Kancelář prezidenta republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kancelář prezidenta republiky
Vznik19. prosince 1919
Právní formaorganizační složka státu
SídloPrvní nádvoří Pražského hradu 1, Praha, 119 00, Česko
VedoucíVratislav Mynář
Oficiální webwww.hrad.cz/cs/prezident-cr/kancelar-prezidenta-republiky
Datová schránka9hjaihw
IČO48136000 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kancelář prezidenta republiky (KPR) je organizační složka České republiky, která zajišťuje výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další činnosti spojené s osobou prezidenta České republiky a výkonem prezidentského úřadu. Původní československá prezidentská kancelář vznikla v roce 1919, po rozpadu Československa na ni v roce 1993 navázala česká prezidentská kancelář. Sídlí na Pražském hradě a v jejím čele je vedoucí, neoficiálně zvaný kancléř, kterým je od roku 2013 Vratislav Mynář.

Kromě Kanceláře prezidenta republiky, zabývající se civilní oblastí, existuje také Vojenská kancelář prezidenta republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kancelář presidenta republiky, jak byla dobově označována, byla v Československu zřízena 19. prosince 1919 na základě zákona č. 654/1919 Sb. Od počátku měla civilní a vojenské oddělení a v jejím čele stál přednosta.[1] Prvním přednostou Kanceláře se stal Přemysl Šámal, který funkci kancléře Tomáše Garrigua Masaryka vykonával již od února toho roku.[2] Prezidentská kancelář existovala i během protektorátu a převzali ji také komunisté. Její působnost byla upravena zákonem č. 176/1968, účinným od 1. ledna 1969, odkdy ji vedl státní tajemník prezidenta republiky.[3] Titul osoby, která Kancelář vede, však byl zákonem č. 12/1970 změněn od 22. prosince 1970 na běžného „vedoucího“.[4] Ke změnám došlo 15. března 1976 na základě zákonného opatření č. 16/1976 Sb., dle kterého nesla prezidentská kancelář název Kancelář presidenta Československé socialistické republiky.[5] Od 15. dubna 1991 měla název Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a podle zákona č. 135/1991 Sb. fungovala i po rozpadu Československa do 7. dubna 1993.[6]

Česká Kancelář prezidenta republiky (KPR) byla zřízena zákonem č. 114/1993 Sb., který vstoupil v účinnost 8. dubna 1993. Tento předpis také definoval Vojenskou kancelář prezidenta republiky (VKPR), dosud uváděnou jako součást civilní Kanceláře, jako samostatný vojenský útvar Armády České republiky.[7] Od roku 1999 je VKPR útvarem ozbrojených sil České republiky.[8]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Nový královský palác na Pražském hradě, sídlo Kanceláře prezidenta republiky

Kancelář prezidenta republiky je organizační složkou státu se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky. Zajišťuje obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky, které stanovují zákony, a s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky. Kancelář hospodaří s nemovitým majetkem tvořeným areálem Pražského hradu a zámkem Lány a má pravomoc k této činnosti zřizovat příspěvkové organizace.[9] V roce 1993 byly zřízeny dvě takové organizace, a to Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány.[10][11]

Kancelář prezidenta republiky sídlí na Pražském hradě v prostorách Nového královského paláce. V jejím čele stojí vedoucí Kanceláře,[9] neformálně zvaný kancléř,[12] který je jmenován a odvoláván prezidentem republiky.[9]

Součástí Kanceláře prezidenta republiky jsou dva specializované archivy, Archiv Kanceláře prezidenta republiky a Archiv Pražského hradu.[13]

Seznam vedoucích Kanceláře prezidenta republiky[editovat | editovat zdroj]

V letech 1919–1968 přednosta, 1969–1970 státní tajemník prezidenta republiky, od roku 1970 vedoucí.

