Reinhard Heydrich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Reinhard Heydrich
Bundesarchiv Bild 146-1969-054-16, Reinhard Heydrich Recolored.jpg
Zastupující říšský protektor
Ve funkci:
de facto 27. září (de iure 28. září) 1941 – 4. června 1942
Jmenován Adolfem Hitlerem
Předchůdce Konstantin von Neurath (protektor do 24. srpna 1943)
Nástupce Kurt Daluege (zastupující protektor)
Ředitel Reichssicherheitshauptamtu
Ve funkci:
27. září 1939 – 4. června 1942
Jmenován Heinrichem Himmlerem
Předchůdce (úřad vytvořen)
Nástupce Ernst Kaltenbrunner
Ředitel Interpolu
Ve funkci:
24. srpna 1940 – 4. června 1942
Předchůdce Otto Steinhäusl
Nástupce Arthur Nebe
Stranická příslušnost
Členství NSDAP
Vojenská služba
Služba Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of Germany (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1942)
Složka War Ensign of Germany (1922–1933).svg Reichswehr (do roku 1933)
Flag of the Schutzstaffel.svg SS (do roku 1942)
Ordnungspolizei flag.svg Ordnungspolizei (do roku 1942)
Hodnost SS-Obergruppenführer und General der Polizei
Vyznamenání Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Zlatý stranický odznak
Narození 7. březen 1904
Flag of Germany (1867–1919).svg Halle an der Saale, Německé císařství
Úmrtí 4. červen 1942 (38 let)¹
Protektorát Čechy a Morava Praha-Libeň, Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Invalidenfriedhof
Choť Lina Heydrich
Rodiče Richard Bruno Heydrich a Elisabeth Krantzová
Děti

Klaus Heydrich, Heider Heydrich, Silke Heydrich,

Marte Heydrich
Příbuzní Maria Heydrich a Heinz Heydrich (sourozenci)
Alma mater Technická univerzita Mnichov
Profese politik, voják, voják, šermíř a pilot
Ocenění Německý řád
Zlatý stranický odznak
Řád vycházejícího slunce 1. třídy
Commons Reinhard Heydrich
¹výsledek Operace Anthropoid
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reinhard Tristan Eugen Heydrich (7. března 1904 Halle an der Saale – 4. června 1942 Praha) byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), prezident Interpolu v letech 1940–1942, v letech 1941–1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Podílel se na perzekuci Židů a posléze se stal jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Předsedal konferenci ve Wannsee, která uvedla do praxe tzv. Konečné řešení židovské otázky. Jako zastupující říšský protektor využíval politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům pracujícím pro potřeby Třetí Říše a zároveň brutální perzekuci vůči neloajálním a nepřátelům[1]. Českoslovenští výsadkáři vyslaní z Anglie v rámci operace Anthropoid provedli 27. května 1942 speciální diverzní operaci jeho likvidace, na jejíž následky po osmi dnech zemřel. Akce bývá dodnes označována jako "atentát" přesně tak, jak od května 1942 šířila nacistická propaganda[2]. V odplatě za jeho smrt zavedli nacisté krutá opatření známá jako druhá heydrichiáda a povraždili několik tisíc obyvatel Protektorátu. Na jeho „počest“ byla nazvána operace Reinhard, která prakticky vyhladila židovské obyvatelstvo Polska.

Rodina, mládí[editovat | editovat zdroj]

Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil v Halle nad Sálou nedaleko Lipska. Pocházel z dobře situované měšťanské rodiny. Jeho otec byl hudební skladatel, operní pěvec a posléze ředitel hallské konzervatoře Richard Bruno Heydrich, který svých úspěchů na poli hudebním dosáhl především díky své píli a odhodlání. Jeho matka se jmenovala Elisabeth Anna Maria Amalia Heydrichová rozená Krantzová. Jména Reinhard a Tristan obdržel na počest hrdinů oper Amen (dílo Richarda Heydricha) a Tristan a Izolda (dílo Richarda Wagnera). Jméno Eugen pak měl po svém dědečkovi z matčiny strany – její otec Eugen Krantz zastával post ředitele Drážďanské královské konzervatoře.

Po skončení první světové války se jako 14letý mladík stal členem Freikorpsu, v jejichž řadách působil přibližně rok. Jeho účast v bojích proti bolševické revoluci v Německu však byla formální a to především kvůli věku a nulovým bojovým zkušenostem.

