Adolf Opálka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
npor. Adolf Opálka
Adolf Opálka v civilním oblečení
Adolf Opálka v civilním oblečení
Narození4. ledna 1915
Rešice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. června 1942 (ve věku 27 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
NárodnostČeši
RodičeViktor Jarolím
Vojenská kariéra
Hodnostnadporučík pěchoty
(plukovník in memoriam)
Doba služby1936 – 1942†
SloužilČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
FrancieFrancie Francie
Československo Československé státní zřízení v exilu
SložkaČeskoslovenská armáda (1936-1942)
Cizinecká legie (1939)
JednotkaPěší pluk 43
Horský pěší pluk 2 (velitel čety)
1. pluk Cizinecké legie
11. pluk senegalských střelců
Pěší pluk 1 (1940)
Velel5. rota pěšího pluku 3 (1940)
výsadková skupina Out Distance
Válkydruhá světová válka
Bitvyboje v kostele svatých Cyrila a Metoděje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Adolf Opálka (4. ledna 1915, Rešice – 18. června 1942, Praha) byl československý voják, velitel skupiny Out Distance. Zemřel na kůru pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici společně s dalšími 6 parašutisty, kteří se podíleli na přípravě a provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 4. ledna 1915 v Rešicích, v okrese Moravský Krumlov jako nemanželský syn tulešického mlynáře Viktora Jarolíma (1882—1942) a zemědělské dělnice Anežky Opálkové (1885—1923), která ve mlýně sloužila. Matka se později provdala do Rokytné (cca 14 km od Rešic) za kováře Jana Vérostu, s nímž měla dvě dcery. Vychováván byl prarodiči, rodiči své matky, později tetou, mladší neprovdanou sestrou své matky.

Po absolvování obecné školy a tří let měšťanské se začal učit automechanikem. Po úrazu ruky přestoupil na obchodní akademii v Brně, kde v roce 1936 maturoval. Od 1. října 1936 nastoupil k 43. pěšímu pluku v Brně. Odtud nastoupil již v hodnosti četaře aspiranta 1. září 1937 na Vojenskou akademii v Hranicích. Po absolvování akademie v červenci 1938 byl zařazen v hodnosti poručíka pěchoty k horskému pluku č. 2 v Ružomberku. V tomto útvaru sloužil i během mobilizace.

Z armády byl propuštěn po okupaci, a to 21. dubna 1939.

Byl skautem, členem Svazu skautů RČS.[1]

V exilu[editovat | editovat zdroj]

26. června 1939 odešel společně se svým bratrancem Františkem Pospíšilem do Polska. Po krátkém pobytu v táboře v Malých Bronowicích odplul do Francie, kde nastoupil službu u Cizinecké legie v Africe. Po vypuknutí druhé světové války se vrátil zpět do Francie. 26. září 1939 byl prezentován u československé zahraniční armády v Agde. Přidělen byl k 1. pěšímu pluku vznikající 1. pěší divize, a 8. ledna 1940 byl přeložen k jejímu 3. pěšímu pluku jako velitel 5. roty.[2] Jelikož 3. pluk nebyl v době německého vpádu do Francie ještě bojeschopný, do bojů o ni nezasáhl.[2]

Po pádu Francie byl 12. července 1940 evakuován do Velké Británie, kde sloužil u kulometné roty Československé samostatné brigády. V létě 1941 souhlasil se zařazením do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 19. září 1941 do 24. března 1942 prodělal kurz na STS 26 ve Skotsku, dále parakurz a kurz útočného boje. Po ukončení výcviku byl již v hodnosti nadporučíka pěchoty jmenován velitelem výsadku Out Distance.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Out Distance.

28. března 1942 krátce po půlnoci byl společně s Ivanem Kolaříkem (který o pět dní později spáchal sebevraždu) a Karlem Čurdou (který za stane konfidentem gestapa) vysazen u Ořechova nedaleko Telče. Přestože se zranil na noze, přesunul se do Prahy s falešnou občanskou legitimací na jméno Adolf Král. V polovině dubna 1942 se s dalšími parašutisty přesunul do Plzně, aby se podílel na přípravách a realizaci operace Canonbury, leteckém útoku RAF na plzeňskou Škodovku. Velel skupině složené z parašutistů z několika výsadkových skupin. V Praze se ukrýval u manželů Bradáčových[3] na Vinohradech. Oba manželé byli zastřeleni 24. října 1942 v Mauthausenu. Po atentátu na Heydricha se 5. června 1942 přesunul do nového úkrytu v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. Kvůli zradě Karla Čurdy byl tento úkryt gestapem odhalen.

