Přemysl Šámal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Přemysl Šámal

Přemysl Šámal v roce 1927

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919

Starosta Prahy
Ve funkci:
1918 – 1919
Předchůdce Karel Groš
Nástupce Karel Baxa

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky
Ve funkci:
1919 – 1938
Stranická příslušnost
Členství Č. str. pokroková
Česká státopráv. dem.
Čs. národní demokracie

Narození 4. října 1867
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. března 1941
Berlín
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Choť Pavla Kropfová
Alma mater Univerzita Karlova
Profese advokát a politik
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Commons Kategorie Přemysl Šámal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přemysl Šámal (4. října 1867 Praha[1]9. března 1941 Berlín[1]) byl český a poté československý politik, účastník protirakouského a protinacistického odboje, kancléř prezidenta Tomáše G. Masaryka, Edvarda Beneše a krátký čas i Emila Háchy.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Přemysl Šámal - portrét od J. V. Mrkvičky

Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako advokát, zároveň působil např. v Muzeu Království českého nebo v Matici české. Také byl aktivním členem České strany pokrokové (realistické), od roku 1914 stál v jejím čele.[1]

Na začátku 1. světové války byl jedním ze zakladatelů a organizátorů odbojové organizace Maffie.[2] Po emigraci E. Beneše stál v jejím čele a měl velkou zásluhu na tom že nebyla nikdy odhalena, byl dobrým koordinátorem konspiračních sítí.[1]

Od února 1918 podporoval Českou státoprávní demokracii, do níž převedl velkou část bývalých realistů. V říjnu 1918 se zúčastnil jednání českých politiků s Edvardem Benešem v Ženevě, během pražských události 28. října tak nebyl přítomen v tuzemsku.[1]

Po vzniku samostatného Československa se stal pražským starostou.[1] Od roku 1918 byl také poslancem Revolučního národního shromáždění[3] za Českou státoprávní demokracii, respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandátu se vzdal na 72. schůzi v září 1919.[4]

V roce 1919 se stal přednostou Kanceláře prezidenta republiky, kterým byl až do prosince 1938. Kvůli této funkci se vzdal funkce pražského starosty..[1]

Po začátku 2. světové války stál v čele odbojové organizace Politické ústředí, seskupující politiky z různých stran. Měl krycí jméno Oráč.[1] 27. ledna 1940 byl ve svém bytě v pražské Karmelitské ulici 14 zatčen gestapem[5] za své protinacistické postoje. Byl čtyři měsíce vyslýchán a poté uvězněn v berlínské věznici Alt-Moabit. Odtud byl na vysokou kauci propuštěn do soukromé nemocnice v Berlíně, ve které krátce poté zemřel.[6][7]

In memoriam byl v roce 1992 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se oženil 31. července 1899 s Annou Nekvasilovou (1875—1911), dcerou karlínského stavitele Václava Nekvasila,[8] se kterou měl syna Jaromíra (1900—1942).[9]

Jeho druhá manželka Pavla Kropfová byla neteří pražského primátora Vladimíra Srba.[10] Byla poslána do koncentračního tábora Osvětim. Syn z prvního manželství Jaromír Šámal (profesor entomologie) byl zastřelen v době Heydrichiády. Dvě vnoučata Přemysla Šámala byla dána na převýchovu v německých rodinách.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h ŠÁMAL Přemysl [online]. libri.cz, [cit. 2015-01-18]. (česky) 
  2. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha : Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 127.  
  3. Přemysl Šámal [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  5. Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 30.  
  6. Bývalý kancléř Šámal zemřel. Národní listy. 13. 3. 1941, s. 3. Dostupné online.  
  7. a b Praha.eu, Václav Ledvinka: JUDr. Přemysl Šámal
  8. Matrika oddaných, Karlín, 1890-1900, snímek 337
  9. Matrika narozených, kostel P. Marie Sněžné, 1896-1910, snímek 67, Záznam o narození a křtu
  10. KAVALÍROVÁ, Kateřina. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírov. Pardubice, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Tomáš Jiránek. s. 42. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]