Karl Hermann Frank

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karl Hermann Frank
KarlHermannFrank.jpg
Narození 24. leden 1898
Rakousko-Uhersko Karlovy Vary, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. květen 1946 (48 let) Popraven
Československo Praha, Československo
Vojenská kariéra
Hodnost SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei
Doba služby 1918 - 1945
Sloužil Ordnungspolizei flag.svg Ordnungspolizei (do roku 1945)
Flag of the Schutzstaffel.svg Waffen-SS (do roku 1945)
Velel Vyšší velitel SS a policie v Protektorátu Čechy a Morava
Války První světová válka
Druhá světová válka
Vyznamenání Rytířský kříž válečného záslužného kříže bez mečů
Zlatý stranický odznak

Karl Hermann Frank (24. ledna 1898 Karlovy Vary[1]22. května 1946 Praha) byl knihkupec, později prvorepublikový politik, člen SdP (Sudetendeutsche Partei) a aktivní nacista s hodností SS-Obergruppenführera. Po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava působil jako státní tajemník Úřadu říšského protektora. V srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. V roce 1946 byl na základě rozsudku českého soudu popraven[2] za válečné zločiny – mj. za jeho roli ve vyhlazení obce Lidice.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Od mala byl učen svým otcem, který podporoval politiku Georga von Schönerera, nenávidět Čechy a Židy. V dětství utrpěl vážné zranění oka, které mu podle jeho slov měli údajně způsobit čeští spolužáci. Oko muselo být nahrazeno skleněnou náhražkou. Po neúspěšném roce stráveném na Právnické fakultě Německé univerzity v Praze se na konci první světové války rozhodl vstoupit do rakousko-uherské armády, kam však nebyl přijat kvůli svému zranění oka.

Byl horlivým zastáncem Sudet a byl toho názoru, že by měly být začleněny do Německé říše. Proto vstoupil roku 1919 do Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá národně-socialistická dělnická strana). Vzhledem ke své profesi knihkupce dodával nacistické propagandistické publikace i do některých obchodů s knihami. V roce 1935 se stal zástupcem Sudetoněmecké strany (SdP) a byl zvolen do Československého parlamentu.

Přicházeje reprezentovat nejradikálnější národní socialisty v SdP, stal se gauleiterem (vedoucím regionální pobočky NSDAP) v Sudetech, které Československo na základě Mnichovské dohody postoupilo Německu a kde byla ustavena území, jež se podle zákona „O opětovném sjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší“ oficiálně stala 21. listopadu 1938 součástí nacistického Německa. Svým radikalismem si získal přízeň zejména Heinricha Himmlera, který ho ještě v listopadu téhož roku povýšil na SS-Brigadeführera.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Karl Hermann Frank (vpravo) s Kurtem Daluegem a Emilem Háchou (sedící v pozadí).
Siebel Si 204D-1, D-OWKA, od 2./KG 200 použitý v dubnu 1945 při mírových jednáních státního ministra K. H. Franka. V nakreslené podobě měl letět s K. H. Frankem začátkem května 1945 mezi Prahou a Flensburgem-Mürwickem na jednání nové prozatímní německé vlády a jejího tehdejšího prezidenta Karla Dönitze a zpět na letiště v Hradci Králové[3]

Roku 1939 byl Frank povýšen na SS-Gruppenführera a zároveň byl jmenován velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha (v této funkci byl nazýván „krvavý pes Frank“). Jako státní sekretář a šéf policie rychle pochopil politiku krutosti, začal prosazovat zadržení ministerského předsedy Aloise Eliáše a tajně pracoval na zdiskreditování von Neuratha ve snaze získat funkci říšského protektora. Doufal v podporu Heinricha Himmlera, ale když byl Konstantin von Neurath v září roku 1941 de facto odvolán z funkce říšského protektora, nebyl jmenován. Místo něho byl zastupujícím říšským protektorem jmenován SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich. Ačkoli vztahy mezi ním a Heydrichem byly zpočátku napjaté, postupem času odložili vzájemné neshody stranou a navázali spolupráci.

