- ↑ TOBOLKA, Zdeněk Václav. Chvalovský František. Naučný slovník aktualit [online]. L. Mazáč, 1939 [cit. 2026-13-2]. Dostupné online.
- ↑ Sdělení K.H.Fankovi [online]. Praha: 1941 [cit. 2020-03-07]. S. 113. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. (německy)
- ↑ KOPECKÝ, Lukáš. FRANTIŠEK MACHNÍK život agrárního politika a ministra národní obrany [online]. České Budějovice: 2011. Dostupné online.
- ↑ Vyslanec Chvalkovský obětí teroristického náletu. Moravský večerník. 1945-03-04, s. 2. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 2533-4646.
- ↑ ČTK. Smuteční slavnost za dr. Františka Chvalkovského. Lidové noviny. 1945-02-14, s. 1. Dostupné online po registraci. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog: Kniha oddaných [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2025-12-06]. Dostupné online.
- ↑ BROŽ, Ivan. Diplomat veselé mysli a smutné duše. Praha: Futura, 2000. Dostupné online. ISBN 80-85523-56-6. S. 79. Dostupné online po registraci.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.
- JUNEK, Václav. Případ Chvalkovský: Elitní diplomat, nestoudný kolaborant. Praha: Olympia, 2025. ISBN 978-80-7376-727-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Chvalkovský na Wikimedia Commons - František Chvalkovský na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR
- Českoslovenští ministři zahraničí
- Diplomaté Československa
- Představitelé Protektorátu Čechy a Morava
- Čeští kolaboranti za druhé světové války
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Členové Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu
- Členové Strany národní jednoty
- Členové Národního souručenství
- Českoslovenští politici české národnosti
- Velvyslanci Československa v USA
- Velvyslanci Československa v Německu
- Oběti druhé světové války
- Osobnosti Českobratrské církve evangelické
- Narození v Jílovém u Prahy
- Úmrtí v Berlíně
- Narození v roce 1885
- Úmrtí v roce 1945
- Narození 30. července
- Úmrtí 25. února
- Pohřbení v Praze
- Velvyslanci Československa v Itálii