Jiří Havelka (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Jiří Havelka

čs. ministr bez portfeje
Ve funkci:
prosinec 1938 – březen 1939

protektorátní ministr bez portfeje
Ve funkci:
březen 1939 – duben 1939

protektorátní ministr dopravy
Ve funkci:
duben 1939 – duben 1941
Předchůdce Alois Eliáš
Nástupce Jindřich Kamenický

Narození 25. července 1892
Orel
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 5. června 1964
Hostomice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politik a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Havelka (25. července 1892 Orel5. června 1964 Hostomice[1]) byl český a československý právník a politik, za druhé republiky vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a ministr bez portfeje, později ministr dopravy Protektorátu Čechy a Morava.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích nastoupil na ministerstvo železnic jako vrchní odborový rada, později osobní tajemník ministrů. V roce 1931 se stal docentem správní vědy a československého správního práva na Univerzitě Karlově. Od roku 1933 byl radou Nejvyššího správního soudu. Zde se sblížil s Emilem Háchou, tehdejším předsedou tohoto soudu.[1] K roku 1938 se uvádí jako senátní rada.[2][3]

Na podzim 1938 si ho nově zvolený prezident Emil Hácha vybral na post vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Zároveň od 1. prosince 1938 zastával funkci československého ministra bez portfeje v první vládě Rudolfa Berana. Patřil mezi blízké spolupracovníky Aloise Eliáše. 16. února 1939 ho Eliáš pozval na tajnou poradu v Unhošti u Prahy, na které se řešil problém rostoucího slovenského separatismu a byla nastíněna možnost ozbrojeného zásahu centrální vlády proti slovenským separatistům.[2][4][5]

Post v kabinetu si udržel i v následující druhé vládě Rudolfa Berana, nyní již jako ministr bez portfeje Protektorátu Čechy a Morava. Ve vládě Aloise Eliáše zastával post ministra dopravy. Vládní portfolio si udržel do dubna 1941.[6] Patřil ke skupině protektorátních ministrů, která praktikovala zdržovací taktiku vůči okupačním úřadům. Zabránil vydání protižidovských zákonů (vydala je nakonec německá okupační moc). Udržoval kontakty s domácím i zahraničním odbojem. V září 1939 jménem vlády protestoval na velitelství gestapa proti vlně zatýkání. Ve vládě také odmítal vydat proněmecké stanovisko k německému tažení do Jugoslávie. Karl Hermann Frank prosadil Havelkův odchod z vlády i prezidentské kanceláře.

27. září 1941 byl zatčen, několik měsíců vězněn (propuštěn na základě intervence Emila Háchy), následně odstraněn z veřejného života a do konce války držen v domácím vězení.[1][7]

Po válce byl v roce 1945 zatčen a souzen Národním soudem v dubnu 1947 pro kolaboraci, ale byl zbaven obvinění. Po únorovém převratu roku 1952 byl nuceně vystěhován z Prahy do Hostomic, kde dožil.[1][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d prof. JUDr Jiří Havelka (1892 - 1964) [online]. prostor-ad.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Rudolf Beran utvořil vládu. Národní listy. Prosinec 1938, roč. 78., čís. 331, s. 1. Dostupné online. 
  3. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 158. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. Boháč, Lubomír: Generál Alois Eliáš – jediný svého druhu [online]. listy.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  5. Vláda Rudolfa Berana (01.12.1938-15.03.1939) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 605-607. (česky) 
  7. a b Kdo byl kdo. 158

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]