Vladimír Vyhnis
Vladimír Vyhnis | |
---|---|
Narození | 15. dubna 1911 Kaznějov, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 24. října 1942 (ve věku 31 let) koncentrační tábor Mauthausen, Německá říše |
Příčina úmrtí | popraven zastřelením ranou do týla |
Národnost | česká |
Občanství | československé |
Povolání | řídící učitel |
Zaměstnavatel | školská správa |
Ocenění | československý válečný kříž |
Choť | Anna Vyhnisová |
Rodiče |
|
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Vyhnis (15. dubna 1911 Kaznějov – 24. října 1942 zastřelen v koncentračním táboře Mauthausen)[1] byl za protektorátu příslušníkem domácího sokolského odboje. Spolu se svojí manželkou, sokolskou odbojářkou Annou Vyhnisovou patřili oba manželé Vyhnisovi do širšího okruhu podporovatelů parašutistů výsadku Anthropoid.
Život[editovat | editovat zdroj]
Vladimír Vyhnis se narodil 15. dubna 1911 v Kaznějově a byl řídícím učitelem v Drachkově. Jeho manželkou se stala Anna Kristová, která pocházela také z Kaznějova. Vladimír učil ještě na obecní škole v Kaznějově a Kamýku.[2] Hrál na mandolínu, skládal básně a údajně si dopisoval s Vladislavem Vančurou.[2]
Dne 25. září 1939 se manželům Anně a Vladimíru Vyhnisovým narodila v Plzni dcera Alena.[2][3] V té době žila rodina v Kaznějově.[3] Manželé Vyhnisovi byli členy sokolské organizace.[2] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) se oba manželé zapojili do ilegální struktury domácí sokolské odbojové organizace[4] operující na Benešovsku (v oblasti Sedlčanska).[5][6]
Otec Vladimíra – Oldřich Vyhnis – byl za první světové války příslušníkem československých legií na Rusi. Byl vyučeným sklářem a elektrikářem a jako důstojník ve výslužbě (v hodnosti majora v. v.) se po nastolení protektorátu zapojil do spolupráce s vojenskou ilegální odbojovou organizací Obrana národa, kde pomáhal s převáděním osob přes protektorátní hranice. Byl zatčen gestapem v listopadu 1940 a až do konce druhé světové války byl vězněn v nacistických káznicích a lágrech. Dožil se osvobození i když s podlomeným zdravím.[2][p. 1]
Odboj[editovat | editovat zdroj]
Důležitým členem sokolské odbojové skupiny Jindra byl MUDr. Břetislav Lyčka z pražského Karlína. Dr. Lyčka patřil mezi podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid. Organizoval ilegální schůzky s parašutisty a obstarával pro potřeby odboje falešné doklady. Léčil zraněné československé vojáky po atentátu na Heydricha (konkrétně Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše). Necelý měsíc po Čurdově zradě (16. června 1942) začalo gestapo v Praze hromadně zatýkat odbojáře v Karlíně a ve Vysočanech.[8] Dr. Lyčka byl varován, že se již gestapo dostalo na jeho stopu a od 16. července 1942 se ukrýval mimo Prahu v domku v Ouběnicích u truhláře Ludvíka Vaňka (* 1909 v Ouběnicích) a jeho manželky Josefy. A byli to manželé Vyhnisovi, kteří se zapojili aktivně do pomoci při Lyčkově útěku.[4][5][2] Mezi další spolupracovníky manželů Vyhnisových patřili četnický strážmistr Jan Heš (* 21. listopadu 1889) a jeho manželka Kateřina Hešová; František Karabel (* 31. července 1905) a Jarmila Karabelová (rozená Machačková, * 3. ledna 1907); František Kotrba a Marie Kotrbová.[5]
-
MUDr. Břetislav Lyčka
Zatčení, věznění, ...[editovat | editovat zdroj]
Vladimír Vyhnis byl zatčen 30. července 1942 na nádraží v Bystřici u Benešova,[2] jeho manželka Anna Vyhnisová (v době zatčení již gravidní) pak 11. srpna 1942 v Kaznějově.[6] Anna stačila ještě před svým zatčením svoji sotva tříletou dceru Alenku[5] předat Vladimírově sestře Marii, ale později (asi 14 dní od zatčení Anny) ji gestapo Marii odebralo a Alenka byla umístěna do speciální věznice gestapa (dětského domova s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.
