Vlasta Oktábcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlasta Oktábcová
Vlasta Oktábcová
Vlasta Oktábcová
Narození 20. března 1913
Nebužely
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. října 1942 (ve věku 29 let)
Mauthausen
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Manžel(ka) Antonín Oktábec
Děti Jan Oktábec syn
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Oktábcová, rozená Černá (20. března 1913 Nebužely24. říjen 1942 Mauthausen), byla manželkou Antonína Oktábce, oba byli usmrceni v Mauthausenu za svou účast v odboji a za podporu parašutistů, kteří v období druhé světové války provedli atentát na Heydricha.

Vlasta porodila syna Jana 19. června 1942. Antonín byl zatčen 14. července 1942. Vlasta byla zatčena 31. srpna 1942 ve Staré Huti, předtím se skrývala v Nebuželích u Mělníka, odkud pocházela. Po věznění v pankrácké věznici, v Terezíně a v Mauthausenu byla na posledním jmenovaném místě 24. října 1942 usmrcena ranou do týla[1]

Syn Jan Oktábec[editovat | editovat zdroj]

Syn Jan měl po otci blond vlasy a modré oči, byl tedy určen pro převýchovu do Německa. Příbuzným se prostřednictvím českého personálu podařilo Jana udržet až do konce války v Praze. Podle výpovědi Josefa Oktábce ho před odvozem do Německa zachránila spřízněná zdravotní sestra aplikací jakési injekce, která evokovala špatný zdravotní stav dítěte. V roce 1945 byl v útulku v Krči a mluvil jen německy. Jeho výchova byla svěřena rodině jeho strýce Josefa Oktábce, Antonínova bratra (narozen 23. 2. 1903). Jan se vyučil elektromechanikem a na vojenskou službu nastoupil do slovenského města Pezinok. Na Slovensku se oženil. Po rozvodu žil sám v bytě v Bratislavě, spáchal sebevraždu 27. června 1987, poté, co mu jeho bývalá manželka zničila vzpomínku na rodiče, panenku, kterou mu jeho matka vyrobila v Terezíně. Strýc Josef ho přežil o devět měsíců.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLIKA, Jiří Karel. Z historie. Nový směr zpravodaj obce Stará Huť. 2015, čís. říjen, s. 15. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]