Oběti heydrichiády

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pomník obětem heydrichiády u chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Praze
Čelní pohled na fiktivní „výškoměr“ v odstřelovacím koutě bunkru v KT Mauthausen (pohled ze strany popravovaného)
Pohled ze „zákulisí výškoměru“ v odstřelovacím koutě bunkru v KT Mauthausen (pohled ze strany popravčího). V dolní polovině snímku je ruka s nabitou pistolí; hlaveň zbraně je prostrčena štěrbinou.

Toto je seznam 294 obětí (druhé) heydrichiády, tj. těch, kteří byli popraveni v souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, uskutečněného během operace s krycím názvem Anthropoid. Většinou spolupracovali s československými výsadkáři Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem na přípravě atentátu. V některých případech se jedná i o rodinné příslušníky spolupracovníků. Popravy proběhly v koncentračním táboře Mauthausen.

Podrobněji[editovat | editovat zdroj]

Z Bohušovic nad Ohří vyjel dne 22. října 1941 železniční transport převážející 460 osob, z nichž větší část (264 lidí) byla odsouzena k smrti v souvislosti s tak zvanou „akcí parašutisté“. Vlak projel Prahou, Táborem, Českými Budějovicemi a dojel do rakouského Lince, kde z jižního směru přešel do směru východního, aby nakonec 23. října 1941 zastavil poblíž Dunaje na nádraží v Mauthausenu. Právě zde již Němci více než 4 roky provozovali koncentrační tábor třetího (nejtěžšího) kvalifikačního stupně. Po výstupu vězňů z vagonů byli na nádražním peróně rozděleni na ženy a muže.[1]

Ženy byly transportovány dále po silnici v nákladních vozech, zatímco muži v pětistupu pokračovali dále pěšky stejným směrem jako náklaďáky. Kolona pěších byla po obou stranách hlídána muži – mauthausenskou strážní službou v uniformách SS. Po průchodu mezi budovami městečka se cesta za městečkem zařízla do prudce stoupajícího hlubokého úvozu. Tady dozorci (v rámci „uvítacího ceremoniálu“) začali nově příchozí mlátit pažbami pušek či jinými (k tomuto účelu) předem připravenými předměty. Cesta vedla ke statku a na křižovatku ve tvaru písmene „T“, kde začínalo pásmo venkovní hranice koncentračního tábora. Odtud bylo vidět kamenné zdi tábora se strážními věžemi s ozborojenci. Venkovní hranice tábora byla na perimetru obehnána plotem z ostnatého drátu, kterému v pravidelných rozestupech vévodily dřevěné strážní věže.[1]

Na rozlehlém nádvoří koncentračního tábora se obě skupiny vězňů sešly, aby se podrobily vstupní očistné proceduře ve „sprchárně“. Po odložení šatů sestupovali po úzkém schodišti do sklepních prostor zděné budovy. Vstupní hygiena se odehrávala ve velké místnosti opatřené rozvody vody pod stropem. Každý z vězňů byl osprchován, oholen, ostříhán a zbaven veškerého ochlupení. Poté museli polonahé osoby nastoupit na apellplatz, kde mezi nimi procházel velitel koncentračního tábora SS-Sturmbannführer Franz Ziereis a každého se vyptával na jméno a povolání.[1]

Z celkových 460 nově příchozích osob byla vyčleněna skupina „neparašutistů“, kteří byli odvedeni na karanténní blok číslo 17. Ostatní skupina 264 vězňů (souvisejících s „parašutisty“) byla přesunuta k tak zvanému bunkru, kde byli soustředěni v koutu, tvořeném zdmi bunkru, krematoria a táborovou obvodovou zdí. Tady odsouzenci strávili noc z 23. října na 24. říjen 1941. Ráno těsně před 8.30 začalo vyvolávání jmen. Dvě minuty před 13.00 byla přestávka a popravčí personál měl nárok na půlhodinovou přestávku na oběd.[1]

Výstřely z malorážní pistole byly přehlušovány hlasitou hudbou z gramofonu a na celý průběh poprav dohlížela speciálně sestavená komise gestapáků z Prahy, která dorazila do Mauthausenu 23. října 1941. Poslední oběť byla popravena v 17.42.[1]

V koncentračním táboře Mauthausen bylo v sobotu 24. října 1942 popraveno 262 rodinných příslušníků a spolupracovníků československých parašutistů.[2] Ti všichni byli zatčeni po atentátu na Reinharda Heydricha (tj. po 27. květnu 1942) a zradě Karla Čurdy (tj. po 16. červnu 1942) a na základě výsledků vyšetřování německé kriminální policie a svědectví zajatých osob získaných gestapem během zostřených výslechů.

Jednalo se o odbojáře, jejich příbuzné a celé rodiny, zkrátka o podporovatele parašutistů z výsadkových skupin Anthropoid, Silver A, Bivouac, Out Distance, Steel a Intransitive.[2] Popravě předcházel stanný soud pražského gestapa (29. září 1942 a 5. října 1942) a deportace (22. října 1942 resp. 23. října 1942) z věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně k fyzické likvidaci do KT Mauthausen.[2]

Další skupina 31 spolupracovníků parašutistů byla v KT Mauthausen popravena 26. ledna 1943 a poslední František Pecháček ještě 3. února 1944.[2] Celkem se jednalo o 294 popravených osob (z toho bylo 150 žen) a to včetně dětí ve věku 14 až 17 let.[2]

