Jan Kubiš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: slovenského diplomata Jána Kubiše (* 1952) či bývalého generálního ředitele ŘSD Jana Kubiše (* 1970).
Kubiš Jan
rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941
rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941
Narození 24. červen 1913
Dolní Vilémovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. červen 1942
(ve věku 28 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání Výsadkář
Citát
Já s mým úkolem budu vydán smrti a nevím, zdali vyváznu.
(dopis na rozloučenou, Anglie, 27. prosince 1940)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plk. Jan Kubiš (24. června 1913, Dolní Vilémovice18. června 1942, Praha) byl příslušník československé zahraniční armády ve Velké Británii a hrdina protinacistického odboje a jeden z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Dolních Vilémovicích čp. 79 v okrese Třebíč v rodině Františka Kubiše a Kristýny rozené Mikyskové. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic čp. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš měl pět vlastních sourozenců, dva však zemřeli.[2] Matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil s vdovou Marií Dusíkovou, rozenou Čechovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři a rodina pak žila ve Vilémovicích v domě čp. 71.

Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem Orla,[3] a topič v cihelně. Dne 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby. Nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Opavě, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Jakartovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně.[4][5]

Mimo jiné byl cvičícím členem československého Orla.

Jan Kubiš

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného.[4]

Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí Rod el Farag evakuován do Anglie. Zařazen byl k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly.[4][5] Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Anthropoid.

Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby to bylo u obce Nehvizdy ve středních Čechách, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně.[6] Přesunuli se na Plzeňsko, kde se dočkali pomoci na záchytných adresách. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil operace Cannonburry, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku a která skončila fiaskem. Kontaktoval se i se svou rodinou. Jeho bratr mu ušil oblek, ve kterém se účastnil i atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942. [3]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Heydricha.

Heydrich měl být podle původního plánu zabit Gabčíkem střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se však zasekla, a proto Kubiš použil předem připravený modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem. Heydrich později zemřel na následky vážných zranění a otravu krve (celkovou sepsi organismu) v libeňské nemocnici Na Bulovce.

Spolu s dalšími atentátníky se poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Nacisté je však s pomocí Čurdy vypátrali a 18. června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma výsadkáři, A. Opálkou a J. Bublíkem, bojoval na kůru. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, proto na rozdíl od Opálky a Bublíka nebyl schopen spáchat sebevraždu a na následky vykrvácení zemřel v lazaretu SS v Podolí. Jeho tělo, stejně jako těla ostatních výsadkářů, bylo později dopraveno do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Poté skončilo v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.

V roce 1942 byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty.

Nacistická odplata[editovat | editovat zdroj]

Příbuzní parašutistů a jejich spolupracovníci v počtu 254 osob byli hromadně popraveni 24. října 1942

Z jeho široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejvíce z Dolních Vilémovic a Horních Radslavic. Nejbližší rodina byla pak odeslána do koncentračního tábora Mauthausen. Z jeho příbuzných byli popraveni 24. října 1942 společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka:[4]

  • František Kubiš (* 1887) – otec Jana Kubiše
  • Rudolf Kubiš (* 1912) – bratr
  • Marie Kubišová roz. Kučerová (* 1912, Okřešice)[7] – manželka Rudolfa
  • Františka Právcová roz. Kubišová (* 1915) – sestra
  • Rudolf Právec (* 1912) – manžel Františky
  • Jaroslav Kubiš (* 1916) – bratr
  • Marie Kubišová (* 1920) – sestra z 2. manželství otce
  • Vlasta Kubišová (* 1924) – sestra z 2. manželství otce
  • Jitka Kubišová (* 1925) – sestra z 2. manželství otce, všichni Dolní Vilémovice
  • Aloisie Lišková roz. Kubišová (* 1881) – teta, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Anežka Lišková – sestřenice, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Josef Liška – bratranec, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Jan Lapeš (* 1909) – bratranec

Německou odplatu z vlastní rodiny Františka Kubiše přežila jen jeho druhá manželka Marie, nezletilý syn František (* 1928) a dcera Anežky Liškové,[8] syn Rudolfa Právce a syn Rudolfa Kubiše.

