Reinhard Heydrich
Reinhard Heydrich | |||||||||||||
![]() | |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
Narození |
7. březen 1904 ![]() | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Úmrtí |
4. červen 1942 (38 let)¹ ![]() | ||||||||||||
Místo pohřbení | Invalidenfriedhof | ||||||||||||
Choť | Lina Heydrich | ||||||||||||
Rodiče | Richard Bruno Heydrich a Elisabeth Krantzová | ||||||||||||
Děti |
Klaus Heydrich, Heider Heydrich, Silke Heydrich, Marte Heydrich | ||||||||||||
Příbuzní | Maria Heydrich a Heinz Heydrich (sourozenci) | ||||||||||||
Alma mater | Technická univerzita Mnichov | ||||||||||||
Profese | politik, voják, voják, šermíř a pilot | ||||||||||||
Náboženství | matrikový katolík | ||||||||||||
Ocenění |
Německý řád Zlatý stranický odznak Řád vycházejícího slunce 1. třídy | ||||||||||||
Commons | Reinhard Heydrich | ||||||||||||
¹výsledek Operace Anthropoid | |||||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Reinhard Tristan Eugen Heydrich (7. března 1904 Halle an der Saale – 4. června 1942 Praha) byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), prezident Interpolu v letech 1940–1942, v letech 1941–1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Podílel se na perzekuci Židů a posléze se stal jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Předsedal konferenci ve Wannsee, která uvedla do praxe tzv. Konečné řešení židovské otázky. Jako zastupující říšský protektor využíval politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům pracujícím pro potřeby Třetí Říše a zároveň brutální perzekuci vůči neloajálním a nepřátelům[1]. Českoslovenští výsadkáři vyslaní z Anglie v rámci operace Anthropoid provedli 27. května 1942 speciální diverzní operaci jeho likvidace, na jejíž následky po osmi dnech zemřel. Akce bývá dodnes označována jako "atentát" přesně tak, jak od května 1942 šířila nacistická propaganda[2]. V odplatě za jeho smrt zavedli nacisté krutá opatření známá jako druhá heydrichiáda a povraždili několik tisíc obyvatel Protektorátu. Na jeho „počest“ byla nazvána operace Reinhard, která prakticky vyhladila židovské obyvatelstvo Polska.
Rodina, mládí[editovat | editovat zdroj]
Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil v Halle nad Sálou nedaleko Lipska. Pocházel z dobře situované měšťanské rodiny. Jeho otec byl hudební skladatel, operní pěvec a posléze ředitel hallské konzervatoře Richard Bruno Heydrich, který svých úspěchů na poli hudebním dosáhl především díky své píli a odhodlání. Jeho matka se jmenovala Elisabeth Anna Maria Amalia Heydrichová rozená Krantzová. Jména Reinhard a Tristan obdržel na počest hrdinů oper Amen (dílo Richarda Heydricha) a Tristan a Izolda (dílo Richarda Wagnera). Jméno Eugen pak měl po svém dědečkovi z matčiny strany – její otec Eugen Krantz zastával post ředitele Drážďanské královské konzervatoře.
Reinhard měl dva sourozence: o tři roky starší sestru Marii a o rok mladšího bratra Heinze-Siegfrieda. V dětských letech byl paličatý a vzpurný. Neměl kamarády a spolužáci se mu posmívali pro vysoký mečivý hlas a přezdívkou Icik dali průchod podezření o jeho částečně židovském původu. Přitom podezření na židovský původ vzniklo čistě z nedorozumění. Když zemřel dědeček z otcovy strany, babička se znovu vdala za muže jménem Süss, navzdory židovskému příjmení Němce jako poleno.[3]
Po skončení první světové války se jako 14letý mladík stal členem Freikorpsu, v jejichž řadách působil přibližně rok. Jeho účast v bojích proti bolševické revoluci v Německu však byla formální, a to především kvůli věku a nulovým bojovým zkušenostem.
V námořnictvu[editovat | editovat zdroj]
Po studiích na gymnáziu se dal k námořnictvu. Roku 1922 nastoupil na důstojnickou školu v Kielu. Sloužil na křižníku německého námořnictva Berlin. Roku 1931 byl po předchozí milostné aféře (byl jednou dívkou obviněn z nečestného jednání a z toho, že ji přivedl do jiného stavu) z námořnictva propuštěn.
Kariéra u SS[editovat | editovat zdroj]
Roku 1931 se zasnoubil s Linou von Ostenovou a ta ho přivedla k NSDAP a SS. V roce 1932 založil Bezpečnostní službu – Sicherheitsdienst (SD). Roku 1934 se zúčastnil „noci dlouhých nožů“ jako padělatel důkazů proti Ernstu Röhmovi. V roce 1939 byl pod jeho vedením vytvořen Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA).