V námořnictvu[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na gymnáziu se dal k námořnictvu. Roku 1922 nastoupil na důstojnickou školu v Kielu. Sloužil na křižníku německého námořnictva Berlin. Roku 1931 byl po předchozí milostné aféře (byl jednou dívkou obviněn z nečestného jednání a z toho, že ji přivedl do jiného stavu) z námořnictva propuštěn.

Kariéra u SS[editovat | editovat zdroj]

Reinhard Heydrich (1934)

Roku 1931 se zasnoubil s Linou von Ostenovou a ta ho přivedla k NSDAP a SS. V roce 1932 založil Bezpečnostní službu – Sicherheitsdienst (SD). Roku 1934 se zúčastnil „noci dlouhých nožů“ jako padělatel důkazů proti Ernstu Röhmovi. V roce 1939 byl pod jeho vedením vytvořen Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA).

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. prosince 1931 se oženil se šlechtičnou Linou von Osten a měl s ní čtyři děti:

  • Klaus Heydrich (17. 6. 1933 – 24. 10. 1943)
  • Heider Heydrich (* 28. 12. 1934)
  • Silke Heydrich (* 9. 4. 1939)
  • Marte Heydrich (* 23. 7. 1942)

Ve volném čase se zabýval hrou na housle a šermem, v šermu byl několikanásobný přeborník SS, ovládal plynně několik světových jazyků.

Za války[editovat | editovat zdroj]

Heydrich zorganizoval přepadení vysílačky v Gliwicích, která měla doložit polskou agresi vůči Německu a před světem ospravedlnit německý útok na Polsko.

V letech 1939–1941 byl rezervním stíhacím pilotem Luftwaffe, podnikl dokonce několik bojových letů, nicméně poté, co byl sestřelen nad nepřátelským územím a několik dnů nezvěstný, mu Hitler další bojové lety zakázal.

Během německé okupace Polska se Heydrich podílel na vyhlazovacích akcích proti Polákům pod krycími jmény operace Tannenberg a Intelligenzaktion, při kterých bylo zavražděno několik desítek tisíc příslušníků polské elity.

Holokaust[editovat | editovat zdroj]

Vila ve Wannsee, kde bylo za předsednictví SS-Oberguppenführera R. Heydricha dohodnuto vyvraždění miliónů nevinných lidí

V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyhlazovacích táborech smrti (např. Majdanek, Treblinka, Osvětim, Chelmno atd.).

Zastupující říšský protektor[editovat | editovat zdroj]

Heydrich a Emil Hácha si prohlížejí české korunovační klenoty

Dne 27. září 1941 přiletěl do Prahy a den nato se oficiálně stal zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava. Stal se též ředitelem protektorátní policie a usadil se na zámku v Panenských Břežanech asi 20 kilometrů severně od Prahy. Zde sloužila Josefa Huliciusová, která byla Reinhardovou milenkou a českou agentkou v britských službách.[3]

Heydrich prosazoval konečné řešení české otázky. 2. října 1941 prohlásil ve větším kruhu posluchačů, že „Čech v tomhle prostoru už nemá koneckonců co pohledávat“ a on se nebude pokoušet „předělávat tuhle svoloč českou podle staré metody na Němce“. Konečné řešení české otázky zapadalo do Generalplánu Ost, nacistického plánu na likvidaci, poněmčení a vysídlení příslušníků pěti slovanských národů (Čechů, Poláků, Ukrajinců, Bělorusů a Rusů), kterým se měl vytvořit životní prostor pro německé obyvatelstvo.[4]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Atentát na Heydricha a Operace Anthropoid.

Dne 27. května 1942 při jeho cestě z Panenských Břežan do kanceláře jeho úřadu na Pražský hrad na něj v Praze-Libni provedli atentát českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Josef Gabčík. Zprvu jeho zranění nevypadala vážně, dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. První pomoc mu poskytla zdravotní sestra Marie Navarová, za což byla 29. září 1948 neprávem odsouzena k osmi letům žaláře.[5] Po operaci v nemocnici Na Bulovce se úspěšně zotavoval, pak se však objevily nečekané komplikace, na jejichž následky zemřel (v té době nebyla k dispozici antibiotika) – smrt nastala následkem poškození životně důležitých parenchymatózních orgánů bakteriemi, případně jejich jedy. Ty byly do těla zavlečeny střelným poraněním výbušninou a usídlily se zejména v hrudní dutině, v bránici a krajině sleziny a tam se pomnožily. Pohřben byl s nejvyššími poctami na hřbitově invalidů v Berlíně, dnes je již jeho hrob znám.[6]

Poštovní známka s vyobrazením Heydrichovy posmrtné masky

Německé represálie na území Protektorátu Čechy a Morava, jež následovaly po atentátu a zejména po jeho smrti, neznaly míru (toto období se označuje jako heydrichiáda). Lidé byli stříleni bez soudu a vyvraždění obcí Lidice a Ležáky bylo jen jednou z epizod tehdejšího německého útlaku. Celkem bylo v bezprostřední odvetě za jeho smrt zabito minimálně 1585 lidí, což je údaj stanných soudů, celkový počet obětí bude nicméně podstatně vyšší.