Když po úspěšné operaci Antropoid zemřel na následky zranění Reinhard Heydrich, byl Frank při povyšování opět přeskočen. Novým zastupujícím říšským protektorem se stal Kurt Daluege. Daluege s Frankem jako odplatu za Heydrichovu smrt vypálili české vesnice Lidice a Ležáky. Během Daluegeho vlády si Frank upevnil postavení do té míry, že přes jmenování Wilhelma Fricka říšským protektorem byl fakticky nejmocnějším úředníkem v protektorátu.

V srpnu roku 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu (Deutscher Staatsminister für das Protektorat) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Polizei v Praze; byl také jmenován generálem Waffen-SS.

Od 30. dubna do 5. května 1945, před Pražským povstáním, varoval v rozhlasovém proslovu, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi.[4] Když se rozšířily zprávy, že se spojenecké jednotky blíží k Praze, a obyvatelstvo vyšlo do ulic vítat vítěze, vydal zákaz vycházení a nařídil vojenským a policejním složkám, aby byl zastřelen každý, kdo poruší zákaz.

Útěk na Západ a odsouzení[editovat | editovat zdroj]

Časně ráno 9. května 1945 společně s rodinou uprchl z Prahy a vydal se směrem ke spojeneckým liniím. V Rokycanech však byl zadržen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu, kde se podrobil výslechu. Poté byl předán československé justici, resp. Mimořádnému lidovému soudu v Praze. Od března do května 1946 byl souzen; byl shledán vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obce Lidice. (Jeho obhájcem byl JUDr. Kamill Resler, žalobu zastupoval JUDr. Jaroslav Drábek.) Byl odsouzen k trestu smrti oběšením a 22. května 1946 na dvoře Pankrácké věznice před zraky 5000 občanů oběšen.

Jeho tělo bylo anonymně pohřbeno na Ďáblickém hřbitově v Praze.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

K. H. Frank byl dvakrát ženat. Dne 21. ledna 1921 si vzal Annu Müllerovou (* 5. ledna 1899 v Karlových Varech); rozvedl se s ní 17. února 1940. Později téhož roku se Anna Müllerová opět provdala, a to za nástupce K. H. Franka ve funkci Gauleitera Sudet SA-Brigadeführera Dr. Fritze Köllnera. Z manželství s Annou Müllerovou měl dva syny. Frank se znovu oženil 14. dubna 1940, vzal si Dr. Karolu Blaschekovou (* 13. srpna 1913 v Mostě). Spolu měli tři děti: dcery jménem Edda (* 16. srpna 1941) a Holle (* 8. března 1944) a syna jménem Wolf-Dietrich (* 20. srpna 1942). Po válce byla Karola Blascheková zadržena, odvezena do Sovětského svazu a odsouzena k deseti letům vězení. Roku 1956 byla propuštěna a v NSR se vrátila ke svému povolání. Podařilo se jí také nalézt děti, které vyrůstaly v nových rodinách pod novými jmény.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dokumentární filmy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANK, Karl Hermann. Zpověď : podle vlastních výpovědí v době vazby u Krajského soudu trestního v Praze na Pankráci. [2. vyd.], v nakl. T & M 1. vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2016, s. 384. ISBN 978-80-7264-172-7.
  • FRANK, Karl Hermann. Zpověď K. H. Franka : podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci s úvodem Karla Vykusy. V Praze: Cíl, 1946. 191 s.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Plnil jsem rozkazy, hájil se K. H. Frank. Jeho popravu viděly tisíce lidí. iDNES.cz [online].  [cit. 5. 8. 2016]. Dostupné online.  
  3. PAJER, Miloslav. Siebely pro Karla Hermanna Franka. NV Military revue. 26. 4. 2014, roč. 2014, čís. 5, s. 16-19. Dostupné online.  
  4. Projev K. H. Franka k českému národu (30. 4. 1945) [online]. Fronta.cz, rev. 14. 5. 2009. Dostupné online.  
  5. Semena nenávisti na ČSFD

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]