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Dne 26. prosince 1931 se oženil se šlechtičnou Linou von Osten a měl s ní čtyři děti:
- Klaus Heydrich (17. 6. 1933 – 24. 10. 1943)
- Heider Heydrich (* 28. 12. 1934)
- Silke Heydrich (* 9. 4. 1939)
- Marte Heydrich (* 23. 7. 1942)
Ve volném čase se zabýval hrou na housle a šermem, v šermu byl několikanásobný přeborník SS, ovládal plynně několik světových jazyků.
Za války[editovat | editovat zdroj]
Heydrich zorganizoval přepadení vysílačky v Gliwicích, která měla doložit polskou agresi vůči Německu a před světem ospravedlnit německý útok na Polsko.
V letech 1939–1941 byl rezervním stíhacím pilotem Luftwaffe, podnikl dokonce několik bojových letů, nicméně poté, co byl sestřelen nad nepřátelským územím a několik dnů nezvěstný, mu Hitler další bojové lety zakázal.
Během německé okupace Polska se Heydrich podílel na vyhlazovacích akcích proti Polákům pod krycími jmény operace Tannenberg a Intelligenzaktion, při kterých bylo zavražděno několik desítek tisíc příslušníků polské elity.
Holokaust[editovat | editovat zdroj]
V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyhlazovacích táborech smrti (např. Majdanek, Treblinka, Osvětim, Chelmno atd.).
Zastupující říšský protektor[editovat | editovat zdroj]
Dne 27. září 1941 přiletěl do Prahy a den nato se oficiálně stal zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava. Stal se též ředitelem protektorátní policie a usadil se na zámku v Panenských Břežanech asi 20 kilometrů severně od Prahy. Zde sloužila Josefa Huliciusová, která byla Reinhardovou milenkou a českou agentkou v britských službách.[4]
Heydrich prosazoval konečné řešení české otázky. 2. října 1941 prohlásil ve větším kruhu posluchačů, že „Čech v tomhle prostoru už nemá koneckonců co pohledávat“ a on se nebude pokoušet „předělávat tuhle svoloč českou podle staré metody na Němce“. Konečné řešení české otázky zapadalo do Generalplánu Ost, nacistického plánu na likvidaci, poněmčení a vysídlení příslušníků pěti slovanských národů (Čechů, Poláků, Ukrajinců, Bělorusů a Rusů), kterým se měl vytvořit životní prostor pro německé obyvatelstvo.[5]
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Dne 27. května 1942 při jeho cestě z Panenských Břežan do kanceláře jeho úřadu na Pražský hrad na něj v Praze-Libni provedli atentát českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Josef Gabčík. Zprvu jeho zranění nevypadala vážně, dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. První pomoc mu poskytla zdravotní sestra Marie Navarová, za což byla 29. září 1948 neprávem odsouzena k osmi letům žaláře.[6] Po operaci v nemocnici Na Bulovce se úspěšně zotavoval, pak se však objevily nečekané komplikace, na jejichž následky zemřel (v té době nebyla k dispozici antibiotika) – smrt nastala následkem poškození životně důležitých parenchymatózních orgánů bakteriemi, případně jejich jedy. Ty byly do těla zavlečeny střelným poraněním výbušninou a usídlily se zejména v hrudní dutině, v bránici a krajině sleziny a tam se pomnožily. Podle pitevního protokolu zveřejněného českými historiky r. 2004 však přesná příčina smrti nebyla zjištěna;[7] při pitvě nebyl nalezen žádný zánět. Spekulovalo se o mozkové příhodě (mozek nebyl pitván) nebo dokonce o otravě (toxikologické vyšetření při pitvě nebylo provedeno); bez dalších důkazů zůstává přesná příčina Heydrichovy smrti neznámá. Pohřben byl s nejvyššími poctami na hřbitově invalidů v Berlíně, dnes je již jeho hrob znám.[8]
Německé represálie na území Protektorátu Čechy a Morava, jež následovaly po atentátu a zejména po jeho smrti, neznaly míru (toto období se označuje jako heydrichiáda). Lidé byli stříleni bez soudu a vyvraždění obcí Lidice a Ležáky bylo jen jednou z epizod tehdejšího německého útlaku. Celkem bylo v bezprostřední odvetě za jeho smrt zabito minimálně 1585 lidí, což je údaj stanných soudů, celkový počet obětí bude nicméně podstatně vyšší.