Kněz Jan Dokulil pomáhal rodinám příbuzných atentátníka Jana Kubiše za stanného práva.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byl in memoriam povýšen na kapitána pěchoty. Jeho jméno nese ulice v městské části Praha 8, nedaleko od místa atentátu, dále jeho jméno nesou též ulice v několika dalších městech, vesměs spjatých s atentátem, v Třebíči, Pardubicích, atd. Pamětní deska s jeho jménem je umístěna na Orlovně v Rudíkově[9][10] jeho jméno se nachází na pamětní desce na pravoslavném kostele v Resslově ulici a je též na pomníku obětem války v Dolních Vilémovicích. V rodné obci má také na obecním úřadě pamětní desku, pamětní síň a usiluje o opravu rodného domu čp. 79 pro nové umístění expozice.[11][12][13] 30. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Část jeho pozůstalosti a pozůstalosti po dalších parašutistech byla vystavena v Armádním muzeu na Žižkově a nyní se nachází v Národním památníku hrdinů heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Rodný dům, busta, muzeum[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pamětní síň Jana Kubiše.

Koncem června 2013 v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku byl po náročné rekonstrukci slavnostně otevřen rodný dům Jana Kubiše ku příležitosti stého výročí, které uplynulo od jeho narození. Na rekonstrukci (v hodnotě 3,4 milionu korun) se podíleli místní mladí dobrovolníci, financována byla z veřejné sbírky. V objektu je umístěno muzeum s dobovými fotografiemi, dokumenty, s částí Kubišovy uniformy a s oblekem ve kterém byl Jan Kubiš po atentátu nacisty dopaden v úkrytu. Jsou vystaveny i artefakty, které při opravách dělníci našli ukryté v tajné schránce pod schody. Před rodným domem byla zároveň slavnostně odhalena (ještě ne úplně dokončená, zatím na provizorním podstavci) busta Jana Kubiše (od sochaře Stanislava Františka Müllera).[14]

Dne 24. října 2015 byla před rodným domem Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích (s popisným číslem 79) na Třebíčsku slavnostně odhalena definitivní podoba jeho busty a zároveň byla v domě otevřena nová expozice mapující celý jeho život (od dětských let až po smrt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze). Expozici připravil kurátor sbírek Vojenského historického ústavu Praha Zdeněk Špitálník. Busta je dílem sochařské dvojice: Bohumíra Smolejová a Stanislav František Müller.[15][16]


Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Gazdík: Podívejte se na neznámou tvář hrdiny Kubiše. Parašutisty, co zabil Heydricha PDF, 28. srpna 2010
  2. GAZDÍK, Jan. Nová tajemství muže, který zabil Reinharda Heydricha [online]. Aktuálně.cz - Víte co se právě děje, 2013-06-18, [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.  
  3. a b KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Podíl českých organizací.. na boji proti fašismu, s. 178.  
  4. a b c d Jan Kubiš, obec Dolní Vilémovice
  5. a b Jan Kubiš, obec Dolní Vilémovice (PDF)
  6. Operace Antropoid, díl 4/10, CRo 3, rozhlas.cz, 2009
  7. František Malý: doslov knihy Jan Dokulil: Verše z pozůstalosti, Brno 1994
  8. František Kubiš (1915–1993): Horní Radslavice, vesnička mého mládí, rukopis, Brno červenec 1990
  9. Obec Rudíkov. Historie & nyní | Stalo se tenkrát [online]. Obec Rudíkov, [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.  
  10. SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA. Rudíkov [online]. SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA, [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.  
  11. Dolní Vilémovice veřejná sbírka, citováno 12. května 2012
  12. SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA. Dolní Vilémovice [online]. SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA, [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.  
  13. Spolek pro vojenská pietní místa. Pamětní deska Jan Kubiš [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.  
  14. Michal Kolařík. Z rodného domu Jana Kubiše udělali ke 100. výročí jeho narození muzeum. iDNES.cz [online]. 20013-06-22 [cit. 20013-06-22]. Dostupné online.  
  15. -OB-. V Dolních Vilémovicích byla otevřena výstava o Janu Kubišovi, připravil ji VHÚ [online]. 2015-10-24, [cit. 2015-10-25]. Dostupné online.  
  16. MAHEL, Luděk; ČTK. V Dolních Vilémovicích odhalili Kubišovu bustu a otevřeli muzeum [online]. Třebíčský deník, 2015-10-25, [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.  
  17. Ministerstvo obrany ČR. Udělení nových resortních vyznamenání [online]. Ministerstvo obrany ČR, [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČVANČARA, Jaroslav. Heydrich. České Budějovice : Gallery, 2004. ISBN 9788086990972.  
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt (1941 - 1943). Praha : Laguna, nakladatelství a vydavatelství, 2003. ISBN 978-80-86274-81-2.  
  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha : Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.  
  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]