Jiří Havelka (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Jiří Havelka
čs. ministr bez portfeje
Ve funkci:
prosinec 1938 – březen 1939
protektorátní ministr bez portfeje
Ve funkci:
březen 1939 – duben 1939
protektorátní ministr dopravy
Ve funkci:
duben 1939 – duben 1941
PředchůdceAlois Eliáš
NástupceJindřich Kamenický
2. vedoucí Kanceláře prezidenta republiky
Ve funkci:
1. prosince 1938 – 25. dubna 1941
PředchůdcePřemysl Šámal
NástupceAugust Adolf Popelka

Narození25. července 1892
Orel
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí5. června 1964
Hostomice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Havelka (25. července 1892 Orel5. června 1964 Hostomice[1]) byl český a československý právník a politik, za druhé republiky vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a ministr bez portfeje, později ministr dopravy Protektorátu Čechy a Morava.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích nastoupil na ministerstvo železnic jako vrchní odborový rada, později osobní tajemník ministrů. V roce 1931 se stal docentem správní vědy a československého správního práva na Univerzitě Karlově. Od roku 1933 byl radou Nejvyššího správního soudu. Zde se sblížil s Emilem Háchou, tehdejším předsedou tohoto soudu.[1] K roku 1938 se uvádí jako senátní rada.[2][3]

Na podzim 1938 si ho nově zvolený prezident Emil Hácha vybral na post vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Zároveň od 1. prosince 1938 zastával funkci československého ministra bez portfeje v první vládě Rudolfa Berana. Patřil mezi blízké spolupracovníky Aloise Eliáše. 16. února 1939 ho Eliáš pozval na tajnou poradu v Unhošti u Prahy, na které se řešil problém rostoucího slovenského separatismu a byla nastíněna možnost ozbrojeného zásahu centrální vlády proti slovenským separatistům.[2][4][5]

Post v kabinetu si udržel i v následující druhé vládě Rudolfa Berana, nyní již jako ministr bez portfeje Protektorátu Čechy a Morava. Ve vládě Aloise Eliáše zastával post ministra dopravy. Vládní portfolio si udržel do dubna 1941.[6] Patřil ke skupině protektorátních ministrů, která praktikovala zdržovací taktiku vůči okupačním úřadům. Zabránil vydání protižidovských zákonů (vydala je nakonec německá okupační moc). Udržoval kontakty s domácím i zahraničním odbojem. V září 1939 jménem vlády protestoval na velitelství gestapa proti vlně zatýkání. Ve vládě také odmítal vydat proněmecké stanovisko k německému tažení do Jugoslávie. Karl Hermann Frank prosadil Havelkův odchod z vlády i prezidentské kanceláře.

27. září 1941 byl zatčen, několik měsíců vězněn (propuštěn na základě intervence Emila Háchy), následně odstraněn z veřejného života a do konce války držen v domácím vězení.[1][7]

Po válce byl v roce 1945 zatčen a souzen Národním soudem v dubnu 1947 pro kolaboraci, ale byl zbaven obvinění. Po únorovém převratu roku 1952 byl nuceně vystěhován z Prahy do Hostomic, kde dožil.[1][7] Zemřel zde roku 1964. Byl zpopelněn a pohřben na Vinohradském hřbitově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d prof. JUDr Jiří Havelka (1892 - 1964) [online]. prostor-ad.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Rudolf Beran utvořil vládu. Národní listy. Prosinec 1938, roč. 78., čís. 331, s. 1. Dostupné online. 
  3. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 158. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. Boháč, Lubomír: Generál Alois Eliáš – jediný svého druhu [online]. listy.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  5. Vláda Rudolfa Berana (01.12.1938-15.03.1939) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 605–607. (česky) 
  7. a b Kdo byl kdo. 158

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]