Vladimír Vyhnis byl v Praze dne 29. září 1942 odsouzen v nepřítomnosti stanným soudem k trestu smrti. Stejný rozsudek měl soud i pro jeho manželku Annu Vyhisnovou (rozenou Kristovou).[9] Z věznice v Praze na Pankráci byl Vladimír přesunut 19. září 1942 do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín.[10] Vladimír byl v Terezíně zařazen dne 22. října 1942 do transportu směřujícího do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl registrován dne 23. října 1942.[11] Téhož dne byla registrována v Mauthausenu i jeho žena Anna.[12][13]
V koncentračním táboře Mauthausen byli oba dva zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem. Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako „osobní výškoměr“, který se nacházel v mauthusenském bunkru.
Prezident Edvard Beneš udělil v roce 1946 Vladimíru Vyhnisovi in memoriam československý válečný kříž.[14]
Dcera Alena[editovat | editovat zdroj]
Tříletá Alenka byla vězněna ve speciální věznici gestapa (dětský domov s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.[2] Spolu s dalšími dětmi odbojářů a podporovatelů parašutistů prošla obě internačním táborem ve Svatobořicích[2] a pracovním táborem v Plané nad Lužnicí, kde se v květnu 1945 dočkala konce druhé světové války.[p. 2]
Alena Vyhnisová po druhé světové válce bydlela u své tety (otcovy sestry) a dědečka. Teta si ji osvojila.[14] Z Kaznějova do Prahy se přestěhovala poté, co vystudovala střední školu s maturitou a v roce 1956 zahájila studium na obchodní fakultě na vysoké škole ekonomické v Praze.[2][3][16] Ještě během studií (v posledním ročníku) vstoupila (společně se svým budoucím manželem) do KSČ[16] a po absolvování studia se vdala a přijala příjmení svého manžela (Staňková).[14] V roce 1961 začala pracovat ve Zbožíznaleckém ústavu obchodu v pražské Revoluční ulici.[2][16][14] Dcera Jana se manželům Staňkovým narodila v roce 1965 a syn se narodil v roce 1967.[16][14] Rodina žila v Praze.[2] Pro nesouhlas s invazí spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 byli oba při stranických čistkách v roce 1969 vyloučeni z KSČ a přišli i o zaměstnání.[2][16][14] Alena Staňková pak pracovala v oboru marketing a výzkum trhu a vyhotovovala různé analýzy pro veřejnou správu.[3] V roce 1970 organizovala výběrová řízení a zastávala funkci podnikové ekonomky.[3] V 80. letech 20. století působila v podniku Vetas.[14] Po sametové revoluci vyhrála konkurz na místo ekonomky v Ústavu organické chemie a biochemie.[3] Později byla zaměstnána na Ministerstvu financí,[14] kde měla na starost školství, kulturu a občanská sdružení.[3] V parlamentních výborech projednávala některé kapitoly státního rozpočtu.[3][16] Manžel pracoval před sametovou revolucí, v roce 1989 i po ní ve firmě Ferona.[16]
Připomínky[editovat | editovat zdroj]
- Jeho jméno (Vyhnis Vladimír *15.4.1911) i jméno jeho manželky (Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[17][18][19]
- Manžele Vyhnisovi připomíná pamětní deska umístěná na vnější fasádě domu na adrese Drachkov 68, 257 51 Bystřice – Drachkov, Středočeský kraj. Na pamětní desce je nápis: ZDE PŮSOBIL V LÉTECH 1937–1942 / ŘÍD. UČ. VLADIMÍR VYHNIS / NAR. 15.IV.1911, / KTERÝ BYL SE SVOU CHOTÍ ANNOU / ROZ. KRISTOVOU, NAR. 18.IV.1912, / POPRAVEN DNE 24.X.1942 V MAUTHAUSENU / JAKO OBĚŤ NĚMECKÉHO NÁSILÍ.[20]
- Manžele Vyhnisovi připomínají i jejich jména uvedená na památníku obětem světových válek v Bystřici–Drachkově v okrese benešév u silnice III/00331. Památník je vyroben ze světlého pískovce a má tvar nepravidelného čtyřstěnu. V horních dvou třetinách výšky je monument tvořen dvojicí mužů. Jeden z nich sedí, druhý stojí a na zádech nese kříž. Desky s vyrytými jmény osob, nápis ZA VLAST A NÁROD a letopočty 1914, 1918 se nacházejí na podstavci pod oběma mužskými skulpturami. V nejspodnější části podstavce je umístěna deska s letopočtem 1938–1945 a jsou tu uvedena jména osob umučených nacisty. Tady je uvedeno: Vladimír Vyhnis / Anna Vyhnisová.[21][22][23][24] V dolní části památníku je nápis: 1938–1945 / OBĚTEM UMUČENÝCH / NACISTY / VLADIMÍR / VYHNIS / ANNA / VYHNISOVÁ / FRANTIŠEK / HŮRKA.[25]