Atentát na Heydricha byl považován za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že Británie a Francie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem, který v roce 1938 připravil Československo o více jak třetinu jeho území. V celé historii druhé světové války šlo o zcela ojedinělý případ, kdy se úspěšně podařilo násilně zlikvidovat některého z vysokých nacistických pohlavárů, v tomto ohledu šlo o zcela unikátní akci. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců.
Ve funkci zastupujícího říšského protektora Heydricha nahradil Kurt Daluege.
Lidé v jeho okolí[editovat | editovat zdroj]

- Adolf Hitler, vůdce německé nacistické strany NSDAP a kancléř Třetí říše
- Heinrich Himmler, říšský vedoucí SS, Heydrichův přímý nadřízený
- Konstantin von Neurath, říšský protektor, který postupně ztrácel moc a kterého Heydrich jako zastupující říšský protektor ve funkci de facto nahradil
- Hermann Göring, říšský maršál letectva, vrchní velitel Luftwaffe
- Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy
- Martin Bormann, říšský vedoucí NSDAP a Hitlerův osobní sekretář
- Heinrich Müller, velitel gestapa v RSHA
- Adolf Eichmann, Heydrichův důvěrník, velitel židovských deportací do ghett a plynových komor v RSHA
- Werner Best, Heydrichův zástupce v SD a v RSHA
- Karl Hermann Frank, Heydrichův zástupce v Protektorátu Čechy a Morava
- Walter Schellenberg, velitel špionážní služby a rozvědky v RSHA
- Otto Ohlendorf, velitel zásahových jednotek a vražedných komand v SS
- Bruno Streckenbach, velitel SS, vedoucí obchodního oddělení RSHA, po Heydrichově smrti vedl RSHA až do jmenování Ernsta Kaltenbrunnera
- Arthur Nebe, velitel zásahové jednotky SS, velitel kriminálního úřadu RSHA, zároveň udržoval kontakty s odbojem
- Franz Alfred Six, velitel úřadu RSHA pro "vědecké zkoumání protivníků", velitel komanda SS
- Rudolf Höß, podvakrát velitel likvidačního tábora v Osvětimi, dozorce v Dachau a v Sachsenhausenu
- Herbert Backe, Heydrichův osobní přítel, ministr zemědělství Třetí říše
V kultuře[editovat | editovat zdroj]
- V americkém filmu Hangmen Also Die! (1943), volně inspirovaném atentátem, hrál Heydricha německý herec Hans Heinrich von Twardowski.
- V dalším americkém filmu z téhož roku Hitler's Madman se titulní role zhostil americký herec John Carradine.
- V československém filmu Atentát (1964) byl ztvárněn východoněmeckým hercem Siegfriedem Loydou.
- V dvoudílném filmu Sokolovo (1974) byla role zastupujícího říšského protektora svěřena (opět východoněmeckému) herci Hanjo Hassemu.
- V americkém filmu Operace Daybreak (1975) ho hrál německý herec Anton Diffring.
- V českém filmu Lidice (2011) a koprodukčním filmu Anthropoid (2016) jej představoval německý herec Detlef Bothe.
- Film Smrtihlav z roku 2017 je věnován atentátu na Heydricha, vedle operace Anthropoid však ukazuje i život a kariéru samotného Reinharda Heydricha. Ve filmu ho ztvárnil australský herec Jason Clarke.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Letecký pilotní odznak
Frontová letecká spona[9], průzkum – bronzová
SS-Ehrenring
Sudetská pamětní medaile
Medaile za Anschluss
Železný kříž, I. třída (1941)
Železný kříž, II. třída (1940)
Řád krve[10] (1942)
Německý řád[11], I. stupeň (1942)
Odznak za zranění 1939, zlatý
Záslužný řád Německého orla
Medaile na památku návratu Memelu[12]
Medaile Atlantického valu[13]
Zlatý stranický odznak
Služební vyznamenání NSDAP[14], I. stupeň – bronzové
Gdaňský kříž
údaje použity z: polská Wikipedie-Reinhard Hendrich/Odznaczenia a ruská Wikipedie-Гейдрих, Рейнхард
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Odbojáře posílal na smrt, dělníky na rekreaci. Vzestup a pád Reinharda Heydricha - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-06-15]. (česky)
- ↑ Nacistická klišé o atentátu bohužel dodnes fungují, říká o "vraždě" Reinharda Heydricha historik. Aktuálně.cz [online]. 2017-06-15 [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (česky)
- ↑ JENŠÍK, Miloslav. Anthropoid kontra Heydrich. [s.l.]: Epocha, 2012. ISBN 978-80-7425-820-6.
