Operace Anthropoid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Anthropoid. Možná hledáte: koprodukční film Anthropoid.
Výbuchem zničený Heydrichův vůz Mercedes-Benz W142

Operace Anthropoid byl krycí název pro parašutistický výsadek vyslaný během druhé světové války z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava. Tvořili ho vojáci československé exilové armády Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Byl organizován zvláštní skupinou „D“ zpravodajského odboru exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do první vlny výsadků. Jednalo se o diverzní operaci, která proběhla mezi prosincem 1941 a červnem 1942. Jejím hlavním cílem bylo uskutečnit atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha, k čemuž došlo 27. května 1942. Heydrich na následky atentátu 4. června 1942 zemřel. Účastníci operace zaplatili za svůj čin životem, když spolu s dalšími výsadkáři podlehli 18. června 1942 v boji s přesilou německých vojáků v kostele sv. Cyrila a Metoděje.

Složení výsadku[editovat | editovat zdroj]

Do výcviku na provedení operace byli povoláni rotmistr Jozef Gabčík (užívající křestní jméno Josef) a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl ovšem koncem roku 1941 kvůli úrazu při cvičném seskoku z operace vyřazen a na Gabčíkův návrh nahrazen Janem Kubišem. Základním předpokladem pro úspěch operace bylo maximální utajení. Gabčík, Svoboda i Kubiš byli přeřazeni od svých jednotek k II. odboru (zpravodajskému) MNO bez sdělování podrobností. Výsledek akce měl působit dojmem spontánního aktu odporu domácího odboje. Celý plán znali v Londýně pouze čtyři lidé, další znali jen dílčí části plánu.[1] Organizátoři považovali operaci za víceméně sebevražednou a Gabčík s Kubišem na to byli několikrát upozorněni.

Výcvik[editovat | editovat zdroj]

Samotný výcvik byl zahájen v létě 1941 ve výcvikových školách a stanicích SOE ve Skotsku, ve kterých prodělávali výcvik i britští commandos. Vojenský výcvik a bojové nasazení, kterými českoslovenští vojáci prošli, byly pro jejich příští úkoly nedostačující. Bylo nutné, aby prodělali výcvik v oblastech sabotáže, diverze a útočného boje.

Výcvik se skládal z ženijní části (ničení infrastruktury, komunikací, průmyslových objektů či transportních prostředků) včetně průzkumu, výroby a používání trhavých či hořlavých náloží a ručních bomb. Další částí byl vzdušný výcvik (seskok padákem, jeho balení, balení kontejnerů, jejich příjem ze vzduchu atd.), výcvik ve střelbě (mířená i letmá střelba z různých druhů pěchotních zbraní včetně odstřelovací pušky či lehkého kulometu), v boji holýma rukama a výcvik topografický a spojovací (Morseova abeceda a Q-kód), vytyčování přistávacích ploch atd. Celý kurz trval šest týdnů. Po skončení kurzu se parašutisté vrátili ke svým jednotkám, kde očekávali rozkaz k nasazení. Doba čekání závisela na technických možnostech SOE. V průběhu výcviku vypracovala SOE několik rámcových plánů atentátu založených na zvážení různých možností daných prostředím, ve kterém bude čin proveden.

Úkoly operace[editovat | editovat zdroj]

Jan Kubiš
rotmistr Jozef Gabčík

Úkolem operace byl čin demonstrativního charakteru, kterým by Spojencům i světové veřejnosti bylo dokázáno, že československý národ se s německou okupací nesmířil a stojí plně na straně spojeneckého úsilí o porážku nacistického Německa. Podle názoru hlavních představitelů československé exilové vlády v Londýně tím mohla být likvidace některého z předních exponentů okupační správy či českých kolaborantů; v úvahu přicházeli R. Heydrich a K. H. Frank.[2]