- Manžele Vyhnisovi také připomíná pomník věnovaný obětem 1. a 2. světové války, který je umístěn v ulici Ke Škále, přibližně ve středu obce Kaznějov. Pomník pochází ze 20. století, je vysoký 1,8 metru a jeho tvůrcem je Otokar Walter mladší. Památník připomíná 32 obětí z první světové války a 14 obětí druhé světové války. Vladislav Vyhnis a Anna Vyhnisová jsou jmenováni v následujícím textu: KVĚTEN 1945 / KAZNĚJOV SVÝM OBČANŮM / OBĚTEM I. A II. ODBOJE / 1914–1918 / ....... / 1939–1945 / ......... VYHNIS VLADISLAV, VYHNISOVÁ ANNA[26][27]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Oldřich Vyhnis (* 8. května 1886 Kaznějov, okres Kralovice), zaměstnání: elektromontér; vyznání: pravoslavné; v době zajetí (7. února 1915) v Karpatech byl příslušníkem 88. pěšího pluku v hodnosti vojína. Do československých legií na Rusi zařazen 24. června 1916 v hodnosti svobodníka. Z československých legií uvolněn 14. srpna 1920 s hodností podporučík.[7]
- ↑ V internačním táboře Jenerálka bylo drženo 48 dětí zatčených, vězněných a později popravených odbojářů či jejich rodinných příslušníků, kteří byli obviněni z podpory parašutistů.[15] Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice u Kyjova na jižní Moravě.[15] V dubnu 1945 se k Hodonínu přiblížila Rudá armáda a Němci přemístili děti odbojářů do bývalého pracovního tábora v Plané nad Lužnicí. Tam se děti dočkaly v sobotu 5. května 1945 osvobození. Internované děti byly vráceny příbuzným 12. května 1945 v Praze.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vladimír Vyhnis (1911 - 1942); narozen: 15.4.1911; zemřel: 24.10.1942 v Mauthausenu [online]. web: Raum Der Namen [cit. 2023-03-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m KROUPA, Mikuláš. Nacisté věznili tříletou dívku, její rodiče popravili. Výjimečný příběh zdokumentovali žáci z osmé třídy. www.irozhlas.cz [online]. web: Příběhy 20. století, 2022-09-11 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h ZEMÁNKOVÁ, Kateřina. Životopis paní Staňkové [online]. web: Příběhy našich sousedů [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 80 let [online]. web: Fronta cz [cit. 2023-03-26]. Vyhnis Vladimír (* 15. 4. 1911); Vyhnisová Anna, rozená Kristová (* 18. 4. 1912); Oba: sokolský odboj; pomoc při útěku MUDr. Břetislava Lyčky. Dostupné online.
- ↑ a b c d GAZDÍK, Jan. Poslední pohled, pak už jen mučení a smrt. "Děti" ze Svatobořic přežily řádění nacistů jen zázrakem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-21 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Kaznějovský zpravodaj [online]. web: Kaznějov cz [cit. 2023-03-27]. Kaznějovský zpravodaj; ročník 17; 3/2008; strana 16/20. Dostupné online. (ANNA VYHNISOVÁ roz. KRISTOVÁ 18.4.1912 – 24.10. 942, zatčena 11. srpna 1942 v Kaznějově; VLADIMÍR VYHNIS 15.4.1911 – 24.10.1942, řídící učitel v Drachkově, zatčen 30.7.1942; Odsouzení k smrti za účast v odbojovém hnutí na Sedlčansku; Anna v těhotenství)
- ↑ Oldřich Vyhnis (* 8. května 1886 Kaznějov, okres Kralovice) [online]. web: Legie 100 com (krev legionáře) [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
- ↑ 70. výročí heydrichiády v Ouběnicích [online]. web: Jiskra Benešov cz, 2012-08-07, rev. 2012-08-07 [cit. 2023-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Hrdinové odboje [online]. web: Proti fašismu cz [cit. 2023-03-27]. Stanný soud v Praze odsoudil rozsudkem z 29. 9. 1942 tyto osoby k trestu smrti: Vyhnis Vladimír, řídící učitel, 15. IV. 1911, Kaznějov, Sedlčany; Vyhnisová Anna, roz. Kristová, 18. IV. 1912, Kaznějov, Sedlčany. Dostupné online.
- ↑ Vladimír Vyhnis (* 15. 4. 1911 Kaznějov – popraven v KT Mauthausen 24.10.1942); řídící učitel [online]. web: Památník Terezín cz (Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945) [cit. 2023-03-27]. Z věznice Pankrác v Praze do MP Terezín 19.9.1942; z MP Terezín do KT Mauthausen: 22.10.1942;. Dostupné online.
