Kobylisy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o části Prahy. O stanici metra pojednává článek Kobylisy (stanice metra v Praze).
Kobylisy
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Kobylisy: metro Ládví a sídliště Ďáblice

Kobylisy: metro Ládví a sídliště Ďáblice

kód katastrálního území: 730475
připojení k Praze: 1922 (původní katastrální území)
1951 (Nové Ďáblice, Ďáblický háj a sever sídliště Ďáblice, vše připojeno od Ďáblic)[1]
1968 (severovýchod katastru připojený od Ďáblic)
městská část: Praha 8
správní obvod (pověřený úřad): Praha 8
městský obvod: Praha 8
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 3,23 km²
obyvatel: 27 507 (31. 12. 2014[2])
hustota zalidnění: 8 516 obyv./km²

Kobylisy na mapě

Kobylisy (německy Kobilis) jsou čtvrť na severu Prahy (MČ Praha 8), sousedící s Libní (J), Ďáblicemi (S), Střížkovem (V) a Čimicemi (Z). Východní část je tvořena panelovým sídlištěm (zhruba 10 tisíc obyvatel), západní část rodinnými domky. Na severu je Ďáblický háj, pokrývající kopec Ládví o nadmořské výšce cca 360 m. Mezi Kobylisy a Bohnicemi leží Čimický háj. Zástavba rodinných domů na severu Kobylis, vymezená ze západu ulicí Klapkovou a z jihu Veltěžskou, dříve nesla místopisné označení „Pod Ládvím též Nové Ďáblice“ a aspolu s tzv. Seidlovou kolonií byla do roku 1951[3] součástí[4] Ďáblic, přičemž k Ďáblicím dlouho náležely i další, dnes kobyliské pozemky, východně od této místní části.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší osídlení dokládají nálezy hrazené osady z období mladšího eneolitu, pohřebiště z pozdního eneolitu, stop zemědělské činnosti z doby bronzové. Z dob stěhování národů se zachovaly hroby.[6]

První písemná zmínka o obci, původně zvané Kobolisy (latinsky Cobolicz), je ve formulářové listině z 15. července 1297, dle níž byla ves v dočasném držení Konráda od Kamene, staroměstského patricije německého původu. Osada byla roku 1305 dána králem Václavem II., s podílem na Vrbici ku prebendě kanovníkům pražským. Císař Zikmund odňal pak kanovníkům zdejší dvůr a zapsal jej s příslušenstvím dvěma rychtářům Nového města pražského. V 18. století bylo území dnešních Kobylis odlesněno. Kolem roku 1841 byly Kobylisy malá vesnice, obklopená sady, poli a pastvinami, jak dokládají katastrální mapy. V roce 1890 Statistický přehled okresu karlínského uvádí: „Jsou zde též 3 cihelny a jedna parní mlátička. Menší různá řemesla jsou zde četné zastoupena. Pamětní knihu obec nevede. Sbor dobrovolných hasičů jest jediným zdejším spolkem.“[7] Čimický háj byl vysázen uměle a evidován jako lesní pozemek.[8] V Kobylisích se v 19. století a na počátku 20. století těžil a zpracovával písek, nacházela se zde i cihelna. Připomínky této činnosti se dnes dají najít v toponymech: ulice Na pecích (v letech 1906–1925 V cihelně), Na přesypu, Na pískovně (Bohnice), zastávky autobusu Pískovna (dnes Čimický háj), Písečná.[9]

Rok 1890[editovat | editovat zdroj]