„Prezident Beneš se počátkem října 1941 připravoval na jednání se západními spojenci o oduznání mnichovské dohody a obnovení Československa v hranicích ze září 1938. Západní velmoci v prvních letech války totiž neuznávaly Československo jako subjekt mezinárodní politiky, a tak jeho poválečná obnova nebyla nijak samozřejmá. Dne 18. června 1941 Velká Británie sice definitivně uznala československou exilovou vládu v Londýně, ale mnichovská dohoda zůstávala v platnosti. To znamenalo, že i v případě vítězství ve válce by bylo Československo obnoveno v pomnichovských hranicích. Podle původních předpokladů měla jednání o oduznání mnichovské dohody předcházet demise protektorátní vlády, která by ukázala, že i politická reprezentace v protektorátu uznává Benešovu autoritu a celý český národ odmítá nacistickou okupaci. K demisi ale nedošlo, protektorátní reprezentace po příchodu Heydricha do Prahy neprotestovala proti vyhlášení stanného práva, smířila se i se zatčením ministerského předsedy Eliáše a zcela vstoupila do služeb okupační moci. Prezident Beneš byl proto nucen čelit stupňujícímu se nátlaku spojenců žádajících aktivní odpor v okupovaném protektorátu. Exilová vláda v Londýně se tak dostávala na poslední místo mezi zástupci okupovaných států, které přispívaly aktivním odbojem k porážce Německa.”

—Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha 2007[3]

Členové desantu byli upozorněni, že konečný výběr cíle závisí na jejich uvážení. Ovšem SOE, která prováděla výcvik příslušníků desantu, zaměřila veškerou tréninkovou a přípravnou činnost na likvidaci R. Heydricha.[4] Operace, jejímž cílem bylo provést atentát, obdržela krycí jméno ANTHROPOID. Přípravy započaly 2. října 1941 ve spolupráci s britskou SOE a k provedení akce vybráni rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Akce měla být uskutečněna pokud možno co nejrychleji, tudíž byl vybrán symbolicky 28. říjen 1941, den výročí vzniku Československé republiky.[5]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Pomník na místě seskoku členů výsadkové skupiny Anthropoid (v pozadí dálnice D11)

Desant byl vysazen na třetí pokus 29. prosince 1941 v 02.24 hod. z letounu Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) 138. peruti RAF.[6] Poté byly vysazeny desanty operací Silver A (v 02.37 hod. mezi Poděbrady a Městcem Králové) a Silver B (v 02.56 hod. u Kasaliček nedaleko Přelouče). Gabčík s Kubišem seskočili u hřbitova obce Nehvizdy poblíž Prahy, přičemž plánovaným místem seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně.[7] Navíc při seskoku se Josef Gabčík zranil na noze. Operační výstroj a sabotážní materiál ukryli v boudě zahradníka Antonína Sedláčka, kde přečkali noc. Ráno na místní faře zjistili, že došlo ke značné navigační chybě a podle původních pokynů odjeli na Plzeňsko. Zde vyhledali kontaktní osoby a získali potřebnou pomoc. Z Plzeňska se vydali přes Prahu opět do Nehvizd, kde vyzvedli ukrytý materiál, jenž postupně přemístili do dalších úkrytů v Praze a okolí. Navázali spojení se sokolskou odbojovou organizací JINDRA.

František Moravec ovšem v knize Špión, jemuž nevěřili uvádí, že k seskoku došlo až koncem dubna 1942, se zdůvodněním, že se úmyslně čekalo, až skončí tuhá zima, jelikož parašutisté nedostali žádné úkrytové adresy, s nimiž nebyly dobré zkušenosti, a počítalo se s tím, že budou nuceni strávit nějaký čas v přírodě. Rovněž tvrdí, že původním místem výsadku mělo být okolí Benešova u Prahy. Plzeň byla podle něj coby důležité průmyslové středisko pro vysazení parašutistů s úkoly konspirativního charakteru vyhodnocena jako nevhodná.

Přestože se Gabčík s Kubišem měli podle rozkazů zabývat výhradně přípravou atentátu na Heydricha, zúčastnili se kvůli naléhání příslušníků dalších výsadků navigační podpory, při níž britské letectvo bombardovalo Škodovy závody. Tato operace skončila neúspěchem. Poté se Gabčík s Kubišem začali podrobně zabývat plánem na atentát. Na plánování a přípravě se přes zákaz ústředí podíleli další lidé z odboje, zejména učitel Jan Zelenka-Hajský. (Původní rozkazy dokonce zapovídaly jakékoliv[8] kontakty s domácím odbojem či dalšími výsadkovými skupinami.)