- ↑ Vladimír Vyhnis (* 15. 4. 1911 Gasnau – 24. 10. 1942 popraven v KT Mauthausenu) [online]. web: Památník Terezín cz (Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945) [cit. 2023-03-27]. Bydliště: Sedlčany/Dražkov; řídící učitel; vězněn na gestapu v Praze, v MP Terezíně; 22.10.1942 do transportu do KT Mauthausen; 23.10.1942 transport dorazil do KT Mauthausenu. Dostupné online.
- ↑ Anna Vyhnisová (1912 - 1942); narozena: 18.4.1912; zemřela: 24.10.1942 in Mauthausen [online]. web: Raum Der Namen [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ANNA VYHNISOVÁ (* 18. 4. 1912 Gassnau – popravena 24.10.1942 KT Mauthausen) [online]. web: Památník Terezín cz (Database of the Inmates in the Terezín Police Prison) [cit. 2023-03-26]. 22. 10. 1942 do transportu směr KT Mauthausen. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Alena Staňková (* 1939) [online]. web: Pměť národa cz [cit. 2023-03-29]. Dostupné online.
- ↑ a b GAZDÍK, Jan. Poslední pohled, pak už jen mučení a smrt. "Děti" ze Svatobořic přežily řádění nacistů jen zázrakem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-21 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g KROUPA, Mikuláš; JUNGWIRTH, Tomáš. Byly mi tři roky. A už jsem se stala nepřítelem Říše ... [online]. web: Paměť národa cz, 2022-09-09 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2022-06-15]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Vyhniš Vladimír *15.4.1911; Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912 .... Dostupné online.
- ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2022-06-14]. Vyhniš Vladimír *15.4.1911; Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912. Dostupné online.
- ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa; VETS Estranky cz [cit. 2022-12-28]. Vyhniš Vladimír *15.4.1911; Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912. Dostupné online.
- ↑ BABKOVÁ, Lenka; NOVÁK, Vratislav; BRYNYCH, Martin. Pamětní deska Vladimír Vyhnis a Anna Vyhnisová [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2021-02-26 [cit. 2023-03-26]. Umístění: Drachkov 68, 257 51 Bystřice - Drachkov, Středočeský kraj; GPS souřadnice: 49.7151378N, 14.6232939E (49°42'54.496"N, 14°37'23.858"E). Dostupné online.
- ↑ a b Pomník obětem světových válek [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-03-27]. Bystřice-Drachkov, okres Benešov. Silnice III/00331, pomník Za vlast a národ; GPS souřadnice: 49°42'50.328"N, 14°37'11.262"E (49.7139800N, 14.6197950E). Dostupné online.
- ↑ a b Středočeský, Benešov, Bystřice - číslo VH: CZE2101-33235 [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2023-03-27]. GPS souřadnice lokality: 49°42'50.01"N 14°37'11.16"E;. Dostupné online.
- ↑ Detaily pohřbené osoby: Vladimír Vyhnis (civilista) * 15.4.1911 Kaznějov – 24.10.1942 Mauthausen [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2023-03-27]. Národnost česká; státní příslušnost Československo; umučen nacisty v koncentračním táboře. Dostupné online.
- ↑ Detaily pohřbené osoby: Anna Vyhnisová (civilistka) * 18.4.1912 Kaznějov – 24.10.1942 Mauthausen [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2023-03-27]. Národnost česká; státní příslušnost Československo; umučena nacisty v koncentračním táboře. Dostupné online.
- ↑ LAŠŤOVKA, Milan; SKOK, Zdeněk. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2015-06-24 [cit. 2023-03-27]. Umístění: Drachkov, střed obce poblíž autobusové zastávky; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-2101-33235. Dostupné online.
- ↑ a b c Pomník obětem světových válek; Ke Škále, Kaznějov, Česko [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c PILAŘOVÁ, Eva; ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2008-07-20 [cit. 2023-03-28]. Umístění: Kaznějov, Ke Škále, střed obce; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-3206-06154; GPS souřadnice: 49.8934317N, 13.3844847E (49°53'36.354"N, 13°23'4.145"E). Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANÍK Vlastislav; ČVANČARA Jaroslav; LEDVINKA Václav; ŠUSTEK Vojtěch. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ, 2022, ©2022. 381 stran; ISBN 978-80-904878-5-7.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Vyhnis na Wikimedia Commons
- Narození 15. dubna
- Narození v roce 1911
- Narození v Kaznějově
- Osobnosti sokolského odboje během druhé světové války
- Spolupracovníci operace Anthropoid
- Vězni koncentračního tábora Terezín
- Úmrtí v koncentračním táboře Mauthausen
- Popravení zastřelením
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Úmrtí 24. října
- Úmrtí v roce 1942