Karlínský okres (mapa z roku 1850)
starosta karlínského okresu JUDr. Antonín Pavlíček
rozloha katastrů, role 317 jiter, zahrady 12 jiter, pastviny 17 jiter, cesty a silnice 12 jiter, zastavěna plocha 4 jitra, náves 1 jitro
orná půda, 57 % obilí (47 jiter pšenice, 24 jiter žita, 89 jiter ječmene, 21 jiter ovsa), 8 % luštěnin (20 jiter řepky, 6 jiter vikve), 14 % pící (18 jiter směsky, 59 jiter jetele, 12 jiter vojtěšky) a 35 % okopanin (198 jiter cukrové řepy, 29 jiter brambor)
stav dobytka (ks) 38 koní, 8 volů, 70 krav, 13 ostatního hovězího, 29 koz, 79 prasat
mléko 140.000 litrů/ročně
katastrální výnos 5417 zlatých 50 krejcarů
rolnické usedlosti platící pozemkové daně (celkem 15): 1-50 zlatých 5 usedlostí, více než 50 zl. 3 usedlosti, více než 100 zl. 3 usedlosti, více než 150 zl. 2 usedlosti, více než 200 zl. 1 usedlost, více než 250 zl. 1 usedlost
největší velkostatkář Josef Chvoj, daň 251 zlatých - člen okresního zastupitelstva
pozemková daň 1204 zlatých z rustikálních pozemků, 22 zlatých z obecních pozemků, 723 zlatých přirážky zemské, okresní a školní,
Výbor Hospodářského spolku okresu karlínského, členové s bydlištěm v Kobylisích
člen výboru Josef Chvoj - velkostatkář
náhradník František Topol - statkář
člen Antonín Seyfried - statkář[7]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

1785 1843 1857 1869 1880 1890 1910 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Obyvatel 316 401 428 876 565 3 199 28 961 28 538 28 178 27 930 27 744 27 425 27 354 27 387 27 531 27 918 28 241 27 911
Domů 25 35 38 38 62 49 196

Významné události[editovat | editovat zdroj]

Kobyliská střelnice – místo nacistických poprav

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 byly dokončeny stanice metra „Kobylisy“ (podle návrhu Anny Martínkové[10]) a „Ládví“. Čtvrtí prochází autobusové i tramvajové linky. Na území čtvrti se nachází tramvajová vozovna a stejnojmenná konečná tramvají Vozovna Kobylisy.

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Stanice metra a obchodní středisko Ládví uprostřed sídliště Ďáblice
Sídliště Ďáblice

U metra Kobylisy byly podle návrhů Pavla Obermana, Milana Hrůzy a Petra Dufka vystavěny zeměměřické a katastrální úřady. Dominantou Kobyliského náměstí je římskokatolický kostel svaté Terezie od Dítěte Ježíše. Stranou hlavního ruchu, v ulici U Školské zahrady a v blízkosti přírodní památky Okrouhlík je situován evangelický kostel U Jákobova žebříku.

V roce 1947 byly v Kobylisích, mezi ulicemi Služská, Vršní a Kobyliské náměstí, podle návrhů Václava Jetele a Jaroslava Kincla postaveny tzv. dvouletkové domy. Původně se jednalo o třípodlažní domy se sedlovými střechami. Panelové sídliště Ďáblice na území Kobylis (ovšem pojmenované podle vedlejších Ďáblic), určené pro 6400 obyvatel, bylo v rámci projektu navrženého mj. Viktorem Tučkem vystavěno v letech 19681970.[6] V 70. letech toto sídliště obdrželo cenu UNESCa za příkladné zakomponování zeleně a dotvoření veřejného prostoru zdobnými prvky (dnes však z velké části zničenými). Věžové i bodové čtyřpodlažní domy navrhl architekt Jan Krákora.[10] Objekty prodejny a služeb v Trousilově ulici byly postaveny dle návrhů Aleše Bořkovce.

Funkcionalistická vila v Libišské ulici

Richard Ferdinand Podzemný byl projektantem dvou funkcionalistických vil, z nichž jedna se nachází v Čimické ulici, č.p. 76/772 a druhá v Libišské ulici čp. 10/772.[11]

V Chaberské ulici sídlí Ústav radiotechniky a elektroniky AV ČR, postavený v 60. letech.

Ulice Na Šutce nese název podle bývalé vinice, jejíž majitelé byli pravděpodobně Šudové ze Semanína.[6]

Pomník Rudé armády na západním okraji Čimického háje

Název ulice Ke Stírce upomíná na dnes již zaniklou usedlost Stírka, dříve Štírka. Nejstarší jádro usedlosti, bývalá viniční věž s roubeným patrem, byla dokladem středověkého osídlení oblasti. Kolem roku 1664 byla rozšířena o obytnou část a hospodářská stavení. V 90. letech 19. století patřila manželům Dědinovým. V roce 1986 byla asanována.[12]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Klapkově ulici se nachází Divadlo Karla Hackera – Jiskra, v blízkosti metra Ládví je multikino Ládví. U Základní školy Hovorčovická je umístěna plastika Inspirace, jejímž autorem je sochař Jan Hána. V jižním cípu Čimického háje, blízko stejnojmenné autobusové zastávky, stojí pomník Rudé armády. Druhý stojí u Kobyliského hřbitova, kam byl přemístěn z centra Prahy 8.[13] Na rohu Střelničné ulice a Náhorní stojí Dům Bible.[14] V Burešově a Klapkově ulici má pobočky Městská knihovna v Praze. V Klapkově ulici také sídlí nakladatelství nakladatelství Portál.[15]