Exekuce osob odsouzených k trestu smrti se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako osobní výškoměr, který se nacházel v mauthusenském bunkru.[3] Popravovaní byli zavražděni střelnou ranou do týla a to tak, že k fingované lékařské prohlídce byli přiváděni samostatně jeden po druhém.[2] V místnosti s odstřelovacím koutem se museli postavit zády ke stěně s vyznačeným „výškoměrem“. Skrytým otvorem ve zdi pak byli střeleni do týla. Poprava 262 českých vlastenců dne 24. října 1942 trvala téměř 9 hodin (od 8.30 do 17.42), kdy byli vražděni ve dvouminutových intervalech.[2]

Těla popravených byla poté spálena a popel byl nakonec vysypán na smetiště za koncentračním táborem.[2]

Lidé popravení 24. října 1942 (261 popravených)[editovat | editovat zdroj]

Příjmení A až B[editovat | editovat zdroj]

Příjmení C až F[editovat | editovat zdroj]

Příjmení G až J[editovat | editovat zdroj]

Příjmení K[editovat | editovat zdroj]

Příjmení L až M[editovat | editovat zdroj]

Příjmení N až O[editovat | editovat zdroj]

Příjmení P až Š[editovat | editovat zdroj]

Příjmení T až Z[editovat | editovat zdroj]

Lidé popravení 26. ledna 1943 (31 popravených)[editovat | editovat zdroj]

Zatčení odbojáři a jejich rodinní příslušníci byli nejprve vězněni v Praze na Pankráci a poté odesláni do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Někteří byli odsouzeni v nepřítomnosti stanným soudem v Praze 29. září 1942 k trestu smrti, jiní byli odsouzeni stejným způsobem a k identickému trestu až 8. ledna 1943. Speciální transport z Malé pevnosti Terezín byl sestaven 13. ledna 1943. Následně byli odsouzení dne 15. ledna 1943 posláni s tímto transportem (čítajícím 31 osob) do koncentračního tábora Mauthausen. V KT Mauthausen byli umístěni v celách tzv. bunkru, kde čekali na popravu, která byla vykonána cca po deseti dnech tj. 26. ledna 1943. Ten den odpoledne bylo v 16:15 zavražděno 15 žen v plynové komoře. Muži (v počtu 16) byli zavražděni v odstřelovacím koutu mauthausenského bunkru výstřelem z malorážní pistole do týla.

Jméno Příjmení Rodné příjmení Portrét osoby Datum narození Poznámka[2]
Stanislav Albrecht 2. června 1908 Anthropoid
Františka Albrechtová Zeithamlová 4. září 1912 Anthropoid
Marie Burdová 4. února 1890 sokolský odboj, ukrývání Ladislava Vaňka
Vladislav Čaloun 11. prosince 1907 sokolský odboj, pomoc při útěku MUDr. Břetislava Lyčky
Oldřich Frolík 11. dubna 1909 Anthropoid
Barbara Frolíková Kvasničková 21. září 1910 Anthropoid
Karel Hejhal 8. září 1906 Anthropoid
Kateřina Hejhalová 13. prosince 1908 Anthropoid
František Hejl 3. července 1900 Anthropoid
Božena Hrnčiříková Plhalová 18. září 1906 sokolský odboj, podpůrná síť parašutistů
Cecilie Jelínková 5. října 1904 sokolský odboj
Severin Krzák 12. června 1916 Intransitive
Antonín Oktábec 29. září 1905 Anthropoid
Karel Pavlík 19. října 1900 Silver A; Out Distance; Obrana národa
Emilie Pecháčková Putíková 21. prosince 1893 sokolský odboj; manželka Františka Pecháčka
Jaroslav Pechman mladší 1. května 1925 Anthropoid
Marie Pechmanová Bohuslavová 6. dubna 1902 Anthropoid; manžel Jaroslav Pechman starší spáchal sebevraždu před zatčením
Václav Pokorný 5. srpna 1875 příbuzný Pechmanových
František Silovský 15. listopadu 1888 sokolský odboj
Františka Sívková Valčíková 25. března 1917 (Sivková ???); Silver A; sestra Josefa Valčíka
Marie Svatošová Soviková 6. října 1904 (Sovíková ???); Anthropoid; Out Distance
Jan Svoboda 2. září 1900 Anthropoid
Helena Šedová Burdová 30. července 1911 sokolský odboj, manžel kapitán Alois Šeda ve Velké Británii
Augustin Šenold 24. ledna 1902 sokolský odboj
Eržika Šenoldová Šimčisková 22. ledna 1910 sokolský odboj
Bedřich Šilar 2. srpna 1897 Intransitive
Marta Šilarová 2. října 1905 Intransitive
Josefa Vaňková Sekáčová 18. března 1912 (Josefina ???); sokolský odboj, pomoc při útěku MUDr. Břetislava Lyčky
Jan Vojtíšek 6. května 1885 Out Distance; Steel
Josef Zemánek 5. prosince 1908 sokolský odboj, pomoc při útěku MUDr. Břetislava Lyčky
Božena Zeyvalová Vaněčková 9. března 1887 sokolský odboj, podpůrná síť parašutistů

Popravený 3. února 1944[editovat | editovat zdroj]

František Pecháček

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Královy [online]. Mauthausen webnode cz [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 80 let [online]. web: Fronta cz [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. 
  3. ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK, Vlastislav, Ing. Heydrichiáda v ulicích Prahy 3. Příprava vydání Pavla Víšková; redakce Jindra Svitáková. Praha 3: Městská část Praha 3, 2017. 52 s. S. 18, 36, 41, 42. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]