Opálka padl společně s dalšími výsadkáři při obraně kostela sv. Cyrila a Metoděje v boji proti velké německé přesile. Trojice parašutistů – Opálka, Kubiš a Bublík – se bránila na kůru. Opálka těžce zraněný požil jed a následně se zastřelil.

Jako pomstu za jeho podíl na atentátu byla jeho teta Marie Opálková popravena 24. října 1942 v Mauthausenu. Rodina Opálkova byla vyvražděna (nebo zahynula v nacistických koncentračních táborech a věznicích) skoro celá. Tyto brutální nacistické represálie se týkaly i rodin bratranců, sestřenic, švagrů, švagrových a dalšího širšího příbuzenstva.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození republiky byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána pěchoty, v roce 1990 do hodnosti majora[2] a v roce 2002 rozkazem ministra obrany do hodnosti plukovníka in memoriam.

Jeho jméno nesou ulice v Praze-Kobylisích a v Brně-Bystrci.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

„ Honneur et discipline, valeur et fidelité neboli Čest a disciplína, chrabrost a věrnost. “
— Opálkovo heslo na pomníku v Rešicích

Pamětní desky a pomníky[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska s jeho jménem se nachází na kostele Cyrila a Metoděje v Praze. Na rohu ulic Václavská a Resslova je umístěna pamětní deska v chodníku a na rohu Buzulucké a Kafkovy ulice připomíná pamětní deska na domě místo, kde se na jaře 1942 Opálka ukrýval u Boženy Kropáčkové, která zázrakem celou Heydrichiádu přežila.

Další pamětní desky jej připomínají na jeho rodném domě v Rešicích a také na tamním pomníku obětí válek.[5] Jeho jméno se nachází také na pomníčku v místě seskoku u Ořechova.[6]

V Brně je jméno Adolfa Opálky uvedeno na mramorové plaketě, která je umístěna před vchodem do Masarykova studentského domova v Brně v Cihlářské ulici. Opálka zde pobýval během svých studií mezi roky 1932 a 1936. Odhalení desky proběhlo za přítomnosti představitelů města Brna 27. 5. 2002.[7] Dále ho pak připomíná sedm bust parašutistů u Muzea českého a slovenského exilu 20. století ve Štefánikově ulici.[8]

Fotogalefie[editovat | editovat zdroj]

  • Biologický otec Adolfa Opálky – mlynář Viktor Jarolím
    Biologický otec Adolfa Opálky – mlynář Viktor Jarolím
  • Rešice č. 101
    Rešice č. 101
  • Pamětní deska v Praze
    Pamětní deska v Praze
  • Pamětní deska v Brně (Masarykovy koleje)
    Pamětní deska v Brně (Masarykovy koleje)
  • Opálkovo jméno na detailu fontány – památníku československým výsadkářům v anglickém Royal Leamington Spa
    Opálkovo jméno na detailu fontány – památníku československým výsadkářům v anglickém Royal Leamington Spa
  • Opálkovo jméno je i na pamětní desce na kostele, kde se parašutisté skrývali
    Opálkovo jméno je i na pamětní desce na kostele, kde se parašutisté skrývali
  • Busta v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze
    Busta v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze
  • Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 - titulní strana: udělení Československého válečného kříže 1939-1945
    Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 - titulní strana: udělení Československého válečného kříže 1939-1945

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4. 
  2. ↑ a b c STEHLÍK, Eduard. OPÁLKA Adolf. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 213.
  3. ↑ PAMĚTNÍ DESKY - MARIE BRADÁČOVÁ A ADOLF BRADÁČ Dostupné online
  4. ↑ Udělení resortních vyznamenání | Ministerstvo obrany. www.mocr.army.cz [online]. [cit. 2012-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-04. 
  5. ↑ Rešice | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ořechov | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  8. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 
  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Opálka&oldid=23850949“