Služby[editovat | editovat zdroj]

V katastru Kobylis najdeme 5 základních škol, 2 základní umělecké školy, česko-ruské gymnázium, obchodní akademii, střední odborné učiliště a střední odborné školy. Ze zdravotnických zařízení zde najdeme četné ordinace a polikliniku. Komplexy obchodů se nacházejí především v Kulturním domě Ládví, protějším obchodním domě ve Střelničné ulici a v obchodním centru Sokolniky (pojmenováno podle jednoho moskevského parku), postavených v 70. letech.[16]

Volnočasové vyžití především dětí zajišťuje Dům dětí a mládeže Spirála a Salesiánské středisko mládeže.[17] Mirovické ulici se nachází domov pro seniory.[18]

Sport[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti ulice Nad koupalištěm, s vchodem z ulice Pod statky se nachází koupaliště, zrekonstruované po výstavbě stanice metra Kobylisy, při které sloužilo jako stavební zázemí této stanice.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://towns.hiu.cas.cz/praha.php
  2. Obyvatelstvo a rozloha katastrálních území Prahy 2001–2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2015-06-02]. Dostupné online.  
  3. Úřední list republiky Československé, II. díl ediktální (oznamovací), ročník 1951, číslo 193, str. 2152, vydáno v Praze dne 21. srpna 1951
  4. Statistický lexikon obcí v republice Československé - I. Země Česká. Praha : [s.n.], 1934. Kapitola Místní obce, osady a jejich místní části v zemi České., s. 274.  
  5. http://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_1vyd/KRAV/KRAV59_index.html Státní mapa 1:5000 - odvozená, mapový list Kralupy nad Vltavou 5-9, vydáno roku 1951
  6. a b c Kocourek, Jaroslav. Český atlas. Praha. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2006. 496 s. ISBN 80-7316-209-1.
  7. a b Okres karlínský roku 1890 k oslavě a na paměť Všeobecné zemské jubilejní výstavy 1891, vydal Hospodářský spolek pro okres karlínský v roce 1891. Tisk M.Knapp, 106 s.
  8. Kříž, Jiří a Rosendorf, Pavel. Příroda Prahy 8. Praha: Český svaz ochránců přírody, 2001. 88 s. ISBN 80-238-6676-1.
  9. Kožušková, Hana, ed. Vznik názvů ulic v Praze osm. Praha: Obv. kult. dům Praha 8, Dokum. středisko, 1988. 71 s.
  10. a b Svoboda, Jan E., Noll, Jindřich, foto Vladislav Skala. Praha 1945–2003 – kapitoly z poválečné a současné architektury. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 357 s. ISBN 80-7277-304-6
  11. Svoboda, Jan E., Noll, Jindřich a Havlová, Ester. Praha 1919–1940: kapitoly o meziválečné architektuře. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 303 s. ISBN 80-7277-019-5.
  12. Tvrz, Josef. Nemovité kulturní památky v Praze 8. Praha: Obvodní kult. dům Praha 8, 1986. 36 s.
  13. http://www.hrbitovy.cz/obnova.html
  14. http://dumbible.cz/
  15. http://www.portal.cz/
  16. http://www.praha8.cz/(3bxzaeyi3afxdc3teagdfmep)/default.aspx?id=11560&ido=490&sh=726665816
  17. http://sasmkob.sdb.cz/
  18. http://www.ddkobylisy.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HACKER, Karel. Dějiny obce Kobylis. Praha : [s.n.], 1935. Minulost dnešní městské části Prahy 8 od nejstarších dob do 30. let 20. stol. sepsaná na základě archivních a dalších pramenů. Historické události, náboženské poměry, školství, podoba obce v druhé polovině 19. stol. Památné stromy.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]