Jméno Portrét Ve funkci od Ve funkci do Prezident
Přemysl Šámal Přemysl Šámal 11. února 1919[2] 30. listopadu 1938[14] Tomáš Garrigue Masaryk (1918–1935)
Edvard Beneš (1935–1938)
Jiří Havelka 1. prosince 1938[15] 25. dubna 1941[15] Emil Hácha (1938–1939 / 1939–1945)
August Adolf Popelka 1941[16] 1945[16]
Jaromír Smutný Jaromír Smutný 1940 (v exilu)[17]
1945[17]
1945 (v exilu)[17]
31. prosince 1948[17]
Edvard Beneš (1940–1945 v exilu / 1945–1948)
Klement Gottwald (1948–1953)
Bohumil Červíček 1. ledna 1949[18] 30. září 1953[18] Klement Gottwald (1948–1953)
Antonín Zápotocký (1953–1957)
Ladislav Novák 1953[19] 27. října 1968[20] Antonín Zápotocký (1953–1957)
Antonín Novotný (1957–1968)
Ludvík Svoboda (1968–1975)
Ján Pudlák 28. října 1968[21] 4. října 1976[22] Ludvík Svoboda (1968–1975)
Gustáv Husák (1975–1989)
Josef Haman 5. října 1976[22] 31. března 1978[23] Gustáv Husák (1975–1989)
František Šalda 1. dubna 1978[23] 29. prosince 1989[24]
Josef Lžičař 29. prosince 1989[25] 29. června 1990[25] Václav Havel (1989–1992 / 1993–2003)
Karel Schwarzenberg Karel Schwarzenberg 11. července 1990[26] 1. července 1992[26]
Luboš Dobrovský Luboš Dobrovský 1. srpna 1992[27] únor 1996[28]
Ivan Medek Ivan Medek 1. března 1996[29] 31. prosince 1998[30]
Ivo Mathé Ivo Mathé 1. ledna 1999[31] březen 2003[32]
Jiří Weigl Jiří Weigl 10. března 2003[33] březen 2013[34] Václav Klaus (2003–2013)
Vratislav Mynář Vratislav Mynář 14. března 2013[35] dosud Miloš Zeman (od 2013)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 654/1919 Sb., kterým se zřizuje kancelář presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  2. a b HÁLEK, Jan. Maffisté v politickém životě prvorepublikového Československa (1919–1921) – role Přemysla Šámala. Historie – Otázky – Problémy. 2014, čís. 1, s. 147–156. Dostupné online. 
  3. Zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  4. Zákon č. 129/1970 Sb., kterým se mění zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  5. Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 16/1976 Sb., o Kanceláři presidenta Československé socialistické republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  6. Zákon č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  7. Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  8. Zákon č. 224/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozbrojených silách České republiky a zákona o zajišťování obrany České republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  9. a b c Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  10. Zřizovací listina příspěvkové organizace "Správa Pražského hradu" ze dne 19. dubna 1993 [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  11. Lesní správa Lány [online]. Lslany.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  12. MLEJNEK ML., Josef. Josef Mlejnek: Prezidentská strana a kancléř Mynář. plus.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2013-03-13 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  13. Organizační struktura [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  14. ČERNÝ, Miroslav. PAVLÍČEK, V. – ČECHUROVÁ, J. – LEDVINKA, V. – HÁLEK, J.: Přemysl Šámal kancléř prezidentů.. Právněhistorické studie. 2020, roč. 50, čís. 1. Dostupné online. 
  15. a b TOMEŠ, Josef. Pravá ruka prezidenta Háchy. Lidové noviny. 2019-01-21, s. 20. 
  16. a b Archiv Kanceláře prezidenta republiky: Popelka August Adolf, JUDr. [online]. Badatelna.eu [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-08. 
  17. a b c d Dr. Jaromír Smutný [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  18. a b TRPIŠOVSKÁ, Jana. Kancelář prezidenta republiky po nástupu Klementa Gottwalda. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta – Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jan Rychlík. s. 13. Dostupné online.
  19. KOCIAN, Jiří. hodnocení prof. Jiřího Kociana [online]. Kanclertriprezidentu.cz, 2019-04-29 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  20. CERQUEIROVÁ, Andrea. Jiří Novák: Můj táta byl kancléřem tří prezidentů a zachránil život Františku Kriegelovi [online]. Nasregion.cz, 2019-11-13 [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-04. 
  21. Kalendárium roku 1968: říjnové události [online]. Totalita.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  22. a b ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta. Rudé právo. 1976-10-05, s. 1. Dostupné online. 
  23. a b ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta ČSSR. Rudé právo. 1978-04-01, s. 1. Dostupné online. 
  24. KÖNIGOVÁ, Marie. Václav Havel prezidentem ČSSR. Rudé právo. 1989-12-30, s. 1–2. Dostupné online. 
  25. a b HORNÍK, Jan. JUDr. Josef Lžičař (* 1944 ) [online]. Pametnaroda.cz, 2019 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  26. a b ČTK. Schwarzenberg přijal kandidaturu na prezidenta [online]. Denik.cz, 2011-10-22 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  27. GÖTZOVÁ, Jitka. „Dělal jsem, co jsem uměl“. Rudé právo. 1992-07-21, s. 2. Dostupné online. 
  28. KOTTOVÁ, Anna; ČTK. Zemřel Luboš Dobrovský, československý exministr obrany a Havlův kancléř. Bylo mu 87 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-30 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  29. Zprávy pátek, 1. března 1996 [online]. Radio.cz, 1996-03-01 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  30. Zprávy pondělí, 21. prosince 1998 [online]. Radio.cz, 1998-12-21 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  31. ids. Mně by se redaktoři nevzbouřili, řekl Mathé [online]. Idnes.cz, 2001-01-09 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  32. Uctění památky T.G.Masaryka [online]. Hrad.cz, 2003-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  33. KAISEROVÁ, Zuzana; KLÍMOVÁ, Jana. Kancléř Weigl byl spojen s firmou, která půjčila Grossovi [online]. Idnes.cz, 2008-02-21 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  34. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl vystoupí v České televizi [online]. Hrad.cz, 2013-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  35. Zeman potvrdil svůj tým, Mynář jmenován kancléřem [online]. Aktualne.cz, 2013-03-14 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]