Jozef Gabčík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jozef Gabčík
Narození 8. duben 1912
Poluvsie
Úmrtí 18. června 1942 (ve věku 30 let)
Praha
Povolání vojenská osoba
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gen. Jozef Gabčík, sám používající jméno Josef[1] (8. dubna 1912 Poluvsie18. června 1942 Praha), byl československý voják, který v rámci Operace Anthropoid provedl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 8. dubna 1912 v Poluvsí. V křestním listu má zapsané jméno česky Josef a sám se tak i podepisoval.[2] Otec František byl dělník, jezdící za prací do USA a Argentiny, matka Češka Marie, rozená Beránková (na Slovensku uvedena jako Mária Baránková), byla v domácnosti. Měl dva bratry a sestru.

Po absolvování obecné a měšťanské školy v Rajeckých Teplicích odešel do Čech, kde se v Kovářově u Písku v letech 19271932 vyučil kovářem a zámečníkem a absolvoval dva roky pokračovací školy.

Vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

V rámci prezenční vojenské služby, kterou nastoupil 1. října 1932 u 14. pěšího pluku v Košicích, absolvoval i poddůstojnickou školu v Prešově s velmi dobrým prospěchem. Dosáhl hodnosti desátníka a po skončení prezenční služby v roce 1934 pokračoval na vlastní žádost jako délesloužící poddůstojník, v témže roce byl i povýšen na četaře. V roce 1937 ukončil svůj závazek a nastoupil jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů v Žilině. Po nehodě, kdy se nadýchal bojových plynů, byl přeložen do skladu v Trenčíně.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Před převzetím skladu bojových látek německou armádou provedl sabotáž na přepravních zásobnících. Před hrozícím zatčením opustil 6. června 1939 Slovensko směrem do Polska. V Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. Zde se poprvé setkal s Janem Kubišem. Společně s ním odplul do Francie, kde podepsali závazek k Cizinecké legii a nastoupili k 1. pluku v Sidi bel Abbes. 26. září 1939 byl prezentován v Agde do vznikající československé zahraniční armády ve Francii a zařazen jako zástupce velitele kulometné čety u 1. pěšího pluku. 29. prosince 1939 byl povýšen na četaře a zúčastnil se bojů o Francii.

Po pádu Francie byl 12. července 1940 evakuován do Anglie, kde požádal o přeřazení k letectvu, čemuž nebylo vyhověno. Od 2. do 22. února 1941 absolvoval kurz pro rotmistry a následně byl povýšen na rotmistra. Na základě doporučení pplk. Barovského byl zařazen do výcviku pro plnění úkolů zvláštního určení a stal se jedním z prvních osmi absolventů kurzu útočného boje ve Skotsku. Od 17. července do 27. prosince absolvoval základní sabotážní kurz, poté následoval parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru (dnes Manchester Airport), dále potom kurzy ve střelbě, práce s výbušninami, řízení motorových vozidel a sebeobraně. Během výcviku byl informován o cílech své mise a jmenován velitelem výsadku Anthropoid.

Atentát na R. Heydricha[editovat | editovat zdroj]

V noci z 28. na 29. prosince 1941 byl spolu s Janem Kubišem vysazen na území protektorátu Čechy a Morava. Místem jejich výsadku měly být původně Ejpovice poblíž Plzně, vlivem chyby při navigaci letounu však dopadli poblíž Nehvizd u Prahy. Gabčík si při seskoku poranil nohu a napadal na ni, byl však schopen chodit. Oba parašutisté se pak vydali na kontaktní adresu do Plzně, kde byli počátkem ledna 1942 krátce ubytováni v ulici Pod Záhorskem 1 v rodině inspektora Krále. Známý lékař Gabčíka vyšetřil, zjistil poškození hlezenního kloubu a zafixoval jej sádrovým obvazem.

