Marie Kovárníková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Kovárníková
Marie Kovárníková
Marie Kovárníková
Rodné jménoKovárníková
Narození16. února 1914
Ohrazenice;
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 28 let)
Koncentrační tábor Mauthausen;
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením
BydlištěPraha, Magdeburská ulice (dnes – rok 2022 – Letenské ulice)
ZaměstnavatelHloubětínská továrna na margarín Sana
Domovské městoPraha
Choťsvobodná
RodičeMarie Kovárníková (rozená Dvořáková; * 1885); Antonín Kovárník (* 1883)
Příbuznísestra: Ludmila Soukupová-Kovárníková[p. 1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Její sestra Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková)
Úmrtní list Marie Kovárníkové vystavený v Mauthausenu
Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[1][2]

Marie Kovárníková (16. února 1914, Ohrazenice – 24. října 1942, Koncentrační tábor Mauthausen) byla přítelkyně Jana Kubiše z paradesantní skupiny Anthropoid, jednoho z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Před provedením atentátu jej ukrývala ve svém bytě v Praze. Byla popravena nacisty v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942. Spolu s ní byla popravena i její sestra Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková).[p. 1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina a práce[editovat | editovat zdroj]

Marie Kovárníková se narodila 16. února 1914 v Ohrazenici u Jaroměřic nad Rokytnou, okres Třebíč (dříve Moravské Budějovice).[4] Marie měla o dva roky starší sestru Ludmilu, která se narodila 5. ledna 1912 také v Ohrazenicích.[4][p. 2]

Později se obě sestry Kovárníkovy přestěhovaly za prací do Prahy.[4] V době protektorátní Marie Kovárníková pracovala v Hloubětíně v továrně na margarín Sana; její sestra Ludmila pak v kartonážním závodě firmy K. Reicha na pražském Smíchově. Ludmila Kovárníková se v roce 1938 provdala za elektromontéra Antonína Soukupa z Klatov a měla s ním dceru (v roce 1942 jí bylo 3,5 roku). V roce 1940 byl Antonín Soukup uvězněn pro sabotáž.[4] Ludmila Soukupová-Kovárníková bydlela v Magdeburské ulici (dnes – rok 2022 – v Letenské ulici) pod Pražským hradem a její svobodná mladší sestra Marie se k ní (cca v roce 1940) přistěhovala do společné domácnosti.[4]

Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková) pracovala ve smíchovském kartonážním závodě s kolegyní Annou Malinovou. Ta měla tříletou dcerku a byla vdovou. Její manžel Antonín Malina byl čalouník,[5] ale zemřel při mobilizaci v roce 1939 nejspíše v důsledku špatných hygienických podmínek.[5][p. 3]

Odbojová činnost[editovat | editovat zdroj]

Známost s mladou vdovou Annou Malinovou (byla o dva roky mladší než Gabčík) navázal Jozef Gabčík počátkem ledna 1942[5] v tramvaji.[7] Mezi oběma vznikl velmi rychle intimní vztah.[7] Gabčík u ní delší čas bydlel a alespoň některé dny a noci v týdnu se u ní zdržoval.[6][7] Prostřednictvím Anny Malinové respektive Ludmily Soukupové se nakonec i Jan Kubiš seznámil s Marií Kovárníkovou a také mezi nimi vznikl intimní vztah.[7]

Jozef Gabčík se s Annou Malinovou (a s Janem Kubišem a jeho přítelkyní Marií Kovárníkovou) procházeli po Praze a počítali s tím, že jejich dámský doprovod odpoutá pozornost kolemjdoucích od nich samých.[6]

Učitel Jan Zelenka–Hajský znal (z titulu své profese) mnoho lidí a mezi nimi byl zvláště vhodný jeden jeho bývalý žák – František Šafařík, který v roce 1942 pracoval u hospodářské správy na Pražském hradě.[8] Šafařík měl aktuální a detailní povědomost o Heydrichově denním programu a pravidelně zaznamenával časy příjezdů a odjezdů zastupujícího říšského protektora na Hrad a z Hradu (z Panenských Břežan a do Panenských Břežan, kde Heydrich bydlel od Velikonoc roku 1942), kde vystupuje, zda má doprovod a v jaké síle.[8] Informace tohoto druhu pomohly parašutistům lépe plánovat místo a čas útoku.[8] Po získání Šafaříka ke spolupráci nosil tento hradní úředník potřebné informace Zelenkovi-Hajskému do jeho poštovní schránky na Žižkově, kde Hajský bydlel.[7] Šafaříkovi bylo zatěžko putovat přes celou Prahu na Žižkov a požádal Zelenku, aby našel příhodnější místo pro „předávku“.[7] Poloha domu v Magdeburské ulici v „pražském podhradí“, kde sestry Kovárníkovy přebývaly, se Zelenkovi jevila příhodnou pro předávání informací o pohybech a zvyklostech R. Heydricha.[8] Šafařík zaklepal na okno bytu v přízemí, předal obálku Ludmile či Marii (poté, co se okno otevřelo) a ihned místo opustil.[7] Někdy obálku přebíral i Jan Kubiš, který do bytu v Magdeburské ulici chodil Marii Kovárníkovou navštěvovat.[7]

Marie s Kubišem otěhotněla.[7] Jednou dne ji navštívil údajný Kubišův strýc (Hajský) s tím, že dítě nemůže donosit, protože s ní její přítel nemůže během války uzavřít sňatek.[7] Nemá se ovšem prý ničeho obávat, protože Marii zajistí ve vhodný čas potřebnou pomoc.[7] Té nakonec nebylo potřeba, neboť se Marie musela v jedné pražské nemocnici podrobit lékařskému zákroku.[7]