Atentát na Heydricha byl považován za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že Británie a Francie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem, který v roce 1938 připravil Československo o více jak třetinu jeho území. V celé historii druhé světové války šlo o zcela ojedinělý případ, kdy se úspěšně podařilo násilně zlikvidovat některého z vysokých nacistických pohlavárů, v tomto ohledu šlo o zcela unikátní akci. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců.

Ve funkci zastupujícího říšského protektora Heydricha nahradil Kurt Daluege.

Lidé v jeho okolí[editovat | editovat zdroj]

Heydrich a Heinrich Himmler (březen 1938)

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

John Carradine jako Reinhard Heydrich ve filmu Hitler's Madman (1943)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

údaje použity z: polská Wikipedie-Reinhard Hendrich/Odznaczenia a ruská Wikipedie-Гейдрих, Рейнхард

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Odbojáře posílal na smrt, dělníky na rekreaci. Vzestup a pád Reinharda Heydricha - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-06-15]. (česky) 
  2. ↑ Nacistická klišé o atentátu bohužel dodnes fungují, říká o "vraždě" Reinharda Heydricha historik. Aktuálně.cz [online]. 2017-06-15 [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  3. ↑ Sloužila jsem Heydrichové. rozhlas.cz [online]. 2012-05-6 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ "Germanizovat a vysídlit Archivováno 20. 6. 2019 na Wayback Machine". Detlef Brandes. 18. června 2015.
  5. ↑ Pomohla Heydrichovi, ale skončila v Terezíně.. www.info.cz [online]. 2018-06-13. Dostupné online. 
  6. ↑ Češi našli Heydrichův hrob. iDNES.cz [online]. 2006-09-27 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Valka.cz, Frontová letecká spona
  8. ↑ Valka.cz, Pamětní vyznamenání 9. listopadu 1923 (Řád krve)
  9. ↑ Valka.cz, Německý řád
  10. ↑ Valka.cz, Medaile na památku návratu Memelu
  11. ↑ Valka.cz, Medaile Atlantického valu
  12. ↑ Valka.cz, Služební vyznamenání NSDAP

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BERWID-BUQUOY, Jan. Das Attentat auf den Stellvertertenden Reichsprotektor von Böhmen und Mähren, Reinhard Heydrich. Offene Fragen in den Publikationen tschechischer Autoren. Mnichov: Verlag Bohemia, 1981. 
  • BURIAN, Michal, a kol. Atentát. Operace ANTHROPOID 1941-1942. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2002. 
  • BUTLER, Rupert. Gestapo. Praha: [s.n.], 2006. ISBN 80-7352-077-X. 
  • ČVANČARA, Jaroslav. Heydrich. Praha: Gallery, 2011. 336 s. ISBN 978-80-86990-97-2. 
  • DEDERICHS, Mario R. Heydrich. Das Gesicht des Bösen. Mnichov: [s.n.], 2005. ISBN 3-492-04543-X. 
  • DESCHNER, Günther. Reinhard Heydrich: architekt totální moci. Praha: Rybka, 2002. ISBN 80-86182-62-2. 
  • GERWARTH, Robert. Reinhard Heydrich, Hitlerův kat. Praha, Litomyšl: Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-252-5. 
  • HEYDRICHOVÁ, Lina. Verheiratet mit einem Kriegsverbrecher. Pfaffenhofen: [s.n.], 1976. ISBN 3-7787-1025-7. 
  • HEYDRICHOVÁ, Lina. Můj život s Reinhardem. [s.l.]: Toužimský a Moravec, 2012. ISBN 978-80-7264-126-0. 
  • KÁRNÝ, Miroslav, a kol. (eds.). Protektorátní politika Reinharda Heydricha. Praha: TEPS, 1991. 301 s. ISBN 80-7065-064-8. 
  • LUSTIG, Arnošt. Případ Marie Navarové. [s.l.]: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-229-5. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn20000700709 | GND: 118550640 | ISNI: 0000 0001 2212 3851 | LCCN: n50082721 | VIAF: 72185701 | WorldcatID: lccn-n50082721
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Reinhard_Heydrich&oldid=18772636“