- ↑ Sloužila jsem Heydrichové. rozhlas.cz [online]. 2012-05-6 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online.
- ↑ "Germanizovat a vysídlit Archivováno 20. 6. 2019 na Wayback Machine". Detlef Brandes. 18. června 2015.
- ↑ Pomohla Heydrichovi, ale skončila v Terezíně.. www.info.cz [online]. 2018-06-13. Dostupné online.
- ↑ Heydrich - konečné řešení: Souboj na Bulovce.. www.youtube.com [online]. 2012-09-14. Dostupné online.
- ↑ Češi našli Heydrichův hrob. iDNES.cz [online]. 2006-09-27 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.
- ↑ Valka.cz, Frontová letecká spona
- ↑ Valka.cz, Pamětní vyznamenání 9. listopadu 1923 (Řád krve)
- ↑ Valka.cz, Německý řád
- ↑ Valka.cz, Medaile na památku návratu Memelu
- ↑ Valka.cz, Medaile Atlantického valu
- ↑ Valka.cz, Služební vyznamenání NSDAP
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERWID-BUQUOY, Jan. Das Attentat auf den Stellvertertenden Reichsprotektor von Böhmen und Mähren, Reinhard Heydrich. Offene Fragen in den Publikationen tschechischer Autoren. Mnichov: Verlag Bohemia, 1981.
- BURIAN, Michal, a kol. Atentát. Operace ANTHROPOID 1941-1942. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2002.
- BUTLER, Rupert. Gestapo. Praha: [s.n.], 2006. ISBN 80-7352-077-X.
- ČVANČARA, Jaroslav. Heydrich. Praha: Gallery, 2011. 336 s. ISBN 978-80-86990-97-2.
- DEDERICHS, Mario R. Heydrich. Das Gesicht des Bösen. Mnichov: [s.n.], 2005. ISBN 3-492-04543-X.
- DESCHNER, Günther. Reinhard Heydrich: architekt totální moci. Praha: Rybka, 2002. ISBN 80-86182-62-2.
- GERWARTH, Robert. Reinhard Heydrich, Hitlerův kat. Praha, Litomyšl: Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-252-5.
- HEYDRICHOVÁ, Lina. Verheiratet mit einem Kriegsverbrecher. Pfaffenhofen: [s.n.], 1976. ISBN 3-7787-1025-7.
- HEYDRICHOVÁ, Lina. Můj život s Reinhardem. [s.l.]: Toužimský a Moravec, 2012. ISBN 978-80-7264-126-0.
- KÁRNÝ, Miroslav, a kol. (eds.). Protektorátní politika Reinharda Heydricha. Praha: TEPS, 1991. 301 s. ISBN 80-7065-064-8.
- LUSTIG, Arnošt. Případ Marie Navarové. [s.l.]: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-229-5.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Heydrichiáda
- Operace Anthropoid
- Druhá světová válka
- Generalplan Ost
- Konečné řešení české otázky
- Holokaust
- Gestapo
- SS
- Lina Heydrichová
- Operace Reinhard
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Reinhard Heydrich na Wikimedia Commons
Osoba Reinhard Heydrich ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Reinhard Heydrich
- Reinhard Heydrich: Ekonomický manipulátor
- Projev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa
- Směrodatná koncepce R. Heydricha v Praze do r. 1942
- Stodola skrývala auto, v němž seděl Heydrich při atentátu – zpráva o údajném nálezu pravého mercedesu v roce 2009
- Reinhard Heydrich – video z cyklu České televize Historický magazín
- Atentát na Reinharda Heydricha – video z cyklu České televize Historický magazín
- Heydrich – konečné řešení – cyklus České televize
- Před 70 lety padli nejen výsadkáři.
- Pardubicemi po stopách SILVER A
- Nacisté
- Němečtí politici
- Představitelé Protektorátu Čechy a Morava
- Osobnosti druhé světové války
- Příslušníci SS
- Účastníci konference ve Wannsee
- Reichssicherheitshauptamt
- Atentát na Heydricha
- Einsatzgruppen
- Nositelé Záslužného řádu německého orla
- Oběti atentátů
- Oběti druhé světové války
- Narození 1904
- Narození 7. března
- Narození v Halle (Saale)
- Úmrtí 1942
- Úmrtí 4. června
- Úmrtí v Praze
- Zemřelí na sepsi
- Pohřbení na Hřbitově invalidů
- Nositelé Gdaňského kříže
- Nositelé Zlatého stranického odznaku NSDAP
- Nositelé Odznaku za zranění (Německo)
- Nositelé Medaile za Anschluss
- Nositelé Sudetské pamětní medaile
- Nositelé Železného kříže