Gabčík s Kubišem o svém úkolu zástupcům domácího odboje nic neprozradili, ovšem ti odhadli, že se připravuje akce, která by mohla mít dalekosáhlé následky pro obyvatelstvo. Prostřednictvím vysílačky Libuše se pokoušeli přimět politické a vojenské vedení v Londýně, aby příkaz k atentátu zrušilo. To se však nestalo. Gabčík a Kubiš provedli řadu pozorování a pomocí informací dodaných učitelem Zelenkou připravili plán atentátu. K útoku byla zvolena ostrá pravá zatáčka mezi ulicemi (tehdy Kirchmayerovou, dnes spojka mezi ul. Zenklova a V Holešovičkách v Praze-Libni), tudy každodenně projížděl R.Heydrich autem do své kanceláře na Pražském hradě a tam musel jeho řidič výrazně automobil zpomalit.

Atentát na Heydricha[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti místa atentátu stojí od roku 2009 památník Operace Anthropoid.
Podrobnější informace naleznete v článcích Atentát na Heydricha a Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Dne 27. května 1942 oba příslušníci desantu Anthropoid společně s rtm. Valčíkem, příslušníkem desantu Silver A zaútočili na vozidlo zastupujícího říšského protektora Heydricha. V rozhodující chvíli selhal Gabčíkův samopal Sten Mk.II, ale Kubiš hodil na vozidlo bombu plněnou plastickou trhavinou a s velmi citlivým nárazovým zapalovačem upraveným z protitankového granátu vz. 73.[9] Heydrich, který v rozporu s bezpečnostními předpisy nechal zastavit vozidlo, byl zraněn kovovým úlomkem z karoserie, který roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl ve slezině.[10] Dne 4. června 1942 na následky infekce způsobené zraněním zemřel.[11]

Atentátníkům se díky pomoci odboje podařilo ukrýt a německé moci se ani přes rozsáhlé vyšetřování a kruté represálie nedařilo přijít jim na stopu. Sedm parašutistů, již zůstalo v Praze (Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc, Josef Valčík), ukryli postupně představitelé pravoslavné církve (Jan Sonnevend, Vladimír Petřek, Václav Čikl). Poskytli jim úkryt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Teprve zradou rtn. Karla Čurdy z výsadku Out Distance se německé vyšetřovací orgány dostaly k informacím. Dne 16. června 1942 Čurda z vlastní vůle gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, které osobně znal v Praze, Pardubicích, Lázních Bělohrad a Plzni. Nejbrutálnějšími vyšetřovacími metodami, jež gestapo použilo při výslechu desítek spolupracovníků parašutistů, se podařilo 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají. Dne 18. června 1942 ve 4.15 hod. uzavřel náhradní prapor „Deutschland“ a strážní prapor „Prag“ obklíčení.

Při osmihodinovém boji s německými jednotkami zahynuli všichni výsadkáři.

Protože gestapo vítězoslavně ihned vytáhlo mrtvé parašutisty před kostel, není známo, ve kterých místech krypty Gabčík, Valčík, Hrubý a Švarc zemřeli. Nový výzkum ovšem analyzuje nalezené krevní stopy a porovnáním DNA s žijícími příbuznými zjišťuje, kdo zemřel v tumbě nedaleko schodů, kterými nacisté do krypty vnikli. Vyloučen je už Josef Valčík[12].

Výsledek operace[editovat | editovat zdroj]

Přestože oba příslušníci desantu zahynuli, byla mise považována za úspěšnou, neboť zadaný úkol byl v plném rozsahu splněn. Samotná likvidace Heydricha se později stala předmětem řady sporů, neboť přes klady, které měla (zejména mezinárodní ohlas a následné odstoupení signatářských zemí od Mnichovské dohody, které mělo přispět k znovuobnovení poválečné ČSR v předmnichovských hranicích), přinesla i zápory. V reakci na atentát nacisté zavraždili několik tisíc Čechů, mj. vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942).