Jan Kubiš udržoval kontakt s Marií Kovárníkovou i těsně před atentátem na R. Heydricha a dokonce jí přislíbil další setkání asi dva dny po datu atentátu, jak vypověděla Marie dne 4. září 1942 před soudem s některými pomocníky atentátníků.[7]

Prozrazení, soud, ...[editovat | editovat zdroj]

Ludmilu Soukupovou udal domovník Josef Otta dne 18. června 1942.[4] Marie Kovárníková byla zatčena 25. června 1942. Obě sestry Kovárníkovy musely vypovídat již 3. září 1942 během „veřejného“ soudního procesu s duchovními pravoslavné církve.[4] Díky statečnosti obou sester nebyl prozrazen hradní úředník František Šafařík.[4] Pro odbojovou činnost byly Ludmila i Marie odsouzeny k trestu smrti, který byl vykonán 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen[4] zastřelením ranou do týla při fiktivní lékařské prohlídce.

Dovětek[editovat | editovat zdroj]

Udavač Josef Otta byl po skončení druhé světové války zatčen a při pokusu o útěk byl zastřelen.[4] Manžel Ludmily Soukupové-Kovárníkové po návratu z výkonu trestu za sabotáž byl odvlečen do Terezína a druhou světovou válku nepřežil. Dcerka Ludmily Soukupové-Kovárníkové, která se jmenovala po matce Ludmila, druhou světovou válku přežila, neboť nežila se svojí matkou v Praze, ale ukrývala se u příbuzných v obci Ohrazenice.[4]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Její jméno (Kovárníková Marie * 16.2.1914) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[1][2]
  • Její jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné na vnější fasádě domu na adrese: Praha 9, Poděbradská 88/55, Hloubětín. V objektu sídlila továrna na margarín Sana, která byla postavena v 90. letech 19. století. Po druhé světové válce se výroba přesunula na Slovensko a zdejší provozovny převzal Průmysl trvanlivého pečiva. Na desce je nápis: Padlým hrdinům našeho závodu / 1939–1945 / Marie Kovárníková / Vlastimil Pangrác / Josef Zdvíhal / Na věčnou paměť / Sana národní podnik Praha.[9]
  • Její jméno je uvedeno na domě číslo popisné 15 v obci Ohrazenice, kde obě sestry (Marie Kovárníková a Ludmila Soukupová, rozená Kovárníková) bydlely v mládí. V tomto domě se ukrývala (v posledních dvou letech druhé světové války) i dcera Ludmily Soukupové-Kovárníkové (Ludmila Soukupová). Pamětní deska byla slavnostně odhalena 30. června 2007, byla financována z veřejné sbírky (15 tisíc Kč) a nese nápis: V této obci se narodily a prožily mládí / Ludmila Soukupová-Kovárníková / * 5.1.1912 / Marie Kovárníková / * 16.2.1914 / Pro poskytnutí pomoci / československým parašutistům z Anglie / byly popraveny 24.10.1942 v Mauthausenu. / Čest jejich památce! / Věnují občané Ohrazenice.[10]

Marie Kovárníková v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Ludmila Soukupová-Kovárníková (* 5. ledna 1912, Ohrazenice - 24. října 1942, Koncentrační tábor Mauthausen) - starší sestra Marie Kovárníkové. Otec: Antonín Kovárník (* 9. května 1883, Ohrazenice 15, Jaroměřice nad Rokytnou). Matka: Marie Kovárníková (rozená Dvořáková) (* 25. prosince 1885, Myslibořice 66, okres Třebíč).[3] Ludmila Soukupová-Kovárníková měla 3 sourozence. Ludmila Kovárníková se v roce 1938 vdala za elektromontéra Antonína Soukupa (* 25. září 1898, Klatovy).[3]
  2. ↑ Marie Kovárníková se údajně znala již před druhou světovou válkou s Janem Kubišem z nepříliš vzdálených Dolních Vilémovic.[4]
  3. ↑ Pramen[6] tvrdí, že Antonín Malina zemřel v květnu 1941.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2022-06-28]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Kovárníková Marie * 16.2.1914 .... Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2022-06-28]. Kovárníková Marie * 16.2.1914. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková), 1912 - 1942 [online]. web: My Heritage com [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l Marie Kovárníková (* 16.2.1914, Ohrazenice – † 24.10.1942, KT Mauthausen) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-06-28]. Ohrazenice je obec u Jaroměřic nad Rokytnou, okres Třebíč (dříve Moravské Budějovice).. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Alena Voštová (* 1939) [online]. web: Paměť národa cz [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d BERNATT-RESZCZYŃSKÁ, Markéta. Maminko zastřelí mě, napsala Anna Malinová popravená v Mauthausenu [online]. web: Paměť národa cz, 2020-10-23 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m ŠIŠKA, Miroslav. Lásky československých parašutistů Gabčíka a Kubiše [online]. web: Novinky cz, 2015-06-26 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d VLČKOVÁ, Daniela. Pomáhal Gabčíkovi i Kubišovi. Jan Zelenka Hajský, sokol, který se raději otrávil [online]. web: Lidovky cz, 2017-05-15 [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ SEHNALÍK, Tomáš. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2010-11-16 [cit. 2022-06-28]. Centrální evidence válečných hrobů: CZE-0009-18137; Umístění: Praha 9, Poděbradská 88/55, Hloubětín. Dostupné online. 
  10. ↑ ŘÍHA, Radek, Ing.; JEDLIČKA, František, Ing. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2007-06-30 [cit. 2022-06-28]. GPS Souřadnice: N49°3'21.34 E15°53'31.78; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-6113-22001. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Kovárníková&oldid=23769785“