Po přesunu do Prahy se spojil s příslušníky dalších výsadků, se kterými se spolupodílel na plnění některých dalších úkolů, např. při navádění bombardérů na plzeňskou škodovku. Společně s Kubišem poté začali plánovat a připravovat provedení atentátu na R. Heydricha. Po vytipování prostoru a přípravě zbraní naplánovali uskutečnění akce na 27. května 1942.

Atentát byl proveden 27. května. Aby nedošlo k poškození aktovky[zdroj?], kterou Heydrich vezl a která pravděpodobně obsahovala důležité dokumenty, měl atentát provést Gabčík střelbou ze samopalu STEN GUN MK II FF 209. Zbraň ale selhala, a proto byl atentát proveden druhým členem skupiny Anthropoid Janem Kubišem, který hodil na Heydrichovo auto upravený protitankový granát vz. 73 MK1. (Příčina selhání samopalu STEN se stala námětem několika konspirativních teorií i praktických zkoušek historiků vojenských zbraní. Pravděpodobně došlo po sestavení zbraně k natáhnutí závěrky -nabití zbraně. Protože však atentátníci dlouho čekali a museli být proto pod obrovským psychickým tlakem,nelze vyloučit, že Gabčík během "nekonečného" čekání pro jistotu opět natáhl závěr. Tím došlo k "přebití" zbraně, která způsobila vzpříčení - zaseknutí střeliva v nábojové komoře.) Heydrich byl těžce zraněn, ovšem nikoliv smrtelně. Na následky těchto zranění však 4. června 1942 za zcela neobjasněných okolností náhle zemřel - oficiálně na následky neznámého druhu sepse - otravy krve.

Typ samopalu Sten gun MK II použitý Gabčíkem při atentátu

Během následujícího pátrání a represálií byl společně s dalšími výsadkáři příslušníky odboje ukrýván na různých místech, až byl nakonec přesunut do krypty kostela Cyrila a Metoděje. Na základě udání dalšího z výsadkářů, Karla Čurdy, 18. června 1942 přepadlo kostel gestapo a výsadkáři tak svedli svůj poslední souboj s jednotkami SS. Svému zatčení zabránil Gabčík tak, že společně se svými kolegy (Jaroslavem Švarcem, Janem Hrubým a Josefem Valčíkem) a dalšími spáchal sebevraždu.

Po smrti bylo jeho tělo pitváno. Hlava byla oddělena od těla a uschována (na konci války se ztratila), tělo bylo pochováno do hromadného hrobu.

28. října 1942 byl postupně povýšen do hodnosti poručíka pěchoty in memoriam.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

1. prosince 1945 byl postupně povýšen do hodnosti kapitána pěchoty in memoriam.

Na Slovensku je po něm dodnes pojmenována obec Gabčíkovo a přeneseně také nedaleká stejnojmenná přehrada na Dunaji. Jeho příjmení nese ulice v Libni v blízkém okolí místa atentátu i ulice v dalších městech. Jeho jméno nese také žilinský 5.pluk speciálního určení ,,Jozefa Gabčíka“ Armády Slovenské republiky.

Gabčíkova busta je v Národním památníku hrdinů heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. 24. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. 7.května 2015 ho pri příležitosti 70. výročí konce 2. sv. války Slovenský prezident Andrej Kiska povýšil in memoriam do hodnosti generála.

V Jihočeském městě Tábor ve čtvrti Klokoty je po něm pojmenována ulice (Jozefa Gabčíka).

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠPITÁLNÍK, Zdeněk. Parašutista Jozef Gabčík, hrdina český, slovenský i československý [online]. Ministerstvo obrany, [cit. 2016-08-25]. Dostupné online.  
  2. ŠPITÁLNÍK, Zdeněk. Parašutista Josef Gabčík, hrdina český, slovenský i československý [online]. Vojenský historický ústav Praha. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.  
  • ČERNÝ, Karel. Muži z londýnského vydání. [s.l.] : Nakladatelství Průžová Jitka, 2007. ISBN 9788023988598.  
  • VARSÍK, Milan. Kto ste, Jozef Gabčík?. Bratislava : Mladé letá, 1973.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]