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

O operaci bylo natočeno několik filmů. Ještě za války, hned v roce 1943, vznikly dva americké snímky - Hangmen Also Die! a Hitler's Madman. Vzhledem k době svého vzniku podléhaly válečné propagandě a trpěly nedostatkem informací a značnou autorskou fabulací. Za klasický snímek je považován film Atentát od Jiřího Sequense z roku 1964 (v hlavních rolích Ladislav Mrkvička a Rudolf Jelínek). Nepříliš historicky věrný byl americký film Operace Daybreak z roku 1975. V roce 2015 byl o akci natočen film Anthropoid, který byl do kin uveden v říjnu 2016 (ústřední dvojice v podání Cilliana Murphyho a Jamieho Dornana). V červnu 2017 pak vstoupil do kin další zahraniční film s názvem Smrtihlav, který byl natočen podle oceňované knihy HHhH francouzského spisovatele Laurenta Bineta (Gabčík a Kubiš ztvárněni Jackem Reynorem a Jackem O'Connellem).

Přípravám atentátu se věnoval také třetí z dílů televizní série Pavla Kosatíka a Roberta Sedláčka - České století, s názvem Kulka pro Heydricha.

Nejen Anthropoidem, ale rovněž dalšími československými paravýsadky (Silver A, Silver B, Out Distance, Tin, Bioscop...), a zejména závěrečným bojem o kostel sv. Cyrila a Metoděje je inspirována píseň Battledress Jana Vyčítala.

Zradě Karla Čurdy, která vedla k dopadení parašutistů, se pak věnuje píseň Nová Hlína folkové skupiny Epydemye, která společně s písní Skočil jsem do tmy, věnované veliteli Out Distance Adolfu Opálkovi, vyšla jako součást alba Kotlina, zaměřeného na historii 20. století v Československu.

Operace byla předlohou také pro píseň nacionalistické punkové skupiny Celková Impotence pod názvem Nikdy se nevzdáme,[13] oslavující hrdinství těchto mužů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANÁK, Vítězslav. Muži a radiostanice tajné války. Dvůr Králové nad Labem : ELLI print, 2002. ISBN 80-239-0322-5.  
  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.  
  • ŠOLC, Jiří. Přijdeme za svítání. Praha : Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0800-1.  
  • ŠULC, Jiří. Dva proti Říši. Praha : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1935-6.  
  • BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří; STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. Ministerstvo obrany ČR, Praha 2002 (neprodejná publikace)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MORAVEC, František. Špión, jemuž nevěřili. Praha : Rozmluvy, 1990. ISBN 0-946352-42-9. S. 288.  
  2. Michal BURIAN, Aleš KNÍŽEK, Jiří RAJLICH, Eduard STEHLÍK: Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007
  3. Michal BURIAN, Aleš KNÍŽEK, Jiří RAJLICH, Eduard STEHLÍK: Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007, strana 31
  4. ŠOLC, Jiří. Přijdeme za svítání. Praha : Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0800-1. S. 84.  
  5. Michal BURIAN, Aleš KNÍŽEK, Jiří RAJLICH, Eduard STEHLÍK: Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007, strana 31
  6. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. vyd. Praha : Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-411-0. S. 44–45.  
  7. Operace Antropoid, díl 4/10, CRo 3, rozhlas.cz, 2009.
  8. Znalecký posudek č. 23/2012 v trestní věci Jan Šinágl dle čj. KRPS-40309-51/TČ-2011-010271
  9. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2007, s. 37, 45. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  10. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2007, s. 65. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  11. http://zpravy.idnes.cz/heydrich-zemrel-na-otravu-krve-dzu-/zahranicni.aspx?c=A040617_221623_vedatech_pol
  12. EXKLUZIVNĚ: V kryptě, kde se po zabití Heydricha ukrývali parašutisté, se po 75 letech našly stopy krve - Info.cz. Info.cz. . Dostupné online [cit. 2017-04-24]. (česky) 
  13. https://www.youtube.com/watch?v=Qk_6YW847oA

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]